Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

Děti jsou radost

28. prosince 2016 v 16:20 | Paccia Domna |  *Non-fiction
Děti jsou radost


Už jsem tu psala o jednom dni, kdy jsem suplovala na základce. Ve skutečnosti jsem se tam motala s přestávkami skoro celé pololetí, takže těch radostí bylo mnohem více. A protože jsou ty Vánoce, podělím se s vámi ještě o jeden den. Den, kdy jsem zavedla termín "antikoncepční děti", abych je nemusela nazývat hůře.

Suplovala jsem matiku. Jak už jsem tu uváděla, máme něco jako malotřídku, takže s jedněmi počítáme do šesti, s jedněmi se řeší zlomky, s jedněmi převody, s jedněmi slovní úlohy a do toho tam máme cizinku, se kterou řešíme, co vybereme, abychom se pochopily. Celkový počet dětí pět až šest. Takže rozdám práci, prvňáčci se pustí do práce, cizinka se pustí do práce a kluci, jestli můžou jít psát na žíněnku. Pro mě za mě, když budou pracovat, ať si klidně sedí na stropě. Když jim to zakážu, budou stejně akorát trucovat a sabotovat hodinu.

Počítám si s prvňáčkama a kluci se mi začnou okopávat. Napomenu je, kluci si lehnou cenťák od sebe. Spočítáme dva plus čtyři, kluci se mi tam po sobě válej a dělají kulový. Napomenutí. Lehnou si vedle sebe, kde má jeden hlavu, druhej má nohy. Oba si samosebou musí cpát ty haksny do ksichtu. Je tedy jen otázky času, kdy se mi servou, protože normálně nemůžou sedět ani přes lavici a furt se mydlej. Jdu za nima, ať se teda milostivě přesunou na svá místa, když neplněj, co mají. Diskuze (se mnou) a současně začíná rvačka (mezi nima). Přestává mě to bavit. Hlavního pošťuchovatele vyzývám, ať si vezme knížku a sešit a jde k mýmu stolu.

Nemůže, protože nemá nožičky.

Posílám ho na vlastní místo, ať si tam doleze třeba bez nožiček, ale bude sedět tam. Diskutuje, pošťuchuje, ale nakonec odleze. Jako fakt odleze, ne že odejde. Nemá přece nožičky. Chvíli se válí pod stolem, ale protože už na něj kašlu nakonec se vysouká na židli.

Když se odplazí, pošlu toho druhýho ke svýmu stolu. Teď už jsou v ráži, teď je vedle sebe nenechám, protože bych pak do konce hodiny nedělala nic jinýho, než na ně řvala, ať jsou potichu a něco dělaj.

Chlapec se zvedne a jde. Načež ten, co nemá nožičky, spustí slzavý údolí, jak to, že ten může, a on ne. Ten může všechno, on nemůže nic.

Normálně, kdyby se mi ve třídě dítě rozbrečelo, ho začnu utěšovat. Jenže tohle je rozmazlenej spratek, co kromě toho, že nemá nožičky, umí brečet na počkání a už to zkoušel na všechny kromě mě.

Místo utěšování mě tedy chytil amok a chlapce jsem seřvala na dvě doby ještě jednou, jestli si ze mě už dělá srandu nebo co. Ani ne před dvěma minutama jsem ho tam přímo posílala, a to nemohl ani zvednout zadek, a teď mi tu bude hrát divadlo? Zajímalo by mě, kam až jsem byla slyšet, že zrovna učím.

Takže tam na něj řvu, jestli si jako myslí, že tohle chování je normální, a jak si myslí, že k němu asi budou ostatní chovat, když tu předvádí tohle, pak se otočím vedle a s úsměvem na tváři pochválím prvňáčkům sluníčko. Prostě jak labil. A takhle tam funguju celou hodinu.

Když chlapec zjistil, že slzičky nepomůžou, lehnul na knížku a "tvářil se vzdorovitě". U nás doma se tomu říkalo "hodil fucek". Zkontrolovala jsem sluníčka a šla zkontrolovat i práci ostatních. Chlapec bez nožiček měl porovnávat čísla. Předložil mi prázdnou knížku, prázdnej sešit s tím, že to vygumoval. Řekla jsem mu, že to je mi jedno, že chci vidět, co udělal. Natáhnul fucek a že už to má vygumovaný. Tak jsem nad ním stála a že mi to teda aspoň řekne, když nemůže psát.

Řekl.

Výsledek hodiny byl, že chlapeček bez nožiček porovnal osm čísel. Slovy OSM čísel. To jsou čtyři dvojice. Tři z toho blbě, protože mi říkal "větší", "menší", "rovná se", aniž by se podíval na druhé číslo.

Po hodině jsem šla do kanclu s tím, že chci pochvalu, protože jsem právě absolvovala hodinu a zvládla jsem ani jednou neříct slovo "retard". Pochválili mě a já šla napsat mail paní učitelce, ať mu oznámkuje práci v hodině, napsala jsem sedm řádek a taky jsem nepoužila slovo "retard". Za dva dny jsem psala to samé mamince, když se divila, za co chlapeček dostal pětku. A taky jsem nepoužila slovo "retard". Ovšem toho sebezapření!

A to pořád slibujou, že nás bezdětné tam nebudou posílat!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 ┼Raven Sammael Renkse┼ ┼Raven Sammael Renkse┼ | Web | 28. prosince 2016 v 16:36 | Reagovat

nádherně napsáno

2 Chavelierka Chavelierka | 31. prosince 2016 v 20:11 | Reagovat

A ty děti pořád žijou? Jsi svatá

3 JSark JSark | 31. prosince 2016 v 21:59 | Reagovat

Rozhodne svätá, takú by som mu flákla, že by schytal druhú od steny a tretiu od ďalšej steny. :-D Všetkých tých rodičov, čo sa sťažujú na učiteľov by som poslala, nech si to skúsia. Stavím sa, že takéhoto hajzlíka by preplesli všetci do jedného. :-?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama