Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

Všeobecné smutno

12. února 2012 v 14:14 | Paccia Domna |  *Proběhlo mi hlavou
Nechci tu působit nějak depresivně, ale možná to trochu vysvětlí, proč to tu zase začalo přibývat tak pomalu. Ano, vlezly na mě nějaké všeobecné chmury, takže mi to nějak nejde. Tímto taky omlouvám svou absenci invence cyprealistům a Colleen, že už jsem zase na sedmi stránkách.



Dneska jsem si přečetla článek o úmrtí Whitney Houston. Nejsem její skalní fanynkou, můj svět se tím nezbořil, ale je bez diskuzí, že hudba ztratila ohromný hlas - i když v poslední době to nebylo nikterak slavné. Článek sem jen přelétla očima a pak jsem udělala tu chybu že jsem se koukla na první stránku diskuze. Tohle dělám jen výjimečně, protože jsem potom vždy akorát tak vytočená a je mi smutno, že asi žiju ve státě plném debilů, kteří navíc bohužel umí psát, a říkám si, jak by bylo krásné, kdyby se analfabetizmus trošku rozmohl.

Neříkám, že jsou takoví všichni, ale i jeden blb dovede přeřvat stovku normálních lidí jen proto, že řve, aniž by měl v podstatě co. Nezáleží na obsahu, záleží na hlasitosti. Moudřejší ustoupí - a pak se divíme, co to stojí vepředu. Veskrze se všechny reakce daly předvídat - lítost, uznání a pár těch, na kterých se bohužel náš školní systém dopustil velké chyby a naučil je psát, kteří se do ní kamžitě museli pustit, že byla feťačka s mizerným chlapem, tak co čekala, že si za to mohla sama. Vzpomeňmě na reakce u Amy Winehouse... Neohajuju její styl života. Drogy jsem sice nikdy nebrala, cigaretu jsem nikdy ani neměla v puse, díky čemuž na mě naše polská "delegace" loni koukala jak na exota a nemohli pochopit, proč a ak je to možný. Prostě jsem jen nikdy neměla potřebu. Nikdy jsem nestála v čele nějaké party, nikdy jsem ani nepatřila do nějaké party, kde bych někomu něco musela dokazovat. Stála jsem tak nějak na okraji - a tam jsou přece divní lidé, od kterých se čeká, že budou mít divné postoje. Čas od času si dám skleničku, pivko. Na alkoholičku to sotva dotáhnu, na to nemám. Žiju si svým průměrným životem, občas se vznáším nahoře, občas se hroutím a plácám dole, ale většinou jsem v jakémsi vzduchoprázdnu. Zkrátka - svůj život nemohu ani v nejmenším srovnávat s jejím, tak jakým právem ji mohu odsuzovat. Jistě, všichni víme, co je správné a co není - a že se tím všichni do puntíku řídíme, že? Všihni žujeme v nějakém napětí, hroutíme se po srážce s blbcem, potížích v práci, před zkouškami, ve vztazích - a v těhle chvílích se uchylujeme k nějakým ventilům. Kolik ale ventilů potřebuje člověk vystavěný všem na očích, když takovým lidem se úspěch neodpouští a každé zaškobrtnutí se ukládá a vytahuje při každé myslitelné příležitosti? Dokázal by někdo z těch morálních autorit kázajících svá moudra a odsuzujících prohřešky těch, co podlehli, ustát takový tlak? Dokážou si to vůbec představit ve svých šedivoučkých skrytých životech, o nichž nikdo nikdy neslyšel - a ani slyšet nechce? Co dokázali tihle lidé, kteří se poloanonymně vynoří akorát v takovýchhle chvílích, nakydají hnůj, potom se vrátí s pár vulgaritami a zpochybněním inteligence těch, co si s nimi dovolili nesouhlasit (taková drzost!), a pak zase zapadnou, přesvědčení o zkaženosti světa a hlouposti všech okolo?

Nikdo přece po nikom nechce psát ódy na všechno, s čím nesouhlasí. Nikdo nechce, abychom se tvářili zlomeně. Ale kam se poděla nějaká prachobyčejná lidská slušnost? Říkáme si lidi, ale nechováme se často ani jako zvířata, protože ta mají alespoň ke svému chování důvody. My si jen myslíme - a zdůvodňujeme - a takhle to vypadá. Mohla bych napsat, že dřív se k sobě lidé chovali líp. Mohla. Můžu napsat cokoli. Ale nevím, jestli tomu věřím. Je mi 27, moje "dřív" se ještě ani nestalo minulostí. A i to, co mi v dětství mohlo připadat idylické, z odstupem a jinou optikou získává jiný nádech. Brát si za vzor starší generaci, když za nich bylo všechno líp a oni byli vychovanější? Když vás nějaká bába v mhd seřve, že sedíte na jejím místě - a půlka busu je prázdná - tak vás ideály o vychování taky přejdou. Když na vás dědek nad hrobem přes půlku ulice spustí oplzlé poznámky, nejradši byste gentlemanovi ze staré školy ukázali zdvižený prostředníček - a doufali, že to přes brýle uvidí a pochopí. Prostě hledat někde slušnost nemá smysl. Buď ji máme v sobě, nebo ji nemáme. Bez ohledu na věk.

Nedávno jsem koukala na nějaké staré filmy. To taky moc často nedělám, asi na mě fakt leze zima. Dívala jsem na uklizené, čisťounké interiéry, uhlazené pány, upravené dámy a řešila něco, co vypadalo opravdově - i když umělé, pořád to působí smysluplněji než to, co je za dveřmi - jenže i to nakonec skončí a člověk se uvědomí, že to, co působí jako iluze dnes, byla iluze i dříve. No, asi je to naše přirozenost a je třeba se s tím smířit. Že by skutečný význam slova "humánní"?

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Elza Elza | 12. února 2012 v 14:41 | Reagovat

Další, která to má za sebou? Pane jo, to mi uniklo... :-| Tvé postřehy o zbytné gramotnosti a k čemu vede ustupování, jsou velice výstižné. Díky.
Blbci byli, jsou a budou. Toť věčná světa konstanta. Žádné lepší časy nikdy nebyly - nikdy se nežilo tak dobře (rozuměj snadno), jako dnes. Ale když si chci v MHD sednout, tak mi holt nezbývá, než toho mladíka se sluchátky v uších, nepřítomným pohledem a batůžkem na zemi u nohou... požádat. Asi mu nepřijdu ani jako stařena, ani jako žena ve sféře jeho zájmu. :-D Ale autobus jezdí a můžu si vybrat, zda jím jet, nebo jít pěšky. Takže, zatím dobrý!

2 JSark JSark | 13. února 2012 v 20:53 | Reagovat

To si veľmi pekne vystihla. Hlavný dôvod, prečo zo zásady nečítam diskusie na stránkach novín. Len čo sa človek naštve.

3 Hajmi Hajmi | 14. února 2012 v 8:32 | Reagovat

Souhlasím, škoda nejen krásného hlasu, ale i lidského života. Kdo jsme, abychom mohli soudit. My její život nežili a nebyli v její situaci. Přesně jak říkáš - kdo ví... Občas když se člověk rozhlédne je mu ze všeho smutno. Rychle pak musí hledat nějakou malou krásu, nebo radost, aby nepropadal depresím.
Budu teď poslouchat její písničky s ještě větší pozorností a smutkem.

4 Kallia Kallia | Web | 14. února 2012 v 11:14 | Reagovat

Teeda teda, ty ses pěkně rozjela, ale můžu říct, že to dávalo smysl a něco v tom opravdu bylo! Bylo toho rozhodně víc, než když mě rupne v bedně a snažím se vyjádřit, jak moc pohrdám lidmi, kteří se neumí chovat apod. V podstatě to, co jsi tu ty napsala, ale líp... krásněji... jestli se to o tomhle tématu dá vyjádřit...

5 Abigail Abigail | Web | 15. února 2012 v 22:57 | Reagovat

Páni, moc hezky napsaný. Já když jsem slyšela v rádiu, že zemřela tak mi bylo tak nějak smutno. Uvědomila jsem si, že ten pitomej čas se nedá zastavit, jen když chceš tak se můžeš zašprajcnout a rozhodnout se nedospět. Došlo mi, že zažijeme neuvěřitelně mnoho úmrtí. Představa až umřou někteří herci, zpěváci zkrátka lidi o který jsi se nějakou dobu v životě starala... taky jsem měla neuvěřitelná období, když jsem byla mladší, sbírala plakáty a vylepovala je. Teď je mám schovaný, ale když na ně narazim tak se pokochám ;) Zjiš´tuju, že v mnoha směrech jsem neuvěřitelně sentimentální a neměla bych! Nejsem ještě tak stará :D Jenže moc přemýšlím nad tím co je, bylo a bude. Takže asi tak, lidi podle mě měli dřív mnohem víc respektu k sobě navzájem. Teď když se podívám na nějaký děti ze základky tak si říkám, že tohle bych si nikdy nedovolila. No vidíš a oni v pohodě, časy se holt mění a ne vždy k lepšímu. Dokonalosti přeci nikdy nedosáhneme, protože když už ji máme na dosah tak chceme mnohem víc. ;) Bezva obrázek.

6 P. D. P. D. | Web | 16. února 2012 v 14:21 | Reagovat

omlouvám se, že jsem tady tu diskusi tak nějak odignorovala a nevyjádřila se. nějak jsem nevěděla, co bych ještě mohla napsat víc, než co bylo ve článku.
k těm smrtím - to je pravda. člověk má s jistými fázemi svého života spojené jisté lidi, ikony, a jak umírají, je to jako definitivní tečka za něčím v sobě (njn, čistě sobecký sobecký pohled, ale tak co ode mě čekat :-? )
ale to, že ani v tuhle chvíli nejsou někteří schopní zachovat elementární slušnost, která do nás byla mlácena rodiči, mi zvedá mandle. zvlášť když to není jen mládež, ale i generace, ze které pocházejí mí rodiče, co se nám furt cpe za vzor a otírá si o nás ústa, jak jsme nevychovaní a hulvátští...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama