Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

2. kapitola

20. srpna 2011 v 3:09 | Paccia Domna |  *Andělé nejsou blond*
Asi sem budu muset vrazit věkové omezení. Když jsem napsala "Seamus", word mi to rozhodně opravil na "sexus" a vzhledem k tomu, že mám tendence všechny chyby ve svých textech přehlížet, neručím za to, co tam po wordovských zásazích zůstane. Opravy slova "mordovník" na "medovník" jsem si všimla, ale jestli tam i vedle toho narazíte na nějaký blábol, tak určitě není můj. :D



Harry se neodvažoval otevřít oči. Možná se mu to jen zdálo. Třeba, až je otevře, bude zase koukat na oprýskanou zeď Dursleyova přístěnku pro košťata. A než se stihne protáhnout, snese se na něj každodenní sprška prachu a omítky, kterou na něj sešle jeho bratránek. Vzdychl a zůstal ležet.

"Harry, vstávej. Přijdeme pozdě na snídani." Ten hlas poznával. Patřil chlapci, jehož matka ho přinutila projít zdí.

Snídaně. Jídlo. A nebude si ho muset připravit sám. Snad.

Se znovu nabytou jistotou otevřel oči. Setrvávat ve snu je fajn, ale když se stane skutečností, je to ještě lepší. Snad si to s tím dopisem ještě nerozmyslí.

Dean a Seamus už byli připraveni vyrazit do Velké síně, Neville Longbottom, chlapec s žábou nosící problémy, lovil něco pod postelí a na nechápavé dotazy odpovídal, že mu utíkají ponožky a nemůže je chytit. Co by Harry dal za to, kdyby mu uteklo pár ponožek, co měl po strýci Vernonovi. A košile po Dudleym by je mohly následovat.

Nakonec i Harry opustil svou postel, větší než jeho bývalý "pokoj", navlékl na sebe hábit a vyrazil s Ronem na snídani.

Cestou potkali i nejchytřejší holku na světě. Ačkoli šli všichni po včera po večeři rovnou do svých ložnic, Hermiona už věděla, kde je knihovna a s největší pravděpodobností měla v hlavě i abecedně seřazenou databázi všeho, co je v ní k dostání. Právě o tom přesvědčovala nějakou nazrzlou holku, jejíž jméno si Harry nepamatoval. Ostatně - byl rád, že si pamatoval své spolužáky v ložnici. A tu blondýnu ze Zmijozelu, která se na něj koukala jako na něco, co zrovna vylezlo z odpadu, zatímco všichni k němu vzhlíželi jako k nějaké hvězdě. Byl to skvělý svět.


Kdyby se Harryho někdo zeptal, jak se jim s Ronem podařilo dorazit na první hodinu profesorky McGonagallové pozdě, nevěděl by, co říct. Všichni z ročníku prostě zmizeli, zatímco spolu řešili, jak je to tu super. Pak už to šlo samo. Schodiště jednou změnilo směr, dvakrát zmizel schod, na který stoupli, jednou si spletli patro, vlastně bylo s podivem, že nenabrali zpoždění ještě větší.

"Uf, stihli jsme to," vydechl si úlevně Ron, sotva opatrně otevřeli dveře do učebny, jejíž označení se shodovalo s tím, co měli na rozvrhu, a nahlédli dovnitř, jestli už je jejich ředitelka na místě. "Dovedeš si představit, jak by se stará McGonagallová tvářila, kdybychom přišli pozdě?"

Než stihl Harry odpovědět, že si to raději ani představovat nechce, protože žena stojící v čele jejich koleje na něj nepůsobila jako pohádková kouzelná babička, už si to ani představovat nemusel. Kočka sedící na stole a strnule zírající na studenty, náhle nejen že už neseděla na stole, ale navíc to ani nebyla kočka. V tom ani onom smyslu slova.

Ze stolu ještě seskočila nesympatická mourovatá kočka, ale na podlahu už dopadlo něco ještě horšího. Harry se ani nestačil leknout, Ron však zachoval duchapřítomnost a obdivně profesorce pochválil její výkon. Ta ovšem jeho nadšení nesdílela. Jestli tohle je JEJICH VLASTNÍ ředitelka, Harry nechtěl potkat ostatní ředitele. Obzvláště toho zmijozelského, u nějž již včera na první pohled poznal, že ho nemá rád. Ostatně ani on vůči němu nepociťoval žádné sympatie, takže si byli kvit.

Harry očekával, že si nalinkují sešity a povědí si, o co se tu budou celý rok snažit, představí se, proberou své dojmy z Bradavic a podobně, místo toho ale každý student dostal zápalku a do konce hodiny ji měl proměnit v jehlu. Nastalo úporné soustředění a listování v knize, které nepřineslo žádný kloudný výsledek. Pouze chodící encyklopedii (momentálně sedící v první lavici) se podařilo proměnit kousek dřeva v lesklý kov se špičkou, začež si vysloužila pochvalu a její už tak dost zvednutý nosík se zvedl ještě výše. Harry odevzdal svou sirku neporušenou. Stejně jako Ron, Dean, dívčina, která tvrdila, že se jmenuje Levandule (a Harry si ji přidal spolu se svou tetou na seznam květinových jmen), nebo dva hromotluci ze Zmijozelu, jen Seamus ji vrátil lehce očazenou a na profesorku se ani nepodíval. Nepodívala se na ni ani plavovláska ze Zmijozelu. Na konci hodiny se zvedla a s povýšeným výrazem opustila třídu. Na lavici po ní zůstal ležet spínací špendlík.


"V mé hodině nebude žádné pošetilé mávání hůlkou ani žádná přihlouplá zaříkadla," spustil Snape svůj proslov již v okamžik, kdy otevřel dveře do učebny, "a proto neočekávám, že byste byli vůbec schopní docenit přesné umění přípravy lektvarů." Černý plášť za ním vlál, když si to rázoval do čela učebny. Harry si všiml, že tohle byla první hodina, kdy Hermiona Grangerová neseděla v první lavici. Zato tam seděla křehká blondýnka se zelenou stuhou ve vlasech a vypadala, že je ve svém živlu, takže když profesor začal mluvit o "vyvolených, kteří prokáží dostatečné nadání", bylo nad slunce jasné, že se v těch slovech poznala. "Mohu vás naučit, jak připravit věhlas, stáčet slávu, a dokonce jak uložit a zachovat smrt." Harrymu to nepřišlo jako věci, které by potřeboval dělat po zbytek svého života (a které by chtěl, aby lidé kolem něj uměli), ovšem Morganne hltala každé jeho slovo. Doslova visela na jeho rtech a Harry si ani nechtěl představovat, k čemu by takové věci potřebovala. Jestli jsou kouzelníci opravdu schopní takových věcí, musí to být neskutečně opatrní lidé v mezilidských vztazích.

"Pottere!" vyštěkl náhle Snape a Harry, který předstíral, že si něco zapisuje, se lekl a pod jeho brkem se objevila velká černá kaňka. "Co získám, když přidám rozdrcený kořen asfodelu k výluhu z pelyňku?"

Harry vykulil oči a Hermionina ruka vystřelila ke stropu, následovaná ladným zvednutím ručky blondýnky z první lavice.

"Slečno?" ohlédl se Snape na členku své koleje a děvče se potěšeně usmálo.

"Doušek živé smrti," odpověděla, a když se Harry, kterému se to nezdálo jako dostatečné vysvětlení, zamračil, dodala pro nechápavé: "Jed. Silný."

"Správně," přikývl Snape a znovu se obrátil na Harryho. K jeho pramalé radosti. "Tak dál. Kde byste hledal, kdybych vás poslal, abyste mi přinesl bezoár?"

Tahle otázka připadala Harrymu ještě nelogičtější než předchozí. Zaprvé on by nic nehledal - tím spíše, kdyby ho poslal Snape, zadruhé - kdyby měl náhodou tendenci mu ho náhodou donést, první místo, kam by zašel, by byla Příčná ulice.

Vzdorně na profesora pohlédl a výmluvně mlčel. Hermiona se opět třepotala někde nad lavicí a Snape ji opět odignoroval a pokynul vlastní koleji, ať hovoří.

"V žaludku kozla," odpověděla dívka hrdě a Harry si ji s chutí představil, jak se hrabe v kozlích vnitřnostech a hledá pro Snapea cosi, čehož název již zapomněl.

"Tak do třetice, Pottere," usmál se na něj Snape a nebyl to hezký pohled. Pro Harryho určitě ne. "Jaký je rozdíl mezi šalamounkem a mordovníkem?"

Pro Harryho mezi tím nebyl rozdíl žádný, ale zarputile mlčel, takže si odpověď zase vyslechl od té, která by světu (a jemu) prokázala největší službu, kdyby zůstala figurínou u madame Malkinové. "Není mezi nimi žádný rozdíl," líbezně zazvonil její hlas na celou učebnu. "Je to rostlina, které se také říká oměj."

"Pět bodů pro Zmijozel za vzornou přípravu na hodinu. A Nebelvíru strhávám pět bodů za trestuhodnou neznalost," prohlásil ledově Snape.

Morganne se vítězoslavně ušklíbla na Harryho i Hermionu. Ta ji probodla pohledem. "Mrcho," zašeptala téměř neslyšně, takže Snape neměl šanci strhnout Nebelvíru další body za drzost, protože tou dobou už zase plul do čela učebny. Harry se na ni povzbudivě usmál.


Minerva McGonagallová stála před obrovským počítadlem a sledovala, jak se přisýpají a ubývají kuličky pro bradavické koleje. V ruce držela malý diář v černých kožených deskách. Přes chvíli pohlédla na hodinky a zkontrolovala čas. Jakmile se vyučovací hodina nachýlila ke konci, zapsala si krátkou poznámku a zaklapla sešitek. Deset bodů náskok, pomyslela si. To půjde. S tím se dá pracovat.

Zastrčila notes do kapsy hábitu a vyrazila na svou hodinu se Zmijozelem a Havraspárem. Pokud provede kontrolu znalostí z loňského roku, ukáže se tenhle prozatímní bodový rozdíl jako ubohý a zanedbatelný. Během první čtvrthodiny bude Zmijozel zase tam, kde má být.

Problémy nastanou, až se Severus zase potká s dvojčaty Weasleyovými.



 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 kris.ta kris.ta | 20. srpna 2011 v 10:18 | Reagovat

Takhle jsem si vždycky Minervu představovala...s notesem před počítadlem, kalkulujíc, jak pozvednout Nebelvír a uškodit Zmijozelu... :-D  :-D  :-D

2 alice alice | 20. srpna 2011 v 16:39 | Reagovat

10 points for Maggie :D

3 Akr.. I'm Akr.. I'm | Web | 20. srpna 2011 v 19:43 | Reagovat

Jééé :D:D:D to je sranda :D.
A souhlas s oběma přede mnou komentujícími: Vtom aby byl Zmijozel, aby Nebelvír nevyhrál školní pohár! :D:D:D

4 JSark JSark | 20. srpna 2011 v 20:36 | Reagovat

Plný súhlas. Nikdy som si ju nepredstavovala nejako extra spravodlivú. :-?  :-D

5 evi evi | Web | 20. srpna 2011 v 21:53 | Reagovat

oh můj Bože, to je dokonalý:-D Tedy, JSark, nesouhlasím se zaujatostí proti Minervě, Brumbál snad, ale ona? Toulání se po hradě  v prvním ročníku padesát bodů za každého, zrovna včera jsem na to zas zírala v bedně, takže Nebelvír minus 150 a Zmijozel jen 50. Nevím, přijde mi to fér, na to, že je ředitelka Nebelvíru, prostě pěkně podle počtu se potulujících. Snape by to svojí koleji neudělal. A bůhví jestli Prýtová a Kratiknot.
Ale ty hlášky! Nebyla kočka v žádném smyslu toho slova:-D:-D No a hodina se Snapem bezkonkurenční - a hele, Harry v pohodě, ne? Já bych to šla taky koupit na Příčnou a v žaludku kozla se rozhodně nehrabala:D

6 Sisa Sisa | Web | 21. srpna 2011 v 2:42 | Reagovat

Merlin, tak som dala obe naraz(kapitoly) a Draco ako Morganne? Zaujímavé:-D Som zvedavá, čo by na to chudák chlapec povedal:-D Inak samozrejme skvelé:-D
P.S.:Vysvetlite mi, prečo čítam o trištvrte na tri ráno, keď potom čítam nezmysly ako "Černý plášť za ním vlál, když si to rozdával v čele učebny."? Neviem či sa mám sama na sebe smiať alebo radšej plakať:-D

7 Lin Lin | Web | 21. srpna 2011 v 10:12 | Reagovat

:-D  :-D totally awesome :-D

8 Elza Elza | 21. srpna 2011 v 12:27 | Reagovat

Mi-ner-va, Mi-ner-va!!! :-D  :-D  :-D

9 P. D. P. D. | Web | 21. srpna 2011 v 18:38 | Reagovat

Sisa: asi tam fakt hodím to věkové omezení :-D

10 Claire Claire | 26. srpna 2011 v 16:06 | Reagovat

Minerva neměla chybu. :-D Souhlasím s komentářem od Evi (i v názoru na Minervu i v hodnocení hlášek téhle kapitoly).

11 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 23. února 2012 v 23:16 | Reagovat

:D - Ten konec o dvojčatech... Dokonale chápu Minervinu skeptičnost :D

12 Mai Mai | Web | 13. dubna 2012 v 18:55 | Reagovat

já jsem vždycky Gonagalovou brala jako hodně spravedlivou, a jak říká Evi, důkazem jsou body, které jim strhla. nicméně nemám nic proti představě, jak si chodí kontrolovat počítadla. a souhlasím i s poslední větou povídky. Fred a George byli vždycky zdrojem problémů. a naprosto nejlepší byly ty lektvary!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama