Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

První verze

Vzpomínka první

7. září 2008 v 15:09 | Paccia Domna
Pokud existuje jméno, na které jsem opravdu alergická, zní Kasandra. Úžasná, skvělá, dokonalá, báječná, nepřekonatelná, talentovaná Kasandra. Hodně dlouho se mi při vyslovení toho jména chtělo zvracet. Už jsem to považovala za uzavřené a překonané, když mě Brumbál seznámil s faktem, že jediná použitelná učebnice jasnovidectví je "Odhalování věcí budoucích" od Kasandry Vablatské, nejradši bych ho těmi spisy umlátila. V průběhu let jsem se marně pokoušela prosadit cokoli jiného, ale "Předvídání nepředvídatelného: Obrňte se proti šokům" neprošlo jako základní kniha ke studiu, "Předzvěsti smrti: Co udělat, když víte, že se schyluje k nejhoršímu" se vedení školy zdálo příliš radikální a "Roztříštěné koule: Když vám štěstí nepřeje"zase nepřenesu přes srdce já...

Prolog

30. srpna 2008 v 0:18 | Paccia Domna
Den, kdy byl poražen Voldemort (no ano, jsem schopná vyslovit to jméno), byl nejšťastnějším v mém životě. Ne kvůli jeho pádu jako takovému, ten jsem samozřejmě čekala (i když o něco dříve, ale vznešené umění jasnovidectví přece není exaktní věda), ani kvůli tomu, že bylo zažehnáno ono druhé nebezpečí, v což jsem spíš doufala, ale především proto, že jsem konečně po všech těch letech mohla podat výpověď bez toho, aby mě čekaly hromady domluv a výtek, a opustila Bradavice. Ten zvuk zavírajících se dveří v mé věži, když se za mnou zavíraly, mi zůstane navždy v paměti. Tak zní svoboda. Svoboda, volnost, vykoupení. A zadostiučinění. Potvrzení toho, že od počátku jsem měla pravdu. Ne v té záležitosti s Chlapcem, co přežil, ale ve své víře, že každý si zaslouží příležitost, i když budoucnost se zdá být nevyhnutelná. Ráda bych to řekla Didiusovi do očí a viděla, jak se bude tvářit. Teď už je to konečně za mnou, konečně mohu říct všem sbohem a věnovat se jen těm, které toho uznám hodné.
 
 

Reklama