Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

*Non-fiction

17. 2.

17. února 2017 v 15:46 | Paccia Domna
Ze třídy jsem odešla v 10.41 a do kanclu dorazila v 10.37. Mám spoustu problémů, ale čas to není.
***

"Požární poplach. Opusťe všichni budovu nejbližším východem."
"Já potřebuju čůrat!" No co? Cvičnej, nehoří, ne?
***

Konečně jsem vyřešila problém, jak dostat svou třídu na mimoškolní akci. Prostě jsem jim neřekla, že se něco koná (jinak bych měla ráno plno omluvenek a všichni by vzali roha). O přestávce před hodinou jsem jim prostě jen oznámila, že jdeme na univerzitu. "Cože?? Kam?? A proč??? Musím tam? A nemůžete mě pustit o hodinu dřív?" "Ne." Jsem šmejd. A úplně blbá, protože jsem na to přišla až ve čtvrťáku.

Edit: Než jsme vyrazili, probrali jsme takové ty běžné věci, jako "snažte se tvářit inteligentně, potichu a s upřímným zájmem o věc."
"Ale paní učitelko, to je neetický. A lež."
"No právě, berte to jako nácvik na život. Celej život budete lhát a něco předstírat, tak to musíte zvládnout pořádně."
"Ale lež má krátké nohy."
"Jo. Proto to musítě dělat pořádně a rychle. Až se dostanete do funkce a budete nevyhoditelný, tak pak si můžete dělat, co chcete."
"Ale to je tak neupřímný."
"Na upřímnost nikdo není zvědavej. Prostě lžete."
Jo, jdu příkladem a skončím v pekle.
Na univezitě se mi to vrátilo. Studenti se usadili do lavic a docent spustil rolety. Mechanické. Z obou stran učebny se ozvalo hučení, což naši studenti sborově doprovodili uznalým znělým "hhhhhhhhhhhhhh", kterým se tak krásně vyjadřuje údiv. Jsou to pokladi. Po mně.

Téma do pranice

15. února 2017 v 15:31 | Paccia Domna
Zůstali byste v práci, která vás v podstatě baví, s lidmi, které máte v podstatě i rádi, nebo byste odešli, protože toho jednoho důležitýho kokota nemůžete ani vystát, cítíte se s ním jak hysterická štěkna a pomalu ho nesnesete ani na stejným patře?

13. 2.

13. února 2017 v 11:15 | Paccia Domna
Když jsem si šla o patro výš koupit svačinu, řekli mi v kanceláři, ať vyřídím kolegovi, ať zajde, že mají miniporadu. Řekla jsem mu, ať zajde. Urazil se.

U svých studentů jsem si koupila žervé. Sedm korun, dala jsem jim stovku s tím, že mi klidně mohou dát drobné. Na konci přestávky jsem dostala krabičku s devadesáti třemi korunami. Doslova. (Odmítám to přepočítávat a věřím jim.)

11. 2.

11. února 2017 v 17:57 | Paccia Domna
Včera jsem dorazila domů a první, co jsem se dozvěděla, bylo, že zem je tak zmrzlá, že se nedají kopat hroby, že se na to musí brát sbíječka. Tak jsem jim řekla, že jestli umřu, nemusej to řešit, ať mě nechaj zpopelnit a posypou mnou dvůr, protože to tam děsně klouže. "A nataháme si tě zas domů, to víš že jo," bylo mi řečeno. Teplo domácího krbu se tomu říká.

10. 2.

10. února 2017 v 21:50 | Paccia Domna
Můj život je plný výzev. Třeba teď se už dva dny snažím zjistit, jak na tabletu napíšu "š".

9. 2. 2017

9. února 2017 v 20:58 | Paccia Domna
Ještě ve škole jsme si říkaly, že si koupíme víno a ten kolegův čtyřstránkovej blábol projdeme ještě jednou. Nakonec jsme koupily víno, pustily si poslední X-Men, protože jsme je ještě neviděly, a strávily večer spekulacemi, že všichni mutanti jsou strašný lůzři, protože mít schopnosti my, nepřežije nikdo. Fakt. Jestli my dvě získáme schopnosti, všichni jsou mrtví. Zkoušely jsme najít někoho, kdo by přežil, ale nešlo to. A to i kdybychom měly tu dementní schopnost, jako bylo ovládání mlíka. Takže jestli získáme superschopnost, dozvíte se to jako první. Všichni.

Jen pro ilustraci

29. ledna 2017 v 15:19 | Paccia Domna
Občas si tu stěžuju na naše děti. Tak abyste věděli proč. Třeba tento týden nám ZASE chyběly základkářky, takže jsme zas suplovali. To, jak jim říkám "antikoncepční děti", má své opodstatnění, ale že je to až tak vážné, mi došlo až tento týden - přes týden zpoždění v cyklu, protože i mé reprodukční orgány se zalekly, a dokud nepřišel víkend a bezpečí, tak mě nechaly na pochybách, jestli neposkvrněné početí fakt není možné.
A teď koukám na rozpis práce na příští týden a tam mám výslovný příkaz připomenout dětem, že mají přestávku, protože někteří rodiče si stěžovali, že děti nemají čas na jídlo. No nevím, ale když odcházím ze třídy se slovy "tak máte přestávku, na shledanou", tak kdo nepochopí, že je přestávka a může se najíst, si snad i zaslouží chcípnout hlady.

Okamžik prozření

14. ledna 2017 v 0:29 | Paccia Domna
Znáte ty chvíle, kdy žijete v přesvědčení, že jste v podstatě normální, a pak přijde něco, co vás přinutí si uvědomit, že vlastně žijete v úplně jiném univerzu než lidi okolo? Já docela důvěrně. Mé poslední prozření se dostavilo nečekaně tento týden. Máme takový malý studijní kroužek a kolegyňka nás odkázala na jeden seriál s Mayim Bialik (Amy v The Big Bang Theory) s židovskou tematikou, tak jsme na jeden díl koukli. Zaujalo nás to, tak jsme dali ještě jeden, to už ale kolegyňka musela pryč, tak jsme tam zůstali s kamarádem sami. Dokoukali jsme díl a on se mě zeptal, jestli to je nějak populární herečka a jestli je TBBT populární seriál. Tak samozřejmě chápu, že člověk s několika doktoráty má trošku jiný záběr než já, co sedím na tumblr a řeším, jestli umře Mycroft a co bylo v tom dopise, co John napsal Sherlockovi. Najeli jsme na nějaké stránky o TBBT a přečetli synopsi. Chyba. Musela jsem vysvětlit, co je klingonština, proč je v tom Hamlet, co je geek, proklikali klingonštinu a že zkusíme jeden díl. Po deseti minutách pauza "Už se nechytám". Vysvětlení, co znamenají slova jako Brangelina, Johnlock, Peenis, v čem spočíval vtip, že u Profesora X někteří studenti fakt křídla měli. Následovala stručná charakteristika jednotlivých postav a jejich problémů. Zase kousek, zase pauza "zase se nechytám". Díl jsme nedokoukali. Byla jsem vděčná, že tady nešli do komiksového obchodu, neřešil se cosplay a neobjevil se tam Will Wheaton, protože bychom tam seděli ještě teď.
A to jsme ještě začali tím, že jsem dorazila pozdě - s omluvenkou - a on řekl, že to beztak bylo proto, že jsem zrovna byla ve vaně, když jsem si vzpomněla, že bych měla přijít, a tak mám dokonce svetr, abych se nenastydla, a já jim pokorně vysvětlila, že jsem konečně našla někoho, kdo kouká na Sherlocka ve stejnou dobu jako já, tak to s ním můžu probrat...



Summa summarum

7. ledna 2017 v 17:34 | Paccia Domna
Tak mi včera nešel net (jsme škola založená na tom, že máme materiály online), nešly otevírat dveře (máme na bzučák a oprava by vyžadovala... opravu) a uklízečka nám nedala papír na záchod. Nebýt pátek, tak je to pondělí jak vyšité.

A Sherlock Holmes měl narozeniny (6. 1.)

Záměrný lempl

5. ledna 2017 v 23:06 | Paccia Domna
Na prázdniny jsem dostala práci - sepisovat zprávy o věcech, se kterými nemám co do činění a o kterých vím vcelku kulový. Protože jsem první půlku prázdnin měla nateklý oko a pak jsem byla grogy a nevyspalá, tak jsem to pustila k šípku, že se to nepo. A hádejte co - dnes jsem k tomu dostala formuláře. Teď si představte, jak bych byla vzteklá, kdybych ty vopičárny fakt smolila celý prázdniny a teď to musela všechno předělávat. Takhle to vyfiknu za minutu dvanáct na první dobrou (z mýho pohledu, oni ať si to překopou, jak potřebují) a mám klid. A pak má být člověk motivován dělat něco včas. Čím dřív něco uděláte, tím více to budete předělávat.

Děti jsou radost

28. prosince 2016 v 16:20 | Paccia Domna
Děti jsou radost

25. 12.

25. prosince 2016 v 21:31 | Paccia Domna
Kdyby vás zajímalo, co dělám, když neučím a nepíšu...
- Ty jo, už by ten proud mohli zas nahodit, potřebuju čůrat... Ale jako fakt... Hurá! Letím!
- Si myslíš, že to stihneš?
- To není otázka volby. Já budu čůrat, otázka je jen, kde.
(A ano, stihla jsem to. Život na venkově je príma.)

Prostě Démon

29. listopadu 2016 v 16:04 | Paccia Domna
Dnes jsem se dozvěděla, že si druhý stupeň základky myslí, že jsem démon. Chodím totiž v černém a mluvím německy - měla jsem je na supla na němčinu (taky jsem ten den měla triko s pentagramem a prý mají přečtená i moje metalová trička - Ať shoří v pekle všechny kapely světa apod.). Nestěžuju si - když je mám, tak hezky pracují. Provokovat démona za to asi nestojí. Měním tedy význam iniciál P. D. - žádná Paccia Domna, nýbrž Prostě Démon.

Pozvánka...

27. listopadu 2016 v 23:42 | Paccia Domna
Právě mi přišla pozvánka. Od ředitelky. Na pedagogickou radu a rodičák. Google pozvánka s otázkou Zúčastníte se? a odpověďmi ano - ne - možná.
Nějak jsem nepobrala smysl, když všichni, kterým to poslala, tam musí povinně.
Samozřejmě že jsem zatrhla "ne".
Tak uvidíme...

Prý "hrajte si"

26. října 2016 v 14:09 | Paccia Domna
Prý "hrajte si"

Vzhůru do světa internetu

23. října 2016 v 0:54 | Paccia Domna
Vzhůru do světa internetu

Vítejme v novém školním roce

6. října 2016 v 14:28 | Paccia Domna
Tak jsme zahájili nový školní rok. Uchraňme se výrazů, jako úspěšně apod., a prostě to jen nechme na tom, že jsme zahájili. Kdybych to tak měla shrnout, tak to bude vypadat asi takto: ještě devět měsíců! DEVĚT!

11. 4.

11. dubna 2016 v 23:47 | Paccia Domna
Dnes!
Konečně jsem měla pocit, že k tomu došlo! Den, kdy mě konečně začnou brát vážně jako pedagoga!
Jednou to přijít muselo - a už je to tady!
O přestávce za mnou přišli dva studenti, že mají dotaz.
Byla jsem hrdá. Chápejte - O PŘESTÁVCE! A jdou za mnou, za pedagogickým vzorem! Hrdě jsem vypjala hruď v triku s marveláckým logem S.H.I.E.L.D. na prsou. Samozřejmě že mohou mít dotaz, všechno zodpovím. Jsem dospělá, zodpovědná, inteligentní a začíná to na mně být konečně vidět.
"Paní učitelko, my jsme se chtěli zeptat na ten prsten."
Lehce ve mně hrklo. Když měli naposledy poznámky o prstenu, strašně jim leželo na srdci, že ho nosím na prsteníčku levé ruky a že si nikoho nenajdu, protože takhle vypadám zadaně. Sice jsem se je snažila přesvědčit, že v tom, že jsem sama, je prsten ten nejmenším problém, ale budiž, vyměnila jsem ho a nosím ho teď na prostředníčku. Kdyby se náhodou někdo našel, abych mu zdviženým prstem mohla dát naději. Stejně jsem ale zalétla očima k oběma prstenům - černý se symbolem Flashe na pravé ruce v pořádku, Prsten moci na prostředníčku levé taky v pohodě. Ten jsem se tam naučila nosit hodně rychle. Jednou jsem si ho vzala po prodlouženém víkendu na prsteníček - a sekretářka na mě hned ve dveřích vyvalila oči, že jsem se stihla vdát. Když jsem jí řekla, že to je Prsten moci z Pána prstenů, řekla, že jsem blbá, tak už jsem jí radši ani neříkala, že ho mám dokonce ve třech barvách.
"No?" zeptala jsem se nejistě.
"Paní učitelko, jak je ta básnička. Jeden prsten vládne všem..."
Takže zase nic.
Ale prsten se jim líbil.

29. 3.

29. března 2016 v 21:21 | Paccia Domna
Miluju, když mi napíšou "moc si cením Vašeho času" a pak mi pošlou práci až do důchodu... (Aneb za dva dny je deadline pro odevzdání prací, tak mě najednou všichni milujou.)

Mám omluvenku?

8. února 2016 v 15:29 | Paccia Domna
xxx
 
 

Reklama