Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

Jak jsme dneska počítali

19. února 2013 v 19:52 | Paccia Domna |  *Proběhlo mi hlavou
Jak jsme dneska počítali



Nevím, nakolik jste o mně informovaní, ale doufám, že moc ne, protože když jsem zjistila, že některé mé studentky brousí v podobných vodách co já, rozhodla jsem se omezit přísun informací o své osobě, ačkoli tím, že sem nepíšu každou kravinu, neskutečně trpím (ovšem dovedu si představit, že vy ne).

Věci se mají tak - řízením osudu jsem zase vyla nucena podstoupit určitý vývoj a lehce poupravit své činnosti. Dneska jsme počítali. No, vlastně počítáme skoro každý den, což je vtipný, když si vzpomenu, jak jsem si při odchodu z gymplu říkala, že matematiku už v životě neuvidím a že je to pro mě i pro ni jen dobře. Poslední týden jsem válčila se soustavami rovnic. Chvílema jsem z nich byla zoufalá, protože se mi zdálo nepravděpodobné, aby jich tolik nemělo řešení. Korunu tomu nasadily nějaké patnáctiny - to víte, jakmile nevyjdou poloviny, třetiny nebo čtvrtiny, je to číslo podezřelý. Dneska jsem si vyžádala výsledky a ke svému nezměrnému překvapení zjistila, že asi nejsem tak blbá, jak jsem si myslela, protože nám všechno vyšlo. I ty blbý patnáctiny.

Hrdá sama na sebe vlezu do třídy - a dostaneme slovní úlohy. Zamítla jsem cokoli, kde jede auto a vlak a bylo mi šumafuk, jestli jedou za sebou nebo proti sobě. Nakonec jsem skončila s něčím, co jsem četla čtyřikrát, než mi došlo, o co jde, pak přišla ta fáze, kdy musíte vymyslet, co teda s tím dál. Takže se s tím s mým svěřencem moříme celou hodinu, nakonec dojdeme k výsledku, já jsem na sebe pyšná, že nám to dokonce i sedí - a pak přijde kolegyně s tím, že jsou to příklady pro základní školu.

Jí dám základku! Takhle zabrat můj mozek už hodně dlouho nedostal! Takové operace, co musel chudák vyvíjet - a prý základka. Pche!

Lidi nedokážou nic ocenit. Jako můj kolega. Minule za mnou přišel celej veselej, že po jeho hodinách vypadám unaveně jen já a on. Místo aby si vážil, že se ty počítače fakt snažím pochopit navzdory třem hodinám spánku v noci a mikrospánku ve škole, se mi směje. Strašný. Nad tím se nedá než vrtět hlavou.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 denice denice | 19. února 2013 v 20:48 | Reagovat

Počítání...miluji zmínky o něm. Vždycky jsem totiž nesmírně šťastná, že já s tím nemusím už nikdy mít nic společného :-D  :-D  :-D (Skončila jsem u absolutního nepochopení trojčlenky)

2 P. D. P. D. | Web | 19. února 2013 v 21:15 | Reagovat

no, to jsem si donedávna myslela taky - a hle... :-D

3 Emmanuelle Emmanuelle | Web | 20. února 2013 v 7:52 | Reagovat

No vida, a já zrovna matiku mám nejradši. asi jsem divná, ale vážně mě baví počítat rovnice (a to poslední dobou dokonce i ty fyzikální, pokud vím, o co tam jde) a prostě miluju ten pocit, když na tabuli spočítám nějaký šílený příklad a ostatní: ehm... jak jsi na to vlastně přišla?
ačkoli nejlepší zábava bývá často vytvořit tu rovnici...
jsem veskrze praktický člověk a exaktní vědy mi většinou dělají jen minimální potíže, pokud vím, co se po mě chce.
akorát nemusím grafy. nikdy jsem pořádně nepochopila, jak se rovnice dá převést do čáry...

ale myslím si, že úroveň „základka“ je mírně spekulativní, jestli Tě to uklidní. moje ségra chodí do páté třídy a mají tam takový idiotský pracovní sešity na matiku, kde vytvářel příklady někdo, kdo zřejmě netuší, co vlastně ty prckové umějí, takže tam má spoustu příkladů, co se nad nima vždycky hroutila, než přišla na to, že se daj řešit dvěma způsobama: a) strávit nad každým přibližně dvě hodiny (možná marným) tipováním, b) podstrčit starší sestře, která jí je spočítá pomocí svých oblíbených rovnic, jen s tím rizikem, že bude muset vyslechnout navíc spoustu nevybíravých poznámek ohledně autora cvičebnice. no... ta učebnice taky není nic moc... místo, aby se tam učili normání násobení a podobně, zavádějí jim tam takové věci jako indické počítání... blbosti, no :D
jedinou výhodu to má, a sice že občas jsem jediná z rodiny, kdo si s těma příkladama ví rady :-D

4 kathie.jones kathie.jones | 20. února 2013 v 9:55 | Reagovat

Na matiku s láskou vzpomínám, protože jsme měli roztomilýho mladýho matikáře, který po chodbách chodil v domácích modrých papučích. Ale jen proto! Jinak jsem skončila na úrovni "mírně nad základkou", aneb dodnes netuším, jak jsem na VŠ udělala zkoušky ze statistiky :-D .
Každopádně na matiku mám dva krásný zážitky:
1. na čtvrtletku jsem si vypracovala tahák velikosti A4, dala ho pod písemku a byla jediná, komu ho nesebral. Jinak v té hodině rozdal pětky snad deseti lidem za malé taháčky, které sbíral z různých skrýší;-)
2. Náš matikář měl zvyk, že nový příklad vždy napsal i se zadáním na tabuli a názorně ukázal, jak se řeší. Když takhle jednou napsal slovní úlohu, nechali jsme ho to spočítat a pak mu řekli, že tam má chybu. Celé to před námi nahlas přepočítal, což zabralo dalších 5-10 minut, pak se bezradně otočil do třídy a řekl, že tu chybu nevidí. A my mu s klidným svědomím řekli: "No přece támhle! Gramatickou chybu v zadání!" :-P
Zkrátka škola z pozice žáka a studenta ve mě nechala nesmazatelné stopy, které se projevily i později na mém působení v pozici učitele. Možná i proto jsem toho nakonec nechala a zkouším se uplatnit v jiných rolích (v současné době třeba jako matka čekatelka 8-) ).

5 JSark JSark | 20. února 2013 v 11:06 | Reagovat

Matika, tak to je jasné, to prchám. Zastupovala si? V prípade takej katastrofy by som ich nechala tak maximálne počítať karty. O_O V poslednom čase normálne zisťujem (s hrôzou a hanbou), že začínam zabúdať malú násobilku. :-x  8-O Ale inak je fascinujúce, že rovnice bola jediná vec, ktorá mi v matike išla. Až na to, že už som zabudla ako. :-!
Chm, učebnice na základkách, to mi ani nespomínaj, otec pred rokom učil mentálne pomalšie deti a stále nadával, ktorý debil písal tie učebnice, pretože s príkladmi mal občas problém aj on, nieto ešte decká, ktoré nepochopia, kedy majú sčítať a kedy odčítať, násobiť alebo deliť. :-?
[4]: Gramatickou chybu v zadání! Ten musel byť nadšený... :-P

6 pata pata | E-mail | 20. února 2013 v 19:23 | Reagovat

Asi som ďalšia z tých divných ale z matiky mám čisté jednotky a zvyšku triedy pripadám divná, keď vyhlásim, že príklad na úlohu bol úplne primitívny a rovnicu na pol strany som vyrátala za 5 minút :-D
A s učebnicami je to rovnaká bieda a hrôza aj na gymnáziách (aspoň na Slovensku) - polovicu z nich som ešte od septembra neotvorila a ani neviem ako niektoré z nich vyzerajú (matika, fyzika, umk, učebnica chémie z roku 1985!!, atď). :-D

7 P. D. P. D. | Web | 20. února 2013 v 22:48 | Reagovat

[3]: jako já matematiku taky ráda. a fyziku jsem milovala. jen oběma rozumím jako koza petrželi. fyzika je pro mě sci-fi všedního života, jakési nedosažitelné mystérium, co mi protéká mezi prsty (matika protekla už dávno)
k tomu pocitu, co popisuješ - jak na tabuli spočítáš něco zákeřného a všichni na tebe v úžasu civí... - tak ten pocit neznám :-D
co je "indické" počítání? 8-O

[4]: tak my mladého neměli, my měli staršího (no, učil i generaci našich rodičů) a ten byl takový.... svůj. člověk ho buď nenáviděl nebo miloval. vím, že celej gympl jsem na něj nadávala,  ale nemohu říct, že by mi vadil. vlastně jsme spolu vycházeli nadmíru dobře a stěžovat jsem si na něj nikdy nemohla. na učitele přece nadává každý, to k tomu nějak patří. měl nás na fyziku - při zkoušení klidně posadil člověka s kulí po dvou větách, jakmile zjistil, že je mimo. se mnou jednou seděl až do konce hodiny u stolu, , zkoušel mě na olověný akumulátor- už po prvních slovech mu muselo být jasné, jak jsem na tom. on měl určitý počet otázek a z těch jsme si losovali. takže si člověk samozřejmě poznačí, co už bylo a na co by se měl učit. a já už měla onen počet zaplněn, ony otázky naučeny - jenže tohle mezi nimi nebylo. takže nejdříve jsme vedli rozhovor na téma "co to tam kčertu dělá, když já to nemám napsaný". už to by u normálního člověka stačilo, aby šel do lavice. pak se mě zeptal, co v tom olověném akumulátoru najdu za prvky. řekla jsem, že olovo. pochválil mě, že je to dobrá úvaha na studenta čtvrtého ročníku gymnázia. a pak jsme se snažili dát dohromady nákres, posílali jsme si ho mezi sebou po stole... no, seděla jsem tam deset minut, než zazvonilo, pak jsem dostala naprosto zaslouženou kuli a bylo. normální člověk by ji dostal hned po olovu a byl by ještě seřvanej... :-D  a teď zpětně ho doceňuju čím dál víc. asi jsem se díky němu naučila být v určitých věcech hodně nad věcí a brát je s humorem, když to jinak nejde...
za tu chybu bych vás asi zabila :-D

[5]: nezastupovala, asistentím jednomu nevidomému chlapci, takže jsem s ním v hodinách a probírám s ním to, co se probírá ve třídě, protože je to prostě pomalejší... teď jsme měli úpravy výrazů a rovnice - a jak to člověk pořád nemůže kontrolovat sám zrakem, tak je to dost náročný. hlavně matematika je pro zrakově postižené hodně náročná, protože v tomhle jim prostě chybí - jak to nazvat? - představivost. takže oprašuju fyziku, chemii, matiku, snažím se chápat počítače (maj asi čtyři předměty), aspoň že s anglinou a češtinou jsem za vodou a na moji němčinu naštěstí nechodí [:tired:]

8 P. D. P. D. | Web | 20. února 2013 v 22:49 | Reagovat

špatnej smajl na konci. vlastně tam neměl být žádnej, jsem se asi nějak někde uklepla

9 P. D. P. D. | Web | 20. února 2013 v 22:54 | Reagovat

[6]: taky máte na matiku a fyziku takovou tu barevnou sérii? vzpomínám si, že jsem si je každej rok aktivně koupila, ale nikdy jsem z nich žádnou neotevřela... :-D
tak jako já se taky nepočítám k naprostým idiotům. viděla bych se někde na průměru. jenže tu matiku jsem neviděla od gymplu, což už dekáda bude, takže než opráším věci, o kterých mám povědomí, že to bylo lehký, ale teď zaboha nevím, co s tím, tak to chvilku trvá. hlavně jsem ale nepočítala, že by mě to mohlo znovu postihnout, takže tyhle mozkový buňky upadly před léty do kómatu a najít je a vzbudit, to je fuška...

10 kathie.jones kathie.jones | 24. února 2013 v 7:06 | Reagovat

Jé, vrátila se Bezzubka! Díky! :-)

...bude ji následovat i nějaká povídka? ;-)

11 P. D. P. D. | Web | 24. února 2013 v 19:55 | Reagovat

to jako že návrat bezzubky jako aktivita nestačí?

12 kathie.jones kathie.jones | 24. února 2013 v 20:52 | Reagovat

to je malá aktivita, ta stačí jen na krátkou dobu :-D Řekněme dva až tři dny...? Dýl mi to rozhodně nevydrží :-?

13 P. D. P. D. | Web | 24. února 2013 v 21:13 | Reagovat

tak já pak nahodím dalšího bezzubku... :-D

14 JSark JSark | 24. února 2013 v 21:24 | Reagovat

Jé, Bezzubka. Paráda, tá potvora s dlhým jazykom už bola otravná. :-D

15 kathie.jones kathie.jones | 27. února 2013 v 9:26 | Reagovat

Tři dny jsou pryč a další Bezzubka nkde :-(  Ale můžeš to napravit přidáním povídky ;-)

16 P. D. P. D. | Web | 28. února 2013 v 23:13 | Reagovat

napraveno :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama