Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

19. kapitola

17. května 2010 v 22:13 | Paccia Domna |  * Pečlivě připravovaný pád Vy-víte-koho II - Neplánovaný pád rytíře v nablýskané zbroji
Že jste to nečekali tak brzo? Ale tak když už jsem to měla rozepsáno... A teď zase mé studijní povinnosti, tak se tu mějte krásně, já si teď budu depkařit a pak se zase vrátím. Třeba dolezu i k tomu soubojnickému klubu. Letos. :D
Příjemnou zábavu a komentáře jistě potěší :) .



Prší.

Už celou věčnost.

Minulý týden začalo kapat a od té doby leje.

První, co po ránu slyším, je to protivný šumění venku nebo bubnování kapek na okno - záleží na tom, kam fouká ten studenej a protivnej vítr.

První, co po ránu vidím, je šedivo a padající voda.

Člověku to zvedne náladu a dodá energii do života. A posílí pracovní zápal.

Před třemi dny jsem chytla rýmu, smrkám, kašlu, slzím, bolí mě celý člověk a je mi neustále zima.

Myslím, že jsem to chytla od Severuse, ten s něčím podobným přišel den přede mnou a vydatně na mě u oběda prskal. Jenže ten už se toho zbavil, něco si ve sklepě umíchal. Jenže já ODMÍTÁM pozřít cokoli, co Jeho Lektvarstvo připraví, protože vím až moc dobře, co tam dává. Já ty jeho zásoby viděla - a nic poživatelného tam nebylo. Většiny věcí bych se nedotkla ani v rukavici, natož abych to polkla. Poppy sice připravila taky nějaký utrejch, říká tomu Životabudič, ale se Severusovými díly si to v ničem nezadá. Brumbálovi sice přišlo zábavné, když se mu kouřilo z uší, ale já nemám nebelvírský smysl pro humor. Minerva ostatně taky ne, jelikož už dva dny odmítá vkročit do stejného podlaží, kde se nachází ošetřovna, a rozhodla se nachlazení ubít horkým čajem s citronem nebo medem. Dnes jsem ji neviděla ani na snídani. Zřejmě zůstala i s čajem v posteli. Když jsem se tak podívala na rozzářeného Zlatoslava, jemuž se zřejmě vyhýbaly i viry, zakaboněného Severuse s placatkou čehosi, z čehož stoupal podezřelý dým, Rolandu s opuchlýma očima a červeným nosem, Brumbála, jak mu zase z uší stoupá kouř, a v tříminutových intervalech slyšela Hagrida, jak smrká, chápala jsem ji a divila jsem se, proč já idiot vlastně vylízala.

Po jídle (snědla jsem něco vyrobené z dýní, ale přísahat na to nemůžu, protože už tři dny nemám chuť) jsem se rozhodla následovat Minervina vzoru a zablácenými chodbami se vydala zpět do postele. Cestou jsem potkala zmijozelské družstvo, které šlo na hřiště trénovat. Cvoci. Pár studentů, ze kterých kapala voda, se zase vracelo zpět, s vražednými výrazy ve tváři. Až Filch uvidí ty všudypřítomné nánosy, tak ho klepne.

Rufuse ani Damiena jsem už týden nedostala od krbu, kde usilovně topím. Taky jsem je tam hned po příchodu našla - Damien spal na předložce a Rufus na krbové římse. Vzala jsem si poštu za celý týden a zalezla pod peřinu.


Z vlhkých stěn chodby kapala voda. Nohy se mi smýkaly po kamenné podlaze. Držela jsem se něčího rukávu, abych neupadla.

Kdesi před námi bylo vidět světlo.

Můj společník něco říkal, ale neslyšela jsem ho nebo mu nerozuměla.

Směřovali jsme k tomu světelnému bodu.

A pak jsme náhle byli v místnosti se zrcadlem.

Quirinus ležel na zemi a já věděla, že je mrtvý.

Nad ním stálo několik postav v kápích. Byly ke mně otočené zády. Rozplývaly se a já nedokázala zaostřit. Točila se mi hlava a chtělo se mi spát. A pak si jedna svou kápi sundala. Na ramena se jí vyhrnuly husté vlasy. Pomalu se otočila a dívala se na mě.

Žena s vlasy myší barvy.

Něčí mužský hlas něco řekl a hůlka jedné z postav se zvedla mým směrem.

Já tu ženu znala, určitě jsem ji znala!

Chtěla jsem zavolat její jméno, ale nedokázala jsem si ho vybavit.

Z hůlky vyšlehl záblesk. Vykřikla jsem…


…a vzbudila se s dopisem od Ruperta nalepeným na obličeji. Nos jsem měla ucpaný a v uších mi hučelo. Venku lilo. Odlepila jsem si dopis z tváře a opuchlýma očima přelétla několik řádek. Psal o nějaké čarodějce, kterou potkal ve Španělsku, o tom, jak je tam horko a jak si spálil krk. Mizera zatracenej. Já už ani nevím, jak slunce vypadá, mé lehké opálení vybledlo do barvy tvarohu. Zahodila jsem ten zpropadenej pergamen a vytáhla nějaké psaní z ministerstva. Po rozlepení obálky se zevnitř vysypala hromada oběžníků. Rezignovaně jsem sebou zase plácla na polštář. Dnes odmítám úřadovat.
Odmítám cokoli. Nejsem tu. Pro nikoho. Je sobota a já ji hodlám držet.

Přehodila jsem přes sebe peřinu. To je jedna z těch mála drobných životních radostí, které se mi asi nikdy neomrzí. Postel byla měkká, teplá…, chtělo se mi spát…

… a pak se z chodby ozval ten randál.

Nejprve jsem vyskočila a chtěla vynadat Rufusovi, ten ale svou polohu na krbu vůbec nezměnil a tvářil se, že nežije. Damien otevřel jedno oko, když mu ale nehrozilo bezprostřední nebezpečí, že by se musel zcela probudit, nebo snad dokonce vstát a pohnout se, zase ho spokojeně zavřel.

Mám nejlínější zvířata pod sluncem.

Přešourala jsem své rozlehlé komnaty a vykoukla ven. Bezděky jsem nejprve pohlédla do oken přes chodbu. Silné provazce vody stékaly po skle. Hnus. Dokonce jsem viděla, jak je ta voda studená.

Kýchla jsem.

Za to ale tentokrát nemohl můj aktuální zdravotní stav, ale štiplavý zápach, co se aktuálně valil ze sklepení. Přitáhla jsem si plášť blíž k tělu a odvážně opustila pokoj.

"Severusi, co je to smrad?" spustila jsem, sotva se jeho bledá tvář objevilave skulině mezi dveřmi.

"Uklízím," odpověděl klidně, a kdybych pohotově nestrčila nohu do dveří, byl by je zavřel.

"Já taky občas uklízím, ale většinou to není cítit na hony daleko."

"Když se dělá práce pořádně…"

Ten puch mě dráždil v nose, takže jsem spustila další salvu.

Soucitně se na mě podíval. "Nechceš kapesník?" zalovil v kapse a podal mi kus čehosi ušmudlaného, čím předtím jistě čistil kotlíky.

Tohle nemám zapotřebí. Jsem nemocný člověk, jdu marodit do postele. Hodím na dveře nějaké těsnicí kouzlo a to by v tom byl čert, abych ten víkend nepřežila.

Přitiskla jsem si plášť na nos a ústa. Strašný!

Co tam může dělat?!

Tam snad sestavuje nějaký biologický zbraně!

Cosi mě odhodilo na zeď.

Plášť před obličejem asi nebyl ten nejlepší nápad… Shrnula jsem ho - a dostala zásah naplno. Tady to smrdělo snad ještě víc než dole. Proti vlastnímu přesvědčení jsem otevřela okno do toho hnusu venku. Teprve potom jsem se podívala, cože to do mě vrazilo.

Sbíralo se to z kaluže na zemi (co to taky mohlo čekat, když je dvůr rozčvochtanej už asi čtrnáct dní, může to být rádo, že se zatím nerozpustil hrad), nadávalo to, a až když to zvedlo ocáknutý špinavý obličej, poznala jsem v tom špinavém a rozcuchaném stvoření
Zlatoslava. Sotva se postavil, přitiskl si rukáv na nos a zkresleným hlasem přes něj něco zahuhlal. Vzhledem k tomu, že jsem nedoslýchala i bez této pomoci, jsem na něj jen bafla "Co???"

"Co se to tu děje? Zdivočelo mi to rarachy, zdrhli mi z kabinetu a nemůžu je pochytat."

Chtěla jsem mu říct, že má mít zaizolované dveře vůči okolnímu prostředí, ale zřejmě na to před pár minutami přišel sám, proto jsem jen odpověděla na otázku: "Severus uklízí."

Otevřel pusu a bez dechu na mě nevěřícně zíral, jako by si snad myslel, že si z něj dělám legraci.

Nakonec se ale nadechnout musel - vehnalo mu to slzy do očí, mohutně kýchl a nakonec zavřel ústa. V tu chvíli mu kolem uší prosvištěl jeden modrý rarach a zmizel ve sklepení. Zlatoslav se za ním vrhl, aby ho chytil, sotva ale vběhl na schody, ozvala se zespoda rána, tříštění skla - vteřinové ticho - a příval kleteb a nadávek. Zlatoslav na vteřinu zkameněl na místě, pak se otočil na podpatku a zkoumal své možnosti na přežití.

Nebylo možné mu nepomoci.

Otevřela jsem dveře k sobě a vyzvala ho dál.

Ani ho nenapadlo vzdorovat. Zaplul dovnitř právě včas - pod schody se objevila černá silueta a rychle se blížila. Ledabyle jsem se na ni chvilku dívala a pak se zavřela v kabinetu.

Nezklamal.

Zabušil.

Se znechuceným výrazem ve svém nereprezentativním obličeji jsem mu otevřela. Tuhle emoci jsem nemusela hrát.

"Kde je?" vyštěkl.

"Kdo?"

"Ten… ten… "

"Nemám zdání."

Upřel mi pevně do očí ty své dva černé tunely.

"Jdi do háje s nitrozpytem," řekla jsem a přirazila mu dveře před nosem.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 KiVi KiVi | 18. května 2010 v 0:07 | Reagovat

Nitrobranou? Já myslela s nitrozpytem :D ale pěkný :D díky bohu už asi měsíc nemám rýmu takže jen nostalgicky vzpomínám :D

2 linterna linterna | 18. května 2010 v 9:16 | Reagovat

Souhlas s KiVi, taky si myslím, že je to spíš nitrozpyt. Jinak kapitolka supr. Doufám, že Flatoslav přežije-nemmusí ve zdraví :-)

3 linterna linterna | 18. května 2010 v 9:19 | Reagovat

Zlatoslav sem myslela...Kdo je Flatoslav? Nějak mi blbne klávesnice.

4 paccia-domna paccia-domna | 18. května 2010 v 9:24 | Reagovat

nitrozpyt? tak já to opravím... to víte, je to dávno, co jsem to četla...

5 paccia-domna paccia-domna | 18. května 2010 v 9:27 | Reagovat

... a je to!
opraveno. :)
díky za upozornění :-)

6 Elza Elza | 18. května 2010 v 11:33 | Reagovat

Jeho Lektvarstvo - hrad rozpouštěný deštěm - Jdi do háje s nitrozpytem! :-D  :-D  :-D

Opět jsi mě dostala. Nádhera, nádhera... Díky!

7 Polgara Polgara | Web | 18. května 2010 v 15:52 | Reagovat

Taková oddechová kapitola a pojmenování Jeho Lektvarstvo je další tvoje nezapomenutelná hláška.
Mně bylo celkem Zlatoslava líto, ale divím se jí, že ho nakonec před Sevíkem ukryla :-D

8 Sisa (Tachi) Sisa (Tachi) | Web | 18. května 2010 v 21:00 | Reagovat

Merline! :D Túto poviedku by psychológovia mali odporúčať proti depresiám xD Skvelá kapitola, presne viem ako sa chúďa cíti!*pozerá von oknom a je rada, že tu žiadny Severus neupratuje a ona nemusí otvárať okno* Teším sa na ďalšiu- ako vždy a tiež chválim to úžasné oslovenie Jeho Lektvarstvo :D

9 P. D. P. D. | 18. května 2010 v 22:56 | Reagovat

díky moc :)

já teď objevila náhodou jednu povídku, co vypadá celkem zajímavě, na německém fóru.písla jsem autorce, třeba z toho něco bude. slečna, od které tu jsou přeložené dvě minipovídky, skončila s psaním, tak nemám kde cvičit. :-)

10 soraki soraki | 19. května 2010 v 8:27 | Reagovat

paráda, nečekala jsem tak brzy, ale je to paráda a docela se to hodí - prší a v kanclu smrad (nakouřeno, blééé)
díky za zlepšení nálady ;-) :-D

11 JSark JSark | 19. května 2010 v 17:54 | Reagovat

Rozzářený Zlatoslav, jemuž se zřejmě vyhýbaly i viry. :-D :-D
Stále nás napínaš tými záhadnými snami, ty potvorka. :-?
Prirazila mu dvere pred nosom? O_O Dúfam len, že nie o nos. :-x

12 P. D. P. D. | 20. května 2010 v 23:51 | Reagovat

nenapínám....sny přece stejně nemají smysl, ne? tam sejen tak tříděj a mažou fakta,umíraj mozkový buňky...

o nos jistě ne... severusův nos je posvátnej, ten siu ani já nedovolím zlomit....

aspoň ne zatím...

13 evi evi | Web | 28. května 2010 v 23:58 | Reagovat

Jdi do háje s nitrozpytem - to naprosto nemá chybu!:-D Vážně skvělá povídka:-)

14 Lily Lily | 16. června 2010 v 19:21 | Reagovat

právě jsem objevila tvojí stránku a jsem naprosto unešena.. šíleně se tu řehtám a skoro se dusím čímkoli co u toho jím.. Doufám, že můžeme brzo čekat pokračování.. opravdu mám správné tušení že je Brumbálova příbuzná, nebo se mi to jen zdá?? ale zase co ta fotka u Zlatoslava ta mi taky připadala jako že je to ta ženská "myší barva vlasů".. no nevím.. jsem napnutá:)

15 paccia-domna paccia-domna | 16. června 2010 v 20:08 | Reagovat

pokračování, no... už jsem další kapitolu začala psát třikrát :D snad taky něco dopíšu. jenže s časem jsem teď na tom mizerně - zkouška a taky bych měla sesmolit článek do nějakého lingvistického časopisu, takže by to mělo být trochu na úrovni a mně nějak nepřijde nic dost dobré, takže spíš šílím než píšu.

když už jsem tady, tak ještě malý oznam. ozvala se mi jedna autorka ff, dala mi svolení k překladům, tak se tu zas něco objeví, to víte, potřebuju cvičit němčinu...

16 Ynka Ynka | Web | 30. května 2011 v 17:19 | Reagovat

skvělá kapitola! ;o)

17 Chavelierka Chavelierka | 11. února 2012 v 18:50 | Reagovat

Severus uklízí :-D  :-D  :-D  To tam vytváří únikovou cestu z hradu ne? :-D  :-D  Jdi s nitrozpytem do háje :-D  :-D  :-D

18 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 14. ledna 2013 v 1:49 | Reagovat

Hehehehe :-D

19 P. D. P. D. | Web | 14. ledna 2013 v 1:53 | Reagovat

[18]: gratuluju k rozhodnutí jít dál. pevné nervy, já už to jdu zalomit. za chvíli.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama