Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

...a na konci bude svítit slunce

26. září 2010 v 23:22 | Paccia Domna |  *True Blood*
Věnováno Alici - a nejen proto, žes mě to sem donutila dát. Jen doufám, že toho nebudeš litovat, protože jak jsem ti už xkrát napsala, je to hrůza... (Na titulku netrvám, jen mě nic nenapadlo...)




S údivem hleděl na svou ruku.
Odrážely se od ní sluneční paprsky.
Slunce!
Už zapomněl, jak dokáže hřát.
Nemohl od ní odtrhnout oči.
Tak dlouho už… celá věčnost… strávená v noci…
Ten pocit tepla… tak opojné…
Zavřel oči a zvedl k němu tvář.
Na tenhle okamžik čekal stovky let… A stálo to za to.
Každá vteřina…
Jenže teď už nezbýval čas.
Musel se otočit, než slunce začne vykonávat svou práci…
On ho musí vidět.
Musí vyjít za ním.
Usmál se.
Nechtěl jsi, abych odešel s tebou, Godriku, ale asi tě nenapadlo, jak brzy tě budu následovat.
Ty jsi zemřel pro lidi. Pro upíry. Pro svou iluzi lásky. A pro iluzi, že může existovat mír, že dokážeme žít vedle sebe, spolu…
Ty bys to dokázal, Godriku, ty ano… Jenže jsi byl jediný.
My nejsme jako ty.
Tys zemřel pro lásku.
Ale ne každý dokáže milovat masy.
Já zemřu z nenávisti. Pro pomstu.
Cit jako cit.
Čekal jsem na ni a konečně jsem se dočkal - a nikdo mi ji nevezme. Ani ty a tvá láska.
Jen úsměv pro objektiv… Skoro tě vidím, jak tam stojíš, v žilách ti proudí její krev, cítíš její sílu, a přesto nedokážeš zcela uvěřit. Jen pojď, ta chvíle za to stojí. Vrchol tvého života nadešel. A vrchol mého… Tak dlouho jsem čekal, jen pojď… zemřeme spolu. Na tomhle špinavým, poplivaným parkovišti.
Bok po boku.
Obrátil se zpět k slunci.
Už cítil, jak z něj její síla vyprchává…
Godric je pryč, Sookiina moc v jeho žilách ho opouští, ale Russel… Russel přichází. Pomalu, opatrně, ale pomalu už shazuje zábrany a nastavuje svou bledou kůži slunci.
Ucítil jeho slzy, slzy štěstí…. Konečně se mu splnilo to, po čem toužil. Moc neomezená na noční dobu.
Taky byl šťastný, už jen pár kroků, pojď, jen pojď, tohle bude velké finále
Umírat není těžké… Ne po tisíci letech touhy po pomstě, po tisíci letech naplněné touhy…
Ne tváří v tvář Russellovi.
Poslouchal jeho blížící se kroky, ani se nemusel ohlédnout - a pouta zacvakla.
Ať půjdeme kamkoli, půjdeme tam dnes a půjdeme tam spolu.
Umírat není těžké, Godriku… A dnes poprvé jsem ti vděčný, žes mě tenkrát nenechal jít s tebou.










Protože jsem nedávno dočetla knihu Upíři v Dallasu, cítím potřebu sem připsat, že Godric v povídce je Godric ze seriálu, v žádném případě ne Godric/Godfrey z knihy... Takže žádný pedofilní, ukňouraný, přiblblý emoušek...
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Alice Alice | 26. září 2010 v 23:34 | Reagovat

Zlato, děkuju...
Eric jak ho miluju, ne kladný, ne záporný, ale sám sebou, Eric, ve kterém je i po tisících let ten Vikingský princ a jeho vendeta, pro kterou stojí za to žít i umřít.
Abych parafrázovala jeden citát: Jeho dlouhá noc konečně došla svítání. Obrazně i doslova.
a tenhle odstavec:
Jen úsměv pro objektiv… Skoro tě vidím, jak tam stojíš, v žilách ti proudí její krev, cítíš její sílu, a přesto nedokážeš zcela uvěřit. Jen pojď, ta chvíle za to stojí. Vrchol tvého života nadešel. A vrchol mého… Tak dlouho jsem čekal, jen pojď… zemřeme spolu. Na tomhle špinavým, poplivaným parkovišti.
Bok po boku.
...
nothing to say... *utírám si slzy*

2 paccia-domna paccia-domna | 26. září 2010 v 23:37 | Reagovat

No, nevím, co říct, protože pozitivní ohlas jsem fakt nečekala...

3 newkax newkax | Web | 27. září 2010 v 21:59 | Reagovat

To je tak krásný!! Chuděrka malej. :-)

4 KiVi KiVi | 29. září 2010 v 19:50 | Reagovat

Ach Erik...kdo ví jak myslí :D jestli takhle nebo nadával v duchu jak špaček :D Ale jak se mu zejvoval Godric a něco mlel o tom aby mu odpustil a pustil ho... v tom záhrobí lehce zcvoknul ne? :D

5 alice alice | 30. září 2010 v 9:04 | Reagovat

[4]: Mno, pokud tomu, jak se Godric choval, chceš říkat zcvoknul, tak teda už před svou smrtí. Připouštím, že se choval poněkud příliš "ježíšovsky", ale On je jinej... Kdo ví, jak by přeskočilo nám, žít 2000 let... :-D  :-D  :-D  :-D

6 P. D. P. D. | 30. září 2010 v 11:10 | Reagovat

jo - a to kdybychom byli "normální" upíři. Teď si představte, že je vám 2000, svítíte na sluníčku a nespíte- to je na mozkovou příhodu...

7 alice alice | 30. září 2010 v 13:01 | Reagovat

[6]: právě jsi definovala, proč je Edík Jinej... on za to nemůže, on je prostě postiženej...:-D:-D:-D:-D:-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama