Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

34. kapitola

24. prosince 2015 v 1:05 | Paccia Domna |  * Pečlivě připravovaný pád III - Smečka v zádech
Pád 3 34





Vážně se se mnou něco děje. Opravdu jsem chvilku věřila, že Brumbál pro letošek vzdal vánoční snahy a ušetřil nás tak povinného všeobecného veselí. Nevzdal a neušetřil. Jen to posunul na poslední možnou chvíli, kdy už jsme téměř ztratili ostražitost, a pak jsme se mohli všichni svorně přetrhnout, aby to následující den vypadalo slavnostně a nenuceně. Opravdu si nedokážu představit, jak bychom to tu zvládali bez pomoci magie. Jak vůbec mohli mudlové přežít tak dlouho? Musím to Charity nadnést jako téma na výzkumnou práci.

"Tomuhle říkáš pořádně zavěšená girlanda?"

Moje reakce Severusovi unikla, protože mimika je bohužel k ničemu, když k dotyčnému stojíte otočeni zády. Ale vzhledem k tomu, jak běžně reagoval na všechny mé (a nejen mé) neverbální projevy, to bylo lhostejné.

"Už máš rozsvícená všechna brnění?" oplatila jsem mu otázku a ani jsem se nemusela otáčet, abych viděla jeho reakci. Severus totiž na rozdíl ode mě disponuje tou úžasnou vlastností, že jeho mimiku prostě vidíte, i když stojí otočený zády k vám - a za patery zavřenými dveřmi. Taky ho slyšíte, když si o vás začne něco byť jen myslet.

"Všechna v dosahu Brumbálových pěších tras. A ta girlanda ti vážně spadne."

"Nespadne. Magie." V magii se totiž skrývá spousta možností - můžete nakládat s fyzikálními zákony, jak se vám zachce. Třeba zrušit gravitaci. A vše jen proto, abyste mohli odbýt práci, co vás nebaví. Může být něco lepšího než být kouzelníkem?

"Jak myslíš. Jen chci, abys věděla, že to vím a že jsem tě varoval."

"Pořád mluvíme o vánoční výzdobě?" vrátila jsem mu upřený pohled, aby mi pořád jen nekoukal do zad.

"Mluvili jsme snad ještě o něčem jiném?" Někdo má dneska tajemnou, skvělé. Tohle ale umím hrát taky. Zvlášť když nemám na práci nic jiného.

"A měli bychom?"

"Já to s tebou myslím jen dobře."

"A já ani slovy nedokážu postihnout, jak moc si toho vážím."

"Vím, že jsi mluvila s Lupinem."

"Samozřejmě že jsem mluvila s Lupinem. Je to můj kolega už několik měsíců, tak se tomu prostě nevyhnu."

"Taky vím o čem," pokusil se vynést další trumf.

"Bod pro Zmijozel."

Zhluboka se nadechl.

"Podívej, chápu, že jsi od přírody paranoidní a od nástupu Pottera v tomhle pocitu dosahuješ nových hranic, ale ač mi to láme srdce, musím tě zklamat. Ne všechno v mém životě se točí kolem tebe. Připouštím, že jsem se snažila párkrát zjistit, co to vlastně všechno spolu máte, ale protože Lupin je zhruba stejně tak sdílnej jako ty, kašlu na to. Až tak moc mě to nezajímá. Prostě si koupím novou knížku a do konce zimy se zabavím jinak."

Dívala jsem se do očí ztělesněnému skepticizmu. Tak jinak.

"Dobře, připouštím, že jsi neskutečně zajímavý a všechno to tajemné kolem tebe je nevýslovně přitažlivé, ale buď jsem natolik líná, že to vzdávám, nebo tě prostě ve svých očích nechci zbavit aureoly tajemství. Lepší?" Doprovodila jsem svou řeč lockhartovským úsměvem. Merline, jak mně ten chlap chybí! Bradavice jsou bez něj tak mdlé, unylé, fádní… A to tu máme volně pobíhajícího neregistrovaného vlkodlaka. A mozkomory. A vraha na útěku, co utekl z vězení, odkud se živá duše nedostala, aby se vloupal do školy a zdrhnul. To vypovídá o mnohém.

Pokusil se mě zavraždit pohledem a odešel. Konečně jsem objevila spolehlivý způsob, jak ukončit tyhle konverzace. Až to přestane fungovat, budu mít problém. Ale zatím na sebe mohu být pyšná.

"Ta girlanda je nějaká divná," ozval se za mnou hluboký mystický hlas. V Bradavicích totiž, ať stojíte čelem obráceni kamkoli, všichni lidi se klidně naučí procházet zdmi, jen aby vám mohli vpadnout do zad.

"Co tě přivádí dolů k nám, běžným smrtelníkům?"

Sibyla pokrčila rameny. Asi. V těch šálách se to dost těžko určuje. Prostě tam proběhl nějaký pohyb. "Měla jsem velice silný pocit, že ti hrozí nebezpečí."

"Jdeš pozdě, Severus už odešel."

Chvilku se na mě pokoušela zaostřit skrze své brýle, ale pak se otočila, vskutku efektně, protože všechny ty šály kolem ní zavířily, že ani Severus by se za to nemusel stydět, a odkráčela. Taky potřebuju vlající šaty. Prostě potřebuju. Jen co se dostanu někam jinam než na hlídku do Prasinek, musím si něco obstarat. Rozhlédla jsem se kolem sebe, jestli zase nehrozí, že se za mnou vynoří někdo s důležitým sdělením, a - dorazilo Sibylino nebezpečí. Girlanda se s jakýmsi nedefinovaným zvukem uvolnila a zřítila se přímo na mě. Zatímco jsem se sbírala z dlažby, zahlédla jsem ještě mizejícího Protivu. Než jsem stihla vytáhnout hůlku, byl pryč, takže místo nějaké zajímavé kletby ho doprovodilo pouze několik barvitých nadávek. Ještě že jsou studenti v kolejích.

"Já to říkala," přinesl mi vzduch odkudsi z času a prostoru. Vzdala jsem to. Když i osud stojí proti mně, nemá cenu se o něco pokoušet.

S hlavou hrdě vztyčenou jsem prošla kolem zástupů brnění, jimž za hledími plály svíce. Prý atmosféra… houby! Z tohohle budu mít leda tak noční můry.

***
Následujícího rána jsem zastihla Severuse postávat u okna, jak s viditelným uspokojením pozoruje nádvoří a přes něj hledí do dáli. Ruce měl spojeny za zády a připomínal vojevůdce obhlížejícího vítězné bojiště. Nebo vizionáře, co hledí vstříc světlým zítřkům.

"Hle, studenti odjíždějí," promluvil, když jsem se dostala na doslech. Začaly prázdniny. Studentstvo se zredukovalo na Pottera a nějaké drobné. Chvíli jsem zůstala po jeho boku a mlčky sledovala drobné postavičky opouštějící hrad. Byl to okamžik naplněný posvátným tichem a vzájemným hlubokým porozuměním. Nebo jsme se možná jen chtěli ujistit, že vážně vypadnou.

"Věděla jsi o Malfoyovi?" přerušil to téměř chrámové ticho, ale očima stále fixoval nádvoří pod sebou. Narážel na ráno, kdy jsme obdrželi úřední dopis od školní rady, kde nás informovali o vyhovění formálním stížnostem Luciuse Malfoye ohledně Hagridovy výuky, především zapojení jeho hipogryfa. Případ už se přesunul ke komisi pro likvidaci nebezpečných tvorů.

"Ne," odpověděla jsem. Samozřejmě jsem věděla, že Lucius i Narcissa zuří a že to nenechají jen tak plavat. Nedivila jsem se jim. Být já v jejich pozici, chovala bych se stejně. Také bych hnala viníky k zodpovědnosti za svou vinu. To, co se stalo, bylo obrovské pochybení, které ani Brumbál nemohl popřít. Měli jsme nehorázné štěstí, že se Dracovi nebo kterémukoli jinému dítěti nic nestalo. Ale nelhala jsem. Neznala jsem Luciusův postup.

"Ale souhlasíš," řekl, jako by mi četl myšlenky.

"Souhlasím." A byla jsem ráda, že to tak dopadlo. Ta situace byla neúnosná a s dohledem z ministerstva neudržitelná. Ať by se Brumbál snažil jakkoli, tohle pod koberec zamést nemohl. A ačkoli je Brumbál zkušeným ředitelem, některá jeho rozhodnutí jsou… jemně řečeno silně diskutabilní a hazardérská. Možná prostě nadešel čas pro signál, že nejsme izolovaný ostrov, ale že jsme stále spojeni se zbytkem světa a ještě stále se mu musíme zodpovídat.

Téměř neznatelně sám pro sebe přikývl. "Odhlédnuto od té nešťastné události s hipogryfem - naše loajalita ale stejně nakonec patří Bradavicím a Brumbálovi."

Teď už jsem se na něj podívala. "O co jde? Co to teď pořád s Brumbálem máte za tajnosti? A nesnaž se mi tu namluvit nic o Klofanovi, ty i já moc dobře víme, že je ti osud toho tvora ukradený."


"To i tobě," nepříjemně se ušklíbl a nechal mě stát nad vylidněným dvorem.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Julča Julča | 24. prosince 2015 v 16:46 | Reagovat

páni, páni, páni . . . nová kapitola! . . . není možná . . . mám teď opravdu skvělé Vánoce :-D  děkuji velice, jsi skvělá a jen tak mimochodem taky přeji alespoň klidné odpočinkové Vánoce :-)

2 GwenLoguir GwenLoguir | 24. prosince 2015 v 18:14 | Reagovat

Uuu... nová kapitola s prísľubom temnejších zajtrajškov...

3 Chavelierka Chavelierka | 26. prosince 2015 v 19:56 | Reagovat

Ježíšek nám nadělil kapitolku, ten je hodný ;-)
Osudu hold neporučí ani magie. Když to má spadnout, spadne to a jedno, co to drží :-D Severus ví. To je nebezpečné. Na druhou stranu, on ví přece všechno. Takže nač se vzrušovat s další vědomostí :-D
Sybila mě děsí. Jestli pak má taky tušení, že se jí bude chtít Dolores Umbridgeová zbavit? To ale předbíhám :-)
Moc díky za kapitolu. Vždycky je to hrozně fajn čtení :-)

4 Kaitlin Kaitlin | 26. prosince 2015 v 21:46 | Reagovat

Páni, děkuji za krásný vánoční dárek :D
Hezké Vánoce už popřát nestíhám, ale tak aspoň přeji všechno nejlepší do nového roku ;)

5 Hilda Hilda | 27. prosince 2015 v 21:43 | Reagovat

Děkuji za další kapitolu - je moc pěkná. :-)

6 Colleen Colleen | Web | 27. prosince 2015 v 23:45 | Reagovat

Pěkná, pěkná... jenže krátká :-(
Ale budiž - jako vlaštovka ke světlejším zítřkům stačí. I já ti za ni děkuji, pobavila jsem se. Severus byl roztomilý, jako vždy :-D
Kdy bude další???

7 Elza Elza | 1. ledna 2016 v 23:01 | Reagovat

Díky za kapitolu.
Krásný nový rok.

8 JSark JSark | 2. ledna 2016 v 21:37 | Reagovat

Ó, nová kapitola, najprv som myslela, že zle vidím. :-D A teraz nadskakujem od nadšenia. :-P

9 larkinh larkinh | 11. ledna 2016 v 20:31 | Reagovat

Teda, nová kapitola! To je úžasný!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama