Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

Třídní sraz

13. října 2011 v 13:23 | Paccia Domna |  *Proběhlo mi hlavou
Před nějakou dobou mi na fb dorazila pozvánka na třídní sraz. Většinou ho máme kolem Vánoc, takže mě to celkem překvapilo. Většinou se před termínem u někoho ve statusu objeví - Tak co? tam jako vždy a v tu samou dobu? A já pak obepisuju lidi, kdy že je vlastě ta doba "jako vždy", protože nejsem schopná to v hlavě udržet a jen matně si pamatuju měsíc (čemuž napomáhají hlavně ty Vánoce, protože ty není možné vytěsnit z hlavy, když už v srpnu potkáte v marketu Svatýho Klause)



Jenže spolužačka žije v Německu, o Vánocích se sem nedostane, takže ji napadlo to posunout. Nebudu tady rozepisovat, jak nikdo nemůže a všichni jsou v čudu. Nakonec to dnes přesunuli na tuto sobotu, kde se to pár lidem i hodí. Většinou holkám. Většinou jsem taky chodila. Myslím, že jsem vynechala jednou. A jednou jsem odešla při přesunu z jedné hospody do druhé, protože mi spolužák začal dávat cenné informace ohledně mé práce a já si chtěla zachovat tvář tiché slušňačky, kterou jsem, takže jsem se přede dveřmi rozloučila a odešla, abych ho nemusela poslat do míst, kam hned tak nezasvítí.

Tehdy jsem učila a po krátkém období deziluze a beznaděje spadla rovnou až na dno, tváří v tvář syndromu vyhoření. Potom nastoupila odevzdanost, rezignace, apatie, zkrátka životní postoj "tak mi teda všichni polibte ***, když vám to udělá radost", ve kterém setrvávám až dosud a nejsem schopná z něj vybřednout. Tehdy jsem ale v apatii ještě nebyla. Válčila jsem si své boje, které jsem prohrávala na všech frontách, a velmi rychle zjišťovala, že nemůžu mít dítě, protože mám na ně asi alergii. To není nadsázka. Byla jsem ve stavu, kdy jsem nevěděla kudy kam a neviděla cestu, jak se odsud dostat. Ať jsem udělala cokoli, bylo to negováno, co jsem chtěla, jsem nemohla, a jakákali možnost jakéhokoli trestu neexistovala, protože ať se dělo cokoli, byla to moje vina. Nebo to přece jde vyřešit jinak. Nejde. Ale nevysvětlíte. A v tuto chvíli mi můj drahý spolužák začal dávat rady, jak na to - protože on má praxi, on má zkušenosti! ON VEDL CHVÍLI VOLEJBALOVÝ KROUŽEK! A začal se svými osvědčenými výchovnými opatřeními (když já nesměla nikoho ani poslat za dveře, tak mě tím asi dojme). Mezihospodový přesun trval patnáct minut. Patnáct minut chytrých keců, jaká je to pohodička. Panáka jsem si pak dát stejně nemohla, protože jsem tam byla autem, tak jsem mu na prahu řekla, jak moc mě to mrzí, že musím odejít - a nazdar.

Tentokrát s účastí taky nepočítám. Sice jsou to fajn lidi, ráda je vídám ( i když mě před třemi lety nepoznali, protože jsem změnila barvu vlasů, mizerové), pan volejbalista se zatím nevyjádřil, ale jak jsem tak koukala na to, co psali ostatní... "Raději do cukrárny, ať můžu vzít malý." "Raději později, až bude malej spát." "Já dorazím, ale nevím, kolik malejch budu mít s sebou"... Zkrátka jsem si s trochou plíživého zděšení uvědomila, že téměř všechny spolužačky mají děti, takže by mě čekalo dloooooooooooooooooooooooooooooouhé prohlížení a obdivování cizích (a naprosto stejných) mrňat. To už jsem zažila na srazu základky, kde jsme byli bezdětní dva vyvrhelové. Zpět na škole jen já, vyvrhel na druhou. Děkuji, nechci.

Abyste mě správně pochopily - netrpím absolutní averzí vůči dětem. Vždyť jsou roztomilé - zavřené ve složce na ploše. Navíc, co můžete čekat od člověka, co si vyrazí koupit těstoviny a přitáhne tohle:

A jen počkejte, až ty figurky vytvořím... :D

Když už jsem v tom sdílení, ještě jedna událost se stala. Asi po třech či čtyřech letech abstinence jsem vzala do ruky tužku. Sice to dopadlo úplně jinak, než jsem zamýšlela, ale co se dá dělat. Jestli to bude jediný výtvor zase na další tři roky, zaslouží si být zveřejněn, i když je to jen skica na procvičení... :D
Toť ode mě pro dnešek vše.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Elza Elza | 13. října 2011 v 17:49 | Reagovat

Pěkná skica. Vypadá dost nebezpečně, fakt! :-D
S dětmi a srazy (hm, také nás nějaký teď čeká)... no, už kdysi na základce jsem si naplánovala, že rodinu chci - a tudíž, že musím ze školy co nejrychleji vypadnout, než se z celodenního nuceného pobytu v kolektivu (kde NIKDO nedodržuje osobní prostor druhých) načisto zcvoknu. Po maturitě jsem se ještě odstěhovala od rodičů do tichého bytu (spolubydlící v něm byla ve dne, já v noci) 8-) a tam si dobné dva roky léčina školní docházkou pocuchané nervy. Doporučuju! :-P
A na ten sraz se mi taky nechce... zas budou všichni loudit fotky dětí a já budu trapně vysvětlovat, že fotky synů nemám, páč si ještě pamatuju, jak vypadají... :-?

2 P. D. P. D. | 13. října 2011 v 19:51 | Reagovat

děkuju :-D
my máme pravidelně jen ten z gymplu, tam se i dostavuju. ty lidi mám ráda, i když si s nimi nemám dost často co říct (i když to já většinou nemám s nikým, protože já jsem strašně nemluvnej člověk). sraz ze základky jsme měli jeden (tam byla ta hromada fotek dětí, a kdo neměl fotky, byl v jiným stavu. na první pohled to působilo DOST děsivě. :-D  sraz s lidma z vš jsme měli jeden, přišlo nás tam jen asi pět :-D  zdravé jádro. ale chápu, že jim to prostě nevyšlo. práce, někteří v zahraničí... navíc to bylo asi hned po roce, takže jsme se stejně měli v živé paměti. tyhle dohady ohledně toho, jestli bychom to tentokrát nemohli udělat v cukrárně kvůli dětem, mě lehounce vystrašily. já vím, že je to normální, koneckonců táhne nám na třicítku (no fuj), ale představa, že tam budu jen s holkama-matkama, mě děsí. že na mě budou koukat jako na exota. a klasické otázky - co děláš? jak to, že zase studuješ? k čemu? a co, máš někoho? jak to, že ne? co děti? ... no co jim mám říct? studuju, pže jinak bych musela makat? (no, stejně musím...) nikoho nemám, protože si zatím prostě vyhovuju sama. já za to nemůžu, že nemám družné tendence... osobně na tom nevidím nic divného, jenže ostatní na mě začnou koukat jak na postiženou...
jinak pokud jde o to léčení... já se léčím spíše z domácího prostředí (možná proto ty nedružné tendence... prostě si to nechci vytvořit ještě jednou... :D ). v klídku na koleji. já vlastně studuju pro svou duševní vyrovnanost.... :-D  :-D  :-D  hehe, studiem k duševnímu zdraví..

3 Elza Elza | 13. října 2011 v 21:38 | Reagovat

...z domácího prostředí... No, proč myslíš, že jsem se tak záhy odstěhovala? :-D Škola na hlavu, doma na hlavu, furt všude plno lidí... měla jsem chuť zalézt alespoň na měsíc do lesa a nikoho nevidět/neslyšet.
Blbým otázkám se nejlíp předejde tím, že člověk o sobě utrousí pár drbů - 'veselé příběhy' typu: jak jsem bloudila po krámě a nemohla nic najít... a podobně. Pak se otázky raději nehrnou... :-D

4 P. D. P. D. | 13. října 2011 v 22:11 | Reagovat

no, já už toho o sobě rozhlásila... :-D  :-D  a tolik jsem se toho doslechla, že někdy sama čučím... :-D

5 JSark JSark | 13. října 2011 v 22:42 | Reagovat

TAK (nie si jediná s fixáciou na tak :-D) pozerám, že tu mám spriaznenú dušu. A rozhodne si to vystihla, proste si zatiaľ vystačím sama. Moja reč.
Zrazy: mno, zo základky bol myslím dva razy, na prvý som sa vyhovorila, že mám prednášku na konferencii (vieš si predstaviť tie pohľady), na druhý, že som chorá. Čo som bola. Skoro. Dôvody sú jasné: za prvé nemám najmenšiu chuť vysvetľovať, že prečo ako jediné čudo nemám hŕbu fotiek prťavých spratkov, za druhé si tam prakticky s nikým nemám čo povedať. Značne odpudzujúci je hneď začiatok všetkých rozhovorov s exspolužiakmi (holt niekedy na nich človek narazí), keď po odpovedi na otázku čo že to vlastne študujem zostane jedna časť tupo pozerať s výrazom "neviem čo to je, ale radšej sa nespýtam, aby som nevyzeral blbo" a druhá zareaguje asi v zmysle "he?". 8-O
Na zraze zo strednej som poctivo bola dva krát, aj keď bez akéhokoľvek nadšenia a na tretí raz mám ešte menej chuti. Začína sa otázkou kedy prinesú niečo na pitie, zraz sa otvára maximálne trápnym uvádzaním posledných úspechov každého jedinca, medzi ktoré sa samozrejme počíta kde kto pracuje, koľko zarába, či má chlapa (boli sme čisto babská trieda) a koľko má harantov. :-! Takže nič pre mňa. :-?

6 P. D. P. D. | 13. října 2011 v 23:52 | Reagovat

teď se mi vybavil ten základkový sraz a něco podobného. vlezu do hospody v naší-jejich  díře, co si říká město (hahahaha), tam všichni o nealku (buď řidiči nebo těhule), tak si sednu k jedinému spolužákovi, co seděl u piva (byl přímo místní), ať nevypadám tak blbě. pak nadejde okamžik O - začnou se posílat oběžníky - fotky a mobily s fotkama. no, já ani spolužák samozřejmě nic, dva vyvrhelové se dali dohromady, že... když bylo zpozorováno, že od nás asi žádný materiál nevzejde, začalo se s výslechem "jak to". nepamatuju si, co tenkrát říkal, pak to přešlo ke mně. "ty teď vlastně učíš, ne?" zeptal se mě kdosi, kdy byl aspoň matně informován o tom, že ještě žiju (na fb moc základkářů nemám, v podstatě asi jen jednoho - a pak dva, co se mnou pokračovali na gympl). to samo o sobě vyvolalo pohledy "bože, exot!", ale když jsem řekla, že ne, že zase studuju, začalo to být ještě zajímavější. těch, co mi přáli, že mě vyrazili ze školy (to už jsem se o sobě taky jednou dozvěděla - a že jsem těhotná a já nevím, co všechno... že ty drbny nemůžou čučet na bednu  jako každý normální člověk) nebylo moc, někdo se na mě dokonce koukal i se soucitem. milé. pak se to někdo rozhodl upřesnit - "a jak dlouho už to proboha studuješ???" "to mám hotovo, já studuju znova." "jak znova? jako další školu?" "ne, dělám si doktorát." "no jo, ty jsi byla vždycky studijní typ" člověk by nevěřil, jak to dokáže znít jako urážka. pak už se se mnou skoro nikdo nebavil. mimo spolužáka s pivem. ne že by mě nějak odsuzovali, to ne, ale neměla jsem potomky, nebyla témata. tak jsem se zařekla, že na základku se zase vrátím, až budeme ve věku, kdy budeme řešit nemoci a kde nás co bolí... :-D stejně to nikdo nesvolává, protože se do toho nikomu nechce, jak jsou všichni rozlezlí po republice...
ale ty gymplácký jsem brala... jenže jestli to nabere stejnej kurz, tak se vrátím, až bude na řadě revma, zubní náhrady a naslouchátka... :-D

7 evi evi | Web | 14. října 2011 v 2:42 | Reagovat

Tak naše gymplácká srazy jsou kupodivu v pohodě. Říkám kupodivu, tipuju totiž, že jsem o pěkných pár let starší než ty, ale přesto je ve třídě ještě tak dobrá půlka lidí, co děti nemá, a ti ostatní je zase tak moc neprožívají, takže témata jsou vcelku normální a fotky posílá jen, kdo chce (tj. tak asi jenom 10% lidí). Leč loni jsem nebyla a teď se někdy na konci listopadu chystám zavítat, tak jsem zvědavá, co se změnilo. No a ze základky se to naopak už posunulo tak daleko, že jsou lidi sice s dětma, ale taky už rozvedený:D Pochopila jsem, že v životě není kam spěchat, hlavně v klídku dospět, srovnat si životní hodnoty, najít toho pravého s obdobným náhledem na svět a pak může být všechno fajn i bez toho, že bych se s tím musela chlubit na srazu:-)

8 Janiss Janiss | Web | 14. října 2011 v 10:25 | Reagovat

no na naše srazy, ty kteří mají děcka(což moc jich není) tak nechodí, nebo si stěžujou že nemůžou že nemá kdo hlídat atd.. ale to není náš problém:D ježiši tak to je dobrý, i když hmm z toho se asi nenajíš :D obrázek dost povedený :)) takže jsi přesídlila na dobro tu?

9 P. D. P. D. | 14. října 2011 v 10:28 | Reagovat

přesně to si taky myslím. koneckonců nežijeme už v době, kdy musel být člověk do dvaceti vdaný, jinak už se nevdal (hehe, ty mužské koncovky jsou k tomu boží), tak toho využívám. pak je to nadoživotí (víceméně... ale tak já jsem katolička, takže by to nadoživotí být mělo...), tak kam spěchat. času dost. dokud netrpím úzkostmi, že mě jednoho dne osamělou a mrtvou a sežerou vlastní psi, tak se nikam nehrnu. :-D jeden moudrý pes-mimozemšťan frank řekl (s odpuštěním): "když se ti to nelíbí, tak mi polib prdel." z toho jsem si tak nějak udělala životní motto, což je zase trošku problém, protože při uplatňování do důsledků se ze mě stal krásně flegmatický člověk. a mně by to ani nedošlo, ale minulý týden mi kamarádka řekla, že je to krása po stresovým dni přijít k nám, že mně je všechno tak krásně u prodloužené části zad. docela mě to vyděsilo. asi se sebou budu muset zase začít něco dělat. :-D

10 P. D. P. D. | 14. října 2011 v 10:33 | Reagovat

Janiss: no, já jsem tu už přes tři roky, tam to funguje spíš jako takové odkladiště materiálu, co se sem nehodí... :-D  kdysi dávno v prvopočátcích jsem si myslela, že to utáhnu oboje, ale když jsem se tu tomu začala víc věnovat, tak to sib holt odnesla... :-D  chudinka malá :-D  sice mi to chybí, ale zatím to asi moc oživovat nehodlám, možná časem... teď toho ale mám dost, takže jsem ráda, že to jakž takž udržím tady.... :-?

11 JSark JSark | 14. října 2011 v 11:07 | Reagovat

Na rozvody som skoro aj zabudla: slušná polovica exspolužiačok, hlavne tých, čo sa vydávali hneď po strednej, je už šťastne rozvedená alebo nešťastne vydatá druhý krát. :-D 8-O
Ja ako matematický antitalent som sa bohužiaľ gymplu musela vyhnúť, zobrala som ako uchádzajúcu strednú odbornú a na základe toho tamojšími ľuďmi teraz príliš nemám o čom hovoriť. Nieže by tie štyri roky na škole bolo o čom. :-!
Zaujímavé je, že z výšky sme sa o stretnutie pokúšali len raz, ale keďže prevažná väčšina kvôli rozlezenosti nie po republike ale rovno po svete nemohla, tak to nejako zaspalo a zatiaľ sa nezobudilo. 8-) :D

12 P. D. P. D. | 14. října 2011 v 17:12 | Reagovat

no, o rozvodech u nás zatím nevím... i kdyby byly, já s většinou nejsem mimo těch srazů v kontaktu, protože jsem ale strašně nedružnej člověk a nějaké blízké vztahy tam neudržuju... jednou za rok mi to stačí. probereme novinky, já to sice obratem zapomenu, ale aspoň mám představu,  jestli je to dobrý nebo špatný...
hehe, když koukám na tu matiku, já si obdobně vybírala vš - nesměla tam být matika, fyzika, chemie, biologie a tělák. a pak mi zbylo, co mi zbylo... :-D  :-D  :-D
my měli jeden sraz ze zš i z vš. s tou vš je to vtipné, protože lidé, co přišli, jsou lidé, se kterými jsem stejně v kontaktu, takže to spíš bylo, jako bychom si jen odskočili v pauze na kafe... a ty ostatní ani vidět nemusím, protože se s nimi nemám o čem bavit... (tuhle větu používám taky nějak moc často) :-D

13 JSark JSark | 14. října 2011 v 18:37 | Reagovat

Moje kontakty so strednou školou sa obmedzujú tiež len na stretávky, detaily zo osobných životov je proste niečo, čo sa nedá nezistiť. Či chceš alebo nie. 8-O
Vidíš, ja som si výšku vyberala podľa kritérií: žiadne prijímačky z jazyka (moja nemčina bola hrozná a angličtina ešte neexistujúca), podľa môjho záujmu a žiadne čísla. A potom ma v druháku stihla štatistika. A v tretiaku logika, ktorú učil síce logik, ktorý nám absolútne nevedel vysvetliť, ako ju reálne využiť v praxi. :-? Ale nejako som sa preplížila. :-D

14 larkinh larkinh | 15. října 2011 v 22:07 | Reagovat

Koukám, že jsem našla spřízněné duše :) Děti nemám a nechci a to hlavně z toho důvodu, že nesnáším, když se očekává, že se budu řídit podle většinového názoru (ženská přece musí mít ráda děti). Děti mám ráda - ale na druhý straně ulice :) Je mi 42, takže mi už něco takového nejspíš už nehrozí. Já byla vždycky ten typ, co musel dělat věci opačně než ostatní. Všem holkám se líbila červená? Mě se natruc líbila modrá. Nikdo nechtěl nosit brýle? Já je nosila místo kamarádky :) Všichni jsou blázni do dětí? No fuj, sajrajti, děkuji nechci.
U nás srazy fungují akorát ze ZŠ - tam jsme spojení přes spolužáky a aspoň lidi píšou, SŠ a VŠ vůbec nefungují. Teď už 5 let bydlím v zahraničí, takže když přijedu na dovču, tak se domluvím s lidma, který chci vidět, s nima se sejdu a ty ostatní nemusí vědět, že jsem v ČR. A je to vyřešeno.

15 P. D. P. D. | Web | 16. října 2011 v 15:04 | Reagovat

já netvrdím, že si nikdy děti nepořídím. je mi 27, takže mám asi spoustu(doufám) času na změnu názoru, ale momentálně se na to necítím. necítím se vůbec dospěle, nejsem schopná jim poskytnout zázemí, jaké si představuju jako odpovídající, a hlavně k tomu necítím potřebu. když si navíc představím všechny problémy, zodpovědnost, strach, jestli bude zdravé, tak nevím,  jestli na to vůbec mám... ale stejně, i když od toho odhlédnu, tak hlavním "problémem" je, že stejně nějak necítím potřebu po předání genetického materiálu dál... ani necítím potřebu se družit. momentálně si vyhovuju samotná, a jestli to někomu vadí, tak to není můj problém... ale zároveň nevyhledávám situace, kde je mi to připomínáno, to mi stačí jednou dvakrát do roka :-D koneckonců nežijeme již v době, kdy musela být žena do dvaceti pod čepcem a s aspoň jedním děckem na krku, tak toho využívám... :-D nejsem kariéristka nebo tak něco. prostě se hledám, a dokud se nenajdu, nechci dělat rozhodnutí, která nemohu změnit (poučila jsem se z reklam)... já vím, že to zní otřepaně a frázovitě, ale dokud sama nevím, co se sebou, co bych asi dělala s někým dalším... :-?

16 JSark JSark | 16. října 2011 v 19:46 | Reagovat

Moja reč. :-D Môžem si ju požičať? :-P

17 P. D. P. D. | Web | 16. října 2011 v 20:02 | Reagovat

samozřejmě :-D  já trousím moudra, kudy chodím... :-D  :-D  hlavně od té doby, co jsem se z reality přestěhovala na net... ale zjistila jsem, že jsem to prý normální. kolegyně prý ve stresu, a když nestíhaly školu, začaly s pečením, kolegové s uklízením a domácími pracemi, takže já se začala realizovat taky všude možně...

18 P. D. P. D. | Web | 16. října 2011 v 20:02 | Reagovat

jen ne tam, kde bych měla...

19 Abigail Abigail | Web | 16. října 2011 v 20:02 | Reagovat

Paccio, člověk by nečekal, jak podobná informace dokáže člověka uklidnit. Díky ti...
Já to tedy z gymplu ještě tak daleko nemám (no čtyři roky rozdíl no - cca), ale přesto jsem na srazu byla jednou jedinkrát, víckrát se nechystám, (základkový snad žádný zatím nebyl - už proto, že jsme se rozprchli po páté třídě, pak se to celé překopalo a my, co utekli na gympl zůstali úplně mimo). A srazy z gymplu - vždycky jsem si říkala, že přeci musím těm imbecilům, které ještě stále úspěšně nenávidím všechny snad až na tři výjimky do jednoho, dokázat, jak jsem se strašně posunula dál, po prvním pokusu ani ne rok po maturitě jsem dospěla k závěru, že já se přeci nemusím snažit se namáhat. Otázky co přesně děláš, jak jsi na tom dokonale se studiem (my ještě nemáme jedinou svatbu a jediné dítě, jsme třída vyvrhelů v tomhle směru plná - ale ideální to není, zase jsou všichni nabušení kariéristi) a jakého máš dokonalého chlapa.... Eh... Jsem na tom podobně jak ty a právě to mě na tom tak dokonale uklidnilo - proč vysvětlovat každému druhému, že nemám potřebu se družit, zasnubovat, plánovat dokonalou kariéru a spoustu dětí? Až to přijde, bude to, a do té doby naschle, asi se taky přidám k tomu přístupu a na další/první sraz přijdu až se bude řešit, kde koho bolí která protéza :-D Třeba najdeme jednu společnou...  A srazy z VŠ - těch se asi taky nikdy nezúčastním - po prvním týdnu, kdy jsem zjistila, že je nás v ročníku 720 jsem vzdala veškeré své snahy družit se na dalších pět let - a ty čtyři roky zatím se toho úspěšně držím - nesnáším lidi! :-/ :-D

20 P. D. P. D. | Web | 16. října 2011 v 20:17 | Reagovat

no, 720, to by mohlo být zajímavé... abyste si pak zamluvili stadion... :-D nás bylo ve studijním oboru na začátku 20, pak se to seškrtalo na 15. já jsem nespolečenská (respektive já jsem ten člověk, co neudržuje konverzaci  a všichni se ho ptají, pro je tak smutnej... já nejsem, nemůžu za to, že se blbě ksichtím...), takže s částí jsem ani nenavázala kontakty, s částí jsem vcelku pravidelně v kontaktu - s někým přímo, s někým přes fb, ke kamarádce vždy sjedu jednou dvakrát v roce na pár dní, pže bydlí přes půlku republiky (ne že by to v našem státě bylo daleko, ale ona narozdíl ode mě od učitelství nezběhla, takže jsou naše setkávací možnosti dost omezené)...
a pokud jde o ty vztahy... nemůžu říct, že mě to dřív netrápilo. přece jen se na člověka dívají jinak, když je sám (zvláště ženská), ale co už. nutnost to není, je to dobrovolná záležitost, tak proč se k tomu nutit.nebudu to lámat násilím jen proto, že bába z vedlejší vesnice si myslí, že bez dětí a chlapa není můj život naplněnej. na vš jsem sice podnikla nějaké pokusy (potkala jsem báječnýho chlapa - seděli jsme hodinu v cukrárně a on mi hodinu vykládal, jak stavěl skleník. pak jsme se šli projít a on mi vykládal, jak chce stavět druhej... pak už jsem se postarala, abych ho nepotkala...) :-D  :-D  :-D

21 JSark JSark | 17. října 2011 v 12:17 | Reagovat

Tak skleník, hej? Ja som na tom bola lepšie: z jedného chlapa, o ktorého som mala na výške záujem sa vyklubal gay, z druhého, ktorý mal záujem o mňa (obojstranné to práve nebolo), sa vyklubal bi... 8-O  :-D

22 Ringwil Ringwil | Web | 17. října 2011 v 20:38 | Reagovat

To se skleníkem je vážně super. Moje sestra taky byla s nějakým takovým chlapem. Celoudobu akorát vykládal o tom, jak kupoval novou troubu. Jí je taky 27 a tak studuje. Vystudovala farmacii a teď ještě studuje homeopatii.
A já jsem taky nespolečenská. Tedy takhle, mám hodně přátel, ale je mně 15 a všechny moje kamarádky zajímá, jak nejlíp sbalí toho kluka z druháku a představují si všehcny ty blbosti kolem rande, atd. Já to totálně nechápu. Nikdy jsem neměla žádné rande ani jsem s nikým nechodila a jsem šťastná. Já si taky vystačím sama. Takže já tě úplně chápu. Já nejspíš zůstanu ocetka (vymyslela moje sestra, na ocet=ocetka, pro chlapa by to bylo ocet, jak řekl můj brýcha) :-D :-D :-D

23 P. D. P. D. | Web | 17. října 2011 v 23:18 | Reagovat

JSark: a ještě jednoho borce jsem potkala dva roky zpět. byl to egypťan a jeho pozitivy bylo, že byl zábavnej a hezkej, to jo, to se mu muselo nechat... večer předtím, než jsem odjížděla, jsme si vyšli na večeři.
naprosto geniální taktika:
On: ty jsi věřící?
já: tak jako... jo. s určitými výhradami vůči církvi... ty?
on: jo, ale není to moc silný... takže to by šlo...
summa: takže katolicko-muslimské války by nehrozily. (to nebyl jen můj subjektivní dojem, k něčemu podobnému jsme se fakt dostali)

nějaké bla bla bla...

on: takže jste si tu vařily spolu? (bydlela jsem s němkou a maďarkou)
já: jsi cvok? v šest vyjíždím, kolem půlnoci se vracím, kdy bych jako měla vařit??
on: ... ale tam u vás na koleji vaříš?
já: no jasně že jo.
on: to je dobře.
já: ... (jsi uhod´)
aneb konec česko-egyptských vztahů...

Ringwil: ocetka je naprosto kouzelný slovo :D radost jí být... :-D  :-D

24 JSark JSark | 18. října 2011 v 13:35 | Reagovat

To bolo dobré, dve najdôležitejšie oblasti: náboženstvo a varenie. Alebo varenie a náboženstvo? :-D

25 P. D. P. D. | Web | 18. října 2011 v 19:03 | Reagovat

njn, život je otázkou priorit

26 Lil Lil | 18. října 2011 v 20:55 | Reagovat

skleníky? už vím, kde se vzal hubert... :-D
tak, mě srazy ještě nějakou chvilku čekat nebudou, nemám ukončenou zš, ale jsem ráda, že jsem našla spřízněné duše, které nemusí kvákat o každý blbině... (i když se tak snažím zapadnout, že k tomu spěju taktéž - jsem rozpolcená, mám se smát nebo brečet?) :-D

27 P. D. P. D. | Web | 18. října 2011 v 21:22 | Reagovat

no, nemusíš mi to věřit, ale ten hubert mě napadl, až když jsem to psala tady, jinak mi nikdy na mysl nepřišel jako nějaký odstrašující případ. možná ale zapracovalo podvědomí, co já vím... :-D
k tomu (ne)kdákání o každý blbině - jestli si tohle o mně chceš nadále myslet, tak doufám, že nebudeš číst zatím nejnovější článek... :-D  :-D

28 Lil Lil | 26. října 2011 v 15:29 | Reagovat

podvědomí dělá hrozný divy ;-)
který článek  máš přesně na mysli? ono potom záleží, jaká ta blbina je - a zatím jsem tu neviděla článek, kde bys rozebírala, která barva rtěnky je lepší :-D

29 P. D. P. D. | Web | 29. října 2011 v 20:36 | Reagovat

no, to nehrozí. v tom já se nevyznám... :D já jsem nekolorovaná...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama