Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

26. kapitola Albuse Brumbála

2. srpna 2010 v 6:07 | Paccia Domna |  * Pečlivě připravovaný pád Vy-víte-koho II - Neplánovaný pád rytíře v nablýskané zbroji
No, co k tomu na úvod napsat?
Brzy, co? Nebojte, já se polepším a zas se odmlčím.. :D


Do této chvíle jsem pochyboval, ale dnes mě ti dva přesvědčili, že jsem se rozhodl správně. Mluvím o Severusi Snapeovi , Zlatoslavu Lockhartovi a těch jeho podpůrných aktivitách do hodin Obrany proti černé magii. Ať zamýšlí cokoli, má mou stoprocentní podporu a klidně připojím i pár svých nápadů, jen když mi zaručí, že do toho zapojí Severuse. Ta samolibost, ta spokojenost, co mi dnes s Luciusem předvedli! Škoda, že jsem jim tenkrát nemohl zakázat ten nákup Nimbusů 2001. Oba by se tvářili jinak a Lucius Malfoy by nás ani nepoctil svou přítomností. Ne že bych teď byl poctěn. Z čehokoli a kohokoli spojeného s ministerstvem mám osypky. A jen málokdo je tak úžasně propojen s celou kouzelnickou byrokracií jako Malfoy.

Nezbylo mi nic jiného než se na ty dva zdvořile usmívat a poslouchat Malfoyovy projevy. Naštěstí dorazili chvíli před zápasem, takže návštěva netrvala dlouho. Nechal jsem je jít napřed. Kdyby mě měli doprovázet ještě přes pozemky, asi by se mi rozskočila hlava. Jako by jim nestačila ta košťata a oni nemohli mlčet. Doufám, že to Nebelvír vyhraje, aby jim zas spadl hřebínek. Tedy hlavně Severusovi, toho mám denně na očích. I když Luciusovi by to taky prospělo. Že já mu vůbec povoloval návštěvu! Jenže s jeho konexemi by si to zařídil stejně. A on to moc dobře ví. A ví, že já vím, že to ví. Ten jeho samolibý úsměv mu z tváře zmizel jen na okamžik při odchodu, kdy jeho oči na vteřinku zavadily o fotografii Julie a její rodiny. Přimhouřil oči, popohodil si v ruce svou vycházkovou hůl (nechápu, proč ji nosí) a odešel.

Nebyl ale čas se nad tím pozastavovat. Musel jsem už jít, abych nedorazil pozdě. Minerva by mi to neodpustila…

Když jsem ale dorazil, odpustil jsem si jít na stejnou tribunu jako ona. Ne že by mi vadil její vražedný výraz, ale měl jsem jisté výhrady k osobě v zeleném hábitu, co seděla vzadu, a zřejmě ukazovala Julii, jak se používá kukátko. Julia k ní očividně měla nějaké výhrady taky, ale nebylo jí to už nic platné.

Poučil jsem se s cizích chyb a nastěhoval se jinam.

Nic moc se tím ale nevyřešilo. Chichotání Zmijozelu mi celou dobu lezlo na nervy, takže jsem stále jen bojoval s pokušením strhnout jim body hezky jednomu po druhém, Snapea a Malfoye nevyjímaje. Minulý rok Harrymu Quirrell začaroval koště, dnes proti němu někdo pro změnu poštval Potlouk. Jestli po něm v příštím zápase půjde byť jen komár, provedu jim tu inspekci, že budou koukat. Nebo obnovím tradici soutěže Poháru tří kouzelnických škol. Ono je to přejde, vymýšlet pořád tyhle nesmysly.

Harry Potter ale potvrdil, že vloni výjimku nedostal zbůhdarma. Po krátkém přerušení chytil Zlatonku, než Zmijozel na přeplacených košťatech stačil nastřílet příliš mnoho bodů. Při první příležitosti se mu musím nějak odvděčit, protože mi vytrhl hned několik trnů z paty. Zbavil mě Minerviných výčitek, Severusova otravně spokojeného obličeje a povinnosti nakoupit zbrusu nová košťata místo našeho stávajícího vybavení. Když může vyhrát družstvo se starými, jsou nová zbytečná. A nechci slyšet nic o tom, že Potter má Nimbus 2000.

Protože ale nic nemůže být příliš perfektní, začarovaný Potlouk nakonec svůj cíl zasáhl. Sice jsme hned všichni vyrazili na pomoc, ale prapodivným řízením osudu se tam jako první dostal ten, co se tam nemusel dostat vůbec - Zlatoslav Lockhart, a vyřešil Potterovu zlomeninu opravdu originálním způsobem - odstranil mu kosti. Kdybych ho nenajal jako učitele, sebral bych mu hůlku a rozšlápl ji. Nicméně to stačilo, aby se té zmijozelské bledé tváři vrátil úšklebek na rty.

Začínám mít plíživý pocit, že jsem se tento rok ve výběru učitele nepatrně unáhlil.

Když z nás madame Pomfreyová vytáhla, co se stalo, vůbec svá slova nekrotila. Lockhart měl štěstí, že byl venku veleben Severusem a Zmijozelem, protože kdyby byl přítomen zde, asi by nekrotila ani své činy.

Musím si s ním vážně pohovořit. I kdyby to mělo znamenat, že s ním budu muset mluvit osobně. Přece si nenechám literární hvězdou zmrzačit nebo zabít jediného člověka, co kdy přežil útok Lorda Voldemorta!

Po návštěvě ošetřovny jsem se krátce stavil ještě u Pomony Prýtové, abych se zeptal, jak jsou na tom mandragory a kdy bude možné připravit lektvar. S Argusem to nikdy nebylo jednoduché, ale od té doby, co měl paní Norrisovou vystavenou na polici, to bylo k nevydržení. A to ještě nezjistil, že ta opice, co ho už straší i ve spaní, skutečně existuje. Asi jsme mu to měli říct dřív. No, pozdě bycha honiti…

Pomona mě nepotěšila ani trochu. Prý si v tomhle pololetí nemám dělat naděje.

No, aspoň že se nestalo nic žádnému studentovi.

Minule nás to stálo Uršulu, pokud to tentokrát přestojíme jen se zkamenělou kočkou, můžeme si gratulovat… Ach Merline, kéž by se to tentokrát obešlo bez obětí!

Snad v tom nemá prsty Malfoy a já neudělal chybu, že jsem mu povolil tuhle návštěvu.

No, když už je řeč o Malfoyovi… Při návratu jsem měl co dělat, abych se mu vyhnul. Vidět ho jednou za den mi ke štěstí bohatě stačí, takže když jsem vkročil do chodby a zpoza rohu se vynořili Severus a Lucius, zase jsem couvl zpátky, rozhodnutý počkat, až se to přežene. Jelikož studenti na svých kolejích buď slavili výhru, nebo zuřili nad prohrou, případně leželi na ošetřovně bez kostí, byly chodby prázdné, takže jsem si to mohl dovolit.

Julia stála u okna, rukama opřená o zídku a dívala se na nádvoří. Když ji ti dva zahlédli, zastavili se a ustali v hovoru. Potom Lucius řekl něco Severusovi a ten se zamračil. Nicméně nakonec se obrátil a odešel. Lucius došel až k ní, postavil se vedle a zadíval se stejným směrem jako ona. Ani se na něj nepodívala, jen něco řekla, tvář naprosto bez výrazu. Odpověděl jí podobně a ona přimhouřila oči. Po krátké odmlce promluvil opět Malfoy a položil jí svou dlaň na ruku. Sevřela ji a konečně se na něj podívala. Zamyšleně přikývla a objala ho. Nikdy jsem nepotkal nikoho, kdo by se k Malfoyovi choval tak familiárně.

No, taky jsem nikdy nepotkal nikoho, kdo by o to stál…

V každém případě si budu muset prověřit některé členy profesorského sboru.

Respektive se budu muset zaměřit i jiným směrem než doposud.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Sisa (Tachi) Sisa (Tachi) | Web | 2. srpna 2010 v 20:52 | Reagovat

Pááni, naozaj podarená kapitola. Som totiž desne škodoradostná a keď má náš drahý riaditeľ nervy..tak ja si spokojne pradiem s úškrnom na tvári :-D . Som zvedavá na to, čo povedal Lucius Severusovi a čo Júlii, že ho objala. Oj Merlin, len sa nepolepšuj a neodmlčiavaj (neodmlčuj?:D) sa, takto mi to velice vyhovuje!:-D
P.S.: Niekde na začiatku máš drobný preklep- Zlatoplav namiesto Zlatoslav..teda, chvíľu som premýšľala, či to neni naschvál, ale pre istotu poviem :-D

2 P. D. P. D. | 2. srpna 2010 v 21:03 | Reagovat

:-D  :-D  :-D  :-D  :-D jaaj
tak to je fakt překlep. :-D  :-D  já zlatoslava miluju a ctím :-D
díky moc za krásný komentář :-)

3 JSark JSark | 3. srpna 2010 v 23:01 | Reagovat

Dumbledorove myšlienkové pochody... úžasné. :-D
Zlatoplav? To sa dá vyložiť veľmi dvojzmyselne... zlatoplavý alebo zlato plav? :-!  :-D
Díky ti. :-P

4 P. D. P. D. | 3. srpna 2010 v 23:06 | Reagovat

no, bylo tam Zlatoplavu... :-D ale fakt to byl jen překlep!! :-D  :-D  :-D jsem zjistila, že na klávesnici se ze mě stává dysgrafik...

5 Elza Elza | 5. srpna 2010 v 17:01 | Reagovat

Úžasné, geniální, skvělé až brilantní! Kdyby chudáček tušil, co tušíme my... :-D Sákryš, co to bylo s tou Juliinou rodinou? Proč má Brumbál její fotku? Nějak se ztrácím! :-P

6 evi evi | 6. srpna 2010 v 14:33 | Reagovat

S Argusem to nikdy nebylo jednoduché, ale od té doby, co měl paní Norrisovou vystavenou na polici, to bylo k nevydržení:-D:-D A co to bylo na konci??? Uháním číst dál!

7 kris.ta kris.ta | 6. srpna 2010 v 19:03 | Reagovat

A ví, že já vím, že to ví .. :D  úžasnéé.. miluju Luciuse...ale docela se ztrácím.. hm co to spolu Julia s Luciusem pečou? 8-O  :-D

8 Rosalinda Rosalinda | Web | 19. srpna 2011 v 16:42 | Reagovat

Naprosto souhlasím s JSark :-D

9 Chavelierka Chavelierka | 11. února 2012 v 22:30 | Reagovat

Co ho zarazilo na jejích rodičích? Zase nedokončuješ, chjo :-D
Zmijozelské bledé tváři :-D  :-D  :-D
nepatrně unáhlil? asi senilní :-D  :-D  :-D
On o té opici pořád neví? :-D  :-D  :-D
Jak se opovažuje mazlit s Malfoyem? To má dovoleno jen pár vybraných O_O

10 P. D. P. D. | 11. února 2012 v 22:32 | Reagovat

to já nikdy nic... :-D nějaký zlozvyk. nebo strach z konců, kdo ví, třeba v tom bude něco hlubšího.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama