Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

Co by, kdyby… aneb jak jsem se nestala akademickou malířkou

19. února 2012 v 3:30 | Paccia Domna |  *Proběhlo mi hlavou
Co by, kdyby… aneb jak jsem se nestala akademickou malířkou




Je tomu asi čtrnáct dní, šla jsem z obchoďáku s vytištěnými fotografiemi, koupenou majonézou a hroznovým vínem, nesla zalepený dopis na poštu a najednou se mi v hlavě vynořila slova, co jsem do něj napsala. Bylo to něco v tom smyslu, že nemohu říct jako jiní, že jsem vyrůstala s Harrym Potterem, protože jsem ho objevila až na uni kvůli jedné vyučující, kterou jsem zbožňovala.

Když poprvé promluvila, měla jsem z ní strach, ale časem mě přešel. Byla to úžasná žena, přísná, spravedlivá, odbornice, vstřícná, dalo se s ní mluvit a učila předmět, kvůli kterému jsem na tu školu v podstatě šla. Ačkoli mí kolegové většinou nastoupili na tento obor kvůli literatuře nebo cizímu jazyku, mě tam dohnala láska k jazyku mateřskému. Smějte se, jak chcete, ale od základky jsem si z knih vypisovala zajímavá souvětí, abych si mohla dělat rozbory. Syntax byla mou vášní. A tato vzácná paní se nás jednou na přednášce kvůli nějakému názornému příkladu zeptala, jak se jmenovala sova Harryho Pottera. Tohle byla jedna z těch chvil, která se v současné době objevuje na netu s názvem that awkward moment, protože tehdy jsem nejen zjistila, že něco takového vůbec existuje, ale navíc i to, že všichni to znají.

Chvilku mi to trvalo, ale nakonec jsem překonala nechuť a koukla na film a koupila si knihy. Mohu s klidným svědomím říct, že Harrymu jsem tedy propadla díky syntaxi asi někdy po třeťáku na vysoké. Dále můžu říct, že jsem díky němu napsala závěrečný písemný projev z němčiny, kde jsme měli psát text na určité téma a jedním z nich byl právě citát z HP. Jak jsem potom zjistila, psali to skoro všichni, ačkoli nikdo si neuvědomil, odkud to je. Dále jsem kvůli HP poznala spoustu lidí, které bych jinak nepoznala, zjistila jsem, co je chat, zavedla icq, pořídila blog, zamilovala si Sibylu a Zlatoslava, začala psát ff, pořídila facebook. Většina z toho by se stala asi i tak z jiných důvodů (mimo chatu, blogu a ff), ale řízením osudu to bylo právě takhle. Harry sice není mou biblí, ale nebudu nad ním ohrnovat nos jen proto, že dneska je to moderní, protože HP už není in. Co je in, mi může být někde. Navíc jsem momentálně na stránce věnované právě HP FF, tak by mi to stejně neprošlo, že?

A přitom stačilo tak málo a vůbec bych tady nic nesmolila. Tehdy na gymplu ve čtvrťáku, kdy jsem listovala Učitelskými novinami a hledala vhodnou školu, jsem mohla zvolit jinak. Když jsem vyškrtávala školy, kde není tělocvik, matika, fyzika, chemie, biologie, jsem si mohla vybrat jinak. Chtěla jsem výtvarku a němčinu (obě byly v kombinaci s češtinou). Nakonec jsem se i dostala, ale před definitivním rozhodnutím, kam vlastně půjdu, jsem zapojila myšlení (to nikdy nebyla má silná stránka) a dospěla k následujícímu závěru: Co s výtvarnou? Na to, abych udělala díru do světa svým výtvarným uměním, nemám. Průměrných je všude už habaděj, navíc by byla potupa, kdyby mě ve čtvrťáku vyhodili s tím, že neumím namalovat větev. A co s ní, i kdybych ji nakrásně absolvovala? Učit. Pffffff! Protože čeština mi sama o sobě taky moc na výběr nedá. Takže vyhrál cizí jazyk - přece jen s cizím jazykem se už něco dělat dá. To, že jsem stejně skončila za katedrou (a pak zdrhla), je věc jiná.

Takže díky nechuti k pohybu, kterou ve mně vzbudila základní škola a fakt, že mimo češtiny (tady to začalo - a milovala jsem češtináře) a tělocviku jsme tam pořádně nic nedělali, a díky tomu, že fyzika sice vždy byla mou platonickou láskou (bohužel pouze jednostrannou, nikdy mi nedovolila proniknout do svých tajů - a zbožňovala jsem oba naše fyzikáře, protože byli zvláštní), jsem měla dost omezené možnosti. Projít někde, kde byla matematika, nepřicházelo v úvahu - problémy s matikou viz fyzika. Biologie a chemie pro mě vždy zůstanou naprosto nepochopitelné vědy (Nesnášela jsem bioložku a bála se jí a chemička pro změnu nějak nemusela mě, ačkoli jsem nikdy nepochopila proč. Možná to bylo nastartováno onou chvílí v prváku, kdy se nás ptala, jak nám má vlastně říkat. Byly jsme tam dvě téhož křestního jména a koleženka byla v abecedě dřív, takže jí se ptala dřív, a ona si vybrala variantu, jakou se vždy říkalo i mně. Když se tedy dostala ke mně, řekla jsem, že je mi to upřímně jedno, že slyším na všechno. Páčila to ze mě asi pět minut a nemohla prostě pochopit, že když se mi jinak nikdy neříkalo, tak je mi opravdu upřímně jedno, jak mi bude ona říkat ty dvě nebo tři hodiny týdně. Asi jsem byla příliš nekooperativní, nevím.). Biologie byla vůbec kapitola sama o sobě. Když jsme probírali ploštěnky a podobné mrchy, odmítala jsem šáhnout i na tu skleněnou nádobu, v níž to bylo naložené. Jen si to představte - léta naložená potvora, např. tasemnice, s bílým povlakem na povrchu. Nikdy mi nevadilo ohrabávat lidské kosti, s čímž měli problémy někteří spolužáci, ale tenhle hnusný slizký blivajz v lihu byl nad mé síly. Když přišla anatomie, byla jsem háji tuplem, protože co se probíralo, to mě bolelo. Když jsme byli u očí, zjistila jsem, že začínám slepnout. U kostry mě bolely kosti, skřípaly klouby - a jí cítila, jak se o sebe kosti dřou jako smirkový papír. Při pohledu na kůstky v noze jsem nebyla schopná vstát ze židle. Když jsme probírali vlasy, nebylo na světě nic nechutnějšího než moje vlasy a já byla po hodině přesvědčená, že musím jít dohola a do konce života budu obden holit hlavu žiletkou. A už vás někdy bolely žíly?

Jakmile vyškrtnete tyto předměty, zbude vám překvapivě málo možností. Proč jsem zvolila, jak jsem zvolila, už jsem psala. Nikdy jsem nelitovala a nikdy jsem ani nepřemýšlela, jaké by to bylo, kdybych se tehdy rozhodla jinak. Kde bych dnes byla? Co bych dělala?

No, určitě bych vynikající a vyhledávaná malířka a ilustrátorka s titulem, pořádala bych výstavy a vydávala sborníky svých prací. Všichni by mě uctívali a obdivovali mě. Byla bych slavná. Takhle pořád nevím, kam se vrtnout a co se sebou. Ale jsem tu aspoň s vámi a píšu FF. To se přece vyplatí, ne?

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Marie Marie | Web | 19. února 2012 v 4:47 | Reagovat

Hrajte si a pomozte při tom pejskům. Navštivte můj web a pořiďte si virtuální zvířátko. Díky :-)

2 *.* Lucc *.* *.* Lucc *.* | Web | 19. února 2012 v 6:25 | Reagovat

nechceš si můj blog přidat i na fb? více informací u mě na blogu :-)

3 King Rucola King Rucola | Web | 19. února 2012 v 7:06 | Reagovat

Tak teraz si nemcinarka, ci co? Nejako som  z toho nie prilis mudry, ale pekny, zaujimavy rozbor a  zivotopis po stranke doborneho "Werdegang"-u ;-)

4 King Rucola King Rucola | Web | 19. února 2012 v 7:08 | Reagovat

[3]: Pardon, "odborneho"... :-D

PS Harry Poter je u mna "grosse Bildungslücke", na to by ma asi nikto neprinutil :D

5 Hachiko Yume Saori Suzuki Hachiko Yume Saori Suzuki | Web | 19. února 2012 v 7:36 | Reagovat

Konečně nejaký normální článek :D. A tím chci říct že je opravdu hezky napsány ^^...

6 Elleine Elleine | Web | 19. února 2012 v 8:32 | Reagovat

Tak to je parádní článek, klobouk dolů - palec nahoru :-)

7 Nerla Nerla | Web | 19. února 2012 v 11:02 | Reagovat

Jako bych četla o svém vybírání VŠ - včetně té syntaxe. A navíc u obouoborové kolegyně :-D
Krásně sepsané. Jsem fakt ráda za vaši přednášející, bez tvých povídek by byl svět české fanfiction podivně prázdný :-)

8 P. D. P. D. | Web | 19. února 2012 v 12:07 | Reagovat

[1]: mám živý

[2]: ne

[3,4] jo, to taky.

[5]: díky

[6]: díky

[7]: o tom pochybuju, ale děkuju. :)

9 Elza Elza | 19. února 2012 v 12:44 | Reagovat

Syntax? Já zase ujíždím na etymologii. Etymologický slovník jazyka českého = mé nejoblíbenější čtení. Vždy zaujme. První věc, kterou jsem si v 19 letech odstěhovala z rodičovského bytu do svého vlastního kutlochu. Do dneška nechápu, že neprotestovali... :-D No, proti stěhování protestovali, ale netýkalo se to toho slovníku. :-P  A co taková "Čestina poklepem a poslechem"... a "Chrám i tvrz"... 8-) Ale povoláním jsem se vrhla do světa čísel, takže čeština mi zůstala koníčkem. (Možná za to mohla i má neschopnost dosáhnout ve škole z češtiny ohodnocení lepšího než "dobrého". :-? - Což z matematiky nehrozilo, ta byla vždy výborná.)
Biologie... stačilo na základce. Půlku sedmičky jsem proležela na zemi za poslední řadou lavic ve stabilizované poloze s podloženýma nohama. Takže jediné, co umím ze zdravovědy, je nakládání s osobou v šoku... :D

10 P. D. P. D. | Web | 19. února 2012 v 13:12 | Reagovat

etymolodický slovník mám taky vlastní, bez něj bych se neobešla. poučné čtení, ale jak vznikl ten zatracený "krmelec" furt nevím. asi už to vzdám a dojdu se zeptat za autoritou, zda nemá nějaké typy. :-D  před dvěma lety jsem se setkala s panem rejzkem, jsem byla překvapená, jak je to mladý chlap. jak nestuduju životopisy, jsem přesvědčená, že každý je starý dědek... :-D  k etymologii jsem vážněji přičichla až teď, když jsem se vrátila na vš, pře v rámci svého předmětu se k ní obracím velice často. ale syntax je pořád syntax, i když se k ní nemůžu a nemůžu dostat... :-D

11 Abigail Abigail | Web | 19. února 2012 v 14:54 | Reagovat

Tak já syntax vždycky milovala, ale takhle daleko náš vzájemný vztah nepokročil... Já na ty vztahy celkově nemám talent, takže to odnesl zřejmě i chudák syntax, no... co se dá dělat... :-D
Nicméně mě pobavil tvůj popis hledání vhodného studia, já postupovala podobně, jen tedy já fyziku a matematiku vyhodila prostě proto, že jsem jednak nenáviděla naši třídní - matikářku a fyzikářku, která mě na mat-fyz vytrvale strkala, a jednak jsem žila v domnění, že mě to nebude bavit. Už teď vím, že to byla chyba, tam by byla možnost to chápat a ne se to jen učit nazpaměť, což já prostě odmítám a obor jako právo na to není dost vhodný... :-? Já tedy díky bohu se s Harrym potkala dřív, než s vysokou, takže mi po celou délku jejího trvání zachraňuje "zdravý rozum". (Zvláštní tvrzení...) :-D

12 Colleen Colleen | Web | 19. února 2012 v 18:46 | Reagovat

Moje volba školy byla jasná od vždycky, protože na všechno krom tělocviku jsem jelito :-D
S Potterem jsem se seznámila ve dvaceti díky těhotenství (zajímavé...). Sestra mého přítele měla v knihovně jedinou knihu, a to byl Fénixův řád. Kdybych se tak zoufale nenudila, nikdy bych po ní nesáhla a troufám si říct, že kdyby to byl kterýkoliv jiný díl, pravděpodobně by mě to ani nebavilo.
My jsme rádi, že sis nakonec šla tohle cestou. Kdyby ne, nebylo by Pádu a... A já bych tě vůbec neznala :-D A co já bych pak dělala? :-D

13 denice denice | 19. února 2012 v 19:19 | Reagovat

No, možná bychom měli skvěle ilustrovaného Harryho Pottera, ale já jsem úplně spokojená se současným stavem. (I když momentálně chtivě vyhlížím další kapitolu Julie).

14 P. D. P. D. | Web | 19. února 2012 v 19:47 | Reagovat

[11]: mě vždycky strašně bavily větné rozbory. těšila jsem se, jaké laskominky budeme dělat tady, ale sen se mi zhroutil, když jsem zjistila, že mnozí spolužáci mají problémy určit podmět a přísudek. takže jsme sice nedělali supersložité věty, ale stejně to byla zajímavá a podnětná cvičení. prostě peo mě nejzajímavější předmět. za něj těch pět let stálo... :-D

[12]: já nebýt jí, tak jsem na to ani nešáhla, protože něco podobného jsem fakt nehledala... a kdybych to nečetla všechno v kuse před amatérským překladem sedmičky, tak to taky asi dopadlo jinak, možná bych to ani nedočetla, protože jak mám v něčem prostoje, přestane mě to bavit a najdu si něco jiného... (viz eragon - brisingr mám, ale nešáhnu na to, dokud nevyjde poslední díl. všichn v okolí už si to stihli půjčit, ale já už zapomněla všechno mimo toho, že jeden kluk našel vejce, má modrýho draka a brom je zatraceně sexy - irons, no :D )   i sedmičku jsem vlastně v knižní podobě četla až snad loni nebo předloni, ačkoli jsem ji měla hned, co vyšla... :-D  ale jinak se taky spíš držím jiné četby (hlavně bez dětí a dospívajících), tohle byl můj malý soukromý úlet - no, spíš trošku větší... :D

[13]: já se někdy brzy zase pokusím, slibuju, snad ještě v týdnu. (třeba ji někdy i doilustruju :D )

15 larkinh larkinh | 19. února 2012 v 20:23 | Reagovat

Co by bylo, kdyby... já si myslím, že by si tě ta čeština stejně nějak přitáhla k sobě. Jó, holt jsou mezi nebem a zemí věci silnější než my :)

16 Nerla Nerla | Web | 19. února 2012 v 20:28 | Reagovat

No vida, doc. Rejzek mě momentálně svým zapálením přesvědčuje o tom, že diachronní jazykověda za to opravdu stojí. To by mě zajímalo, u koho jsi dělala syntax :-) Já ji v bakaláři absolvovala na PedF u dr. Janovce a mám pocit, že ji už nic nemůže překonat - zajímalo by mě, jaká byla na FF.
Vždycky mě baví potkat virtuálně nějakého spolustudenta - ačkoliv zjevně staršího, a tedy neznámého :-)

17 P. D. P. D. | Web | 19. února 2012 v 20:34 | Reagovat

[15]: no, já češtinu měla i v kombinaci s výtvarkou.... jen estetično nakonec vytlačila praktičnost a já vybrala cizí jazyk... :-D

[16]: já nejsem pražská a mgr. mám z pedáku, tehdy jsme ff ještě neměli. s panem rejzkem jsem se setkala na jednom bohemistickým workshopu, toť vše, takže tě asi zklamu... :-?

18 Abigail Abigail | Web | 19. února 2012 v 22:33 | Reagovat

[13]: já bych na ty ilustrace byla i zvědavá... Kdo si může sám povídky ilustrovat... Takových není moc

19 Sargo Sargo | 19. února 2012 v 22:57 | Reagovat

Poučné čtení! Nevyzpytatelné jsou cesty osudu a sobecky mohu říci, že se mi zdá, že tě vedou vyloženě správným směrem. :-D

20 P. D. P. D. | Web | 19. února 2012 v 23:02 | Reagovat

[18]: no, já taky ne... :-D od uni jsem nevzala tužku do ruky (no, jednou, někde tu je výsledek, ale fakt netuším kde... :D dopadlo to děsně.... :-D )

[19]: spíš se motám dokolečka.... :-D

21 teriisek teriisek | 19. února 2012 v 23:34 | Reagovat

Já se k HP dostala prakticky přes němčinu na gymplu. Tehdy to četli všichni, já to považovala za pitomost s obrovskou propagací, takže číst něco takového bylo pod moji úroveň (byla jsem mladá, blbá a ujížděla jsem na Márquezovi :-D ). Jenže pak někdo přitáhl první HP film v němčině, postupně na to koukala celá škola (se muselo využít, že to máme, no ne?) a já zjistila, že vůbec netuším, o co tam jde, což mě tak naštvalo, že jsem si to musela hned půjčit... a už jsem se toho nezbavila 8-)
Rejzek mě učil a byla jsem z něho děsně vyděšená, to už je taky let, tyjo... U zkoušky jsem mu koktala příšerné kraviny, nakonec se nade mnou slitoval a řekl mi, že mi to dá, ale už mě nikdy nechce vidět - tak jsem poděkovala a poctivě chodila na semináře k jiným :-D
A k češtině jsem se dostala náhodou, potřebovala jsem druhý předmět k historii a čeština mi připadala jako nejmenší zlo, protože mi vždycky šla... na historii mě nakonec nevzali, na čj jo - a nelituju. Teda, pokud zrovna nepřemýšlím o perspektivách zaměstnání a platu... No nic... 8-)

22 P. D. P. D. | Web | 20. února 2012 v 0:21 | Reagovat

no, z obdobného důvodu jsem to ignorovala i já... a dohnalo mě k tomu jen to, že to všichni znali a já byla mimoň. na gymplu jsem totéž byla kvůli pokémonům, kde to taky všichni viděli, ale to bylo v neděli ráno - a kvůli tomu jsem fakt odmítla vstát :-D
já na gymplu milovala ortena, chlapec malej, chudáček... tam jsem vůbec měla zajímavá období - jela jsem v dílech z antiky, zbožňovala gilgameše a ležela v básnících... nebyl seznam literatury k maturitě, takže jsem jí chtěla mít co nejvíc. myslím, že jsem měla asi pět čtenářáků, ale tehdy mě to bavilo. čtení mi zprotivila až vš a když jsem vystudovala, dva roky jsem nešáhla na knížku. ale orten, zahradníček, březina, na ty se mi nesmělo sáhnout :-D
hp už tehdy být musel, ale nesledovala jsem to. milovala jsem - a stále miluju eddingse, sapkovského a zelazného amber. a pratchetta, samozřejmě, takže nějaká pohádka s čaroději pro děti - nezájem.
moje historická čeština byl docela boj. aoristy mě nikdy nevzrušovaly -a nikdy vzrušovat nebudou, co se dá dělat, ale naše vyučující byla anděl, takže se to dalo přežít. na zkoušku jsem tehdy přišla po osmé ráno, ale přede mnou byla spousta lidí. na řadu jsem se dostala v pět odpoledne - asi od půl druhé jsem byla na potítku, byla nějaká krize, něco se vyřizovalo. už mě z té sedačky bolel zadek, nevěděla jsem už ani, jak se jmenuju, a jediný, po čem, jsem toužila, byl odchod. pak přišel její kolega - pověstný tím, že u něj se chodilo na zk v desítkách pokusů. to nekecám, fakt, takovej náš vyhlášenej pán. moje kamarádka byla u něj a byla z něj zoufalá, ani se nedivím, mít ho já, skončila jsem....no, tak tento pán si sedl do kabinetu a po nějaké době, co tam se mnou seděl, začal tak jako nebezpečně obcházet. už jsem se děsila, že mě snad bude zkoušet on, ale nakonec přišla ta moje. dostala jsem sušenku, že vypadám blbě, bylo mi to fuk. ani nevím, co jsem jí tam povídala, pže jsem byla totálně mimo. ale dala jsem to a přísahala si, že historický jazyk už nikdy více... no, pak jsem na to psala diplomku a teď disertaci... chjo

23 teriisek teriisek | 20. února 2012 v 0:41 | Reagovat

Eddingse neznám, ale ten zbytek taky můžu! Gilgameš mě bavil, ale poezii jsem nikdy moc nevyhledávala, mám prostě ráda příběhy:) Já na gymplu četla leccos, včetně věcí, které by spolužáci v životě nevzali do ruky, a bez knížky bych z domu nevyrazila. Ale s tou VŠ to mám stejně, co to studuju, nečtu nic, co nemusím... i k novému Pratchettovi jsem se dokopávala děsně dlouho :-(
A historickou mi ani nepřipomínej, to je můj mor, absolutně mi to hlava nebere - při hodinách jsem to vždycky jakžtakž chápala, ale jakmile jsem měla něco vymyslet samostatně, byl to konec... Že jsi na to psala/píšeš ty práce, to obdivuju, já bych asi nikdy neměla odvahu se do téhle oblasti pustit, budu ráda, až už to nebudu muset nikdy vidět! Ale co já vím, možná mi nic jiného nezbyde, s mým sklonem řešit všechno na poslední chvíli...

24 P. D. P. D. | Web | 20. února 2012 v 12:32 | Reagovat

u mě byl eddings asi první fantasy, kterou jsem si zamilovala, protože mi přišel hezky nad věcí. je to lehké, zábavné... a pak mě naprosto dostal pláčem padlých andělů (myslím, že v originále regina´s song, to jen my zas byli kreativní při tvorbě názvu. nesnáším tyhle rádoby gothičárny, co je jich teď všude jak much... ale tehdy to ještě šlo), to jsem přečetla jedním dechem... pratchetta si vybírám. zdaleka nemám všechno. sice pořád průběžně dokupuju, ale pořád toho dost chybí... aspoň je se na co vždy těšit a čím si udělat radost, jinak bych si asi nevybrala, když jsou všude akorát mrtví krev sající puberťáci (i když do busu ideální, jen se u toho člověk nesmí smát  nahlas... a taky se musí schovat obálka :-D )
já se k ní dostala náhodou. věděla jsem, u koho chci psát a chtěla jsem současný jazyk, jenže ona měla jen tohle... a když jsem se vrátila, tak jsem to tak nějak schytala znova....

25 JSark JSark | 20. února 2012 v 20:19 | Reagovat

Pri tvojom popise jednotlivých predmetov som od smiechu slzila. :-D Ozaj, aký to bol citát? ???

26 P. D. P. D. | Web | 20. února 2012 v 22:09 | Reagovat

z jedničky - jak je těžké postavit se nepříteli a ještě těžší postavit se příteli, jak pak následuje ukázka nebevírské fair play a umění prohrávat se ctí.... ono tenkrát zase moc na výběr nebylo, ještě to nebylo tolik zažitý... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama