Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

Knižní postavy – ta předvídatelná část

21. listopadu 2011 v 14:33 | Paccia Domna |  *Proběhlo mi hlavou
V této části se kouknu na postavy, které jsou ode mě asi očekávány, v dalším článku se podívám trošku jinam.



Jako blog zaměřený na HP FF, jak mi tu hlásá zkazka nahoře (i když sama mám s vlastním zařazením do FF trošku osobní problém, o tom možná někdy jindy), by měla být odpověď jednoznačná. Harry Potter. Opominu to, že v té mé nekonečné telenovele, kde je Harry Potter přepisován, se Harry Potter skoro ani neobjevuje, a že v povídkách, kde se objevuje, většinou zařve. Harry Potter je dobrá postava. Oceňuju, že ho nechala J.K.Rowling koketovat s myslí Voldemorta a aspoň lehce ho tak vzdálila těm prvoplánovým dobrým postavám. Je škoda, že tento motiv nebyl silnější a že to Harry nakonec poměrně rychle překonal, ale jako možnost to tu bylo. Harry Potter je ale primárně knihou pro děti a mládež (nehádejte se, je), takže na to musí být brány ohledy a daný konec byl nevyhnutelný. Ale ta možnost… Ta možnost je jednou z těch věcí, co mě na něm přitahuje a proč jsem knihám věrná i po letech. Kdo z vás cítí nutkání přečíst si knížky o svých dětských hrdinech znovu? Málokterý z nich vám má co nabídnout i dnes, už jsme je přerostli a oni zůstali, kde vždycky byli, a ani nám nedovolí, abychom se na ně dívali jinak.

Když už jsem začala Harrym, musím (nemusím, ale chci) se vyjádřit i k jiným postavám. Severus Snape, samozřejmě. Tohle bylo nevyhnutelné, že? Postava, kterou děti celou sérii nenávidí, ale po posledním dílu se stane nekriticky obdivovanou. Protože on přece miloval Lily a celý život obětoval tomu, aby chránil jejího syna, protože má její oči (co na tom, že ksicht úhlavního soka) a s pohledem do těch očí zemře, to je tak smutnýýýýý… Statečný Zmijozel, co zemře jak Nebelvír. Být Severus, obracím se v hrobě. Severus není postava z telenovely a pochybuju, že bylo jeho snem zemřít hrdinně, aby mohl být srovnáván s Nebelvírem. A jeho jméno bylo recyklováno a nacpáno mezi jméno chlapa, co s ním celý život jen manipuloval a nepokrytě ho využíval, a příjmení chlapa, co mu přebral holku. Uvědomujete si, v jakých vývrtkách asi musí být, když po světě běhá někdo s jeho jménem a obličejem Pottera? Tomu se teprve říká tragédie. Nemluvě o slově "always", které už nikdy nebude označovat jen dámské vložky.

Ale nechme stranou jeho konec a podívejme se na něj, dokud žil. JKR se podařilo udělat sexsymbol z chlapa, který vzhledově vůbec sexy není (voskově bledý, dlouhé mastné vlasy a vzhledem ke své práci to asi ani s vůní nemůže být nic moc) a povahově to taky není procházka růžovou zahradou. Odmyslete si charizmatického Rickmana - kdo z vás by ho chtěl za učitele? Ruku na srdce. To je jak doktor House - u jiných je to zábavné, ale kdo z vás by k němu šel podruhé? Protože pokud člověk nemá chorobu, která se vyskytuje v jednom z milionu případů, tak se vámi zabývat nebude. A i pak vás přesune na svůj tým a bude se na vás akorát chodit koukat, jestli ještě žijete nebo už to máte za sebou.

Povinné postavy jsme odbyli, tak hop na tři postavy, které zase fascinují mě.

Albus Spoustajmen Brumbál. Pohádkový dědeček s dlouhými stříbrnými vlasy a vousy a jasně modrýma očima za půlměsíčkovými brýlemi, jediný, jehož se Voldemort bál, porazil Grindelwalda, dokud je v Bradavicích, jsou Bradavice v bezpečí, snaží se integrovat do sboru lidi, kterými je ve společnosti opovrhováno a tak dále a tak dále… Zní to perfektně, ne? A potom nám JKR odhalí něco z jeho života a socha se na piedestalu trošku otřese. Jistě, ne moc a vše se vrátí zpět, protože Harry ve své posmrtné exkurzi odhalí, že ani ty špatné věci nebyly špatné, ale tenhle náhled už tu je. Oceňuju ale to, jak se k němu čtenář dostane. Skrze Ritu Holoubkovou. Jak je Rita prezentována? Už od čtyřky na ni máme pifku, protože víme, jak psala o Harrym, jak mu tím ubližovala a… A teď si vezměme noviny a začtěme se do zpráv ze společnosti. Ani nemusíme sahat po bulváru, objevuje se to i v serióznějších periodicích. Rita měla tu smůlu, že byla jediným investigativním novinářem v kouzelnickém světě. Kdyby měli jiné noviny než ministerského Věštce (oficiální stanoviska a zprávy), Lovegoodova Jinotaje (dost pofiderní zdroj informací) a Týdeník čarodějek (soutěž o nejkrásnější úsměv hovoří za vše), tak by její recepce mohla být úplně jiná (vždyť to byl snad jediný investigativní novinář široko daleko). Ale děti to aspoň naučí práci s médii a ukáže, že to, co je jim předkládáno, může být zkreslené. Vraťme se zpět k obrazu Brumbála skrze Ritu Holoubkovou. Jen sesbírala fakta a dohady, pospojovala a zveřejnila. Jistě, trochu fantasticky a skandálně, ale vezměte si něčí životopis… A na otřesení modly není nic špatného. Čemu kdo uvěří, tomu uvěří. Nechcete věřit, nevěřte. Ale když to srovnáte se vzpomínkami, které Severus poskytl Harrymu, choval by se takhle někdo nejvýše dobrý a spravedlivý? Vždyť to byl neskutečný manipulátor, který jen rozdělil role, všechny do nich vmanévroval a držel je na místech. Že Harrymu věřil a doufal, že to dobře dopadne? Prosím vás… Víte, na kolik náhod se musel spolehnout? To, co se stalo, nebyl produkt geniální mysli, to byla zatracená souhra náhod, které mu vyšla jen tak tak. Poslali byste dítě do jeho školy, když víte, do čeho vmanévroval Harryho? A přesto máme na konci modlu zpět a možná ještě větší. Geniální, že?

Sibyla Trelawneyová. OK, každý rok někdo zemře, v průběhu sedmi dílů se z ní stane alkoholik, smrdí to u ní jak v laciné parfumérně, vypadá divně a je tak trochu - nestandardní. Ale uvědomujete si, že všechny její věštby vyšly? Že celou dobu se na ni všichni dívají skrze prsty, ačkoli její věštba vše odstartovala a všichni ji mají za bernou minci a ani na okamžik o ní nezapochybovali? A stejně je terčem posměchu a nevěří se jí ani slovo… Obraťme to. Vidíte budoucnost. Chcete, aby vás celý život lidi prudili s tím, co se jim stane? Co byste udělali? Vidím něco temného… Jsi ve velkém nebezpečí… Do roka a do dne jsi tuhej…

Zlatoslav Lockhart. Povrchní floutek, co nic neumí, jen se vytahuje. Dobře, asi je dobrý beletrista, když se jeho romány dobře prodávají, ale při tom, že se v knihách moc neřešilo, jestli mají kouzelníci i vlastní dobrodružnou literaturu, tak jeho díla musela být sama o sobě trochu jako zjevení, i kdyby je nevydával za pravdu. Jenže tady stop. Ona to byla pravda. Vše, co napsal, se stalo. Někomu jinému. Popisoval velké skutky velkých kouzelníků, schopných kouzelníků, velmi schopných. A dokázal se postarat, aby nikdo z nich nepromluvil. Tohle není důkaz schopností? Ten chlap musel být setsakramentsky dobrej. Nikdo mě nepřesvědčí, že by se všichni ti úžasní kouzelníci nechali jen tak jednoduše zpacifikovat jednoduchým paměťovým kouzlem, když existuje taková šíře kouzel obranných. Vždyť ten chudák dojel jen na to, že jedno hovado z Nebelvíru nebylo schopný si celý školní rok opatřit novou kouzelnou hůlku, což je podle mého osobního názoru docela podstatná pomůcka - pro kouzelníka. Na škole čar a kouzel. Co tam Weasley vlastně celej rok dělal? Vždyť už na začátku roku mu McGonagallová doporučovala, ať si pořídí novou…

Tohle jsou pro mě důvody, proč je dílo JKR tak přitažlivé nejen pro děti, ale proč jsme i my s ním došli až sem. Já osobně se s ním seznámila poprvé až na VŠ, protože to všichni znali a já byla zvědavá, co to vlastně ten Potter je, takže mi ta fáze "vyrostla jsem s Harrym Potterem" chybí. Skončilo to ale tak, že už to mám doma i v originále a snažím se občas nahlížet i do toho. Je to komplexní svět, který sice není dokonalý, ale nesvazuje, umožňuje rozlet fantazii, autorka nám otrocky nevyžvaní úplně všechno, ale nutí čtenáře si domýšlet, představovat, co by, kdyby… Umožňuje tvořit si na postavy vlastní názory, což je něco naprosto fantastického, především pokud jde o dětskou literaturu. Nevyhýbá se otázkám morálky, dobra, zla, smrti, ale nehodnotí, nýbrž dovádí dítě k nějakému názoru. To je to, co oceňuju a kvůli čemu se děl JKR zastávám a zastávat budu. Jen ji srovnejme s jinými díly pro mládež. Já třeba vyrůstala mimo jiných s Rychlými šípy. Ideál Mirek Dušín, Jarka Metelka, Červenáček… No co bych vám povídala. Milovala jsem je, ano. Ale tenhle rozměr tam chyběl. Barevní a čistí (pokud jde o oblečení, ne etnikum) mluvili slušně, sbírali bobříky, byli ukázkou toho, čím bychom měli být. Byli vzory. Ti dobří byli jak vypraní v lanze, bílá bělejší…, ti špatní byli špatní, komičtí. Dostali jsme je rozdělené a s tím už se nehnulo. Žádná jiná možnost neexistovala. Bylo to hezké čtení, napínavé, zábavné, měla jsem je ráda, ale dnes bych to do ruky nevzala. Splnili svůj účel a dnes mi nemají co dát. Netvrdím, že Harry Potter je filozofické dílo jdoucí napříč mezi generacemi. Bože chraň! Tvrdím jen, že je to dílo, které naučí děti se ptát, přemýšlet a ukáže jim, že ani ty nejbělejší věci nejsou vyprané vždy úplně dočista, ale někde pod rantlem se vždy nějaký flek najde - a není to kvůli tomu špatně. Prostě to tak je.

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Abigail Abigail | Web | 21. listopadu 2011 v 15:14 | Reagovat

Jen jedna poznámka, když jsi tak hezky popisovala Severuse Snapea a uvažovala nad tím, jak zrovna on se mohl stát "oblíbeným sex-symbolem", ač na to nemá absolutně žádné předpoklady, a přirovnávala ho třeba k Houseovi, zamyslela jsem se a můžu ti říct, že se Rowlingové skutečně povedlo něco nečekaného, udělat z té absolutně nehezké postavy někoho absolutně maximálně neoblíbeného, to je v literatuře pro děti fakt nečekané, ale upřímně není to úplně nemyslitelný stav. Můj profesor na biologii byl dáreček Snapeovi dost podobný - svou příjemností a milostí na lidi, bratr dodnes tvrdí, že House je proti němu miláček a já nikdy nezapomenu, že jsem po prvním přečtení si o Snapeovi, byla naprosto přesvědčená o tom, že Rowlingová chodila na naše gymnázium. A přesto, jak byl strašně příjemný, na něj absolutně všichni vzpomínají s jakousi láskou, když školu opustí, takže to, co se Rowle podařilo, je svým způsobem nečekané, ale můžu naprosto s čistým sědomím říct ano, toho bych chtěla mít za profesora. :-D (Dodnes znám polovinu lidských kostí latinsky, ač to ve svém oboru absolutně nepotřebuji :-D, takže bych pravděpodobně byla i skvělý kuchař lektvarů :-D)
A btw. třeba mnohem víc než Zlatoslav a Sibyla mi přijde fascinující Petr Pettigrew. I když i ten pohled, zejména na ni je dost zajímavý...

2 P. D. P. D. | 21. listopadu 2011 v 16:29 | Reagovat

my měli taky profesora, co měl místy docela přehnané požadavky a byl takový...dost svůj, vlastně když se řekne jméno školy, kdo o ni už někdy slyšeli, automaticky si vybaví jeho... Mohli jste ho milovat nebo nenávidět, víc možností vám nedal, ale každopádně jste na něj nikdy nezapomněli. bylo to krušné, někdy dost, ale zpětně ho doceňuju a dal mi mnohem víc, než bych si kdy pomyslela...

3 Teres Teres | 21. listopadu 2011 v 16:50 | Reagovat

Jak moc to vadí, že jsem v polovině čtení skončila srolovaná pod stolem a můj syn na mě právě kouká jako na blázna? :-D

4 P. D. P. D. | 21. listopadu 2011 v 17:41 | Reagovat

mně vůbec ne... :-D ale pak se odroluj, chci ti pochválit, jak má pokračovat ta nefas... :-D

5 P. D. P. D. | 21. listopadu 2011 v 18:13 | Reagovat

jinak sibyla - k té já mám skoro osobní vztah, takže s tou uznávám, že jedu místy úplně jinam, protože na té si srovnávám pár věcí, které s ní ale vůbec nesouvisí :-D  :-D  jen pro mě byla vhodná "oběť"

6 P. D. P. D. | 21. listopadu 2011 v 18:27 | Reagovat

přiznávám, že petera jsem nikdy nezkoumala. vůbec poberti mě nějak minuli...

7 Lil Lil | 21. listopadu 2011 v 19:36 | Reagovat

nejsi jediná - naši "milí, zlatí" marauders jdou taky mimo mě ;) (teda aspoň ti mladí... v knihách HP jsem si naprosto zamilovala rema - docela by mě zajímalo, jak bys rozebrala jeho)
a k ronově hůlce - mám dojem, že on ji má nějak zděděnou, takže si nemohl jen tak koupit novou...
a nápad pro další rozbory: tonks, kingsley, moody, lucius, bella, cissa ;-)

8 JSark JSark | 21. listopadu 2011 v 19:42 | Reagovat

Krásne si to popísala, pri niektorých vetách som sa tiež rolovala pod stôl. :-D
K tomu tvojmu postrehu, že knihy ukazujú, že nie všetko je také "vybielené" možno poukázať ešte na Pottera staršieho. Ten z piatej knihe tiež nevyšiel ako práve najkladnejšia postava. A podobne ani Black a Lupin, inak prezentovaní ako dobrí, vzorní... 8-O

9 P. D. P. D. | 21. listopadu 2011 v 19:42 | Reagovat

i kdyby ji měl zděděnou, jednou je na škole čar a kouzel, kde se tak nějak asi předpokládá, že asi budou čarovat. vhledem k tomu, že bez hůlky si skoro ani neuměj otevřít dveře, tak nechápu, že mu vůbec projde, že se už takhle od začátku postaví mimo výuku. vždyť snad jediné, co mohl zvládat, byly lektvary a dějiny čar... jinak vůbec nechápu, co tam dělal, když ho k ničemu nepouštěli, aby jim to nepodělal... :-D

abych se přiznala, nezamýšlela jsem rozbory všech postav, ale můžu to zvážit. trio potter-snape-brumbál si o to říkalo, zlatoslav a sibyla jsou mí oblíbenci, ostatní kdyžtak zvážím někdy do budoucna... díky za tip. :-)

10 P. D. P. D. | 21. listopadu 2011 v 19:53 | Reagovat

JSark: všechny na potkání přesvědčuju, že to byli regulérní šikanéři krytí nebelvírem :-D james a sirius v čele. pokud jde o remuse, ten stál v pozadí, možná je občas lehce napomenul, ale nikdy neudělal nic, čím by se s nimi dostal do konfliktu. netvrdím, že byl severus utiskovanej chudáček, to nebyl ani smykem, takže se dá pochopit, že se kvůli někomu takovému nechtěl pouštět do předem prohraných sporů. peter se jen vezl, to je taková figurka sama pro sebe.
někde jsem narazila na názor, že ze siriuse a jamese vyrostli vzorní lidé. z jamese např. manžel, otec, bystrozor... a severus se mu akorát jen mstil na synovi. s tím nejsem ochotná se ztotožnit. uznávám, že james se změnil a tohle mohla být jen epizodka, podle chování v pubertě se nedá hodnotit ničí charakter. v siriusovi něco z té dětinskosti zůstalo, místy mi to připadalo až na zastydlou pubertu. severus se možná nechoval vůči harrymu nejlépe, ale nenašla jsem v jeho chování nic, co by nějak extra překračovalo standardy. že se někdo ně někoho mračí,sem tam mu strhne body, no bóže... ale nenašla jsem nic, co by svědčilo pro nějakou zahořklou mstu. vždyť se kvůli nevděčnýmu spratkovi v podstatě obětoval. chtít po něm, aby ho zbožňoval, to by snad nemohl myslet vážně ani brumbál (no, ten možná jo)...

11 Jimmi Jimmi | 21. listopadu 2011 v 20:26 | Reagovat

Geniálne napísané, tiež by som rolovala, ale stačilo, že som zachytila notebook. A špeciálne poďakovanie za excelentnú odpoveď JSark. Ďakujem

12 Abigail Abigail | Web | 22. listopadu 2011 v 0:03 | Reagovat

Tak mě Pobertové neminuli, spíš prošlo takové to postupné prožití, ale vždycky mě fascinovalo, jak z Petera všichni vždycky dělají jen a jen hajzla, ale on byl kamarád, minimálně ze začátku byl a z nějakého důvodu byl zařazen do Nebelvíru... Řekla bych, že proto je pro mě jednou z těch zajímavějších postav on - neznamená to, že ho mám ráda, ale je zajímavé pátrat po něm...

13 P. D. P. D. | 22. listopadu 2011 v 0:10 | Reagovat

já ho vidím jako někoho, kdo byl pořád ve vleku někoho "většího"... a sotva se jednou projevil sám, tak na to dojel... :-D

14 P. D. P. D. | 22. listopadu 2011 v 0:12 | Reagovat

ale jak říkám, po peterovi jsem se nikdy nepídila, možná někdy budu, až tam dolezu v pádu, ale zatím jsem ho nikdy moc nepodrobovala zkoumání... ale ta poznámka s nebelvírem je dobrá...

15 Sevik99 Sevik99 | E-mail | Web | 22. listopadu 2011 v 9:39 | Reagovat

Nikdy jsem se nijak zvlášť nezamýšlela nad tím, proč se ze Severuse v třetím díle stala má nejoblíbenější postava, která nejoblíbenější zůstala i po tom, co zabila Albuse. No asi mi dáte za pravdu, že na oblíbenosti filmového Severuse se do značné míry podílí jeho představitel. Neznám film, kde by Alan, pokud tam hrál, nebyl naprosto skvělý, počínaje zlotřilým šerifem z Robina Hooda a pesimistickým mimozemským doktorem z Galaxyquestu konče. Prostě kdo umí, umí. No, každopádně Severus, pokud pomineme první hodinu lektvarů, kdy se po Harrym prostřednictvím svých otázek zcela nepokrytě „svezl“, nikdy neudělal nic, co by se vymykalo ze vztahu přísný učitel a přidrzlý žák, protože co si budeme povídat, Harry se občas choval pěkně frackoidně.  Na druhou stranu prakticky celý život, nebo alespoň jeho podstatnou část zasvětil, tomu, aby udržel na živu a pokud možno v jednom kuse syna holky, kterou miloval a chlapa, kterého z duše nesnášel a možná i nenáviděl. Já bych na jeho místě taky na Harryho nedělala zrovna ťuťu ňuňu. A co se oblíbenosti této postavy u autorů FF týče, tam je to celkem jasné. Je o jedna z mála výrazných postav, o které nám toho JKR řekla dost na to, aby se s ní dalo rozumně pracovat. Mě osobně Poberti nikdy k srdci nepřirostli. Remus i přišel nevýrazný a Sirius  byl takový ten typ zastydlá puberta, navštívila Huberta. No a zbývá jen Kingsley, o kterém skoro nic nevíme.

16 P. D. P. D. | 22. listopadu 2011 v 10:59 | Reagovat

to je pravda, harry se dost často choval jako spratek. na to, že bylo dítko odrostlé pod schody, tak si to docela vyskakovalo. představte si, jak kvůli tomu musel mít sražené sebevědomí - jak by asi vypadalo, kdyby ho vernon a petunia vzali za svého a on vyrůstal s dudleym jako rovný s rovným? by vystěhoval z bradavic u brumbála...
takový neville by si na snapea a ostatní mohl stěžovat víc, do něj se tam naváželi skoro všichni a shazovali ho - a on nic...

17 JSark JSark | 22. listopadu 2011 v 12:30 | Reagovat

A nezabudnime, že Snape sa choval nepríjemne prakticky ku každému mimo Slizolinu. :-?

18 P. D. P. D. | Web | 22. listopadu 2011 v 12:39 | Reagovat

ano. prostě kouzelná osobnost... :-D jen ten, co by na to měl být nejvíc zvyklý, to nejvíc řešil... :-D

19 Lily Lily | 22. listopadu 2011 v 14:45 | Reagovat

Hezký rozbor, opravdu. Líbí se mi tvůj náhled na Lockyho a Sibilu, opravdu je mám velmi ráda v Pádu a tvůj pohled na ně asi chápu a když to "řekneš" takhle tak i souhlasím.
Souhlasím s Abigail pokud jde o Petera. Myslím, že svým způsobem byl obětí svých přátel stejně jako Severus.(zhruba jako beru péči o Dudleyho jako zanedbávání - trochu láska na hlavu; myslím, že Vernon a Petunie prostě se prostě nemohli chovat normálně k jakémukoli dítěti.. oboje chování je zvláštní a vyhnané do extrému)
Pokud jde o Petera, mám na mysli to, že i když byla ta partička jeho nejlepšími (jedinými) přáteli oni samy se k němu chovali jako k "podlézači". Nikdy snad až na Rema se k němu nechovali jako k sobě rovnému, z nějakých náznáků mi přišlo, že tak úplně nejednali ani s Remem - mám problém s tím, že se mi míchá co je od Rowly a co z povídek..:(
Ale mám ten dojem.. jak na malého nesmělého kluka zapůsobí že jeho spolubydlící ho jednou stranou berou za spoluspiklence a druhou ho neustále schazují.. přesto že jeho přezdívka byla od představy krysy.. tak stejně nebyla moc laskavá..;myslím, že ti dva se k němu chovali podobně krutě jako k Sevovi, jenže pořád.. a přitom ho brali jako přítele - tohle by za pár let co rosteš a vytváříš si názor na svět pravděpodobně změnilo charatker komukoli.. Vždycky jsem Petera vnímala spíš jako oběť.. ale možná jsem jen praštěná

20 Lily Lily | 22. listopadu 2011 v 14:45 | Reagovat

ježiši.. to jsem to trochu přehanal..hm 8-O O_O ;-)

21 Lily Lily | 22. listopadu 2011 v 14:47 | Reagovat

ojoj a ty chyby :-?.. omlouvám se :-(

22 JSark JSark | 22. listopadu 2011 v 16:36 | Reagovat

Prehnala? Ani nie, príde mi to celkom výstižné. 8-)

23 P. D. P. D. | Web | 22. listopadu 2011 v 17:02 | Reagovat

taky se mi to nezdá přehnané... a souhlasím.

24 evi evi | Web | 22. listopadu 2011 v 19:08 | Reagovat

Poberti mě taky nikdy zas tak moc nebrali - respektive jsem se vždycky divila, že když už má někdo o nich potřebu psát, tak proč taky nepíše o Severusovi a o jeho střetech s nimi, protože to mi na té době přišlo tak jediné zajímavé...

25 Sargo Sargo | 27. listopadu 2011 v 20:27 | Reagovat

Zajímavý pohled na Sibilu. Vždycky jsem ji brala spíš jako dokonalý odstrašující příklad někoho, kdo naprosto nezvládl své nadání a stal se jeho - ani otrokem ne, pouhou obětí.
S Lockhartem ovšem souhlasím, nemohl být tak neschopný :-D Ovšem ránu do zad svede i krysa lvovi, že. :-)
U Snapea nevěřím, že by se kdy stal sexy symbolem nebýt filmu. I když... kolik dalších mužů v produktivním věku tam bylo, že. Nouze naučila mastné (ne, jemné, ne od lektvarů jeté) vlasy obdivovati. :-D

26 P. D. P. D. | Web | 27. listopadu 2011 v 20:34 | Reagovat

k sibyle mám úzký osobní vztah, ostatně ke zlatoslavovi taky. nebýt jistých okolností před pár lety, nikdy bych o nich ani nijak extra neuvažovala, ale stalo se.
pokud jde o zláťu - zepředu, zezadu, vždyť je to fuk. a pokud druhá strana spí, tím lépe... :-D každému dnes jde o výsledky, cesta nikoho nezajímá... :-D

27 Rosalinda Rosalinda | Web | 8. ledna 2012 v 11:35 | Reagovat

To je moc hezky napsáno, s tím nezbývá než souhlasit. Většina lidí v mém okolí Harryho Pottera nemá moc ráda, že prý je to prázdné čtení, ale ať si zkusí napsat knížku, která by zaujala tak široký okruh veřejnosti a dělala tolika lidem radost, která by obsahovala to, co popisuješ, a konečně děti mají dneska co číst. V porovnání s většinou ostatních moderních knížek je psací styl Rowlingové (ač v některých částech na můj vkus vskutku trochu bezduchý :-? ) vysoko nad průměrem a člověk po tom ze začátku sáhne přece jen s větší chutí, než po nějakém mrtvém klasikovi, k němuž tedy jednou také (snad) dospěje... :-D

28 P. D. P. D. | Web | 8. ledna 2012 v 12:13 | Reagovat

děkuju :)
bezduché... no, je pravda, že já spoustu pasáží taky přejdu jen se skřípěním zubů (rvačka Luciuse a Arthura v Krucáncích) nebo přeskakuju. Ale to není případ jen Pottera. Beru to tak, že jednou je to kniha pro děti a mládež, já nejsem cílové skupina, takže svou roli to tam hraje, funkci to má... ale na druhou stranu nepopírám, že ten příběh miluju (nebo svou představu o něm) a obdivuju JKR, že se jí něco podobného podařilo. už fakt, že se tak rychle dostala do učebnic, o něčem vypovídá.
ale jako u každé knihy - někomu to sedne, někomu ne... je to jen otázka vkusu.

29 Rosalinda Rosalinda | Web | 8. ledna 2012 v 14:40 | Reagovat

Jé, to jsem nevěděla, že se to už dostalo do učebnic :-D, tak to je vážně pěkné!
Ne, to já k tomu chovám úplně stejný postoj, taky jsem do toho naprostý blázen :-), ale mně je 14 a jen jsem chtěla naznačit, že už teď mi připadá, že některé pasáže (třeba jak píšeš - Malfoy a Weasley v Krucáncích, nebo ve třetím díle setkání zbytku Pobertů s Harrym v Chroptící chýši) jsou třeba trochu nedotáhlé, ale ono to koneckonců nehraje na celkovém výsledku nějak významnou roli :-).

30 P. D. P. D. | Web | 8. ledna 2012 v 15:32 | Reagovat

tak já s harrym přišla do kontaktu poprvé někdy kolem třeťáku na univerzitě, takže jsem v tomhle asi trošku postižená od začátku. za chvilku je mi 28 a harrymu vděčím i za závěrečný písemný projev z němčiny :-D  trochu smutný. (jedno z témat byl jeden citát z hp. jak jsem pak zjistila, psala to většina lidí, aniž by jim došlo, odkud to je :-D ). sestra měla hp i v seznamu četby k maturitě. proč ne, toho harryho tam ještě zkousnu. přece jen v tomto věku je dobré dát jim tam něco, co je zaujme a co znají. na jednu stranu jsem za ty seznamy i ráda, pže je mi jasné, že jinak by tam půlka osazenstva měla vypsané twilight, upíří deníky, upírskou akademii a všechno, čemu kdy narostly zuby. z toho harryho se dá něco získat, ale ani si nechci představovat, co si kdo může odnést z edwarda (vím, o čem mluvím, přečetla jsem :-D )...
k těm scénám, co popisuješ - u těch mladších je to vděčné, tam se ta vypjatost, patetičnost, hloupost těch scén ztratí. kdo v jedenácti ocení, že někdo urážky přejde klidným odignorováním a zůstane nad věcí? všechno se vyvíjí, všechno potřebuje svůj čas, a když člověk někde neustrne, tak není důvod se za věci, které někdy miloval, stydět.

31 Rosalinda Rosalinda | Web | 8. ledna 2012 v 17:36 | Reagovat

Ve třeťáku na univerzitě! :-D To je hezké a legrační. Zvlášť s tím písemným projevem :-D.
A to je pravda, dát to mezi četbu k maturitě je docela povzbuzující, když si vzpomenu na svého bráchu, člověk se potřebuje něčím odreagovat a zároveň ne nějakou blbostí... Nutno podotknout, že jsem Twillight ságu nečetla, ale jak to popisuješ... :-D Asi si to přečtu.
No jó, tak já v podstatě souhlasím. :-)

32 P. D. P. D. | Web | 8. ledna 2012 v 19:03 | Reagovat

no, legrační... oni to všichni znali, měli přečtený a já na ně koukala jak zjara, tak jsem si to pak pořídila taky, no... a ve filmovým zpracování jsou hezký chlapi a emma thompson, co víc si přát?
twilight je boží. člověk jen celou dobu žasne, jak to mohla dospělá ženská napsat.  a jak se jí podařilo koncentrovat tolik tragédů do jedný  knížky. teda do čtyř. a jak se jí to podařilo tak natáhnout, když po konci knihy člověk ani neví, co pořádně se tam dělo... musím ale připustit, že na poslední film se do kina fakt těším. mělo by tam dojít k závěrečné bitvě třpytivých upírů (bitva = dvě skupiny stojí proti sobě, uprostřed tři diskutují a za každou skupinu se jeden soustředí - za zlé se jeden snaží dobré duševně napadnout a zástupkyně dobrých se soustředí, aby tento útok odvrátila) strašně ráda bych viděla dvouhodinový film sestávající se z tohohle soustředění, ale bojím se, že filmaři to asi zkazí... :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama