Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

81. kapitola

16. prosince 2011 v 23:03 | Paccia Domna |  * Pečlivě připravovaný pád Vy-víte-koho II - Neplánovaný pád rytíře v nablýskané zbroji
Pád 2 81



Z pracovny, jak jsem si soukromě nazývala svůj kutloch se stolem a knihovnou, se ozvala rána. Natočila jsem hlavu za hlukem, i když mi bylo jasné, že nic neuvidím. Prostě reflex. Usnout jsem nemohla, ale vstávat se mi nechtělo, i když by na to byl pomalu čas. Chtěla jsem tu zůstat zalezlá po konce školního roku a pak vypadnout pryč. Následovala další rána. A další. Asi až po sedmém žuchnutí mi došlo, že Rufus asi objevil knihovnu a začal v ní dělat pořádek. Uklidím to později. Nebo ještě později. Nebo odchytnu někde dvojčata Weasleyova, dluží mi laskavost.

Přitáhla jsem si deku až pod bradu, protože v kamenných bradavických zdech je teplo snad jedině přes prázdniny, což sice taky nevím jistě, ale nikdo mě nepřinutí, abych si to ověřovala. Civěla jsem do stropu a přemýšlela, že stejně asi do konce roku budu muset vylézt ven. Neveselé vyhlídky.

Z krbu se vyvalil mrak sazí (A dilema bylo vyřešeno. Nebudu uklízet knihovnu, celý den budu uklízet ložnici.), následovaný věštkyní. Chtělo se mi vylézat zase o něco méně. Vážně jsem se necítila ve stavu poslouchat, že umřu.

"Potřebuješ kafe," byla její první slova poté, co vylezla z krbu. Asi ho budu muset zazdít. Dokud bude existovat letax, zřídím si uprostřed pokoje ohniště.

"Celou noc jsem nespala, nepotřebuju kafe, potřebuju se vyspat," zahučela jsem a povytáhla deku ještě o něco výš. Nepotřebuju, aby cizí zraky viděly, že jsem se po příchodu ani nenamáhala s převlékáním a padla do postele v tom, v čem jsem přišla.

No co, aspoň jsem se zula.

Nesouhlasně se podívala na ten kousek, co ze mě mohla vidět, ale potom se zarazila. Něco se dostalo do jejího zorného pole, co ji upoutalo. Udělala úkrok stranou a naklonila se, aby viděla na mé dveře.

"Ztratila jsi klíče?" okomentovala mé bezpečnostní opatření.

"Ne."

"Tohle nikomu stejně ve vstupu nezabrání, akorát si na tom někdo přerazí nos."

Kéž by to byla věštba!

"To mi vcelku vyhovuje."

"Potřebuješ panáka," poupravila své první hodnocení. Tohle už mi znělo rozumně. Ale zase jsme byly u prvního problému - nechtělo se mi vylézt z postele. A už vůbec se mi nechtělo opouštět své komnaty a vstupovat do jakýchkoli sociálních interakcí. Sibyla je ale asi opravdu vědma, protože odněkud z šál vytáhla láhev cherry.

Změnila jsem názor na nevylézání z postele a vyrazila pro skleničky.

Skleničky jsem nenašla, ale hrnečky taky dobrý. Musím si sem vzít zase na slovíčko Narbyho, ať mi podá hlášení o aktuální lokaci mých věcí. A jestli mi oznámí, že mě zase přestěhoval a začal teď stěhovat i nádobí, tak už ho uškrtím.

"Jak to snášíš?" zeptala jsem se, když Sibyla rozměřila dávkování.

Nechápavě zamrkala za svými lupami (děsivý pohled), až jí došlo, co mám na mysli.

"Já mu to říkala. Už před… ehm… hodně lety."

"To jsem pochytila, ale nemyslíš, že…" snažila jsem se vymyslet dokončení věty, aniž by obsahovalo něco jako: to asi nebral vážně, protože to nikdy nikdo nebere vážně.

Pokrčila rameny a podívala se k chabé barikádě u mých dveří. Vzápětí se ozval dutý náraz a pár kleteb, které neměly s kouzly nic společného.

"Tohle jsem taky říkala," zkonstatovala nevzrušeně, vtiskla mi láhev do ruky a zmizela v krbu. Správný věštec ví, kdy vyklidit pole.

A jak rovněž říkala, ve vstupu to samozřejmě nikomu nezabránilo, jen přišel v ještě horší náladě, než by asi dorazil za jiných okolností. O tom by se ale dalo asi s úspěchem pochybovat, protože i bez mého přičinění se nezdálo, že by se vyspal dorůžova.

Jak se ukázalo o chvilku později, nevyspal se vůbec, protože jeho se Brumbálovi na tu celonoční oslavu vytáhnout podařilo. Měl kruhy pod očima a okamžitě se přesunul na své obvyklé stanoviště. Postavila jsem pozůstatky po Sibylině návštěvě na krbovou římsu, ale než jsem se stihla zeptat, čemu vděčím za tu čest, už zase vstával.

Ne na dlouho. Podmračeně sáhl pod sebe, vytáhl kocoura a zahodil ho na zem. Před dopadem se Damien otočil a zmizel do pracovny pod stůl.

Nadechl se a zvedl paži směrem ke dveřím, ale nakonec zase ruku nechal klesnout a na nic se neptal. Já taky na srdci nic neměla, takže jsme chvíli svorně mlčeli. Ať přemýšlel o čemkoli, bylo mi to upřímně jedno. Já dumala jen o tom, nakolik je nevhodné vrátit se do postele, když mám pánskou návštěvu. Nakonec jsem uzavřela kompromis sama se sebou. Severus není pánská návštěva. Severus není návštěva. A pokud v té posteli neusnu, je vše v pořádku. Vylezla jsem nahoru a zaujala posed se zkříženýma nohama a čekala, co bude. Po očku jsem zkontrolovala čas, abych nepropásla dobu, kdy bude většina lidí na obědě, abych sbalila Zlatoslavovy věci. Severus se zanořil do hlubin křesla a trudnomyslnosti a tvářil se, že tu není. S tím jsem neměla problémy, jen mi vadilo, že se já se nemohla tvářit obdobně. Když jsem dospěla k názoru, že vzájemná ignorace spojená s nicneděláním už stačila, vzala jsem si z nočního stolku úkoly a pustila se do opravování.

"Čtyři sta bodů," promluvil už u druhého pergamenu.

Protože tématem úloh byly vzájemné vlivy mudlovských a kouzelnických her, chvilku mi trvalo, než mi došlo, že tohle nebyla věcná poznámka k tématu, nýbrž něco jiného, co leželo mému kolegovi v hlavě.

"Hm?" zeptala jsem se s nepředstíraným nezájmem a s očima zapíchnutýma v pojednání psaném tím nejhůře čitelným rukopisem, co jsem letos měla tu radost v kurzu mít.

"Jim přidělil."

Na přímce zájem-nezájem jsem zůstala na nezměněné pozici, ale aspoň jsem zvedla oči.

"Severusi, jestli ode mě čekáš nějakou reakci, tak musím vědět na co. A to se nedozvím, když všechny podstatné informace nepoužiješ v průběhu dopoledne."

"Brumbál" - pauza - "Nebelvíru" - pauza - "přidělil" - pauza - "čtyři sta" - pauza - "bodů".

"Aha. A ty cítíš nějaké překvapení nebo…?"

"Frustraci. Zmijozel vykazuje stabilní výsledky během celého roku, ale Nebelvír na konci roku zlikviduje pedagoga a zase získá pohár."

To "zase" se letos konalo podruhé. Do této doby vyhrával vždy Zmijozel. A protože ještě nebyl konec roku, ještě Nebelvír nevyhrál. I když ho od vítězství nemohlo už téměř nic odstříhnout. (Možná kdyby Zmijozel zlikvidoval Minervu? Hm… Ne… To by nás vyloučili nebo zazdili…) Teď ale nebyl čas na detaily.

"Hm," odpověděla jsem nakonec. Něco smysluplného jsem nebyla schopná narychlo zformulovat (vymyslet si) a Severus ode mě stejně nečekal konstruktivní připomínky, takže proč se namáhat.

"Hagrid je zpět," pokračoval v zásobování mé maličkosti novinkami, o které jsem nestála. (I když… Už žádný Chloupek!)

"Norriska?" zeptala jsem se na něco, co mě zajímalo o trošku víc. Ačkoli Damienova přítomnost v mých komnatách hovořila vcelku výmluvně, stejně jsem si zanechávala malou kapku naděje.

"Živá, zdravá, pohyblivá a otravná. Stejně jako zbytek bývalých zkamenělých."

"Škoda."

"Ano," pokýval zamyšleně hlavou.

"Myslela jsem kočku," opravila jsem se rychle, aby to nevyznělo… tak, jak to vyznělo.

"Jistě. Já taky."

Teď asi není ta nejlepší chvíle ani na skepsi…

"A Minerva zrušila pro letošek zkoušky."

"Co?"

"Tedy škola. Minerviným prostřednictvím."

"Ještěže jsem ještě nepřipravila testy."

"Ty ne, já jo," zavrčel.

"To máš z té své poctivosti. Ale aspoň máš už hotové testy na příští rok."

Nějak v tom ale nebyl schopen vidět pozitiva.

Oknem prolétla sova s Denním věštcem. Severus se ho velkoryse ujal a zmizel za novinami. Mými.

"Ty dneska neučíš?" Jinými slovy: To nemáš nic jinýho na práci? Někde JINDE?!

"Dneska nikdo. Brumbál propustil studenty z celonoční oslavy až nad ránem. Kdo neusnul ve Velké síni, spí teď na koleji… Nebo někde cestou. Že by dneska byl schopný někdo vnímat, je vyloučeno."

 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 linterna linterna | 16. prosince 2011 v 23:16 | Reagovat

Skvostné :-) Druhý díl se zdárně blíží ke konci, a já si začínám myslet, že bych si měla zase jednou přečíst originál, protože jsem trochu sklerotik a na spoustu věcí, které popisuješ si nějak nedokážu vzpomenout:-( Rozhovor Severus/Julie, supr, ač "padám na hubu" z únavy, nějak se Ti povedlo mě postavit na nohy. A za to Ti patří dík :-)

2 P. D. P. D. | Web | 16. prosince 2011 v 23:23 | Reagovat

[1]: tohle je záležitost posledních dvou stránek - prostě poté, co lockharta odsunou na ošetřovnu, minerva je odeslána zburcovat skřítky kvůli oslavě, se celou noc slaví - během té oslavy se vrací zkamenělí a asi kolem půl čtvrté v noci hagrid - takže předpokládám, že bradavický dorost moc nenaspal. to o těch bodech, zkouškách atd je tam v jednom odstavci... by mě zajímalo, co tam do konce roku dělali, když studenti neměli motivaci učit se pro zkoušky... ale kouzelnická mládež je asi ukázněná, protože ve třetím díle se neříkalo nic o tom, že by jim bradavice rozebrali...

3 Lily Lily | 17. prosince 2011 v 0:44 | Reagovat

Hm.. mládež a ukázněná.. jestli nepřibylo přes prázdniny potratů..? Super kapča i když jsem prostě hrozně napnutá na ten třetí díl. Ale jinak nechápu jak se tam Sev přes tu židli dostal?? Když jí zapřeš pod kliku, neměla by jít otevřít.. ne??

4 P. D. P. D. | Web | 17. prosince 2011 v 0:46 | Reagovat

kouzla mohou všechno... snapea nezastaví jen tak nějaká židle, když ho nezastaví zamčené dveře...

5 Elza Elza | 17. prosince 2011 v 5:56 | Reagovat

Zapře kliku a nechá krb přístupný. Julia. :-D Potřebuješ kafe. Potřebuješ panáka. :D Věštkyně je fajn, ale cherry poránu na lačno... tfuj. To raději něco ostřejšího (ale to bychom zase už dávno neměli tu věštkyni, uznávám).
Severus nezklamal. Mám ovšem dojem, že Julia je nezdolná optimistka, protože má vždy tendence vidět na všem lepší stránky. Ta se i o těch chodbách zvolna šine tak nějak pozitivně... :-P (Skutečná depka z ní za celý druhý Pád kapala jen ve dvou kapitolách, to byl takový exces.)
technická: ....až se jí došlo... (se? pokud to není schválně, k věštkyni to docela sedí... :-D )
Ještě k minulým tématům - 'všechny studenty/studující' by bylo možno oslovit jak 'veškeré studenstvo (u nás ten a ten obor studující, nechť se laskavě shromáždí...)' a máš po problému s rodem. A co takový 'lid studující'? Do lidu se snad ženy a dívky počítají také. 8-)
Nad ránem mne napadly názvy ke IV. dílu. Cizinci kam se podíváš... aneb ...Vetřelec v mém domě - hm, tak to je zase příspěvek k nedávnému dotazu, co děláme po nocích... :-D

6 P. D. P. D. | Web | 17. prosince 2011 v 14:54 | Reagovat

čistě podle mě není julia ani optimistka, ani pesimistka. když se na ni koukám já, vidím tak  trochu sociopata, kterého akorát sem tam něco trochu vyvede z míry, vtáhne do "děje", ale hned zase vyleze. proto i ten lucius a okamžiky. ona prostě není normální, jen si to myslí... :-D  :-D  :-D

(ta její první depka v pádu byla asi ta moje, ale k to tady nechci rozebírat. to nebylo záměrné, jen jsem se dostatečně neukočírovala...)

technickou jdu opravit. to jsem zase uprostřed věty pokračovala ve psaní něčeho jiného, než co jsem začala...

pokud jde o studentstvo, já většinou neoslovuju. všeobecně nějak k oslovování neinklinuju. (jeden rok jsem si ani nezapamatovala jména svých spolubydlících, takže k tomu mám i praktické důvody). když píšu, užívám ženské i mužské tvary, případně adjektivum nebo jiné možnosti. i když taky ne důsledně. pravdou je, že to nahání znaky, korektnost je vedlejší produkt. :-D  :-D  nejsem aktivistka, ale když o sobě ženy mluví zásadně v mužském rodě, přijde mi to absurdní. asi jako když mezi sebou čeští vědci (bez ohledu na pohlaví) mluví anglicky. i když tam to má větší opodstatnění...
ráda vidím, že se po nocích nenudíš :-D  :-D

7 denice denice | 17. prosince 2011 v 21:45 | Reagovat

Julia mi v této kapitole přijde tak nádherně pozitivní, její komentáře miluji. A teď si kapitolu musím přečíst ještě jednou.
Díky.

8 larkinh larkinh | 18. prosince 2011 v 17:45 | Reagovat

TEda Sybilla v tvém podání je prostě úžasná!
"Potřebuješ kafe!"
"Tohle nikomu stejně ve vstupu nezabrání, akorát si na tom někdo přerazí nos."
Kéž by to byla věštba!
"Potřebuješ panáka!"

9 Sargo Sargo | 18. prosince 2011 v 22:54 | Reagovat

I kámen by se nad Zmijozelem ustrnul... :-D

10 P. D. P. D. | Web | 18. prosince 2011 v 23:37 | Reagovat

[7]: ještě jednou? jako jestli tam není nějaké hlubší poselství? není... :-D na to nemám buňky

[8]: děkuju. moje oblíbená postava, tak prostě musí... :-D

[9]: oni jsou utiskovaní, přehlížení a věčně z něčeho osočovaní chudáci. jen na základě své kolejní příslušnosti... kam je poslala nějaká odrbaná prastará hučka.... nespravedlnost!

11 JSark JSark | 21. prosince 2011 v 16:19 | Reagovat

Chudáci slizolinčania. "Zmijozel vykazuje stabilní výsledky během celého roku, ale Nebelvír na konci roku zlikviduje pedagoga a zase získá pohár." :-! :-D

12 Chavelierka Chavelierka | 26. února 2012 v 18:31 | Reagovat

Že si té nespravedlnosti nevšimne nikdo kromě Severuse :-D
Zabijeme Minervu, třeba taky dostanem body :-D  :-D
Myslela jsem kočku :-D  :-D
Nemá to ten Zmijozel těžké? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama