Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

* Info

Šťastný a veselý Hólí

13. března 2017 v 18:40 | Paccia Domna
Hólí je indický a nepálský svátek, který je oslavou bhakti, slavností jara a barev. Hólí je oslavován na počest Prahlada, odehrává se vždy o úplňku měsíce Falgun. Svátek začíná zapalováním hranice v předvečer svátku - říká Wiki. Tak si teda užijte barvy. Asi.
Jak se asi oslavuje Prahlad?

R. I. P. John Hurt

28. ledna 2017 v 11:16 | Paccia Domna



.................Sir John Vincent Hurt, CBE

....................22. 1. 1940 - 27. 1. 2017


14. 1.

14. ledna 2017 v 18:27 | Paccia Domna
Dnes je tomu rok a ani já nemohu to smutné výročí nepřipomenout. Ani se mi nechce věřit, že už je to doopravdy rok.

Veselé Vánoce

24. prosince 2016 v 15:49 | Paccia Domna
Veselé Vánoce vám všem, které jsem ještě neodradila svou příkladnou neaktivitou a neustálými stížnostmi na svou práci (mimochodem - mám zas nový materiál, který přibude, jen co ho hodím do wordu).
A šťastný nový rok, v němž opět oslavím svých krásných pětadvacet let, ačkoli mě již čekají Kristova léta. Snad ho všichni prožijeme lépe než tento.

Podmořská pozvánka

25. března 2016 v 18:41 | Paccia Domna
Do e-mailu mi přišla zpráva od Terezy Matouškové, autorky Podmoří, a tak ji předávám dále.

8. dubna 2016 v 18:00 se v knihkupectví Fantasya v Praze bude konat křest její nejnovější knihy Děti vánice. Kmotrou bude Františka Vrbenská a na návštěvníky prý bude čekat i malé překvapení. Takže pokud chcete výtisk s podpisem, případně si nechat podepsat Vílí kruhy nebo Hladová přání, určitě vyražte.

Tereza dále již několik let pořádá Literární dílny. Ty z Brna letos expandují i do Prahy, takže pro zájemce:
Praha: 31. 3., 28. 4., 26. 5. (vždy v 16:00 Městská knihovna Praha, pobočka Smíchov - Náměstí 14. října)
Brno: 24. 3., 21. 4., 19. 5., 23. 4. (vždy 15:30, Knihovna Jiřího Mahena, hudební klubovna)

Všechno nejlepší k MDŽ

8. března 2016 v 19:02 | Paccia Domna
Nevím, jestli mi sem ještě zaběhne někdo opačného pohlaví, než jsem já, ale tak či onak předpokládám, že je tu stejně hlavně babinec, takže všechno nej k našemu svátku :)

R.I.P., A. R.

14. ledna 2016 v 18:41 | Paccia Domna
Tohle byla zpráva, na kterou bychom určitě všichni vydrželi čekat ještě dlouhou řádku let.

21. 2. 1946 - 14. 1. 2016

Už nyní scházíte, Mistře...

Krásné Vánoce

24. prosince 2015 v 12:19 | Paccia Domna
Krásné prožití svátků vám všem, kdo sem ještě zabloudíte. Jako malý dárek jsem konečně jakž takž dopsala poslední kapitolu a navázala tak na svou práci z dubna 2014. Nutno podotknout, že kvalita tomu čekání neodpovídá, ale aspoň je to už oficiálně zveřejněno. Navíc jsem Colleen slíbila, že s tím už konečně zase hnu. Zároveň se omlouvám všem potenciálním nováčkům - veškeré nesrovnalosti v povídce se vysvětlí, když se podíváte na data zveřejnění - po těch letech už nevím ani já, co jsem kde plácla a co z toho mělo být. určitě to ale původně mělo nějaký záměr :D

Takže ještě jednou krásné svátky a za rok s další kapitolou zase na viděnou :D

8. 5.

8. května 2015 v 0:41 | Paccia Domna
Už to tu dlouho nebylo, tak zase krátké zpravodajství a výmluvy, proč nepíšu.

R.I.P., Terry P.

14. března 2015 v 20:08 | Paccia Domna
Před dvěma dny, 12. března 2015, nás opustil člověk s jednou z nejkránějších představivostí a úžasným humorem - a neuvěřitelným talentem předávat je dál. Terry Pratchett už další nihu nenapíše, ovšem jeho Zeměplocha je tu s námi a pro nás dál.

Vílí kruhy od Terezy Matouškové brzy v prodeji

19. února 2015 v 23:02 | Paccia Domna
Po čtyřech letech se Tereza Matoušková vrací s druhou knihou (když počítáme samostatné knihy a knihy vydané přes "normální" nakladatelství, které se objevují i v běžných knihkupectvích - pokud bychom počítali i sborníky a vlastní náklad, jsme už na osmi titulech, což je úctyhodný výkon, a mě naplňuje i lehkou závistí, zvláště když si uvědomím, že autorka je o šest let mladší než já, a já se za poslední rok nezmohla ani na články, proč nepíšu).

Vílí kruhy se samozřejmě opět odehrávají v Podmoří, autorčině fikčním světě, který měli čtenáři možnost lehce poznat již v Hladových přáních (dále jen HP, ať jsme tady, na potterovském ff blogu, styloví). Zatímco ale v HP bylo Podmoří prezentováno z pohledu malé Jukaty, a tím pádem i lehce naivně či pohádkově zkresleno, Vílí kruhy odvrhují roztomilost svého předchůdce a předkládají nám Podmoří ve své skutečné podobě - ponurý svět pod hladinou moře, stvořený bohy poté, co zničili svět na Souši, který je schopen fungovat jen díky mechanickému životodárnému slunci. Během několika tisíciletí se v Podmoří vytvořila poměrně rozvinutá civilizace (Delfy a Temnáře jsme ostatně měli příležitost poznat už v HP, ve Vílích kruzích přibudou - no, můžete zkusit hádat), ale i nová skupina bohů. Oba pantheony sice nakonec uzavřely křehké příměří, ale Podmoří ohrožuje nová katastrofa - slunce začíná vyhasínat, a ani jedno z božstev s tím očividně nehodlá nic dělat. Podmořské národy se s krizí musí vyrovnat samy. Kolují zkazky o moci, která dokáže udržet zmírající vegetaci i bez slunečního světla. Vládnou jí Víly, zahořklé bytosti, které se nikdy nesmířily se zánikem života nad hladinou. Osud ostatních kultur je nezajímá a jejich kouzla se živí krví. Schyluje se k válce, která nebude mít vítězů. Tolik k ději prozrazují oficiální zdroje. Podrobnější informace najdete v recenzi od firecat, případně na blogu autorky.


A ještě poslední informace - fantasyobchod.cz nabízí Vílí kruhy v předprodeji se slevou 30%. Také zde najdete knižní trailer a audioukázku.

24.8.

24. srpna 2014 v 18:52 | Paccia Domna
Hezky jsem vás přes ty prázdniny zanedbávala, hezky. V červenci jsem byla ráda, že žiju, sušilo se, přepisovalo švp, schůzky s rodiči, papírování do školy…, v srpnu jsem pár dní strávila u kamarádky, pak hned svatba (ne moje, mě naštěstí furt nikdo nechce) a nakonec festival v Trutnově, díky kterému jsem si musela vzít dovolenou, pže bych to do školy nestihla včas. Ano, přesně tak, už týden dřepíme ve škole a předstíráme smysluplnou aktivitu a nadšení a radost z práce. A už zase přepisujem švp. NENÁVIDÍM všechny tyhle školní papíry, ani si nedovedete představit, jak je nenávidím. Ale beru to tak, že dlouho už to nebude, protože opět uvažuju, že ze školství uteču. Zatím zůstávám, protože mám vážně ráda naše děti, ale to, že učení se řeší až v poslední řadě ( a dost často vůbec), protože se řeší všechny kraviny okol, mě ubíjí a cítím, že dlouhodoběji to už asi vážně nedám.


Někde mezi tím vším nepsaním se mi podařilo ztratit třetího Pottera, takže si to asi budu muset stáhnout, abych mohla pokračovat, až bude trošku času. Zatím svého krátkého zjevení zde využiju jen k tomu, že si popřeju vše nejlepší k blogovým narozeninám (27. srpna 2008 - fakt 2008, děsivé) - snad se mi podaří do Vánoc aspoň jedna kapitola (držme se při zdi, známe mě).

15. 3. 2014

15. března 2014 v 23:06 | Paccia Domna
Krátký referát, jak žiju.

pondělí: Uprostřed noci jsem se chtěla obrátit z boku na bok a v tu ránu jsem byla vzhůru. Naprosto šíleně mě bolelo ucho. Do konce noci jsem byla vzhůru pokaždé, když jsem byť jen pomyslela na sebemenší pohyb. Celý den jsem byla nahluchlá a přemýšlela, kdo by mě tak mohl zastřelit, jestli se mi zase vrátí záněty ucha.

úterý: Na noc jsem si vzala čelenku, aby ucho bylo v teple. Ucho v teple bylo, ale na druhý straně byla kytka, co mě celou noc tlačila do hlavy. Jinými slovy - na jedné straně jsem nemohla spát kvůli uchu a na druhý kvůli kytce. Na zádech spát neumím. Ovšem bolest ucha lehoulince ustoupila a vzbudila ve mně kapku optimizmu.

středa: Vyspala jsem se bez čelenky - až do chvíle, kdy jsem se vzbudila zhruba hodinu a půl před budíkem. Bolest hlavy jak při šílený kocovině. Kdybych v posledních čtrnácti dnech byla v hospodě, tak to beru. Z postele jsem se vyhrabala půl hodiny po budíku - a to jen proto, že mi došlo, že stejně asi neumřu a do tý školy budu muset dojít. Busem nejezdím, i tentokrát jsem radši zvolila půlhodinku pěšky - chůze v chladným ranním smogu by mě mohla probrat a vrátit do života. Po deseti minutách jsem měla pocit, že na týhle cestě asi zdechnu.
Nebudu vás napínat - přežila jsem. Celý den ve škole jsem strávila v polobezvědomí, s bolestí hlavy, parádním průjmem, křečemi v břiše a celkově mrtvá, takže má dvouhodinovka němčiny vypadala tak, že jsme si pustili film. A hádejte, kterou jedinou mou hodinu si ředitelka vybrala k návštěvě…
Po škole mě čekal kurz angličtiny, pak jsem dorazila na pokoj, padla do postele a vzbudila se jen na pauzu na sprchu.

čtvrtek: Vzbudila jsem se po rekordním spánku - a skoro stejně mrtvá jako předchozí den. Když říkám "skoro" mám tím na mysli, že jsem byla tak blbá, že jsem si řekla, že do školy dojdu "v pohoo". V půli cesty známý pocit déja vu "já tady asi fakt zdechnu". Den ve škole proběhl téměř identicky jako ve středu, jen uch už nebolelo vůbec. Už druhý den jsem žila jen na cukru v čaji, přesto průjem stále trval. Celková únava byla trošku menší i bolest hlavy se mi zdála menší, takže jsem nabyla dojmu, že po škole i něco udělám.
Udělala - dorazila jsem na pokoj, padla do postele, nařídila budík na desátou na sprchu a usnula. V devět mě vzbudil spolubydla, jestli nemám něco na bolesti hlavy, takže sprcha proběhla o chvilku dřív a ve spánku se pokračovalo.

pátek: Sice jsem byla buď ve škole, nebo spala, ale odpočatá jsem stejně nebyla. Nicméně jsem se už cítila docela líp a na rozdíl od ostatních postižených jsem nezvracela, takže zase ožil optimizmus. Po návratu domů jsem rozjařeně oznámila, že už je mi skoro dobře (i když odpoledne jsem si po dvou dnech bez jídla koupila něco k jídlu, což byla blbost a do hodiny to bylo venku), jen jsem strašně vyschlá. Objevila jsem šťávu a celý večer se motala s hrnkem kolem kohoutku. V devět už jsem byla na odpis, popřála dobrou noc, šla si vyčistit zuby a spát. Zajela jsem kartáčkem do pusy a dva litry pitného režimu byly během pár chvil venku. Naprosto jistě mohu potvrdit, že v žaludku fakt nic jinýho než pití nebylo. Pak už ani to.


sobota: Po čtyřech dnech jsem konečně měla KAFE a ani mi NEBYLO BLBĚ! Přežiju to!

EDIT: No prima! Blog už ZASE neukazuje poslední články a zmizela návštěvnost (hlavně že tlačítko na facebook se drží).

4. března

4. března 2014 v 13:14 | Paccia Domna
Dobře, dobře, dobře… Konec s přáním do nového roku, když už si mi tu z něj děláte srandu. Jenže co bych vám tu tak napsala? Velikonoce ještě nejsou (OK, ve středu je půst, ale jestli to stojí za článek, nevím… Mě se to stejně netýká, protože jsem si koupila brokolici, takže stejně dělám těstoviny s brokolicí od pondělka do pátka.), ale přišlo nám jaro, stěhovaví ptáci se vracejí, což je dobře, protože jestli nám odpadne dodávka plynu přes Ukrajinu, mrazy by mohly být docela sranda. Hlavně ve škole a hlavně pro ostatní, já mám topení vypnutý od doby, co začali topit.

A teď asi to, co vás zajímá, možná. Řečnická otázka - Proč nepíšu? Nebo spíš rozvažovací, když se ji snažím zodpovědět (nebo to aspoň předstírám). No proč asi. Furt ta škola zatracená, furt se po mně něco chce :D Taky tu mám jeden úděsně záživnej překlad, u kterýho usínám, jen pomyslím na otevření wordu (takhle na mě naposled působila Kořenského skripta). A když náhodou bylo volno, zkoušela jsem něco číst nebo něco dělat se svým sociálním životem - z toho ale sešlo, protože v mý milovaný hospodě začal pracovat můj bývalý student.

Z Pádu mám všehovšudy jeden odstavec - a to ještě nevím, jestli zůstane… Na druhou stranu musíte uznat, že je to dobrá strategie, jak zajistit, abyste nevnímali celkovou roztříštěnost textu.

(Hm, chtěla jsem vám se hodit obrázek, ať je to veselejší, a ono to zas nejde. Nebo možná ještě pořád?)

REMEMBER REMEMBER THE 5TH OF NOVEMBER

5. listopadu 2013 v 20:02 | Paccia Domna
Vybavujete si, jak tu tak píšu, že nemám čas? (No, kdo už tu minimálně jednou byl, tak ví.) Tak teď v listopadu jsem to posunula na úplně novou úroveň. Tolik seminářů a školení a jsem snad ještě neměla - a pro jistotu jsem dnes přidala další dvě ve dvou částech a na jedno čekám, zda mi vyjde nebo ne (teda já ho nechci, ale bylo mi řečeno, že chci). Když tak koukám do diáře, přepadá mě pocit, že tolik jsem toho občas neměla ani za studentských let. Jediným světlým bodem, co na mě z diáře kouká, je v pondělí záznam Frankensteina v rámci NT Live. Potom následuje celá noc ve vlaku, z nádru spěšný přesun do školy (stejně to nestihnu), škola až do semináře, další den škola plus pak seminář, další den škola plus seminář, další den škola, pak kóma. Jsem grogy, jen otevřu kalendář...

23.10.

23. října 2013 v 18:35 | Paccia Domna
Třetí řada Sherlocka začne 19. ledna! :) (US. Premiéra v UK ještě nezveřejněna, tam by to mělo být asi dříve) (A teď jdu na přípravy, pa.)

EDIT: 15. prosince v UK! Za měsíc a kousek ho tu máme zpět!

Nabídka

23. srpna 2013 v 2:09 | Paccia Domna
Řízením osudu se mi podařilo v soutěži Kanzelsbergeru vyhrát knihu Hladová přání od Terezy Matouškové (po rozkliknutí náhledu na boku stránky se dostanete k autorce na blog pro další informace). Protože už mám doma dva výtisky (jeden s věnováním a druhý na půjčování, abych nemusela hned zabíjet lidi, co mi ošmatají moji knihu), chtěla bych se zeptat, zda někdo nemáte zájem získat knihu zdarma za věrné navštěvování mého blogu. Není v tom žádný podraz, prostě si jen myslím, že nemusím doma syslit tři tytéž knihy, když jednu mohu poskytnout dál. Kdo tedy chcete proniknout do Podmoří, hlašte se buď v komentářích, nebo můžete i na mail (smazán :D ).
KONEC. ZAMLUVENO. Přeju příjemné počtení.

22.7.

22. července 2013 v 21:22 | Paccia Domna
Zdravím všechny věrné a trpělivé - koho jinýho taky, nikdo jiný už tu asi nezbyl při mé bohaté aktivitě. Víte, začala jsem psát, napsala jsem dva odstavce, když měl najednou B.C. narozeniny. To se muselo oslavit, protože... No, protože mě před pár lety dohnala puberta a furt se nechce pustit, mrcha. Díky jentačímu spamu jsem se zbavila zasněženého postu a skuhrání, že je furt zima, co mi tu pořád ostudně strašilo na hlavní stránce. Posléze vypukl ComicCon - a chápete... Hannibal, Sherlock, Tom Hiddleston dorazil jako Loki a tak dále a tak dále. Mimo panelů ještě rozhovory s Zacharym Levim s kdekým a Nerd TV, a když umíte anglicky jako já, znamená to několikeré shlédnutí, aby to všechno dopadlo na své místo, ... prostě byla to fuška. Dnešek jsem proseděla nad jednou bakulí, která má být zítra hotová, takže priority zase jasné. Teď kouknu na nějaký video, protože z wordu už by mě asi šlehlo, a pak uvidíme.

Opět zpět

6. července 2013 v 22:12 | Paccia Domna
Další krátký referát o životě jedné šíleně líné blogerky.
edit: Tohle prostě musím! Charles Dance čte Fifty Shades of Grey.

edit2: 11. července 2013 v 16:00 se v Chajovně v Brně koná Malé autorské čtení u čaje a sušenek s Temnářkou. Já tou dobou budu v Praze, ale kdybyste se tam někdo pohybovali a měli zájem blíže proniknout do Podmoří... FB stránka.

Hlášení, že žiju

4. června 2013 v 20:29 | Paccia Domna
Zase jsme se vesele dostali do období blogového ticha. Respektive jsme v něm furt, ale já zase cítím potřebu to zdůraznit, aby to vypadalo, že se tu něco děje.

Mimo toho, že jsem neskutečně líná, je to dáno tím, že jsme maturovali a já musela ke své nezměrné radosti taky, takže jsem po většinu týdne byla zcela grogy. OK, jeden den jsem nematurovala, ale večer předtím jsem absolvovala pohostinské zařízení, následující ráno jsem vstala s vtíravou otázkou "Proč vlastně ještě žiju?", hodila do sebe tři ibalginy, zapila vodou a jak malá se těšila do školy, že si tam koupím kolu (jindy ji skoro nepozřu, ale rozumíme si...). Nekoupila - mají zákaz ji tam prodávat. Důsledkem bylo, že jsem do sebe během dopoledne nalila čtyři velký kafe (což je docela výkon, protože jsem byla v hodinách), takže jsem ten den nakonec byla víc mrtvá než ty zbývající. Holt nejsem už nejmladší. Vlastně už zase o rok starší - a hlavu mám tmavě fialovou (dle přebalu barvy, ale nevěřte tomu), protože jsem našla tři bílé vlasy. Buď fakt stárnu, nebo se že mě stává blondýna.

Pak byly maturity za námi, ale konec měsíce, takže tradiční DUMy (nestihla jsem, vzdala a převedla do dalšího měsíce pod heslem " já už se na to můžu vysrat"). Po 2-3 hodinách spánku denně se mi nedivte. Sedám k notebooku a zavírám oči.

Teď v sobotu jsme vyrazily s mým blížencem na startrekovský WARP 03 do Prahy - hosty byli Robertové Picardo a Duncan McNeill a "nečekaně" i R. Worthy. Jsem vyfocená (Fotky jsem ještě neviděla, tak nevím, jak velká je to tragédie. - Miluju ten výraz, co fotograf nasadí, když mu to ukáže fotku. Ta chvíle kdy na něm vidíte, jak zvažuje, jestli to zkusit znovu nebo jestli je tohle ten nejlepší výsledek - a já mám sto chutí mu říct, že lepší to prostě nebude. Tragédie je to skoro už třicet let a teď se to zázrakem nezmění.), mám podpisy, jsem spokojená. Dokonce si jedna z účastnic fotila i mě - teda mé triko, které slavilo docela úspěch - no, mezi lidi v uniformách hvězdné flotily jsem vyrazila s heslem "Moriarty was real. I believe in Sherlock." a příslušnou podobiznou na hrudi - tolik lidí mi najednou na prsa ještě nekoukalo, kam se hrabou výstřihy. V období před premiérou filmu Star Trek: Into Darkness je alespoň jasné, na které straně stojím.

Celkově super akce, pánové skvělí, organizátoři skvělí, jen v kině vedle nás seděly nějaký dvě retardky, kterým se asi poprvé podařilo utéct z domova nebo ústavu nebo kde s nimi mohli mít tu čest. Nejprve vedle nás seděla jedna a mezi ní a námi seděl ještě jeden hoch. Na druhý panel to hoch vzdal a už se neukázal, takže se slepice rozmnožila a dřepěly tam dvě. A žvanily a žvanily, že ani zvuk z repráků neměl šanci. Na jednu stranu chápu, že když se sejdou dvě slepice, tak kvokaj, ale ta jedna mlela i během prvního panelu, když tam byla sama. Člověk byl v pokušení jí buď jednu ubalit, nebo jí říct, že pokud zavře hubu, tak se fakt neudusí, tak to může aspoň na dvě minuty zkusit.

Konec výlevu, jdu něco dělat.

Robert Duncan McNeill, Robert Picardo, Rick Worthy.

PS: Tak jako Parise a Doktora jsme měli letos. Janewayová už tu byla. Tak zatraceně už toho Chakotaye!
 
 

Reklama