Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

74. kapitola

10. listopadu 2011 v 11:37 | Paccia Domna |  * Pečlivě připravovaný pád Vy-víte-koho II - Neplánovaný pád rytíře v nablýskané zbroji
Pád 2 74



S náležitými kruhy pod očima (školní noční dozory, snad se to neuchytí) jsem si nalila něco, co nebyla dýňová šťáva, ale co to bylo, to se mi nepodařilo identifikovat, a zamžourala na stůl, co to vlastně dneska máme k snídani. Tousty. Zase. Překvapení! Přitáhla jsem si nejbližší tác a začala jeden po druhém rozebírat a zkoumat složení, než jsem si všimla, že mě okolosedící příslušníci pedagogického sboru zvědavě pozorují. Zvedla jsem hlavu a podrážděně vypálila: "Co?" Dostalo se mi stejně hodnotné odpovědi: "Nic." Pokrčila jsem rameny. Nebudu nikoho nutit, aby se tu se mnou dělil o své pocity z toho, jak se přehrabuju v jídle. Když mi to nezakazují, tak souhlasí.

"Pokud tam hledáš nějaké převratné novinky, tak se nesnaž. Už celá desetiletí se tady sází na osvědčenou klasiku," ozval se nakonec Severus, který jako jediný mé počínání zcela zjevně neschvaloval. Než jsem stihla zareagovat, ozval se Filius: "Jen ji nechte, kolego."

Překvapeně jsem k němu zalétla očima, ale nic dalšího se nekonalo, tak jsem to nechala být. Člověk se nemá v ničem šťourat, když se mu stane něco pozitivního. Severus se zakabonil, ale umlčet se nedal.

"Jak máme studenty učit kulturu stolování, když tu předvádíš tohle?"

"Když studenti přijdou Bradavic, tak už jíst umí. Já je jen učím podívat se, co si strkaj do pusy, a pasivně nekonzumovat, co se jim předloží."

"Ty ses dneska nějak špatně vyspala nebo jak si to mám vyložit?"

"Ty si nemáš vykládat nic a já se nevyspala vůbec. A to poslední, po čem teď toužím, jsou rybičky v toustu… Těch jsem si užila včera večer u Hagrida až kam." Asi brumblálovatím. Děsivé zjištění.

Popřikrývala jsem zase všechny tousty a rozhlédla se po stole, jestli máme něco bez tuňáka. Máme. Kafe. Silný, černý… Přesně to, co potřeboval můj organizmus, aby mě dopravil do postele, než úplně vypne. Sotva jsem se ale natáhla pro konvici, setkala jsem se s nesouhlasnými reakcemi. Stáhla jsem se zpět a cítila se dotčeně. Nejen že mi tu bude kazit radost ze života Minerva těmi svými stupidními podezřeními a konspiračními teoriemi, za které by se nemusel stydět ani Severus, když jde Pottera, ale ani to kafe se mi nepřeje.

"Filch si přeje prošetření prošetření těch schodů," vzpomněla jsem si najednou.

Několikero očí na mě zůstalo zírat, až to Minerva nevydržela a zeptala se: "Jakých schodů?"

"Těch zmizelých," vysvětlila jsem, ale asi ne moc dobře, protože následovalo klasické "Co?", takže jsem upřesnila: "Už jsou zpátky."

Minerva si mě soustředěně prohlížela, jako by si myslela, že mi přeskočilo, a hledala sebemenší důvod k tomu, aby si to mohla přestat myslet.

"Máme prošetřit zmizení schodů, které nezmizely?"

"Jo."

"Aha." Zase ten pohled. No co, vyřídila jsem, co jsem měla.

"Jdu si na chvíli lehnout," oznámila jsem všem vespolek a opustila Velkou síň. Ať si to přeberou v mé nepřítomnosti. Stejně jsou všichni divní. Absence Brumbála jim leze na mozek. Asi budu muset vyrazit za Aberforthem, ať sem podnikne kratičkou návštěvu pro zlepšení morálky.

Rufus mě přivítal plavným skokem na rameno a obtočil mi ocas kolem krku. S povděkem jsem přijala kus nabízeného pomeranče.

"Ty tu máš stejně nejvíc rozumu, viď?"

Vycenil na mě zoubky v jakési variaci na úsměv (ty fotky Zlatoslava musí pryč).

"Tohle už mi nedělej."

Vzala jsem si z nočního stolku jednu ze zbývajících esejí (díky těm nočním hlídkám se mi dařilo vše opravovat v rekordním čase) a padla s ní do postele, i když mi bylo předem jasné, že se proberu nejdřív za tři hodiny s přilepeným pergamenem na obličeji.

Kupodivu jsem se mýlila.

Vzbudila jsem se ani ne za půl hodiny, jak jsem zjistila při pohledu na hodiny, když mé srdce po krátké zástavě následované bušením, jako bych právě oběhla celé školní pozemky s vlkodlakem za záda, přešlo do takového chodu, kdy jsem byla schopná začít uvažovat, že tohle bude asi moje smrt.

Z krbu se hrabala Sibyla, prskala a trousila kolem sebe saze, protože - světe, div se - já u sebe čas od času topím.

"Ty jsi těhotná?" vybafla na mě s vyvalenýma očima za lupami, které eufemisticky nazývala brýle.

"Zbláznila ses nebo sis přeležela vnitřní oko?"

"Právě mi to oznámil Zlatoslav."

"Co může Zlatoslav vědět-" Merline!

Merlinemerlinemerlinemerlinemerline!

Celý můj minisvět se se mnou zatočil.

"S kým o tom ještě mluvil?" vyjekla jsem.

Povytáhla obočí. "Zlatoslav?"

No samozřejmě že se všemi! Touhle dobou už to bude vědět i Brumbál.

Na čele mi vyrazil studený pot.

Merlinemerlinemerline!

Hlavně nepanikařit. Zachovat si chladnou hlavu.

Merlinemerlinemerline!

Protiva!

Musím umlčet celý sbor, než to někde zaslechne Protiva!

Překotně jsem vylétla z postele, přičemž jsem se zamotala do deky, ztratila rovnováhu a přistála hradní vědě u nohou, která to ČEKALA, protože v pravou chvíli couvla o dva kroky nazpět.

"Mám to brát jako negaci Zlatoslavova výroku?"

"Ber to, jak chceš, já jdu negovat Zlatoslava."

Nevzrušeně pokrčila rameny a zmizela v krbu. Než ji pohltily zelené plameny, zaslechla jsem ještě, jak si mumlá něco o tom, že spolehnutí je už jenom na křišťálové koule, ale detaily mi unikly, jak jsem popadla kliku - a vrazila do Minervy. Kčertu!

"Opravdu se omlouvám, ať jsem provedla cokoli, já to pak napravím, slibuju, ale teď mám problém," vychrlila jsem ze sebe a zkusila ji oběhnout, jenže stará dáma byla hbitější, než jsem čekala, takže se mi to nepodařilo a já jí zase stála čelem, nešťastná a rezignovaná. Každou vteřinou se to může dozvědět Protiva a složí o mně báseň, kterou nedostanu z hlavy do nejdelší smrti. Budu ho muset zabít. Jen co přijdu na to jak.

"To je mi jasné. A o tom s vámi chci mluvit. Nemyslím si, že je vhodné… ve vašem stavu… Měla byste se šetřit."

"Zatraceně, já nejsem… co?" Šetřit? Žádné noční služby? Žádné krmení tříhlavých psů? Žádný tlustočerv? Žádné… Opravdu o tom uvažuju? A co bych řekla za devět měsíců? Ups, asi omyl?

"Já si toho cením, ale ať jste slyšela cokoli, já…"

"Podívejte, to je jenom vaše věc a…"

A čí?

Rozhlédla jsem se po chodbě. Studenti sešikovaní pod dohledem učitelů právě zahájili střídání učeben. Tohle nebyl nejlepší čas a nejlepší místo.

"Pojďte sem," zatáhla jsem ji dovnitř a v bezpečí za zavřenými dveřmi na ni vychrlila tu novinu. Pokud se dá jako novina označit zvěst, že všechno zůstává při starém.

"Nevím, jak na to Zlatoslav přišel, ale já si žádnou rodinu nezakládám."

Minerva si mě chvíli nevěřícně měřila pohledem, ale potom váhavě přikývla na znamení, že něco, co jsem řekla, k ní dolétlo.

Jenže zřejmě v jiné formě, než to opustilo mou pusu.

"Já vám rozumím, ale ať je mezi vámi třemi cokoliv, neměla byste činit rozhodnutí, kterých byste mohla později litovat."

Na tohle nemám čas. Musím zavřít Zlatoslavovi a ostatním pusu. S kým co mám, zjistím později.

"To není rozhodnutí. Vy jste jenom odhalili moje tajemství, který ve skutečnosti nemám!" hájila jsem své rozhodnutí zůstat ve stavu netěhotných.

Další skepse.

"Potom vám to vysvětlím." Zkusila jsem se znovu prosmýknout kolem Minervy, ale opět neúspěšně.

"Kam vlastně tak pospícháte?" zarazila mě.

"Musím zabít Zlatoslava."

"Ten má teď stejně hodinu ve čtvrtém ročníku."

Zatraceně, na to jsem zapomněla. Rezignovaně jsem se opřela čelem o zeď a úkosem zkoumala Minervin výraz a snažila se odhadnout, jestli věří spíš mně nebo jemu.

"Kdo všechno to…?"

"Obávám se, že všichni, kdo byli včera na večeři."

Už včera. Srdce mi spadlo o řádný kus dolů. Jsem o den pozadu.

Teď už jsem nemusela tolik spěchat. Zpoždění mám tak jako tak.

"A ví se, kdo bude otcem?"

 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 gleti gleti | 10. listopadu 2011 v 12:55 | Reagovat

nenchala ses inspirovat Comebackem? Nápadně mi to připomínalo epizodu, kdy se iva snaží všem vymluvit, že s nikým nechodí.
při závěrečném dotazu jsem smíchy spadla pod stůl.

2 P. D. P. D. | Web | 10. listopadu 2011 v 13:02 | Reagovat

mohu s čistým svědomím říct, že nenechala. comeback už jsem neviděla pěkně dlouho, z těch nových vlastně ani jeden díl, a z těch starých, co si pamatuju, jsem neviděla žádný díl, kdy by iva někým chodila. ale musím dohnat resty a někdy kouknout, ozzák je ozzák. jenže tak nějak není čas. ještě jsem neviděla ani konec the fades, a ten je přednější... :-D hm, ale že bych na ten comeback naskočila? to by mohl být dobrý inspirační zdroj pro hp ff... :-D  :-D

3 P. D. P. D. | Web | 10. listopadu 2011 v 13:05 | Reagovat

kruci, tohle jsi mi sem neměla psát! teď nemůžu dostat z hlavy představu ozzáka s lahváčem na famfrpálu...

4 Sisa Sisa | Web | 10. listopadu 2011 v 18:34 | Reagovat

Daamn! Ja sa tak teším až z Minervy vypadne kto je otec a ty to tu sekneš:-D Hrozné! Kapitolka skvelá ako vždy, ešte chvíľu sa budem chechtať:-D

5 Elza Elza | 10. listopadu 2011 v 18:41 | Reagovat

/...nebo sis přeležela vnitřní oko?/
/Jsem o den pozadu./
/"A ví se, kdo bude otcem?"/ :D  :D  :D  :D  Tedy, PD, to je naprostá bombááá! :D
Nádhera nesmírná. Jen mne napadá... byl včera Severus na večeři? Že ne! :-D  :-D  :-D Jinak se ovšem nedivím, že se nechali zmást - jasné těhotenské příznaky. Rýpe se v jídle a spí asi 20 hodin denně (nebo se o to alespoň pokouší).
Moc se Ti to povedlo.

6 JSark JSark | 10. listopadu 2011 v 19:27 | Reagovat

Á, nemohla si ten koniec trochu natiahnuť? Aj keď, čo si budeme hovoriť, na výber príliš nie je. Hm, aj keď uviesť Luciusa, to by asi bola bomba. :-D
Nádhera, ďakujem. :-P  :-P

7 larkinh larkinh | 10. listopadu 2011 v 20:23 | Reagovat

Jéé, hned tři kapitoly tak rychle za sebou :) Chudák Julie, už to má přišitý, za 9 měsíců se jí budou ptát, proč si to malý nenechala a dávala ho k adopci a jak se jí vůbec povedlo to těhotenství zamaskovat :D

8 P. D. P. D. | Web | 12. listopadu 2011 v 2:20 | Reagovat

Sisa: Omlouvám se... Ale myslím, že to bylo docela jasné... :-D

Elza: Pozeptám se a dám vědět. ;-)

JSark: Tohle celý už je přetažený oproti jedničce. Už musí nastat období zkracování, ať to taky dopíšu...

larkinh: hlavně nezvykat, ono tohle produktivní období zase skončí... :-D

9 JSark JSark | 12. listopadu 2011 v 11:04 | Reagovat

Obdobie skracovania ani nespomínaj. Moja nešťastná kapitola je momentálne kratšia o polovicu. 8-O

10 P. D. P. D. | Web | 12. listopadu 2011 v 15:43 | Reagovat

hlavně ať do dobře dopadne a jsou spokojení ;-) držím palce.

11 evi evi | Web | 13. listopadu 2011 v 12:31 | Reagovat

Ty učitelský vztahy popisuješ úplně geniálně - myslím, že tohle je prostě nejlepší náhled do pedagogického sboru v Bradavicích, jaký jsem kdy četla:D Včetně toho podezření na těhotenství:D

12 P. D. P. D. | Web | 13. listopadu 2011 v 14:01 | Reagovat

děkuju :-) to je spíš z nouze ctnost, protože ten dětský svět jde nějak mimo mě a nejsem schopná se tam dostatečně dobře dostat, takže od něj zdrhám, jak to jde... (proto můj potter bez pottera... :D )

13 Lily Lily | 14. listopadu 2011 v 14:59 | Reagovat

Kdo bude otcem :-D
Tys mě dorazila... to byla už jen rána z milosti.. ;-) Honem ťukám na další ať si to přečtu než přijde to dospělí cosi že chce abych vařila véču a proč jsem celý den nic nevyprala, neuklidila a neumyla.. :-x

14 Rosalinda Rosalinda | Web | 28. listopadu 2011 v 15:13 | Reagovat

To je rána! :-D Vynikající!

Nejlepší byl Sibylin vstup :D

15 Chavelierka Chavelierka | 25. února 2012 v 19:09 | Reagovat

Já si to myslela už u minulé kapitoly, jen mi to vypadlo v komentu :-D  :-D
Sibyla to vyřešila po svém, kdyby tak každý prověřoval drby, to by byl ráj na zemi :-D  :-D
Kdo by asi tak mohl být otcem, když tu nikdo moc v úvahu nepřichází :-D  :-D  :-D

16 Michelle Michelle | 5. března 2016 v 20:50 | Reagovat

A ví se, kdo bude otcem? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama