Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

35.kapitola

7. listopadu 2010 v 18:26 | Paccia Domna |  * Pečlivě připravovaný pád Vy-víte-koho II - Neplánovaný pád rytíře v nablýskané zbroji
Pád 2 35




Ráno toho byla plná škola. Ne mě a Severuse - toho měl plnou hlavu jen Brumbál a Minerva - ale Potterových netušených schopností. Nevím, co v noci ti dva řešili se Severusem - vyhodila jsem je a šla si konečně lehnout do svého. Ne že bych byla nějak háklivá, ale když usínám, nepotřebuju, aby u mě seděl člověk, co každý týden zásobuje ošetřovnu přílivy studentů ze svých hodin. A když spím, nepotřebuju ho tam taky. A stejně tak Brumbála a Minervu. Po dvou hodinách jsem vstala, rozlámaná a otrávená, a vydala se na snídani.

Kdyby bylo teplo, štěbetali by si o Potterovi i ptáci na střeše. Jenže se v noci nachumelilo a ptactvo by zmrzlo, takže štěbetali jen studenti. A profesoři. Zlatoslavova jistota už byla znovuzrozena, a protože se díky včerejší události ocitl ve středu zájmu, takže byl ve svém živlu, zářil do všech stran jako mladší bratr nebeského slunce, čímž mě odpudil na opačnou stranu stolu, jelikož jsem nechtěla chytit úpal. Nebo úžeh. Nikdy pořádně nevím, co je co. Tedy znám rozdíl, jen nevím, jak se která z těch záležitostí jmenuje.

Severus mi kývl na pozdrav. Vypadal stejně nevyspale jako já. To mě nepřekvapovalo - když se mu ještě věnovali čelní zástupci Nebelvíru. Jak ale bylo možné, že Minerva a Albus vypadali svěže a zcela normálně jako každý jiný den, to jsem nechápala. Každopádně mi to ještě víc zkazilo náladu a nalila jsem si hodně silné kafe, které tu stálo přede mnou, jako by ho tu někdo speciálně pro mě zanechal. Budu muset Narbymu poděkovat.

"K čemu jste v noci došli?" zeptala jsem se Severuse, zatímco jsem si hřála prsty o horký hrnek. Konvičku jsem postavila tak, aby bylo všem jasné, že je MOJE a NIKOMU ji nedám. Budu ji ještě potřebovat.

"Že to není možné," odtušil bezvýrazně.

"Gratuluju, to je pokrok." Zhluboka jsem se napila.

Blbost. Spálila jsem si jazyk.

Střelil po mně pohledem. Jako by mě to vzrušovalo.

Zhnuseně jsem pozorovala, jak se od stropu snášejí bílé vločky a mizí jen kousek nad hlavami studentů. Kdybych měla v tuto chvíli nějak pojmenovat toho, kdo začaroval strop, aby odrážel počasí venku, napadlo by mě asi jediné slovo - pako. Nic vás po ránu tak nenakopne, než když se při snídani musíte koukat, jak vám v místnosti prší. A pak při obědě, při večeři… Úžasný nápad. Kdyby Bradavice postavili v Itálii, kde aspoň vědí, jak vypadá slunce, tak neřeknu… Ale tady? Tři sta dní v roce tu prší a šedesát pět leje. No dobře, teď zrovna sněžilo. Výborné počasí taky byla mlha. Líně se převalující bílý povlak nad hlavami studentů a k tomu studená snídaně. A dýňový džus. Taky plískanice je kvalitní pozadí ke každému jídlu. Slyšíte skučení větru venku a strop vám k tomu zprostředkuje dokonalý vizuální zážitek. Geniální. Zimu a vlhko slyšíte, vidíte - a díky tomu máte i pocit, že cítíte. Perfektní start do nového dne.

A stejně jako začal, tak i pokračoval. Odpoledne jsme měli menší pozdvižení, které způsobil - chvilka překvapení - Harry Potter. Protiva spustil povyk, na který zareagovali všichni studenti naprosto stejným způsobem - vyrazili ze tříd ven, aby se přesvědčili na vlastní oči, co se děje. My, zástupci pedagogického sboru, jsme museli za nimi, abychom se je zase pokusili zahnat do tříd a umravnit. Nadlidský úkol. Zvláště když na studentech nesmíme praktikovat magii. Imperius by bylo asi nejvhodnější školní zaklínadlo, bohužel kdysi někdo na ministerstvu rozhodl, že ho zapíše mezi kletby, které se nepromíjejí. Určitě to nebyl pedagog.

Minerva nakonec víceméně zjednala pořádek, abychom nahnali divou zvěř do učeben a sami se tak mohli podívat, co se stalo.

Na podlaze ležel zkamenělý Justin Finch-Fletchley, nad ním vlál nehybný Sir Nicholas de Mimsy-Porpington, který díky svému fyzickému - v jeho případě spíš duševnímu - duchovnímu - stavu zkamenět nemohl, i kdyby nakrásně chtěl. A pak tam byla chlouba Nebelvíru a tvářila se, že tam není.

Brumbál se zjeví.

Minerva skoro dostala infarkt. Před pár hodinami se ti dva dohodli, že to není možné - a tenhle skrček jim to teď takhle sabotuje. Za jiných okolností by mi těch dvou bylo líto, ale byli z Nebelvíru a loni nám sebrali školní pohár.

Filius Kratiknot a Aurora Sinistra z astronomického se ujali nemobilního studenta a dopravili ho na ošetřovnu. Sice jsem tak docela nechápala, proč je ukládají na měkká lůžka, když je stejně tak dobře mohli opřít o zeď někde v přístěnku pro košťata, ale bylo mi jasné, že na rodiče postižených by asi nepůsobilo nejlépe sdělení, že jsme jejich potomka dočasně uskladnili v nějakém kutlochu vedle náčiní pro úklid chodeb a toalet. Taky jsme je mohli stavět do vstupní síně - takové memento - budeš zlobit a uvidíš…

Jenže Brumbál neměl dostatečně kreativního ducha.

Potom ještě Minerva vykouzlila obrovský vějíř a strčila ho do ruky studentovi, kterého jsem neznala, ale kterého předtím okřikla, aby byl zticha, protože hulákal, že byl Potter konečně přistižen přímo při činu - což byl pro vedoucí nebelvírské koleje zásadní prohřešek. Do paměti jsem si uložila jeho jméno - Macmillan - a byla jsem si jistá, že do pěti minut se odsud zase vykouří.

Když Minerva chytla Pottera a táhla ho s sebou k Brumbálovi, zase jsem zmizela do třídy, abych mohla předstoupit před tváře vyděšených studentů třetího ročníku. Celá šťastná jsem se těšila na jejich dotazy. Pottera nám byl čert dlužen.

Ani jsem ještě nedovřela dveře a Millie Cooperová, velice snaživá dívka z Havraspáru, už měla ruku ve vzduchu. Ano, opravdu jsem litovala, že nemůžeme používat Imperius, moc by mi to usnadnilo práci. Ono by stačilo jen mírně vnutit svou vůli, trošičku popostrčit, ale ani k tomu se mi moc nechtělo sahat. Hlavně proto, že jsem se celá ta léta tady tvářila, že jsem o ničem podobném nikdy neslyšela, natož abych něco podobného kdy dělala. Jistě, bylo sice pár svědků z dob dávno minulých, ale pochybuju, že by Lucius měl v úmyslu zrovna tuhle věc někdy vytahovat. Z loňska tu byl Severus, ale u něj jsem si nebyla jistá, zda to ví nebo neví. Nikdy mi to sice nedal najevo, ale já měla podezření, že o tom věděl. Že postřehl, co se stalo ve sklepení, kdy jsme se nenápadně (ha ha) plížili za Potterem, než nám odpravil tehdejšího učitele obrany.

Abych trochu potlačila svou nevoli, představila jsem si Albuse, až k němu dorazí tohle poselstvo.

S novým úsměvem na tváři jsem pokynula slečně Cooperové, ať promluví.
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Polgara Polgara | Web | 7. listopadu 2010 v 18:51 | Reagovat

Krásné zpestření nedělního, deštivého, chladného večera. Ty tvoje hlášky nikdy nezklamou. Ehm, po kolikáté to už píšu? :-D

2 P. D. P. D. | 7. listopadu 2010 v 18:53 | Reagovat

to je jedno, já to pokaždé ráda slyším... vidím :-)  ;-)

3 Elza Elza | 8. listopadu 2010 v 9:33 | Reagovat

Úchvatné jako vždycky!
Jak ale bylo možné, že Minerva a Albus vypadali svěže a zcela normálně... - Mno, on člověk okolo stovky už nepotřebuje tolik spát, jako mládež okolo dvacítky (Jilua) a třicítky (Severus)... :-D
"Že to není možné," odtušil bezvýrazně. :D
Tři sta šedesát dní v roce tu prší a šedesát pět leje. - předpokládám, že některé dny se střídá déšť s litím
Úvaha o kouzelném stropě je geniální!!! :D
Určitě to nebyl pedagog.
A pak tam byla chlouba Nebelvíru a tvářila se, že tam není. Minerva skoro dostala infarkt.
Taky jsme je mohli stavět do vstupní síně - takové memento - budeš zlobit a uvidíš… - Obávám se, že v místě tak hustého provozu by mohli přijít o nějakou tu končetinu či nos, jak už se sochám na veřejných prostranstvích stává. ;-)

překlep: kafe, která tu stálo - které

4 Kallia Kallia | Web | 8. listopadu 2010 v 9:52 | Reagovat

wohouuu, po nějaké době jsem sem vlezla a hned na mě vykoukla kupa kapitolek! super, zase jsem se nasmála.. :D btw Severuse bych popadla za trenky a vykopala :D
fakt dobrá povídka a šikovná autorka ;)

5 P. D. P. D. | 8. listopadu 2010 v 10:46 | Reagovat

Elza: díky moc za poznámku, jdu to hned opravit- a ty dny taky, tam mělo být tři sta dní... ještěže vás tu mám :)

Kallia: autorka děkuje :)

6 P. D. P. D. | 8. listopadu 2010 v 10:52 | Reagovat

nechtěla jsem být záměrně jak  - jandák to byl, co rozpočítával ty měsíce, až jich v součku bylo třináct?

7 Elza Elza | 8. listopadu 2010 v 13:01 | Reagovat

tak o těch měsících mi to uniklo, asi málo sleduju výšplechty politiků... ;-) Spíš jsem si vzpomněla na klášter nad Králíky, kde také říkají, že mají 10 měsíců zimu a 2 měsíce chladno... Inu, asketické podmínky - v klášteře se to snese, ve škole je to horší! :-D

8 JSark JSark | 8. listopadu 2010 v 13:29 | Reagovat

Ešte šťastie, že sme muklovia a takýto očarovaný strop nám nehrozí... zvlášť dnes, keď mi úplne stačí pohľad z okna. 8-O
Nádherná kapitola, díky moc. :-P

9 kris.ta kris.ta | 8. listopadu 2010 v 15:15 | Reagovat

:-D  Skvěléé, moc se mi to páčí..Od svěžího Albuse ( dědek čilej..), úžasného stropu ( který by mě osobně zas tak nevadil, já zimu ráda ) až po předstvu jak se Brumbál bude tvářit, až k němu doletí novinka o nebelvírské chloubě...-Jistě, bylo sice pár svědků z dob dávno minulých, ale pochybuju, že by Lucius měl v úmyslu zrovna tuhle věc někdy vytahovat.- Cože cože? O_O :-D

10 P. D. P. D. | 8. listopadu 2010 v 20:27 | Reagovat

kris.ta: mno... :-? já na to sepsala povídku... ale nějak nevím, jestli ji sem dávat... spíš až později.jak už jsem tu někde psala,nwchci si vykecat věci... :-D

11 P. D. P. D. | 9. listopadu 2010 v 17:21 | Reagovat

Elza: ještě dodatečně k tomu věku - Julia a Severus mezi sebou nemohou mít tak velký věkový rozdíl... mohou se lišit tak o půlku studia, ale o víc ne...

12 kris.ta kris.ta | 9. listopadu 2010 v 18:25 | Reagovat

určitě ji sem hoď :-D třebas i později, já počkáám ;-)  :-D

13 P. D. P. D. | 9. listopadu 2010 v 18:45 | Reagovat

mno, uvidíme.... jako asi sem půjde, když už jsem to psala (jsem měla luciusovské období), ale nevím kdy... jestli by to bylo lepší dříve na dovysvětlení nebo raději později...no, promyslím si to...

14 P. D. P. D. | 9. listopadu 2010 v 18:52 | Reagovat

he... nebo ji nacpu dokomentů :D už jsem dlooooooooooouho nepsalapokračování do komentářů... :-D  :-D  :-D

15 P. D. P. D. | 9. listopadu 2010 v 18:53 | Reagovat

musím pročistit prostor pod mezerníkem...
ale jak, JAK???

16 kris.ta kris.ta | 9. listopadu 2010 v 19:34 | Reagovat

samozdřejmě bych hlasovala pro dřívější uveřejnění, to víš..dát si všechno dohromady ( a navíc Luciuse přímo zbožňuju! :-D ) a ták... :-D
Vidím, že všude je to stejné..Pod písmenkem L mám připínáček ( jak se tam dostal, netuším :D ) který občas cestuje i k ostatním písmenkům, takže mi trvá strašně dloouho než něco napíšu :-D Ale ven nejde :-?

17 P. D. P. D. | 9. listopadu 2010 v 19:40 | Reagovat

no,já myslím, že tam bude nateklej vosk.... :-D  já jsem na svíčky a asi to tam někdy cáklo... :-?

18 evi evi | Web | 9. listopadu 2010 v 19:43 | Reagovat

Kdybych měla v tuto chvíli nějak pojmenovat toho, kdo začaroval strop, aby odrážel počasí venku, napadlo by mě asi jediné slovo - pako:-D:-D:-D
Ta úvaha o stropě fakt nemá chybu! Celé to nemá chybu. Tohle je jednoznačně nejkomičtější HP fanfiction, co jsem kdy četla:D

19 P. D. P. D. | 9. listopadu 2010 v 19:51 | Reagovat

díky :)

20 Chavelierka Chavelierka | 12. února 2012 v 20:42 | Reagovat

Chudák Brumbál nějak se mu to hroutí :-D  :-D  :-D
Taky nechápu proč musí lidé při jídle vidět, že sněží :-?

21 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 16. ledna 2013 v 1:44 | Reagovat

[19]: Hehe, výborná kapitolka!
Ještě jednu...

[20]: Já jo, aby se jim nechtělo ven a aby se taky trochu učili :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama