Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

* Pečlivě připravovaný pád Vy-víte-koho I - Těsně vedle

48. kapitola

7. září 2009 v 19:45 | Paccia Domna
Tak, a je tu definitivně poslední kapitolka prvního dílu. Dostávám svému slovu a věnuju ji KiVi. Doufám, že se vám bude líbit a že zůstanete i na díl druhý. :)

47. kapitola Albuse Brumbála

22. srpna 2009 v 17:56 | Paccia Domna
Je mi jasné, že poslední dvě kapitoly jsou asi něco jiného, než na co jste zvyklí z předchozího čtení. Nevím, je-li to více látkou (žertovat o smrti jde jen stěží) nebo mým aktuálním rozpoložením. Tím více jsem zvědavá na vaše názory a komentáře. Vaše P. D.

46. kapitola

22. srpna 2009 v 17:16 | Paccia Domna
Bílá královna se pomalu obrátila ke mně a pozvedla svůj meč. I ve sklepním přítmí jsem okamžitě poznala, že je opravdu ostrý. Na nic jsem nečekala a vystřelila ze své pozice. Šachovnice klouzala, nohy se mi po ní smýkaly. Vysoká postava bez tváře se ke mně pomalu, ale jistě blížila svým přízračným pohybem. Věděla jse, že nemám šanci jí uniknout. Okraj šachovnice se ztrácel v dáli. Sunula se ke mně. Blíž a blíž. Strachy jsem už skoro ani nedokázala dýchat. Severus se smál.

45. kapitola

14. srpna 2009 v 8:17 | Paccia Domna
Vytáhla jsem hůlku, zhluboka se nadechla a vrazila dovnitř. Severus mě následoval. Velice rychle jsem zjistila, že jsem se ve svém předchozím odhadu krapánek unáhlila. Žádné fusekle - troll. Velký, odporný, špinavý, smradlavý, prostě troll. Typický představitel svého druhu. A právě se zvedal ze země a sápal se po svém kyji.

44. kapitola

9. srpna 2009 v 8:02 | Paccia Domna
Popadla jsem dech, zbavila se pocitu, že se ty úponky stále ovíjejí kolem mého krku, a vyrazili jsme dál. Před námi se otevřela temná kamenná chodba - a vlhká, jak jsem měla to štěstí vzápětí zjistit, když mi podjely nohy a já se automaticky chytila prvního, co se ocitlo v mém dosahu. Ozvalo se krátké škubnutí, pak Severusovo zlostné "Co to zase děláš?" a pak jsme svorně lovili v paměti kouzlo, které by vrátilo jeho rukáv do původního stavu. Podle toho, jak dlouho jsme přemýšleli, jsme byli oba na své věci zřejmě náležitě opatrní.

43. kapitola

28. června 2009 v 15:38 | Paccia Domna
Omlouvám se, že to tak dlouho trvalo, byla jsem chvíli bez netu a nebo jsem spala. Teď vám to ale jistě vynahradím a přes prázdniny budu přidávat rychleji.

42. kapitola

4. března 2009 v 23:34 | Paccia Domna
"Nevzdáme to radši?" navrhla jsem nesměle.

41. kapitola

8. února 2009 v 19:24 | Paccia Domna
Quirinus nám bledl a bledl, Rolanda rozkvétala a zářila jak slunce za letního odpoledne, Minerva obcházela velkou oklikou hodiny, aby neměla stále na očích bodový stav své koleje, Brumbál nás honil od porady k poradě kvůli novým nařízením z ministerstva ohledně bezpečnosti na školních pozemcích a v učebnách, při kterých všichni dřímali, jen Minerva a Filius, kteří chodili vždy jako první, aby si zabrali místa vzadu, hráli šachy. Sibyla stále omezovala svou přítomnost mezi lidmi na minimum, a když už se náhodou někde ukázala, vypadala přepadle a ustaraně. Snažila jsem se zjistit, co se děje, ale nikdo nic nevěděl. Filius na mě dokonce koukal, jako by pro něj fakt, že máme na hradě věštkyni, byl horkou novinkou. Když jsem se ale po těchto marných pokusech zkusila zeptat přímo velké vědmy, dopadla jsem naprosto stejně. Zeď mlčení, vytáček a jako třešnička na dortu hromada mystických řečí, které normální smrtelník nemá šanci pobrat.

40. kapitola

1. prosince 2008 v 14:29 | Paccia Domna
Přes stůl jsem pohlédla na Quirinuse. Vypadal zase o něco bledší než minule, viditelně se klepal a zdálo se mi, že zhubl. Když zachytil můj pohled, přestal na chvíli těkat očima mezi studenty, učiteli a jídlem a pokusil se na mě usmát. Moc se mu to nepovedlo. Svůj podíl na tom dost možná měl i Severus, který zrovna zvedl hlavu a preventivně se zamračil na nás oba. S chutí jsem mu to přes půl stolu vrátila. Od té noci v lese a u jezera jen smrkám, prskám a teče mi z nosu. Když už jsem si odbyla tuhle formalitku, mohla jsem se zcela věnovat Rolandě. Se zápalem sobě vlastním mi líčila, jak škola potřebuje NUTNĚ nakoupit nová košťata, a hrnula na mě názvy, které jsem okamžitě zapomínala.

39. kapitola

8. listopadu 2008 v 17:37 | Paccia Domna

Koutkem oka jsem zaregistrovala prudký pohyb, ale než jsem stihla zareagovat, pružná větev mě udeřila do obličeje, až mi vhrkly slzy do očí a já se svalila na zem.

38. kapitola

22. října 2008 v 17:56 | Paccia Domna
"Ale pane řediteli, já bych se toho klidně ujal."
Ačkoli Severus jen málokdy zvyšuje hlas, nikdo nemá problémy ho slyšet. Vlastně přeslechnout ho je umění. Díky své perfektní dikci se stal nepřeslechnutelným.
Zbystřila jsem. Severus jako dobrovolník? O co mohlo jít?

37. kapitola

12. října 2008 v 21:47 | Paccia Domna
Ze stereotypu vzájemné nekomunikace nás (teda Severuse) vytrhl překvapivě - kdo jiný než Potter, kterému se podařilo připravit Nebelvír o sto padesát bodů. Slovy - STO PADESÁT! To skóre mě fascinovalo. Málokomu se povede poslat kolej z čela až na samý chvost. Pan Potter prostě uměl. No, abych mu zase nepřidávala cizí zásluhy - těch 150 bodů bylo rovnoměrně rozloženo mezi Pottera a Severusovy noční můry Grangerovou a Longbottoma. Proč noční můry? Grangerová byla dle všeho nebezpečně schopná a nadaná osoba, ovšem zařazená do špatné koleje, a Longbottom byl sice student zařazený zcela správně, ovšem nebezpečný všem okolo bez rozdílu věku, postavení a příslušnosti ke koleji. V každém případě se u Severuse těšil jisté nezanedbatelné pozornosti a jakési odrůdě respektu. (No, respekt asi není nejvhodnější slovo, ale nenapadá mě žádné jiné, které by daný vztah charakterizovalo přesněji.)

36. kapitola

28. září 2008 v 21:56 | Paccia Domna
Zpráva posledních týdnů: Severus a Quirinus už jsou zase na nože. Jak překvapivé... Tentokrát ale zřejmě nejde jen o nějakou hádku nebo nedorozumění. Vždyž i dříve se stávalo, že se spolu nebavili a vyhýbali se jeden druhému jako čert kříži, ale nikdy to nemělo dlouhého trvání. Tentokrát ale uběhly Velikonoce a pánové o sebe stále nezavadili ani pohledem a vyhýbali se jakýmkoli řečem na toto téma. Quirinuse jsem zahlédla nanejvýš u jídla, kde se tvářil jako největší mučedník, a zdržel se jen po nezbytně dlouhou dobu. Jinak předstíral, že neexistuje. Dost silně mi to připomínalo Severuse, když se snažil vyhnout cestě pro páně Pottera.

35. kapitola

1. září 2008 v 23:49 | Paccia Domna
Charity se vrátila odpočatá a spokojená. Než se stačila rozkoukat, strčila jsem jí zpět všechny její materiály ke studiu mudlů, radostně jí potřásla rukou a letěla k famfrpálovému hřišti. Dívala se na mě všelijak, nešlo jí do hlavy mé náhlé vzplanutí pro sport na pomůckách k zametání. Upřímně - famfrpál mi byl ukradený, ale Severus jako soudce, to se vidí jednou za život. Pokud vůbec. A já si to nenechám ujít ani náhodou. Tohle ale prostě Charita Burbageová nemohla pochopit. Tak dlouho se snaží splynout s mudly a najít k nim cestu pro naše studenty, že jí uniká krása kouzelnického života.

34. kapitola

27. srpna 2008 v 23:13 | Paccia Domna
Tentokrát Severus nikam hlídkovat nešel. Ať už v zrcadle viděl cokoli, sebralo mu to jeho běžnou rozvernou a žertovnou náladu. A navíc Brumbálovi konečně došlo, že to asi vážně nedělá dobrotu, tak se to rozhodl vzít do vlastních rukou. Z výsledku jsme sice měli trochu strach, ale nevyplácí se nedůvěřovat svému nadřízenému, tak jsme se prostě SPOLEHLI.

33. kapitola

27. srpna 2008 v 21:44 | Paccia Domna
Ti dva ani netušili, že unikli smrti jen o vlásek. Oba už jsme měli nervy na pochodu a ještě jeden nadšený projev kvůli tomu zatracenýmu zrcadlu by je mohl stát život. Když odešli, cítili jsme to oba jako vykoupení. Severus okamžitě sebral svou hůlku a zkontroloval, jestli je v pořádku. Neskutečně se mi ulevilo. Konečně jsem zase mohla volně dýchat. Nic proti Severusovi, ale vzdálenost dva metry a dál má něco do sebe.

32. kapitola

27. srpna 2008 v 20:25 | Paccia Domna
Taky mě mohlo napadnout, že sváteční oběd neprojde jen jako sváteční oběd, ale udělá se z toho hostina. Upřímně by se mi tam nechtělo, i kdyby šlo jen o ten oběd. Dneska už jsem Severuse viděla a ke štěstí mi to bohatě stačilo. Protože mi ale k Vánocům nikdo nevěnoval jako dárek jídlo, přesvědčila jsem se, že tam přece jenom dorazím.

31. kapitola

27. srpna 2008 v 20:24 | Paccia Domna
Bolest hlavy není na kocovině zdaleka ta nejhorší věc, ačkoli i tu jsem cítila dost intenzivně, když jsem se ráno po Brumbálově večírku probrala. Na třetí pokus jsem se posadila a zaostřila kolem sebe. Pak přišla ta horší věc - TOHLE NEBYL MŮJ BYT!!! A celkový design skoro ani nepřipouštěl pochyby o tom, kde to vlastně jsem. To, co mě trápilo, bylo PROČ jsem zatraceně zrovna tady?! Padla jsem zpět do postele a snažila se srovnat si myšlenky od chvíle, kdy Quirinus našel a otevřel TU VĚC.

30. kapitola

27. srpna 2008 v 20:21 | Paccia Domna
Celý den jsem strávila procházením prázdných bradavických chodeb. Sice tu taky pár rušivých elementů zůstalo, ovšem naprostá většina studentů i velká část mých drahých kolegů odjela domů při první možné příležitosti. To ale bohužel neodradilo Brumbála od jeho družné nálady, takže jsme se povinně večer všichni sešli pod schody do ředitelny a čekali na Minervu, až najde po kapsách seznam nejnovějších cukrovinek Medového ráje.

29. kapitola

27. srpna 2008 v 20:20 | Paccia Domna
Konečně se blíží Vánoce! Poslala jsem domů dlouhý dopis, až se naši po Novém roce vrátí bůhvíodkud, aspoň budou mít co číst. Narby mi pomohl zabalit vánoční dárky a po několika náznacích z mé strany mi dobrovolně nabídl, že je dopraví domů, ať nestrháme sovy. Letos jsem taky přišla o starosti s vánočním úklidem - po tom, jak jsem se týden snažila uvést byt do obyvatelného stavu, jsem líná roztáhnout i závěsy a žiju v šeru. Kdybych je roztáhla, stejně by nedošlo k nějaké změně - venku je šedo, zima a hnusně. Nemusím na to ještě koukat. Stačí, že to vím.
 
 

Reklama