Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

34. kapitola Albuse Brumbála

6. listopadu 2010 v 13:58 | Paccia Domna |  * Pečlivě připravovaný pád Vy-víte-koho II - Neplánovaný pád rytíře v nablýskané zbroji
Pád 2 34 AB



Ne.
Prostě ne.
Tohle ne.
Tohle bylo to poslední, co mi chybělo.
Minerva stála u stolu bledá jak stěna a čekala, co řeknu. Vlastně jsem byl rád, spíše jsem čekal, že bude rudá a bude křičet, ale momentálně se jí nedostávalo sil.
Co jsem mohl říct?
Jistě je nějaké vysvětlení, nějaké racionální vysvětlení… nějaké PŘIJATELNÉ vysvětlení!
Potter prostě není Zmijozelovým dědicem, a basta. Já už na to přijdu.
V Nebelvíru nemůže být nikdo Zmijozelovy krve. Prostě ne. To už bych se Severusem nevydržel.
"Je to nesmysl, Minervo," řekl jsem tak klidně, jak jsem to dokázal.
Nezdálo se, že by se uklidnila, a já jsem horečně hledal vysvětlení.
Hadí jazyk! V Nebelvíru! Ještě že nevěřím na karmu, už bych musel přemýšlet, co jsem komu udělal.
Bloudil jsem očima po místnosti ve snaze najít nějakou, alespoň chvilkovou, záchranu. Bylo něco po čtvrté, nikdo po mně v tuto hodinu, kdy se neví, jestli je den nebo noc, nemůže čekat zázraky. Jak se to vůbec dozvěděla? Bradavické tamtamy jsou asi ty nejrychlejší na světě. I na kouzelnické poměry. A od té doby, co se tu volně pohyboval Lockhart, byly testovány každým dnem. Pro naše obrazy byl zajímavým zpestřením a všichni portrétování se předháněli v nejčerstvějších novinkách.
"Jak si můžete být tak jistý, Albusi? Něco v něm Ho tenkrát zastavilo."
"Ale Minervo, myslím, že tohle už jsme vyřešili."
"Co když se mýlíte? Jistě, nepopírám moc oběti jeho matky, ale co když v tom bylo ještě něco jiného? Můžete to vyloučit?"
No, to jsem nemohl.
Potřeboval jsem si nutně promluvit s někým informovanějším, s někým, kdo byl osobně přítomný… Byly tu dvě možnosti - Severus nebo Zlatoslav…
Takže tu byla jedna možnost.
A za dvě tři hodiny už stejně svítá…
Rozhodně jsem se zvedl ze židle.
"Jdu za Severusem," oznámil jsem.
"Jdu s vámi," ožila Minerva.
Co se dá dělat…
Hadí jazyk v Nebelvíru!
A já měl takovou radost, když se tam dostal!
Hlavou mi vířily nejrůznější teorie, jedna šílenější než druhá. Muselo tu být nějaké vysvětlení. Jednoduché a uspokojivé. Jen jsem ho neviděl.
Schody jsme scházeli celou věčnost. Proč naši zakladatelé stavěli tu školu tak velkou? A proč to následující generace jen přistavovaly a přistavovaly? To snad všichni čekali nějakou populační explozi? A k čemu ta pohyblivá schodiště? Kdo chce třikrát skončit někde jinde, než se konečně dostane tam, kam původně chtěl?
Potřebujeme tu potrubní poštu.
Možná jsem měl poslat sovu a zavolat Severuse nahoru.
Jenže on by jistě nevstal a tvrdil by, že žádnou zprávu nedostal.
Zvlášť kdybych napsal, že jde o Pottera…
Konečně jsme se dostali až dolů. Rázně jsem zabušil na dveře, abych vzbudil svého oddaného zaměstnance. Když nemůžu spát já…
Počkal jsem asi deset vteřin, pak jsem zaklepal znovu.
Uvnitř se něco pohnulo a my zaslechli šouravé kroky blížící se ke dveřím. Pomalu jsem se připravil na neodvratné hromobití.
Klika se pohnula a dveře se pomalu otevřely.
No, byl jsem připraven na hodně otrávený obličej. Severusův. Ale ve vzniklé štěrbině se objevil bledý a znechucený obličej Juliin. Vlasy měla rozcuchané a nevrle na mě zamžourala. Cítil jsem, jak Minerva za mnou zalapala po dechu.
"Mohla byste mi zavolat Severuse?" Rozhodl jsem se nedat na sobě znát překvapení. Asi jsem to mohl čekat. Ti dva spolu trávili až příliš času.
"Hm," zavrčela, ale k mému překvapení se nevrátila dovnitř, nýbrž se zachumlala do pláště, beze slova se proploužila kolem nás a vydala se do ztemnělé chodby a po schodech vzhůru.
Mám pocit, že mi spousta věcí na téhle škole uniká. Téhle generaci vůbec nerozumím. Nebo je to jen tím Zmijozelem? Nerozumět Zmijozelcům zase není až tak zlé…
Nakonec jsme skončili před dveřmi do jejího bytu. Vytáhla hůlku a otevřela. Následovali jsme ji do první místnosti.
"Počkejte tu, prosím," řekla odploužila se k dalším dveřím. Otevřela je - a zavolala do tmy u vnitř: "Severusi, máš tady návštěvu!"
"Je noc," zněla odpověď.
Toho jsem si byl taky vědom…
"Řekni, že jsem u sebe," pokračoval.
"To asi neprojde, odsud jsme teď přišli."
"Tak o mně nevíš."
"Když jsem říkala, že máš TADY návštěvu, myslela jsem TADY."
"Řekni Lockhartovi, že ať ho napadlo cokoli, mě to nezajímá a asistovat mu při tom nebudu, i kdyby mě k tomu nutil samotný Pán zla."
"Ten ne."
"Lockhart nebo Pán zla?"
"Oba."
Další zavrčení a tlumené kroky. Za okamžik už stál Severus na prahu a já byl rád, že jsem tu ředitelem, protože jinak bych mohl být ohrožen na životě. Soudě podle jeho výrazu. Asi jsem si na rozhovor nevybral tu nejlepší chvíli… Ovšem ta u Severuse není nikdy…
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Elza Elza | 6. listopadu 2010 v 14:41 | Reagovat

...co jsem komu udělal... Takže tu byla jedna možnost. A já měl takovou radost, když se tam dostal! Mám pocit, že mi spousta věcí na téhle škole uniká. :-D  :-D  :-D
Chudáček Brumbál. Chudinka Minerva... Ubozí obyvatelé sklepení! - A co teprve ubozí okupanti nebelvírské věže!!! Jo jo, na téhle škole to nikdo nemá lehký. :D

2 JSark JSark | 6. listopadu 2010 v 17:48 | Reagovat

Dumby, Dumby! Ja chcem Dumbyho! Tie jeho úvahy o Slizoline, o škole... :-D Prečo stavali taký veľký hrad a pohyblivé schodiská by ale aj mňa zaujímalo. :-?

3 Sisa (Tachi) Sisa (Tachi) | Web | 6. listopadu 2010 v 20:25 | Reagovat

*mŕtva*xD Ach, som v pokušení povedať "Chudák Dumby", ale nepoviem to:D Nech si užije:D Krásna kapitolka, úplne super:D Teším sa na ďalšiu:D

4 KiVi KiVi | 7. listopadu 2010 v 1:22 | Reagovat

Hotovo tohleto :D:D Začala jsem číst odzačátku první díl...a zajímalo by mě kdo byl ten její dědeček nebo tak :D od koho pochytila ten pohled jakým se dívala na Brumlu, když udělil Harrymu výjimku :D

5 P. D. P. D. | 7. listopadu 2010 v 1:30 | Reagovat

KiVi: :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  No, mně nezbývá než doufat, že se k tomu tímhle svým hlemýždím tempem taky jednou dostanu...

Všem děkuju za komentáře a pokusím se brzy zas něco dodat :-)

6 linterna linterna | 7. listopadu 2010 v 15:02 | Reagovat

:-D Výborný. :-)  Za okamžik už stál Severus na prahu a já byl rád, že jsem tu ředitelem, protože jinak bych mohl být ohrožen na životě. Soudě podle jeho výrazu. Asi jsem si na rozhovor nevybral tu nejlepší chvíli… Ovšem ta u Severuse není nikdy…
Muluju Brumbála. Víc kapitol s ním, prosím :-) Ty jeho úvahy :-D  :-D

7 P. D. P. D. | 8. listopadu 2010 v 11:34 | Reagovat

pokusím se :)

8 kris.ta kris.ta | 8. listopadu 2010 v 15:20 | Reagovat

Ty jeho myšlenkové pochody.. :-D  :-D Toho tvého Brumbále přímo žeru ;-)  :-D Kráásnéé :-)

9 P. D. P. D. | 8. listopadu 2010 v 20:27 | Reagovat

díky :)

10 larkinh larkinh | 8. listopadu 2010 v 20:34 | Reagovat

:-D živě si to představuju. Albus hledá Severuse. V jeho pokojích najde Julie a Severus je u Julie je v noci v Severusových pokojích a Severus v Juliiných :-D

11 evi evi | Web | 9. listopadu 2010 v 19:37 | Reagovat

No neskutečný! Chudák Brumbál, tenhle jejich vztah-nevztah vážně asi hned tak nepobere:-D

12 Chavelierka Chavelierka | 12. února 2012 v 20:35 | Reagovat

Tak zrovan jsem se dusila vlasama a mlátila hlavou o stůl. Tahla kapitola je prvotřídní. Potrubní pošta :-D  :-D  :-D
Od Severuse vyleze Julie a vede je k sobě za Severusem :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D  :-D

13 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 16. ledna 2013 v 1:29 | Reagovat

[9]: Brumbála jsem čekal, ale tohle tedy ne ( proč já to čtu v noci a nemůžu se pořádně smát! )
:-D
:-D
:-D

14 Michelle Michelle | 29. února 2016 v 20:55 | Reagovat

Opět naprosto luxusní :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama