Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

77. kapitola

2. prosince 2011 v 0:22 | Paccia Domna |  * Pečlivě připravovaný pád Vy-víte-koho II - Neplánovaný pád rytíře v nablýskané zbroji
Pád 2 77




Potlačila jsem zívnutí a následovala Sinistřina příkladu a nalila si další šálek černé kávy. Ať jsem původ sester Sibertových zkoumala z jakékoli strany (během těch pěti minut po Zlatoslavově odchodu), nějak se mi nezdálo pravděpodobné, že bych před nimi byla varována jen kvůli jejich krvi. Na druhou stranu už jsem byla varována před Severusem, Brumbálem, Minervou, Pomonou… Vlastně skoro před každým pod touhle střechou. A u většiny ani nevím proč. Ne že bych se o to někdy zajímala, to by mi asi musela prasknout hlava. Ale snad každý, koho jsem znala, cítil potřebu vyjádřit se k lidem, se kterými stýkám. Buďto se pohybuji mezi samými vyvrheli, nebo něco ve mně probouzí v lidech ochranitelské sklony. Ať tak či tak, přesně po tom jsem vždy toužila.

Aurora do sebe nalila asi tři hrnky kofeinu a vyrazila vstříc dalšímu dni zasvěcenému vzdělání budoucí generace čarodějek a kouzelníků. Počkala jsem, až odejde i Rolanda, které se zřejmě podařilo propašovat do svého dne nějaké hodiny spánku navíc, protože už zase vypadala nebezpečně vitálně, nebo s kávou začala už po probuzení u sebe. Normální člověk takhle přece nemohl fungovat… No, možná že právě v tom byl zakopán pes.

Zvedla jsem se taky. Měla jsem mlhavý dojem, že mám dozor v knihovně, takže jsem vyrazila příslušným směrem. Myslím, že kdybych sečetla dobu strávenou v knihovně od té doby, co byl vyhlášen armádní režim, hravě bych překonala dobu strávenou tam za své pedagogické působení zde. Umanula jsem si, že ve výslechu budu pokračovat u oběda. Musí přece existovat způsob, jak zjistit, co chci vědět! Odmítám uvěřit tomu, že Luciusovi (nebo kterémukoli jinému chlapovi) vadí ženy s vílí krví.

Jako ale vždy i tentokrát se osud postavil proti mně. Někdo nahoře mě nemá rád. A nemyslím tím jen Minervu, protože ta mě od chvíle, co jsem čekala dítě, vzala jakžtakž na milost. Když jsem tam stála opřená o regál, hezky na očích, aby bylo vidět, jak Zmijozel vzorně plní své povinnosti, a kolem mě probíhaly minuty a roky, vytrhl mě z úvah o nesmrtelnosti chrousta Minervin hlas posílající studenty do kolejí a profesory do sborovny. Protože bylo hlášení zakončeno slovem "neprodleně", usoudila jsem, že nemusím odvádět studenty do kolejí (Což - mimochodem - byl úkol pod psa, protože když došlo k situaci, že v knihovně byl jen jeden vyučující, musel dotyčný s každou kolejí zvlášť, protože i když se tu každoročně káže o spolupráci kolejí, koleje navzájem neznají svou polohu a vstupy mají zaheslované. Kooperace à la Bradavice. Takže bylo nemyslitelné vodit je pohromadě. A když se ještě měli tendence courat se na etapy, nehrozilo jim nebezpečí smrti jen od naší tajemné nestvůry.) a odebrala se přímo na místo určení. Abych pravdu řekla, sborovna mi k srdci nikdy moc nepřirostla, a pokud jsem nemusela, nevyskytovala jsem se tam. Nikdy si nikdo nestěžoval, takže jsem asi nikomu nechyběla. Od chvíle, co jsem byla v očekávání, jsem tam ani nepáchla. Omezení kontaktů s kolegy mi přišlo jako přijatelné řešení problému. Ačkoli mi bylo nad slunce jasné, že se mou situací baví (hlavně někteří), pokud jsem u toho nebyla osobně přítomna, byla jsem schopná to snášet.

"Stalo se, čeho jsme se obávali nejvíc," oznámila nám Minerva. Hrklo ve mně, že Norriska oživla sama od sebe, ačkoli lektvar z mandragory měl být hotový už zítra. Občas mě mé vlastní myšlenkové pochody děsí. "Netvor si odnesl jednu studentku, tentokrát přímo do Komnaty." Asi bylo na místě se nad sebou trošku zamyslet.

Ve všeobecném zděšení si jen Severus zachoval chladnou hlavu a zeptal se Minervy, jak si může tím být tak jistá. Ten dotaz mi zněl docela logicky. Tázavě jsem pohlédla na Minervu a čekala na vysvětlení, jak je možné, že Nebelvír je s pohybem a činy Zmijozelovy nestvůry obeznámen lépe než Zmijozel.

"Zmijozelův dědic nám nechal další vzkaz. Hned pod tím prvním nápisem: Její kosti zůstanou v Komnatě ležet navždy."

Báječné! Vskutku skvostné! Nebýt toho, že se Zmijozelův dědic rozhodl udržovat s námi z bůhvíjakého důvodu písemné styky, nevěděli bychom absolutně nic! Copak jsem tu jediná, komu to připadá absurdní? Rozhlédla jsem se po bledých tvářích kolegů. Očividně jsem. Kdybych se já rozhodla zlikvidovat Bradavice, určitě nebudu psát svůj postup obrovským písmem po jejich zdech. Začnu nenápadně, aby si toho nikdo nevšiml a neměl šanci mě zastavit. Ať je Zmijozelův dědic kdokoli, je to idiot bez strategického uvažování.

"Kdo to byl? Která studentka?" zeptala se Rolanda, zhroucená na židli. I z její tváře už vyprchala všechna barva.

"Ginny Weasleyová," oznámila Minerva. "Zítra musíme poslat všechny studenty domů. S Bradavicemi je konec…"

Truchlivý konec asi nevyzněl tak, jak měl, protože dovnitř vpadl jak velké voda Zlatoslav a zářil jak slunce. Někdo se vyspal, zatímco já čučela na přebal knihy "Nemoci trollů známé i neznámé".

"Velice se omlouvám - na chvilku jsem si zdřímnul - co jsem propásl?" zašvitořil do pohřební atmosféry ve sborovně a rázem na sebe soustředil veškerou nahromaděnou negativní energii. A že jí tu bylo.

Jediný Severus udělal něco, co by se u normálního člověka dalo označit, jako že opětoval jeho úsměv, u Severuse si ale nejsem zcela jistá, jak to popsat. Severus má vlastní arzenál výrazů a zcela osobitou mimiku.

"Vy jste ten správný člověk, kterého teď potřebujeme," řekl mu. "Netvor se zmocnil jedné studentky, Lockharte, a odnesl ji přímo do Tajemné komnaty. Konečně nastala vaše chvíle!"

Nevěřila jsem vlastním očím. On se na něj opravdu usmál! Severus!

Zatímco můj mozek zpracovával tento nečekaný smyslový vjem, ozvala se i Minerva: "To je pravda, Zlatoslave. Neříkal jste snad včera večer, že celou dobu víte, kde je vchod do Tajemné komnaty?"

No vida! A pak že ho neposlouchají!

Chvilkové pobavení ve mně ale náhle vystřídalo zděšení. Oni ho chtějí zabít!

"Ano, copak jste mi neříkal, že víte docela jistě, co se skrývá uvnitř?" přisadil si Filius.

Celý ten náš výkvět morálky (a Severus) se spojil, aby svorně poslal Zlatoslava na smrt! Ten jen něco blekotal, a než jsem se coby citlivá duše stihla ozvat, uzavřela diskuzi Minerva: "Takže to necháme na vás, Zlatoslave. Dnes večer k tomu máte jedinečnou příležitost. Postaráme se, aby vám nikdo nestál v cestě, a můžete se s tím netvorem vypořádat úplně sám. Konečně máte volnou ruku."

Tou dobou už byl Zlatoslav bledší než Severus po dlouhé zimě. Mírně se uklonil, oznámil, že se půjde připravit, a vypařil se.

Minerva počkala, až za ním zapadnou dveře. "To bychom tedy měli. Ten už se nám pod nohy plést nebude. Ředitelé kolejí teď půjdou a oznámí svým žákům, co se stalo. Řekněte jim, že spěšný vlak z Bradavic je odveze domů hned zítra ráno. Vy ostatní se prosím postarejte o to, aby se žádný student nezdržoval mimo svoji ložnici." Tolik k integraci nových členů do sboru.

Tím bylo vše vyřízeno a my se začali rozcházet. Ani na chvilku mě nenapadlo, že bych šla někam hlídkovat, jestli jsou studenti opravdu zamčení u sebe. Severus mě dohnal kousek od schodiště.

"Doufám, že si svá slova vezme k srdci."

Odlepila jsem oči od podlahy a nechápavě se na něj podívala.

"Minerva," vysvětlil. "Pokud někdy s někým byly problémy, že se potuloval, kde neměl, byl to většinou Potter. Nebo Weasleyova dvojčata." A bylo to tu zas.

"Severusi," povzdychla jsem si. "Potter je v nebelvírské koleji a ráno opustí Bradavice spolu s ostatními studenty. Pokud mezitím Zlatoslav nevyřídí toho netvora, aby si mohl napsat další bestseller."

"Ohledně toho prvního bych si nebyl tak jist. Ten spratek je všude, kde nemá co dělat. Jen mě udivuje, že s námi neseděl ve sborovně. A ohledně toho druhého bych si nebyl jistý už vůbec."

Zamračila jsem se na něj, ale radši jsem se nepouštěla do žádných dohadů. Hádat se se Severusem a čekat, že mé námitky budou přijaty, to bylo jako jít se ráno kouknout do zrcadla a čekat, že se neleknu sama sebe. Opustila jsem ho před svými dveřmi. On šel informovat své studenty, já asi chytat další černé pěšáky, co mi stále ještě unikali. Většina mých spolužáků má rodiny, a já trávím čas tímhle! Abych se necítila zbytečně hloupě, hned ve dveřích mi na rameni přistál Rufus. Mám opici, stojní hru, co se mi rozutekla - a pod oknem spadlý dopis. Zvedla jsem ho a roztrhla obálku.
K mému překvapení z ní vypadlo svatební oznámení.

Rupert si bral někoho, kdo se jmenoval Amédée. Sice si nevybavuju, jestli mi tehdy psal jméno toho svého objevu, ale tohle to určitě nebylo. To bych si pamatovala. Pevně jsem doufala, že Amédée je skutečně žena.

Ti si umí vybrat chvíli!

Neubránila jsem se spokojenému úsměvu. Tohle musím poslat matince. Ta to nerozdýchá. Asi by mi to nemělo působit takovou radost, ale v náladě, která tu panuje, každá záminka k radosti dobrá.

Naškrábala jsem šest cituplných řádků (včetně data, oslovení, zdvořilostních frází a podpisu), přiložila oznámení a vyrazila do sovince. Zítra nás naši studenti opustí, ti, co byli zkamenělí, se proberou, bude-li elixír fungovat (nebo je ještě nechají zakonzervované, když se nám situace vyhrotila?), bývalý skoropřítel se mi žení… Nádhera.

Cestou zpět jsem se zastavila u Zlatoslava, i když to znamenalo zajít si do jiného patra. Ale musela jsem se někomu svěřit s tou radostnou novinou - a Lockhart byl jediný, u koho mi nehrozilo, že mě obviní z nedostatku taktu. Přece jen jsme ztratili studentku. Alespoň podle tvrzení nápisu na stěně. Podle mě bylo pravděpodobnější, že spíš než mrtvá tam bude zkamenělá (když to stačilo až doteď, proč by najednou měnil postup?), ale mě by stejně nikdo neposlouchal, tak proč se namáhat.

Nebyla jsem ale jediná, kdo měl stejný nápad. V kabinetě byla i Sibyla a dle všeho se do této chvíle oba hádali. Když jsem zaklepala, umlkli, a když mě Zlatoslav pustil dovnitř, Sibyla se už omezila jen na stručnou oznamovací větu obsahující hodnotící nadávku směřovanou na našeho kolegu, a zmizela v krbu.

"O co šlo?" zeptala jsem se překvapeně, protože určitá slova jsem z úst naší vědmy ještě neslyšela. Ne že by zněla až tak nepatřičně nebo bych je neznala… Ale v kombinaci se Sibylou to bylo… divné. Všechno v kombinaci se Sibylou bylo divné.

Ledabyle mávl rukou. "Ale o nic, jen jedna hloupá věštba ještě z doby studií. Říkal jsem jí, že je to už promlčené, ale urazila se."

"Ta o dětech a Mungovi?" zalovila jsem v paměti a vytáhla něco, co mohlo odpovídat popisu.

Do tváří se mu vrátila barva, když se zazubil. "Přesně ta."

 

11 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 larkinh larkinh | 2. prosince 2011 v 8:44 | Reagovat

Tak nějak se už dostávám mimo... asi bych si měla znovu přečíst JKR, abych věděla, o  čem píšeš. Tedy ne že by to z tvého psaní nebylo poznat, ale mám pocit, že některé tvé narážky mi nedocházejí a já bych si je přitom chtěla vážně vychutnat :)

2 Kaitlin Kaitlin | E-mail | Web | 2. prosince 2011 v 9:20 | Reagovat

Úžasné zpestření rána, které bych nejradši zaspala a místo toho sedím v práci... Kapitola je pěkná, některé hlášky v ní mě perfektně pobavily.

3 Vlkuše Vlkuše | 2. prosince 2011 v 9:42 | Reagovat

"Ohledně toho prvního bych si nebyl tak jist. Ten spratek je všude, kde nemá co dělat. Jen mě udivuje, že s námi neseděl ve sborovně." A to chudák Severus neví, že tam ten spratek skutečně byl :-D
Jinak kapitola dokonalá :-D

4 P. D. P. D. | Web | 2. prosince 2011 v 10:57 | Reagovat

[1]: já sem ty dvě stránky klidně nafotím. ale rozhovorů jsem se držela věrně (s otevřenou knihou po svém boku) a dějově tam nic jiného ani nebylo... jediný rozdíl oproti knize spočívá v tom, že jsou žáci rozesláni do kolejí už z učeben a shromážění se někoná u nápisu na chodbě, ale za zavřenými dveřmi ve sborovně, kde jsou v pláštích schovaní harry s ronem...

5 Elza Elza | 2. prosince 2011 v 11:46 | Reagovat

Boží! Bledý jak Severus po dlouhé zimě. :-D  :-D  :-D Divím se, že neseděl ve sborovně s námi. :-D  :-D  :-D
Nádherně nakombinované! Díky, PD!

6 P. D. P. D. | Web | 2. prosince 2011 v 11:55 | Reagovat

[4]: * rozdíl oproti filmu

[5]: děkuju :-)

7 Lily Lily | 2. prosince 2011 v 13:35 | Reagovat

Boží!!!! Drahá vědma a on jí vůůůbec neposlouchá... hrůza

8 kris.ta kris.ta | 2. prosince 2011 v 13:55 | Reagovat

Kdyby tak Zlatoslav věděl, že ona věštba o dětech a Mungovi není až tak hloupá a navíc promlčená... :-D  :-D
-Ať je Zmijozelův dědic kdokoli, je to idiot bez strategického uvažování.- :-D  :-D  :-D
Moje nálada je díky tobě opět nad bodem mrazu, děkuju ! ;-)

9 abigail-7 abigail-7 | 2. prosince 2011 v 17:28 | Reagovat

""Stalo se, čeho jsme se obávali nejvíc," oznámila nám Minerva. Hrklo ve mně, že Norriska oživla sama od sebe, ačkoli lektvar z mandragory měl být hotový už zítra."
"Báječné! Vskutku skvostné! Nebýt toho, že se Zmijozelův dědic rozhodl udržovat s námi z bůhvíjakého důvodu písemné styky, nevěděli bychom absolutně nic!"
"Nevěřila jsem vlastním očím. On se na něj opravdu usmál!"
A ještě byla dokonalá ta hláška o Harrym. Jsem ráda, že už jsme se někam posunuli, jen by mě ještě trochu zajímalo: kde přesně byla ta věštba, já si ji pamatuji jen neurčitě a nechce se mi ji hledat...

10 denice denice | 2. prosince 2011 v 17:28 | Reagovat

Šťastně jsem poskakovala na židli a zlomyslně se chechtala všemu a všem. Bezvadné, snad nejvíc mě nadchla ta jednota pedagogického sboru :-D  :-D  :-D

11 P. D. P. D. | Web | 2. prosince 2011 v 18:26 | Reagovat

[9]: v 61. kapitole 2. pádu, ale tam byla taky jen zmínka.... :-D (to je ta má nechuť k zveřejňování informací)

[10]: děkuju :-)

12 Sisa Sisa | Web | 2. prosince 2011 v 19:31 | Reagovat

Deti a Mungo...hmmm to znie ale povedome!:-D Rozhodne to ako vždy pomohlo zlepšiť náladu a znížiť stupeň podráždenosti:-D Díky ti, oo skvelý autor.:)

13 Mienat Aryija A. Eveni Mienat Aryija A. Eveni | Web | 2. prosince 2011 v 23:49 | Reagovat

P. D. - Jůů :D :D :D tak jsi mě zase pobavila na dobu neurčitou... :D díky, hned se to ležení v posteli zdá lepší :D

Ehm ehm... mám na tebe tahovej připitomělej dotaz... Je to kravina, ale dumám nad tím asi 2 měsíce... :D .. Jak se, prosím tě, vyslovuješ?

14 P. D. P. D. | Web | 2. prosince 2011 v 23:54 | Reagovat

[13]: klidně mi říkej "sib"... :-D  :-D  :-D   ale p.d. jsem si vypůjčila z latiny, takže záleží na tom, k jakému pojetí latiny se budeš stavit. jestli k tomu, co čte cicero jako "cicero" nebo "kikero"... já si to sama pro sebe čtu s "c", ale netrvám na tom :-D

15 Mienat Aryija A. Eveni Mienat Aryija A. Eveni | Web | 3. prosince 2011 v 0:36 | Reagovat

P. D. - :D, ok, v mé hlavě se urodilo asi milion alternativ čtení... :D od italštiny přes staročeštinu (kde mi mírně chybělo množství w :D)... mno.. :D

Ani nvm proč, ale v určité části (přesněji jak se Seví 'usmál' na Zlatoslava) se mi vybavilo povídání jakéhosi Slováka, jehož jméno po mně nechtějte... Jmenuje se to Autoškola 2:

Tak šme še pobavili... Že bychom sa mohli eště viac? Hooo... Horáčková.. nechcete vy náhodou červený puntík? Ale nehovorte! Aj dva! Mno.. tak už toho potápača nechajte taak.. Naštartujte ten náš kabriolet a vypadněme na tu vašu chatu.. Héj, aj kukuricu si môžeme uvariť, veď jej máme plné auto...

16 P. D. P. D. | Web | 3. prosince 2011 v 1:05 | Reagovat

[15]: staročeské? :-D jak by to znělo? tam by mě to ani nenapadlo směřovat...
jen tak na okraj - ten nick vznikl ve stejném okamžiku jako julia, přímo roku v ruce... :-D a nebýt téhle povídky, nikdy by ani nevznikl

17 P. D. P. D. | Web | 3. prosince 2011 v 1:06 | Reagovat

ta autoškola: to byl nějaký pořad? povídka? :-D  :-D

18 Mienat Aryija A. Eveni Mienat Aryija A. Eveni | Web | 3. prosince 2011 v 1:20 | Reagovat

Tak to připíjím na počest Pádu :D. Staročeské: Ano, zní to dosti divně, ale člověk, hlavně když je zoufalý, zabrousí kam ani nevěděl, že to jde :D
Ta autoškola, předpokládám, byl nějaký pořad, kde jakýs ctihodný občas bavil lidi tímto povídáním... Já to mám už jen jako mp3, což je sice škoda, lae... Stejně to na mě má nedozírné účinky... /Autoškola, Autoškola 2, Autobus.../ :D

19 P. D. P. D. | Web | 3. prosince 2011 v 1:50 | Reagovat

já po tom snad někde kouknu.. :D

pádu netřeba připíjet, ani jedno z těch jmen není mnou přímo vymyšleno, jen byla lehce "poupravena" :-)

20 colleenuw colleenuw | Web | 3. prosince 2011 v 13:23 | Reagovat

Teprve teď jsem se dostala k přečtení. Nebudu vypisovat jednotlivé perly a shrnu to čtyřmi slovy. - Děkuji za lepší náladu :-D

21 larkinh larkinh | 3. prosince 2011 v 16:36 | Reagovat

[4]: No vidíš, a to, že tam byli schovaní, si už nepamatuju... kdybyste mi to tu neřekly, tak mi Severusova hláška vůbec nedojde :)

22 sargo sargo | Web | 4. prosince 2011 v 23:35 | Reagovat

Z absťáku, nespavosti, náhlé chuti, ztráty souvislostí a tak dále, přečetla jsem si tuhle povídku od začátku. To se tak skvěle čte! Jen tedy špatně, když zrovna předstíráte, že spíte. Svíjí-li se člověk pod peřinou a vydává-li při tom podivné hýkavé zvuky, okolí má sklony předpokládat, že je vzhůru a lze ho tedy legálně obtěžovat (kéž by jenom z poloviny tak nemravně, jak to zní). Jasně, je na tom znát, že je to psané delší dobu. Ale vůbec to není na škodu. Pěkné pasáže střídají skvělé pasáže a občas je tam pro změnu nějaká výtečná a čtenář si blaženě pomlaskává a střídavě lituje, že není chlapem, aby se mohl vilně zahleděti do Julie, a střídavě je rád, že je ženská, a může vilně hledět na Luciuse. Nevím, jak to děláš, že z hrozných postav děláš hrozné sympaťáky (tj z většiny).
Doufám, že jsi pochopila, co tím vším pochlebováním chce básník říci, nebo-li: naval další kapitolu! 8-)

23 P. D. P. D. | Web | 4. prosince 2011 v 23:54 | Reagovat

[22]: díky moc za kompliment. já nedávno taky vyrazila na začátek a upřímně jsem se zděsila a začala opravovat. ale pak jsem zase z nedostatku času skončila a plánuju návrat. spoustu věcí bych dnes už asi napsala jinak, to přiznávám bez mučení. on je to takový můj pokusný králíček, na kterém se učím a zkouším, co jde a co už ne... hlavně v té jedničce bych chtěla časem pár věcí doladit.hlavně mě to ale stylisticky posunulo někam úplně jinam, než jsem byla předtím a pomohlo mi to ujasnit si spoustu věcí.
no nic :D končím s výlevy. jsem ráda, že se líbí a kapitola bude buď dnes v noci nebo zítra ráno... :-D

24 Sargo Sargo | Web | 5. prosince 2011 v 17:42 | Reagovat

Nevracej se, neopravuj. To člověka akorát paralyzuje na další psaní :-D Už je to holt nějaký pátek a je to ff, pro radost - a jak vidno, čtenářky jsou spokojené :-D Taky je mi vždycky na omdlení, když kouknu na začátky vlastních věcí (zvlášť když se zásadně počítá s tím, že to bude kratičká povídka a podle toho se to píše) a obdivuji každého čtenáře, který se přes ty hrozné začátky prokouše k méně hrozným prostředkům :-D

25 P. D. P. D. | Web | 5. prosince 2011 v 17:52 | Reagovat

[24]: to je sice pravda, ale když ono to člověku nedá... :-D tím vděčnější jsem za každou odchycenou duši... :-)
navíc při věčným dohledávání informací, co jsem to vlastně kdy kde šmodrchala (a jestli už jsem to šmodrchala nebo to je pořád odložené), se tomu ani nevyhnu...

26 JSark JSark | 7. prosince 2011 v 11:52 | Reagovat

Usmievajúci sa Severus! Svet speje do záhuby. 8-O  :-D

27 evi evi | Web | 27. prosince 2011 v 2:28 | Reagovat

Tou dobou už byl Zlatoslav bledší než Severus po dlouhé zimě.:-D Kruci, nějak jsem propásla konec dvojky, tak to musím jít napravit:D

28 Chavelierka Chavelierka | 26. února 2012 v 17:51 | Reagovat

Sibyla se tentokrát pro jednou trefila 8-)
Divím se, že neseděl s námi ve sborovně :-D  Nemohl honí baziliška :-D  :-D
taky si říkám Bradavice rozebrat jedině ze vnitř a potichu :-D  :-D

29 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 19. ledna 2013 v 2:28 | Reagovat

[23]: jo, to mi cosi připomíná - to člověk začne psát "cosi" aby si rozepsal ruku - asi tak na dvě kapitoly - po roce jich má třicet ( a 60k slov ) a teď dopisuje čtyřicátou :-D A furt je to jeden Dopis :-)
Povedený kousek

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama