Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

Prý "hrajte si"

26. října 2016 v 14:09 | Paccia Domna |  *Non-fiction
Prý "hrajte si"



Vzpomínáte, jaký vztah měla k dětem Julia? Tak přesně to samé cítím k dětem já. Jako jo, jsou fajn. Spolužačkám jejich mrňata na facebooku vždy odlajknu (a o dvou si dokonce i myslím, že jsou fakt hezká). Taky jim je pochválím, když je nedopatřením potkám naživo. A jsem na to schopná promluvit - No ty máš hezkej dudlík/chrastítko/panenku/autíčko… To je jak se psem - no ty máš hezkej klacík, pocem, ukaž - to zvládám. Ale obecně tyhle bytosti, co končej někde kolem pasu, moc nevyhledávám a děsím se chvíle, kdy s tím zůstanu sama v místnosti (momenty, kdy maminka oznámí "počkej, uvařím kafe"). To se mi rozbuší srdce, vyrazí studenej pot a obecně se cítím jako voják v zákopu, co očekává útok.
Takže jsem v pondělí samozřejmě vyfasovala základku. Doufala jsem, že už k tomu nedojde, protože když jsem ji měla naposled (2. stupeň) na informatiku, zařvala jsem na ně, ať už si konečně sednou na místo, že sedl i celý sekretariát (tolik k tomu, že jsem tichá a neumím zařvat - 5 let se držím a teď mám po reputaci). Kluci sedli taky a - nekecám - dokonce snad i 20 vteřin vydrželi být ticho. Pak zas spustili, takže k nám sekretářky nemusely chodit, aby zjistily, jestli jsou děti ještě naživu. Lehce jsem doufala, že tímhle jsem se základkou skončila. Jenže pak kolegyním popadaly děti a kolega chcípnul na rýmičku a bylo po srandě.

Hned ráno jsem vyfasovala lísteček se suply. Když to shrnu, tak za ty dva dny jsem měla víc hodin, než normálně učím celý týden. Hned druhou hodinu základka, sedmá třída. Tak tam vyrazím, otevřu dveře - a tam kolegyně. Chvíli na sebe čučíme, pak se mě zeptala, jestli tam mám být, ze mě vypadlo inteligentní "No… Ale klidně si tu zůstaň." a vypadla jsem zpět do kanclu, abych se podívala, jestli jsem tak blbá, že ani nenajdu jednu třídu ze dvou. No, nebyla jsem tak blbá, tak jsem zapadla na první stupeň, aby tam nebyli teda bezprizorní oni. První stupeň máme něco jako malotřídku. Takže jsem s první třídou řešila písmeno U a druhé skupině zatím dala hledat citově zabarvená slova. Když mi prvňáci vymalovávali účka, vyrazila jsem na druhou skupinu. A zjistila, že mám ještě třetí a čtvrtou skupinu, které se mi nepřiznaly, aby náhodou nedostaly vlastní práci. Tak ji dostaly teď. Celou hodinu jsem teda pobíhala mezi skupinkama - vážně smekám před vyučujícími na malotřídkách. Já toho měla plný kecky už po jedné hodině a to tam máme dětí pět a půl.

Když jsem tam šla pak na druhou suplovanou hodinu, bylo mi řečeno, že s nima nemusím dál probírat, ale že si můžeme udělat herní hodinu, že mají ve třídě regálek s hrami, ať si vyberou. Nikdo mi už ovšem neřekl, že tam mají i hudební nástroje! Paličky, triangl, bubínek, chřesticí nesmysly a takovej ten nesmysl s duhovými klávesami, co se do nich mlátí paličkou.

Všechno možný, do čeho se dá mlátit.

A paliček raději víc, aby když dojdou nástroje, se dalo mlátit aspoň do lavic.

Vyhnali jsme krysy z celýho bloku.

Všichni věděli, že máme herní hodinu.

Triangl jsem zabavila už v půlce hodiny a nedala ho z ruky.

Nikdy si nepořídím dítě.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 26. října 2016 v 14:36 | Reagovat

Některý děcka jsou dneska na přesdržku. :D  :D

2 Lotty Lytton Lotty Lytton | Web | 26. října 2016 v 15:14 | Reagovat

Já bych tam měla asi pár mrtvých a pár těžce zraněných :D
Předpokládám že nemůžeš dítěti omlátit hlavu o lavici :D :D

3 Chavelierka Chavelierka | 26. října 2016 v 21:32 | Reagovat

Zabít to nemůžeš. Absolutně ti to zkomplikuje život. Všichni okolo to milujou a jen ty netušíš proč. Co to je? Dítě! Kdysi jsem měla zvláštní touhu jít do školství. Přešlo mě to někde v páté třídě. Obdivuju tě, že jsi v tom vydržela :-D

4 P. D. P. D. | 26. října 2016 v 22:34 | Reagovat

[3]: no jo, někdo dostane rozum a někdo zůstane blbej a nedojde mu to včas... :-?

5 JSark JSark | 1. listopadu 2016 v 14:49 | Reagovat

Hehe, ja som takto vydesená bola v lete na návšteve u sesternice, ktorá mi toho svojho haranta posadila na kolená. Po pol hodine som bola okopaná a myslela som, že sa ten malý na mňa prilepil. 8-O
Páči sa mi, ako si sadol celý sekretariát. To sa musím naučiť. :-D
Možno by hraciu hodinu mohli používať vinári na plašenie škorcov. :D

6 GwenLoguir GwenLoguir | 15. prosince 2016 v 22:36 | Reagovat

A predstav si moju dilemu, ked s nimi nezvladam ani to, co so psom (zviera, kludne hocico (mimo hmyzu a podobnej havete), kym ma to nekuse, to vidim rada aj zvladnem postrazit...), ked som si zohnala uzasneho manzela, ktoreho je proste skoda nerozmnozit... utesujem sa s tym, ze mam este aspon dva roky cas... potom... vraj bol tichy, ked bol maly.... ale ja nie *place do vankusa*

7 P. D. P. D. | Web | 28. prosince 2016 v 15:16 | Reagovat

já taky byla strašně uřvaný dítě. kolem mě se prý chodilo po špičkách, a stejně jsem byla hned vzhůru a řvala. teď jsem ale tichej tvor, a když nemusím, nemluvím. když jsem začala chodit, začala jsem se toulat. a měla jsem docela děsivej rádius, jak jsem to tak nedávno zjišťovala, kam jsem to mohla courat. prostě jsem někam vyrazila (bez oznámení, samozřejmě), a když se začalo stmívat, tak jsem to obrátila a doufala, že do tmy nějak zvládnu.  mít takové dítě já, tak se asi zblázním strachy...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama