Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

79. kapitola

5. prosince 2011 v 12:43 | Paccia Domna |  * Pečlivě připravovaný pád Vy-víte-koho II - Neplánovaný pád rytíře v nablýskané zbroji
Pád 2 79



"Můj bo-" zarazila jsem se uprostřed slova a upustila košík na zem. Zlatoslav seděl na lůžku a užasle pozoroval dění kolem sebe sestávající ze studentů, kteří právě poněkud vrávoravě opouštěli ošetřovnu. Rána ho upozornila, že se v místnosti děje něco dalšího, zvedl hlavu a pomněnkově modré oči se na mě zahleděly, jako by mě viděly poprvé v životě.

"Zlatoslave, co tu děláte? Co se stalo?"

Podrbal se v rozcuchaných vlasech. Do vzduchu se vznesl obláček prachu. Překvapeně se na něj podíval, ale pak mě jeho oči zase našly. Nervózně se usmál. "Já nevím, byl tam obrovský pták, spousta špíny a nějaké děti a ten muž s brýlemi řekl tomu milému zrzavému chlapci, ať mě sem odvede, a zůstal tam jen ten hoch s tou divnou jizvou a s mečem, tak jsem tady. My se známe?"

Zamrkala jsem a svezla se na lůžko vedle něj. "Samozřejmě že se známe."

"Ten chlapec mi říkal profesore. Tohle je škola? Vy sem taky chodíte? Co učím?"

V tu chvíli k nám dorazila Poppy a zvedla ze země upuštěný košík s čerstvými rostlinami. Něco z něj vyskočilo, ale rychle na to dupla a vhodila zpět. Podívala jsem se na ni. Zavrtěla hlavou.

"S tímhle tady nic nenaděláme. Snad u sv. Munga něco pořídí."

Takže promlčené… Asi začnu ty výhrůžky smrtí brát taky vážně.

"Půjdu do kostela?" vykulil Zlatoslav nevěřícně oči v bezelstném údivu.

"Do nemocnice," odpověděla jsem mu a snažila se, aby se mi hlas moc netřásl.

"Do nemocnice…" zopakoval.

"Bude to v pořádku," zašeptala jsem a položila mu ruku na paži. Překvapeně si ji prohlížel.

Už jsem tu nebyla ten nejmíň informovaný člověk, ale zrovna dvakrát mě to netěšilo.

"Přijdu později," oznámila jsem Poppy a odešla za Brumbálem zjistit, co se vlastně stalo. Podle popisu mi bylo jasné, že v celé záležitosti zase figurují Potter a Weasley nejmladší, jen mi nebylo jasné jak. Možná na té Severusově paranoie něco bude. Možná to není paranoia. Možná bych ho měla začít brát vážně. Ten kluk nám likviduje členy sboru jak běžícím pásu. Ještěže ho neučím.

Na odpočívadle se válela jakási špinavá oslizlá černá knížečka s obrovskou dírou uprostřed. Zvedla jsem ji ze země. Zajímalo by mě, kdo to tu ztratil. Studenti by měli spát a ti zkamenělí u sebe snad žádné předměty neměli. Ale proč ne, máme tu mizící schody, proč bychom tu nemohli mít objevující se nepořádek. Zabalila jsem ji do kapesníku a strčila do kapsy pláště. U Brumbála to vyhodím.

Zaklepala jsem na Minerviny dveře. Ticho. Otevřela jsem a vešla. Nikde nikdo. Rychle jsem její kabinet zase opustila, než se vrátí a přistihne mě tady samotnou.

Přístupové heslo k ředitelně se mi podařilo uhádnout už na šestadvacátý pokus. Ještě že se po třetím nezdařeném pokusu vstup neblokne úplně.

Albus nevypadal moc překvapně, že mě vidí, a pozval mě zpoza svého stolu dál.

"Předpokládám, že se stavem Zlatoslava Lockharta jste již obeznámena, " řekl, aniž by vstal ze své židle.

"Jsem. Proto jsem tady." Překvapilo mě, jak klidně můj hlas zní. Už toho bylo nějak moc. Zoufale jsem potřebovala vysvětlení. Jakékoli vysvětlení čehokoli.

"Podle všeho se Zlatoslav pokusil použít na pana Pottera a pana Weasleyho nějaké paměťové kouzlo, ale zapomněl, že Weasleyova hůlka není zrovna v adekvátním stavu."

Musela jsem se posadit.

"Ta hůlka, co se zlomila, ještě než začal školní rok?" ujišťovala jsem se.

"Ano," přitakal.

"Zlatoslav je v tom… v tom stavu jen proto, že ten kluk si nebyl za celý školní rok schopný koupit základní pomůcku, která by fungovala a kterou potřeboval během celé výuky? Co tady dělal celý ten rok?"

"Asi vám uniká, že váš kolega se ty chlapce pokusil napadnout," oponoval mi klidným hlasem.
Asi mi toho unikalo mnohem víc. Nevěřícně jsem na něj zírala. Ta vyrovnanost a klid v jeho tváři mě popouzely mnohem víc než ještě před chvílí Lucius a všechno to, co se tady minulý měsíc a něco dělo.

"Říká Potter," doplnila jsem informaci.

"A já mu věřím."

"Samozřejmě." Ještě před chvílí jsem byla ráda, že se všechno vrátilo do starých kolejí, že je vše v pořádku, ale nyní jsem si tím nebyla jistá. Udělala jsem chybu. A myslela jsem, že vím kde… Ale teď už jsem si nebyla jistá. Tváří v tvář Brumbálovu bohorovnému klidu jsem si připadala jak hlupák. Lucius byl sobecký a prospěchářský mizera, ale snažil se mi to říct. A snažila se o to i Cissa.

"A ten netvor?" zeptala jsem se, abych nějak vybruslila ze svých myšlenek.

"Bazilišek. Ale už je mrtvý. Harry…"

"Samozřejmě."

"Přestaňte mě přerušovat," řekl tentokrát už lehce podrážděně. Konečně nějaký náznak emocí. Ale jak by ne, šlo o Pottera. "Tomu chlapci se podařily neuvěřitelné věci, zachránil dokonce i Ginny Weasleyovou, a díky němu se už nikdo neocitne pod vlivem Voldemorta - alespoň ne tímto způsobem. Tak se tu přestaňte chovat jako Severus."

Bylo mi ukradené, jaký způsob má na mysli, a měla jsem plné zuby, jak mi dnes všichni říkají, ať se nechovám nějakým způsobem. Vytáhla jsem z kapsy umolousanou knihu a i s kapesníkem ji položila na stůl. "Můžu to tu někde vyhodit? Nechci se s tím tahat zase zpátky."

Brumbál chvíli vypadal, jako by vzpomínal, jak se dýchá, ale nakonec jen řekl, že se o to postará. Pro mě za mě. Už jsem tu nemohla vydržet sedět ani chvíli.

Pořádně jsem se nadechla až dole pod chrličem. Opřela jsem se o okno a koukala do tmavé noci. Ztichlý hrad ožil. Zaplnily ho hlasy štěbetajících studentů. Odlepila jsem se od okenní tabule, abych zjistila, co se děje.

"Jdete taky na oslavu?" zavolal na mě Filius o patro níž.

"Oslavu?"

"Zkamenělí jsou v pořádku, netvor je mrtvý, ta Weasleyova slečna je v pořádku, komnata bude zapečetěna. Asi," začal vypočítávat.

A Lockhart ani neví, co je za rok. To v tom výčtu chybělo.

Ne, nedokázala jsem tomu uvěřit. Zlatoslav dokázal být občas pěkná osina v zadku, ale snad si zasloužil alespoň trochu úcty.

"Ne, asi nepůjdu," zavrtěla jsem hlavou. Toužila jsem být jen sama, někde v tichu. To mi teď na hradě nehrozilo. Mohla bych ven… Nebo na ošetřovnu. Ať Poppy může na oslavu. Měla bych jí tu radost dopřát…

***
"Valerie?"

Čarodějka klečící před Zlatoslavovým lůžkem se obrátila ke dveřím a pohlédla na mě. Byla bledá jak stěna, ale pokusila se o úsměv, když mě poznala. Zlatoslav apaticky koukal na polštář.

"Sibyla mi poslala sovu, tak jsem… tady." Dneska jsou v Bradavicích všichni. Bez ohledu na to, jak je jejich lokace tajná, nakonec sem všichni trefí.

Kývla jsem na Poppy, že to je v pořádku, že může jít.

"Ona…" mávla Val někam do prostoru, "říkala, že musí jít k Mungovi, že to je špatné." Hlas se jí třásl a snažila se na mě nedívat. Měla tak daleko do té bytosti, kterou byla, když jsem ji potkala poprvé.

"Mám jít s vámi?"

Vděčně se usmála. "Máte u sebe krb? Tady prý není a nechci s ním procházet celou školou až nahoru. Nemusí ho vidět v tomto stavu."

"Jistě."

"Tak pojď," zašeptala měkce a vzala ho za ruku. Zvedl se a následoval ji, aniž by věnoval pozornost čemukoli kolem sebe.

V nemocnici už jsme byli očekáváni, soudě podle sestřičky, která nás hned vyzvedla a odvedla do příslušného patra. V pokoji se Zlatoslava ujal postarší plešatějící čaroděj a vykázal nás na chodbu. Podepřela jsem Valerii a vyvedla ji ven.

"Dostala jsem tvůj vzkaz, jak je na tom?" Tenhle ostrý hlas patřil Viktorii. Sotva ale uviděla, v jakém stavu se její sestra nachází, veškerá přísnost a upjatost z něj vymizela. "Je to tak zlé?"

Měla jsem pocit, že tady nemám co dělat. Nemám právo tohle poslouchat. Chtěla jsem se vypařit, ale Val mě chytila za zápěstí. "Nikam nechoď," špitla a zvedla oči ke své starší sestře. Ria se na mě dívala, jako bych byla štěně, které ji její sestra nutí adoptovat.

***
Do postele jsem se dostala až ráno. Nechtělo se mi sice spát, ale taky se mi nechtělo účastnit se všeobecného veselí (i když touto dobou asi studenti vyspávali noční oslavu a kolegové zjišťovali, že už nejsou nejmladší a prohýřené noci nejsou nic pro ně). Zapřela jsem pod kliku židli (na tohle jim odemykací kouzla moc platná nebudou) a zalezla pod peřinu. Bylo mi bídně. Nikdy mě nenapadlo, že toho člověka, co vždy tak oplýval energií, uvidím v takovém stavu. A doktor moc šancí na zlepšení nedával. Valerii nakonec její sestry přesvědčily, že by si měla jít domů odpočinout, potom že se může vrátit, ale myslím, že je ani moc neposlouchala.

Až budou všichni na obědě, chtěla jsem mu sbalit věci, aby sem Valeria kvůli tomu znovu nemusela. Myslím, že obrázek, co si tu večer udělala, by se Brumbálovi nelíbil.

Damien spal v klubíčku na křesle. Všechno bylo zase při starém.

 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 5. prosince 2011 v 13:44 | Reagovat

Páni, sotva stačím přečíst 78. kapitolu, hned je tu 79! Cože je naprosto skvělý. Sice jsem původně chtěla dělat něco do školy, ale co, to se dá odložit na večer :) Obě dvě kapitoly byly pěkný, bylo zajímavý číst o tom, co se stalo Zlatoslavovi, z jiné strany - takhle mi ho chudáka bylo daleko víc líto. Jo a líbilo se mi tohle: "Možná na té Severuse paranoie něco bude. Možná to není paranoia. Možná bych ho měla začít brát vážně" - docela logická úvaha po tom všem :D A celkově to bylo dost povedený. =)

2 kris.ta kris.ta | 5. prosince 2011 v 14:19 | Reagovat

Po přečtení téhle kapitoly jsem si musela vzít knížku a přečíst si to celé ještě jednou...
Nikdy mi Zlatoslava nebylo moc líto- potom, co vylezli z tajemné komnaty už to byl samý Harry a Harry zachránil a sláva Harrymu...Schválně jsem se do té knihy dívala- všem byl Zlatoslav úplně ukradený, jen ho odkliďte na ošteřovnu ať nezavazí. Ale tohle jsem si uvědomila až po přečtení téhle kapitoly- normálně mi to nikdy nedošlo.
Co tím chcu říct/napsat...Je to tragédie, když je všem jedno, že přijde člověk o paměť vinou blbého zrzka, který není celý rok schopen si koupit novou hůlku..jasně,nestalo by se to, kdyby Zlatoslav Ronovi tu hůlku nesebral, ale- oni ho vystavovali nebezpečí, musel se bránit! :-? Ten rozhovor Julie a Brumbála o Zlatoslavovi mě jen utvrdil v tom, jakej je Brumbál sobecej a prašivej dědek :-?
Uf...snad je ten můj výtvor k pochopení, píšu to fakt nazuřená... ;-)
A na závěr- I když se tu nevyskytuje ani Severus ani Lucius, je to pro mě jedna z nejlepších kapitol z Pádu.  Díky! ;-)

3 gleti gleti | 5. prosince 2011 v 14:31 | Reagovat

opět boží kapitola,
už minule jsem trnula nad tím, co Zlatoslava čeká. Tys mu dokázala dát tak lidský rozměr, jakého by se u Rowly nedočkal. v podstatě se dáříct, že Ronova hůlka se rovná polibku Mozkomora.

4 Abigail Abigail | Web | 5. prosince 2011 v 15:12 | Reagovat

Mně začalo být Zlatoslava líto ve chvíli, kdy se s ním po letech setkali u Munga a on tam po celé té slávě a tak podobně zůstal osamocený a zapomenutý.
Teď se ti to, tím, žes mu udělala rodinu a přítelkyni, protože Julia byla přítelkyně, povedlo udělat ještě mnohem údernější, smutnější a citlivější. Tahle kapitola není veselá, ale dobře tak.
Sice si za to tak trochu může sám, ale myslím, že mi bude Zlatoslav chybět, a že je mi ho líto... Ale tak aspoň, že jsi mu dala tu rodinu, třeba nezůstane tak úplně sám, jak měl.
Budu se těšit na pokračování a doufám, že teď tak trochu povolí Juliina dosavadní loajálnost, protože jí dosud trpěla a já poslední dobou prostě nemám Brumbála ráda a tohle tomu nepomohlo...
Btw. těším se na pokračování...
Jo a napadá mě, je zajímavé, jak se hned na několika místech současně objeví ta absurdnost toho, že Ron přežil celý rok bez hůlky...

5 P. D. P. D. | Web | 5. prosince 2011 v 15:56 | Reagovat

[1]: jaj, díky, opraveno. bych si ani nevšimla, děkuju :)

[2]: díky, jsem ráda, že se líbila. já u těch "vážných" vždycky dost váhám, nakolik je to ještě "stravitelné"... jenomže zlatoslav je prostě moje srdcovka. pro mě je to skvělá postava a po filmu jsem si ho přímo zamilovala. to asi tak na vysvětlení mého postoje. a v té knize je opravdu dost hnusně odklizen, to je pravda. a ještě ta brumbálova poznámka, že si naběhl na vlastní meč. i kdybych někoho nesnášela, tak v takovéhle situaci je to pěkně necitelné. netvrdím, že by ho měl jít objímat a truchlit, co se mu stalo, ale tohle mi tam opravdu přišlo sprostý... (no jo, jsem zaujatá pro zlatoslava, tak si tam najdu, co potřebuju)

[3]: děkuju. jsem ráda, jestli se mi to povedlo, to srovnání je skvělé, to by mě nenapadlo. ale v podstatě asi ano.

[4]: no, myslím, že to začalo povolovat už tady... já z ní nechci dělat citlivku nebo bůhvíjak spravedlivého člověka, to ona není - a ani nebude. i podle toho, jak se zatím chovala dosud, je to snad docela patrné, ale ještě se to vykrystalizuje do budoucnosti. já ji vidím jako člověka, který je schopen stát za lidmi, na kterých jí z nějakého důvodu záleží a nehledí na to, jestli je to správné nebo ne. ona si to pro sebe zdůvodní. tak či tak. ale zbytek lidí jde mimo ni, proto možná lhostejnost ve většině vztahů. nesnaží se zachraňovat svět nebo něco podobného. prostě nějak vidí svět a tak si ho pro sebe manipuluje. zkusila jsem ji vzít z pohledu luciuse, protože to, že ona si všechno okecá, může být zavádějící a odvede to pozornost od toho, co ve skutečnosti dělá... ale nic, nebudu tady rozpatlávat své teorie, pak se mi to nepodaří náležitě podat a bude to vypadat divně... :-D jen jsem chtěla napsat, že to není ryze kladná postava, což je maskováno tím, že to podávám skrz její optiku (a málokdo si o sobě myslí, že je šmejd :D )
a ta hůlka mi taky leží v žaludku :D já už to tu řešila někde v článku o postavách. nechápu, jak tam fungoval. vážně nechápu. to je jako obtahovat pětikorunu při geometrii, protože nemám kružítko...

6 Lily Lily | 5. prosince 2011 v 16:53 | Reagovat

Páni, další kapitolka.. takhle kdyby to přibývalo to by bylo super..
Tak jsme se dočkali.. Zlatoslav nám přišel o paměť.. fakt je mi ho líto.. no když jsi ho popsala takhle tak mi opravdu dochází, že ti dva ho vlastně unesli a nacpali do nějakého potrubí kde očekávali nějakou příšeru se kterou si neporadí ani Brumbál.. a panebože kdo by se nebránil!!!! Obvinit je a k soudu s nima.. zvrhlící! násilníci!.. Vím, že jsem to napsala vtipně, ale popravdě mě to teď napadlo, že to je vlastně fakt.. představte si sebe v téhle situaci.. vždyť ani Brumla se té potvory nedokázal zbavit a "já" bych proti ní měla stát.. někde, kde to neznám.. se dvěma děckama v zádech, co jsou proti mně.. proti něčemu co nevím co je??? no vážně.. tohle je přece holej nesmysl, aby za to mohl Zlatoslav.. zajímavý, že mne to napadlo, taky teprve teď, když jsi ho takhle hezky vylíčila.. hm.. divný.. ;-)

7 Lily Lily | 5. prosince 2011 v 16:55 | Reagovat

Tak myslím, že Nebelvír by asi nebyla moje kolej.. :-D

8 P. D. P. D. | Web | 5. prosince 2011 v 16:59 | Reagovat

[6]: přesně! :-D  :-D nejsmutnější je, že to není sranda, ale fakt, oni ho tam vážně táhli jak živej štít. vždyť už v kabinetu mu řekli, že je neschopnej - a stejně ho popadli a strčili do díry, aby zjistil, co je na jejím konci...
(aneb k čemu dojdete, když se zbavíte potterovy optiky... :-D )

9 Sargo Sargo | 5. prosince 2011 v 18:06 | Reagovat

Na druhou stranu... on se je vážně pokusil napadnout :-D Trest byl krapet drsnější, pravda... Ostatně hláška o likvidaci profesorského sboru je zcela na místě :-D
Mou averzi k Brumbálovi si tady zjevně nevyléčím. :-D

10 P. D. P. D. | Web | 5. prosince 2011 v 18:09 | Reagovat

[9]: na taktickém ústupu mu vlezli do cesty. já bych je napadla taky. a ještě byli drzí, šmejdi mrňaví.
averzi vůči brumbálovi asi fakt léčit nebudu... :-D

11 Lily Lily | 5. prosince 2011 v 18:37 | Reagovat

číst tvoje komentáře je jako další část povídky...:)
taktický ústup... :-D takhle se to právo nenaučím... ;-)

12 P. D. P. D. | Web | 5. prosince 2011 v 18:44 | Reagovat

njn, julia je prostě mary sue jak vyšitá (stačí jen vzít její jméno a můj nick)... jenže díky tomu, že nejsem duševně zrovna nejzdravější jedinec, se to ztratí, snad... :-D  :-D (jsem si přečetla maruščiny vlastnosti, no... :-D ... jenomže já se najdu ve všem, nejen v mary-sue. když jsme probírali duševní nemoci, jen jsem jela po seznamu s tím že "mám", "mám", "mám"..."hele, tohle je dobrý...mám", "mám"... "kleptomanie... no, zatím ne", "mám"... když si vezmu charakteristiku znamení, úplně sedím na všechno... jsem asi adaptabilní jedinec, já se najdu úplně všude.... :-D

13 Sisa Sisa | Web | 5. prosince 2011 v 19:25 | Reagovat

No to snáď nie. Keď som dovjku čítala ako malý sopeľ, Zlatoslava som mala úprimne v paži a teraz...do hája s tebou, ale normálne mám slzy v očiach. Chudák malý, naozaj bol len tak odporne odprataný akoby nič. Snáď prvá(no, minimálne jedna z mála) kapitola, ktorá ma nerozosmiala- a to nie je kritika, skôr niečo medzi fascináciou, údivom a snahou zakryť fakt, že nedokážem pochopiť ako dokážeš narvať tak v podstate vážnu kapitolu do inokedy vtipnej poviedky a spraviť to tak, že mi to nepríde divné. Možno som si len na úliu a tvoju poviedku za ten dlhý čas tak zvykla alebo je to niečím iným, kto vie(okrem teba a Merlina). Čo sa týka informovanosti..som na tom podobne ako Júlia..každý vie všetko skôr než ja( síce si to svojou ignorantskou povahou spôsobujem zčasti sama, ale..), takže súcitím:-D (ja mám toho smajlíka rada, musím ho sem dať:))

14 P. D. P. D. | Web | 5. prosince 2011 v 19:39 | Reagovat

[13]: no, já to četla někde ve druháku nebo ve třeťáku na vš, proto harry skoro pokaždé, když se mi někde objeví, natáhne brka. zároveň jsem vystudovaná učitelka, to s optikou taky udělá svý... :-D
a já taky nikdy nic nevím - a co se mi řekne, to zapomenu... :D na minulý týden jsme se s kámoškou domlouvaly, že zajdeme na oběd. naštěstí už pochopila, co jsem zač, tak mi ještě den před posledním termínem napsala, at si nezapomenu objednat jídlo - a kde... :-D

15 Sargo Sargo | Web | 5. prosince 2011 v 19:50 | Reagovat

Učitelská praxe je na tvém psaní znát :-D :-D
Julie je výborně snesitelný druh Mary Sue. Snad že její úchvatňáckosti servíruješ tak pozvolna? Nebo je to těmi hláškami o bezútěšnosti bytí? Nebo tou její děsivou starostlivostí o okolí, která jí zcela diskvalifikuje ze schopnosti postávat na piedestalu? :-D
Mimochodem, to s těmi duševními chorobami mám taky. Jenom obsese se mi vyhýbají... tedy, ta kleptománie taky... jsem na ně moc líná :-D

16 P. D. P. D. | Web | 5. prosince 2011 v 20:04 | Reagovat

[15]: kruci! přece jen je to diagnóza... :-D
tak to já obsese mám, počínaje "colombovým syndromem" (a ještě jsem zapomněl...) - já vím že se to jmenuje i jinak, ale mně se líbí tenhle název, vracení se, jestli jsem zamkla... a pak vracení se ještě jednou, protože nevím, jestli jsem se fakt vrátila a zkontrolovala to pořádně (jednou jsem se vracela k autu, jestli jsem ho zamkla, přišla jsem pak deset minut po začátku filmu, protože jsem parkovala daleko od kina)... když zamykám kolej a nevrátím se, jsem celou sobotu jak na trní, jestli jsem opravdu zamkla, i když VÍM, že jo, protože to člověk dělá automaticky... mobil a peněženku kontroluju co deset minut... ale ještě nepočítám dlažební kostky (u nás je to samá kočičí hlava, to by mě asi kleplo), tak je to snad dobrý... :-D

17 P. D. P. D. | Web | 5. prosince 2011 v 20:13 | Reagovat

a po tom, co mi dvakrát volali z univerzity, když jsem seděla na záchodě, jsem ho na ona místa přestala..
"máte čas?"
"no, ano.... paní doktorko, o co se jedná?"
"můžete si poznačit...."
"vydržíte mi chvilku, musím si... doběhnout pro tužku, momentálně tady žádnou nemám..."
nikdy více...

18 P. D. P. D. | Web | 5. prosince 2011 v 20:14 | Reagovat

*přestala nosit (mi tam vypadlo)

19 Sargo Sargo | 5. prosince 2011 v 22:43 | Reagovat

Máš nárok jich mít víc než já. Já učitelka nejsem :-D Hele, napiš někdy povídku, jak tím trpí Sevoušek. "Dal už jsem tam ten oškuřík nebo ne? Raději ho tam dám znovu... bum... dal nebo nedal? Musím ochutnat..." 8-)

20 P. D. P. D. | Web | 5. prosince 2011 v 23:03 | Reagovat

[19]: jaaaaaaaaaaaj, to by nemuselo být špatné, možná inspiraci ukradnu :-D
(a já už zase ze školy zběhla, i když možná plánuju návrat, když vím, že nějak se to přežít asi dá, ale momentálně zas studuju, já idiot, ze mě by se stala alkoholička, kdybych si neudělala pautu - a tolik k mé slabosti pro sibylu... :D  )

21 denice denice | 6. prosince 2011 v 11:32 | Reagovat

Jedna ze skvělých věcí na této povídce je tvoje tempo přidávání. Julia se mi líbí čím dál víc, i v dost pochmurné kapitole jsem našla několik perliček k zasmání. Lockharta je mi líto, ale stejně jako Potter je i Julia zaujatá. Nestranně vzato on byl podvodník, ale trest byl neúměrný. Doufám, že se nebudeš držet kánonu a dáš mu nějakou šanci.
Díky.

22 P. D. P. D. | Web | 6. prosince 2011 v 11:52 | Reagovat

[21]: julia je zaujatá. a úplně stejně jako potter. :-D já se nesnažím dělat z ní někoho objektivního. psala jsem to i v anotaci v průvodci povídkami. místo jednoho zaujatého pohledu jiný zaujatý pohled z druhé strany. škoda, že byl voldemort většinou v čudu... :-D nemusela by julia ani vzniknout.
tempo přidávání? pád 1 a 2 přibývají už tři roky... :-D a to jen díky tomu, že velká část kapitol předtím existovala jinde, jinak by přibývaly čtyři. to zas tak závratné tempo není :-D jenže když já už to tolik chci dopsat....
šanci zlatoslavovi? no, každopádně se k němu budu vracet víc než rowlingová... :-D  :-D

23 Mienat Aryija A. Eveni Mienat Aryija A. Eveni | Web | 6. prosince 2011 v 14:00 | Reagovat

Přiznávám se, že toto byla, myslím, první tvá povídka/kapitola, která na mě působila ... smutně, nebo... těžce... Vždycky se řehtám jak kobyla, nebo jen tak tak zadržím, abych nesklouzla ze židle na zem a neroz'jela' to tam.
Konečně se našel někdo, kdo tu ságu vidí rozumně. Né jako: "Ó, Aláhu, Pottere, dej nám vláhu!.. Necháme tě tady pobíhat jak splašeného koně, zproštěného všech pravidel a ty si někde mezi tím šaškováním a pití krve našich drahých profesorů /Seví/ najdi čas a zlikviduj chudáka Voldíka." Být chudák Voldy, jsem z Potteráka na prášky, vůbec se nedivím, že Voldy vypadá tak, jak vypadá. Stejně to má z Pottera. :D
Bylo jasně vidět, že Zlatoslav je v originále 'jen' pro zasmání, že je to jen Rowlin 'nástroj'. Ty jsi z něj udělala člověka. :)
Konečně spřízněná duše! :D ???

24 Elza Elza | 6. prosince 2011 v 14:06 | Reagovat

Tak Julia dělá Brumbálovi v kanclu Severuse. No pěkné. :-) Říďa má stejně štěstí, že si nevzpomněla na "Evanesco", když potkala na chodbě jakýsi odpadek. :D
Val je chudák. :-(

http://t3.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcS6Hg-KUzh-75kSAzRfy173cb6ZfkGpNQ98IIVIzz64_xQt2Kx7
http://t0.gstatic.com/images?q=tbn:ANd9GcRdt7dFLjVVMohtummPk5-OVyX-KAC8UDHuWHZOhupJru78Gt-X
...příspěvky k Lockhartům...

25 Elza Elza | 6. prosince 2011 v 14:07 | Reagovat

PD, napsala jsem Ti delší komentář s odkazy na 2 obrázky Zlatoslávka, ale blog to sežral jako spam, prý je to na povolení autora blogu - no, tak se na to koukni. :-D

26 Elza Elza | 6. prosince 2011 v 14:22 | Reagovat

...jo a zapomněla jsem tam napsat, že tu kliku židlí si Julia podepírala už jednou, pokud si pamatuju - a také jí to bylo houby platné... *:DD

27 P. D. P. D. | Web | 6. prosince 2011 v 14:28 | Reagovat

[23]: děkuju :-) i když tím, že to vidím rozumně, bych si tak jistá nebyla, já jsem prostě jen zaujatá z druhé strany... :-D  :-D

[25]: komentář povolen, ony ty odkazy někdy cvočí, ale to já pak dodatečně vždycky napovoluju :-) u toho druhého mi tu skoro explodovaly uši (spolubydla se vrátila ze školy a zapadla do postele, tak jsem si nedovolila tlemit se nahlas) ten nemá chybu :-D  :-D  :-D  :-D

28 P. D. P. D. | Web | 6. prosince 2011 v 14:49 | Reagovat

[26]: mám pocit, že ji tam už stavěla. našla jsem to v 36. kapitole, ale tam jsem se k tomu už nevracela... ale nejsem si jistá, jestli to nebylo ještě někde.. fakt si to po sobě budu muset přečíst.... :-D

29 Mienat Aryija A. Eveni Mienat Aryija A. Eveni | Web | 6. prosince 2011 v 15:06 | Reagovat

[27]: Však právě :D. =>Rozumný pohled zaujatý proti Potterákovi :D

30 Mienat Aryija A. Eveni Mienat Aryija A. Eveni | Web | 6. prosince 2011 v 15:09 | Reagovat

[24]: Souhlas :D. Btw. To druhý je skvělý... :D :D :D

31 P. D. P. D. | Web | 6. prosince 2011 v 19:17 | Reagovat

[29]: v tom případě jo.. :-D to jsem rozumná ažaž... :-D

32 larkinh larkinh | 6. prosince 2011 v 20:55 | Reagovat

Mě se ten tvůj pohled z "druhý strany" líbí. Všímáš si věcí, které JKR opomenula - nejspíš si s nimi nevěděla rady :D

Z tebe nebude ani alkoholička ani workoholička, ale discoholička :D (od slova disco, discere - učit se)

33 P. D. P. D. | Web | 6. prosince 2011 v 22:03 | Reagovat

[32]: spíš harry byl zmetek a z jeho pohledu to nebylo důležité.... :D
workoholička určitě ne, s tím učením taky sotva... a pokud jde o alkohol, nemám teď prachy, tak ani to ne... život je pes... :-(

34 P. D. P. D. | Web | 7. prosince 2011 v 12:20 | Reagovat

JSark: když jsem tě tu zahlédla, tak než odběhnu na hodinu: jak dopadla obhajoba? mohu gratulovat?

35 JSark JSark | 7. prosince 2011 v 13:30 | Reagovat

Ahoj, hej už sa tu vyskytujem. Skúšku som urobila, síce maximálne vynervovaná, ale urobila. Len náladu mám mizernú, na druhý deň sme museli dať utratiť psa, takže som si to nadšenie príliš neužila. :-(
Takže treba začať brať vážne Sibyline veštby a Severusovu paranoju. No pekne nám to pokračuje.
Ten kluk nám likviduje členy sboru jak běžícím pásu. Ještěže ho neučím. :D
Hej, na Lockharta sa všetci pekne vykašľali, bolo to pekne hnusné. :-? Aj keď na obhajobu Rona by sa dalo dodať, že na nový prútik nemal prachy. To je potom ťažko. :-!  8-O
Hm, takže dvojka Pádu končí, plánuješ pokračovanie, dúfam. Zlatíčko nám síce bude chýbať, ale môžeš tam pripísať nejaké návštevy u Munga. Záľuba v podpisovaní fotiek sa mu predsa vráti. :-D

36 P. D. P. D. | Web | 7. prosince 2011 v 20:03 | Reagovat

[35]: ke zkoušce každopádně gratuluju, ale pejska je mi líto. ze mě se před pár lety z nadšence do koček vyklubal milovník psů (maminka zprotivila). a máme teď naprosto úžasnou, nádhernou fenku, kterou všichni milujem (mimo mamky a babičky), takže chápu, jaký to musí být, a je mi to líto..

37 JSark JSark | 7. prosince 2011 v 20:36 | Reagovat

[36]: Díky.

38 Polgara Polgara | Web | 7. prosince 2011 v 20:39 | Reagovat

Huu, první kapitola, která je sice vtipná, je v ní tvůj humor, ale přesto je něčím jiná. Taková ani ne dospělejší, ale můžeme díky ní nahlédnout i za oponu druhé strany.
V Potterovi to bylo hrozně moc černobílé, alespoň u těch záporných postav, i když ani ty kladné nebyly dokonalé. Viz Albus Brumbál a na jinou si momentálně nevzpomenu. Možná právě tebou zmiňovaný Lockhart.
Nu, oni se pak o něm zmiňovali, ale až v pátém díle. :-)

39 evi evi | Web | 27. prosince 2011 v 2:41 | Reagovat

Přístupové heslo k ředitelně se mi podařilo uhádnout už na šestadvacátý pokus. Ještě že se po třetím nezdařeném pokusu vstup neblokne úplně.:-D
Jo, chudák Zlatoslávek, teď jsem teprve docenila tragiku celé té záležitosti...

40 Chavelierka Chavelierka | 26. února 2012 v 18:12 | Reagovat

Chudák Zlatoslav, byl to prevít, ale má pravdu, tohle si nezasloužil :-|

41 P. D. P. D. | Web | 26. února 2012 v 19:09 | Reagovat

to byl můj miláček... :-(

42 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 19. ledna 2013 v 3:40 | Reagovat

[41]: A můj komentář tentokrát bude nesouhlasný. Ne s kapitolou - ta je z pohledu Julie výborně napsaná...

Nezaslouženě? Naopak - on si to zasloužil - vždyť každý jeden jeho úžasný příběh znamenal jednoho čaroděje který ztratil paměť. Mimochodem, Ronova hůlka fungovala dobře ( viz - žer slimáky... ) jen působení obrátila na sesílatele kouzla.

Tím se dostávám k dalšímu bodu - copak udělá Zlatoslav, když má na chvilku situaci pevně v rukou? Stačilo by ty dva (dočasně ) zneškodnit a vrátit kam patří a  ještě by mohl slavnostně odhalit co zjistili...

Jenže to by to mohlo prasknout, takže raději udělal kouzlo kterým by své dva studenty úplně připravil o paměť. To bylo ono naběhnutí na vlastní meč které zmínil Brumbál. Jen z tohohle mám tedy na Zlatoslava úplně, úplně jiný pohled.

43 P. D. P. D. | Web | 19. ledna 2013 v 11:36 | Reagovat

[42]: v kolik jsi šel spát?? :-D  :-D  :-D jinak já zlatoslava ráda, je to dobrá postava. já si ho pro sebe obhájím a omluvím, ať by udělal cokoli... :-D

44 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 19. ledna 2013 v 11:41 | Reagovat

Jak se zdá, tak nejen ty :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama