Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

7. kapitola

11. února 2012 v 19:03 | Paccia Domna |  * Pečlivě připravovaný pád III - Smečka v zádech
Tak co, udělám z ní vlkodlaka? Uzavíráme sázky a jdeme na to.





Ještě nikdy nebyl kalendář takovým mým nepřítelem. Odpočítávala jsem dny do úplňku s ještě větší hrůzou než do narozenin. Půlka prázdnin se přehoupla, dopisy budoucí generaci studentů byly rozeslány, mé nervy už skládaly vlastní marše, spát jsem nemohla ještě víc než ve škole, zkrátka - cítila jsem na odpis (říct, že jsem se cítila pod psa, by byla docela ironie). Trošku mě uklidňovalo jen pomyšlení, že v téhle kondici nemám šanci nějakou proměnu do čehokoli přežít, takže jestli se stanu vlkodlakem, nebudu jím dlouho.

Každé ráno mou první akcí bylo, že jsem vystřelila ruce k tvářím, abych se ujistila, že se nekoná nějaké strniště. Hned potom jsem proklela Lupina až do čtvrtého kolene a odebrala se do koupelny, abych se podívala, jestli mě dotyk neošálil. Ze zoufalství jsem začala běhat, abych se rozptýlila. Dokonale jsem poznala les za domem (na mnoha místech z větší blízkosti a důkladněji, než jsem zamýšlela), ale nezapomněla jsem na nic. Akorát jsem na to myslela v pohybu. Dobrý pocit z pohybu, jak se obecně říká tomu stavu, kdy popadáte dech, potíte se a přejete si zůstat sedět navěky, mi kazil Narby (když se náhodou uráčil zjevit), který hudral, že musí pořád prát. Jako bych si to nezvládla vyprat sama. Z mých sportovních aktivit ale jasně vyplývala jediná věc: ať již se měním nebo neměním, na mou fyzičku to vliv nemá absolutně žádný, o smyslech a reflexech ani nemluvě. Rozplácnout jsem se dokázala kdykoli a kdekoli. Na druhou stranu - jako vlkodlak aspoň budu vědět, do čeho jdu.

Tři dny před úplňkem jsem nespala vůbec. Třetího dne jsem po doploužení se do koupelny ani neměla sílu se leknout. Vypadala jsem strašně a zjistila jsem, že jestli si budu chtít změnit barvu vlasůna svou "pracovní", budu muset vyrazit do drogerie nebo do kadeřnictví (postrádala jsem odvahu namířit na sebe hůlku), protože černá se mě odmítala pustit. Zatím mě to moc netrápilo.

Den před úplňkem jsem nebyla celé dopoledne schopná vylézt z postele a postavit se na nohy. Celé odpoledně jsem nebyla schopná vstát z gauče. Hlavou mi proběhlo tolik scénářů, že bych mohla dobýt Hollywood, kdyby se Brumbál rozhodl uvolnit mě ze svých služeb. Večer jsem si uvědomila, že nemám v domě žádný alkohol, a nedokázala jsem pochopit, proč jsem od začátku prázdnin něco neobstarala, když mi muselo být jasné, že jeho chvíle přijde. Po přesunutí se na lože jsem upadla do něčeho, co by se klidně dalo označit za koma.

***
Ještě nikdy jsem nebyla tak vděčná za nic.

A taky už nikdy nebudu.

Probrala jsem se na stejném místě, kde jsem večer usnula, ve stejném triku a možná i ve stejné pozici soudě dle toho, jak mě bolelo za krkem a ještě jsem si zvládla přeležet ruku. Ani mi nevadilo, když mi paží proběhla armáda mravenců, než se mi vrátil cit a pohyblivost do prstů.

Nic se nestalo.

Pod postelí neleželi zakousnutí králíci, okno bylo vcelku, dokonce i zavřené, dveře nepoškrábané, já neměla žádné nové nevysvětlitelné zranění ani špínu za nehty… Pro jistotu jsem si otřela ústa. Žádná krev.

Přehodila jsem přes sebe lehký župánek a bosky vyrazila do kuchyně na ranní kávu. Nutně jsem potřebovala doplnit kofein, abych překonala únavu nashromážděnou za poslední dny (a z předchozího období).

V obýváku jsem zaslechla nějaké zvuky, Narby mě asi poctil návštěvou a něco tam kutí. Lítostivě jsem zavrhla myšlenku, že by na mě myslel tak moc a káva už stála na stole.

Za dveřmi jsem ale opravdu ucítila nezaměnitelnou vůni a srdce mi v hrudi radostí poskočilo. Merline, já jsem dnes tak nenáročný člověk!

S radostným očekáváním jsem otevřela dveře a srdce se zase vrátilo na své původní místo.

Narby tu nebyl.

"Co ty tu děláš?"

Severus stál u okna, popíjel moji kávu a koukal se ven. Po mém dotazu se obtěžoval ke mně otočit.

"Přinesl jsem ti sérum proti blechám, mast na hladkou a lesklou srst a přišel jsem se zeptat, jestli mám pověřit Hagrida výstavbou boudy a jestli mám začít shánět obojek."

Ranní euforie byla rázem tatam.

"Proč se vůbec obtěžuješ?"

"Čistě z dobroty srdce. Ale jak vidím, asi to bylo zbytečné a nic převratného se neděje. Škoda, ta myšlenka byla inspirativní."

"Nikdy jsem tě netoužila inspirovat," zamumlala jsem a přitáhla si župánek víc k tělu. Nenápadně jsem se rozhlédla po kuchyni, jestli tu není něco, co bych přes sebe mohla přehodit, protože tenhle úbor mi nepřišel dostatečně reprezentativní. Vzhledem k roční době ale kuchyň nenabízela příliš možností k zahalení, pokud jsem se nechtěla ověsit utěrkami. A to jsem nechtěla. Takže jsem založila ruce na hrudi a doufala, že to působí přirozeně.

Asi ne.

Protočil očima. "Před pár týdny jsi spala v mé posteli," připomněl mi jednu z nocí, co jsem toužila zapomenout. "Dokud tu nestojíš v nebelvírském stejnokroji, je mi to upřímně jedno."

Než jsem se zmohla na smysluplnou reakci, vypadla z něj další věc, co mohla zůstat nevyřčená a konverzaci by to neuškodilo: "Vlastně když uvážím události letošního roku, především tu jednu, kdy jsme tě museli s Lockhartem transportovat z Prasečí hlavy, tak mě udivuje-"

"Za to nemůžu!" ohradila jsem se zděšeně při představě, že se o tom ještě nakonec něco dozvím.

Pobaveně povytáhl obočí a nasadil vševědoucí úsměv. "Ne? Já vám oběma říkal, že je to stupidní nápad - však byl tvůj - ale nikdo mě neposlouchal."

"Co byl můj nápad?" hrklo ve mně.

"No… Lockharta se už asi nezeptáme, že?"

"Ptám se tebe!"

"Já vám slavnostně slíbil, že se vám do toho plést nebudu, což teď sice lehce porušuju, protože to nebyla zábava, ale více zasahovat bych asi neměl. Ostatně bylo to tvé přání."

Zalitovala jsem, že mám hůlku u postele.

"Severusi, zatraceně, mluv!"

"No podívejme se. Před pár okamžiky se to radostí tetelilo, že tomu nenaroste ocas, ale už je to zase ve své kůži. Nespokojené a nevděčné."

"Neoslovuj mě ve středním rodě a mluv!"

Sklopil očí k šálku, pomalu zamíchal jeho obsah a ještě pomaleji se napil.

"Trápily by mě výčitky svědomí, navíc bys mi stejně nevěřila."

"Netrápily a druhé nech k posouzení na mně."

"Řekni si Brumbálovi o Myslánku a klidně ti to ukážu. Ale do své hlavy tě nepustím."

"Myslánku? K čemu?"

Nadskočila jsem a uhodila se hlavou o furta. Když jsem se ohlédla, stál za mnou Brumbál, otcovsky se usmíval, ale z očí mu koukala zvědavost. V předsíňce nervózně přešlapoval Lupin. Já mám dneska snad den otevřených dveří!

 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jasmína Jasmína | 11. února 2012 v 19:34 | Reagovat

škoda, že to není delší :-)

2 Abigail Abigail | Web | 11. února 2012 v 20:46 | Reagovat

Taky myslím... Ale jinak je to dokonalé :-D Od Severuse jsem nic jiného nečekala... :-D

3 Sargo Sargo | 11. února 2012 v 22:02 | Reagovat

Výborně! :-D Sázky se nekonaly, bylas moc průhledná :-P Že tam přijde Severus byla tutovka, nezklamal ;-) Zbytek návštěvníků překvapil ovšem. Tomu se říká s křížkem po funuse :-)

4 P. D. P. D. | 11. února 2012 v 22:08 | Reagovat

do háje. takže nějaký zvrat? :-D

5 Sisa Sisa | Web | 11. února 2012 v 22:22 | Reagovat

Presne toto som dnes potrebovala:-D Pasáž v strednom rode bola dokonalá, ostatne, to celá kapitola :-D Vďaka Merlinovi žiadny vlkodlak sa nekonal a Severus to proste zabil:-D

6 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 12. února 2012 v 12:22 | Reagovat

Perfektní. Severus nezklamal a u těch jejích dvou návštěvníků jsem teda zvědavá, co z nich vypadne :D

7 robin robin | 12. února 2012 v 12:45 | Reagovat

pěkná kapča jsem zvědavý co bude ve vzpomínce :-D ,když jí to Severus tak nutí :-D

8 Elza Elza | 12. února 2012 v 14:25 | Reagovat

Paráda! Tak jsem si říkala, když slyšela šuchrání, jestli je tam Severus nebo Lupin. Ale druhého jsem vyloučila, že jistě neví, kde Julča bydlí. Hm a oni dorazili oba, navrch ještě s Brumbálem! :D  :D  :D  Velice podařené. ...a při jaké příležitosti že se to s Lockhartem ožrala...? :-D

9 GwenLoguir GwenLoguir | 12. února 2012 v 15:07 | Reagovat

Chudera, už ani doma nemá súkromie. Zabí sa jedného a prídu ďalší traja...

10 denice denice | 12. února 2012 v 19:20 | Reagovat

Tak jsem se těšila, jak se Julia změní ve vlkodlaka (vlkodlačici) a půjde navštívit Brumbála, ale ono nic. Nevadí, třeba někdy příště. Takovou kapitolu bych si opravdu vychutnala. Chudák, je z toho napětí celá nesvá, ani se nepokusila vydrápnout Severusovi hrnek s kafem, a teď ještě ti dva. Julie, do toho! Znič je!
Díky za bezvadnou kapitolu.

11 larkinh larkinh | 12. února 2012 v 20:05 | Reagovat

Julie má den otevřených dveří snad permanentně (minimálně pro Severuse), neměla by se tedy divit :D Teda to její čekání a neustálé zkoumání, jestli jí nezačaly růst chlupy :D

12 P. D. P. D. | Web | 12. února 2012 v 20:19 | Reagovat

[5]: děkuju, jsem ráda, že se líbilo, i když to bylo průhledný (i když - co není, když stejně jedu s knihou otevřenou na klíně... :-D )

[6]: mno.... to nejsi sama... :-D (i když u mě je spíš problém, kdy to z nich vypadne)

[7]: nutil... on se spíš straá, aby neměla nudný život - teď, když se nemá čeho bát..

[8]: v 53. kapitole (nevím, vyhledala jsem), ale ona za to nemohla a neopila se (víceméně). ona vlastně nikdy za nic nemůže, chudák malá... :-D

[9]: zmijozel byl přece vždycky v centru zájmu...

[10]: taky mě to na chvilku napadlo, teda ne v tom smyslu, že bych ji fakt v rámci pádu proměnila, protože bych ji musela pak každý měsíc venčit, ale jako taková ff na vlastní ff (zoufalství neoriginálních pisálků... :-D )

[11]: shrnuto: je prostě vlezlej, ale strašně... :-D

13 teriisek teriisek | 13. února 2012 v 4:19 | Reagovat

Já bych mu to kafe normálně ukradla... A jestli tě to potěší, mě jsi překvapila, absolutně jsem nečekala, že by se tam mohl objevit Severus, natož ti druzí dva tragédi. A tu vzpomínku doufám nezatlučeš, jsem strašně zvědavá!

14 P. D. P. D. | Web | 13. února 2012 v 10:38 | Reagovat

já - a něco zatlouct??
(tady už mě někdo zná, čas změnit blog.... :D )

15 JSark JSark | 13. února 2012 v 19:54 | Reagovat

Tú návštevu mala čakať, nie? Dumby by si určite chcel overiť, či bude mať v zbore ďalšieho chlpáča (a Lupin kámošku). :-D

16 Chavelierka Chavelierka | 4. března 2012 v 10:01 | Reagovat

To jsem ráda, že z ní není vlkodlak :-D
Sverusova skvostná návštěva a další zástupy za ním :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D
Bohovská kapitola :-D

17 Michelle Michelle | 9. března 2016 v 21:47 | Reagovat

Den otevřených dveří :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama