Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

18. kapitola

15. května 2010 v 22:16 | Paccia Domna |  * Pečlivě připravovaný pád Vy-víte-koho II - Neplánovaný pád rytíře v nablýskané zbroji
Teda, to to trvalo... Ale je toho moc,moc,moc... Doufala jsem, že po zkouškách bude chvíli trochu čas, ale nebyl. A za chvilku jsou další, takže je to zase v háji. No, co se dá dělat, vybrala jsem si to sama, debil...




"Severusi, ty se nudíš," vyřkla jsem ne zcela nepodložené obvinění, zatímco mě velký netopýr táhl k oknu.

Bylo časné sobotní ráno a já chtěla být v posteli a nevědět o světě. Místo toho jsem se rozespalá klepala na čerstvém, ale chladném vzduchu a proklínala toho idiota, co vymyslel famfrpál. Jak krásný by byl můj život, kdyby koleje mezi sebou soutěžily v šachu!

Ani piškvorky nejsou špatná hra…

Člověče, nezlob se…

Pexeso.

Domino.

Karty.

No dobře, to zavání hazardem…

Ale famfrpál?!

Chápu, že děti mají být na čerstvém vzduchu.

Ale já nejsem dítě! Já můžu sobotní ráno a dopoledne strávit pod peřinou, zcela odtržená od Bradavic, svých studentů, svých kolegů - a obzvláště jednoho kolegy. Ne že bych ho neviděla ráda, ale po obědě to stačí.

"Právě včas." Ruka v černém rukávu se mi ovinula kolem pasu - ne z nějakého náhlého romantického popudu, ale proto, aby mě její majitel přistrčil blíže k oknu, protože jsem dle jeho názoru zjevně nejevila dostatečné nadšení. Nejevila jsem ho ani v okně, ale tam už na mě tolik neviděl.

Před mými zraky se odehrávalo již klasické drama - Zmijozel proti Nebelvíru.

Udivuje mě, že to Severuse pořád baví. Ale člověk si asi musí vždycky najít zábavu… A tahle nebyla o nic horší než kterákoli jiná. Vlastně bych ji asi měla podporovat- jako jedna z mála věcí, kterým můj kolega věnoval svůj zájem a energii, mě téměř nijak neohrožovala.
A většinou ani neomezovala. Trochu jsem se od něj odtáhla a vyklonila se z okna. Ne že bych chtěla lépe vidět, jak zmijozelské družstvo vcházelo na hřiště, stejně z téhle vzdálenosti bylo vidět strašně málo, ale výpary ze Severusova oblečení, to byla záležitost pro vskutku silné povahy. A já momentálně neměla rýmu.

Několik rudých postav se střemhlav vrhlo vstříc zeleným příchozím. Wood se při dopadu skoro zabil.

"Pozoruhodné," okomentoval to Severus.

"Hm?"

"To je snad první věc, kterou si letos mladý Creevey nevyfotil."

"Ty toho chlapce nemáš rád."

"Nemám," souhlasil ledabyle, jako by to byla ta nejpřirozenější věc pod sluncem.

No, vlastně asi byla...

"Proč? Myslela bych, že bude mít tvé sympatie, když se mu tvůj oblíbenec vyhýbá jak naši studenti učebnicím."

"Mé sympatie má, ale rád ho nemám, a to ze tří základních důvodů: je to dítě, je z Nebelvíru, a pokud jde o lektvary, dá se skoro srovnat s Longbottomem. Potom je tu řada vedlejších důvodů, ale to bychom tu asi byli do zítřka."

"Jak ty ses moh´ stát učitelem?"

"Dotáhl mě sem Brumbál… Říkal, že mi práci pro Pána zla uzná jako praxi."

Severus nikdy o svém působení u Voldemorta nemluvil. Pouze pokud mu výjimečně cosi v nestřežené chvíli v náznaku uklouzlo. Něco více snad věděl jen Brumbál, protože náš velitel ví všechno, Minerva, protože ta paní má mnohem větší přehled, než dává znát, a jinak mě už ani nikdo nenapadá. Voldemort a vše s ním spojené nejsou věci, kterými by se člověk chlubil, a celé to období patří mezi záležitosti, na které se stále všichni snažíme usilovně zapomenout. Se mnou se Severus o své minulosti nikdy nebavil, nikdy neřekl, co tehdy dělal, proč, jak dlouho, celou tuhle éru v jeho životě jsem si mohla spíše domýšlet, proto mě tahle velmi otevřená poznámka dost zaskočila. Nevěděla jsem, jak zareagovat, co ode mě vlastně čeká. Měla jsem se ptát dál? Měla jsem to mlčky přejít a tvářit se, že nikdy nic neřekl? Měl to být test něčeho, o čem jsem ani neměla tušení?

"A pomohlo to?" zareagovala jsem nakonec tím nejneutrálnějším způsobem, co mě v tu chvíli napadl.

"Ne," odtušil sice klidně, ale cítila jsem, jak v celých Bradavicích narostlo napětí.

Poprvé v životě nás zachránil Nebelvír. Ačkoli mi unikly souvislosti, na skutečnosti to naštěstí nic nezměnilo. Vím jen, že najednou Weasley začal zvracet cosi, co jsem identifikovala jako velké hnusné slimáky - když mi Severus podal dalekohled. Netuším, kde ho vzal, ale po jediném pohledu jsem mu ho strčila zpět.

"Víš, co jsem měla k večeři?"

"Ne."

"A chceš to vědět?"

"Dovedu bez toho žít."

"Tak si to vezmi zpátky."

Jsou věci, které vzbuzují nečekanou solidaritu a nutkání k nápodobě. Zvracení je jedna z nich.

Zašklebil se a přiložil dalekohled k očím.

"Škoda, že to není Potter," zasnil se, zatímco dole na hřišti provázelo Weasleyho počínání blýskání fotoaparátu. Ty fotografie bych nechtěla vidět. A už vůbec ne v pohybu.

Ale byla bych zvědavá na reakci jeho rodičů, až si je budou prohlížet.

"Neměli bychom mu pomoct?" zeptala jsem se, i když asi ne toho pravého.

"Už s ním jdou k Hagridovi."

Hm… To bych nenazvala řešením… "A neměli bychom mu pomoct?"

Severus zastrčil dalekohled někam do záhybů svého pláště.

"Pokud jde o mě, já o ničem nevím. Nepůjdeš se mnou na snídani?"

Do vzduchu vystřelilo sedm hráčů zmijozelského famfrpálového družstva. Někteří z nich seděli na nových košťatech trochu nejistě, jak se dalo odhadnout z podivných kreací, které tam prováděli.

Severus se spokojeně usmíval.

"Asi napíšu Luciusovi," řekl.
 ***

Na snídani jsme dorazili v době, kdy již většina lidí a studentů dojídala a opouštěla Velkou síň. Neušly mi významné pohledy některých kolegů, a tak jsem se usadila úplně na kraj, aby mi aspoň ušly pokusy o navázání rozhovoru. Severus se rozhlédl po celém stole a posadil se stranou ke mně. Ne že by tak miloval mou přítomnost, ale všude jinde byl Zlatoslav Lockhart. Sice něco řešil s Minervou, přesto se ale zdálo, že byla jeho existence nějak všudypřítomná.

Odstrčila jsem všechno jídlo laděné do žluté barvy a zakousla se do toastu se šunkou. Říká se, že jsou jídla, která ani zkazit nelze.

Není to pravda.

Do této chvíle jsem nevěděla, že existuje i dýňová pomazánka.

Vrátila jsem toast na místo a vzala si jablko.

"Držíš dietu?" rýpl si Severus, ale ten spokojený výraz mu záhy z jeho tváře zmizel, když se za ním ozval známý hlas.

"Dobré ráno," pozdravil Zlatoslav zvesela.

Severusovi uvázlo sousto v ústech a já koutkem oka zahlédla, jak se Minerva zvedla a vypařila. Na někoho svého věku se pohybuje překvapivě rychle.

Velmistr lektvarů námahou polkl ten aktuální kousek topinky a znechuceně sledoval, jak si vedle něj sedá ztělesněná dobrá nálada.

Sáhla jsem ještě pro jedno jabko, strčila si ho do kapsy, položila Severusovi ruku na rameno, popřála "Bav se" a po anglicku se vypařila.
 

23 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 paccia-domna paccia-domna | 15. května 2010 v 23:41 | Reagovat

do háje. zmizely mi hvězdičky, tak tu tak blbnu, někam jsem klikla- a ani nevím, na kolikátou z nich, když je nevidím... XD

Jo, jinak prosím o komentáře... :)

2 Enn Enn | Web | 16. května 2010 v 13:31 | Reagovat

ÁÁÁ, hurááá! :D:D:D
Kapitolka je skvělá, opět plná skvělých hlášek. :D Seš dobrá. :D

3 larkinh larkinh | 16. května 2010 v 14:24 | Reagovat

Sláva, už jsem se bála, že se nedočkám. Opět excelentní, ovšem u tebe to ani jinak není .-)

4 KiVi KiVi | 16. května 2010 v 18:32 | Reagovat

Ty jsi na Severuse tak zlá...skoro jsem ho litovala :D Ale jenom skoro :D

5 Lia Lia | 16. května 2010 v 19:07 | Reagovat

To je skvělý! Nová kapitola. Už jsem se ani nemohla dočkat a každý den slintala nedočkavostí :-D
Je to úžasný! Já bych hlasovala pro šachy ;-)  8-) A ten konec - ať si užije, chudinka :-D

6 Sisa (Tachi) Sisa (Tachi) | Web | 16. května 2010 v 19:12 | Reagovat

Páni, som rada za novú kapitolku^^ Je úžasná xD Vraj: Pokud jde o mě, já o ničem nevím. ..a to s tou pomazánkou, teda xD fuj, chúďa xD Teším sa na ďalšiu!XDD

7 soraki soraki | 16. května 2010 v 19:27 | Reagovat

Díky, bylo to opět skvělé :-D
A ten konec - Merline :-D  :-D  :-D

8 paccia-domna paccia-domna | 16. května 2010 v 20:53 | Reagovat

díky, díky, díky :)
taky už jsem sebála, že tu nic nepřibude, nějak se mi všechno s*** a děsně nezvládám,permanentně jsem v depce a i k psaní se musím nutit... snad to v červnu bude lepší. no, nezbývá mi než doufat.
jinak - já ne severuse nejsem zlá, já ho miluju!

9 JSark JSark | 16. května 2010 v 21:14 | Reagovat

Fuj, tekvicová pomazánka. Mne vždy prišiel hnusný už džus. :-! Teším sa na pokračovanie, ako sa Sevie zbaví nášho zlatohlávka. :-D Díky moc a nech sa ti darí. :D

10 P. D. P. D. | 17. května 2010 v 1:33 | Reagovat

možné pokračko? no, uvidí se, zatím jen pracovní verze, třeba bude něco zcela jiného... :-D

Prší.
Už celou věčnost.
Minulý týden začalo kapat a od té doby leje.
První, co po ránu slyším, je to protivný šumění venku nebo bubnování kapek na okno – záleží na tom, kam fouká ten studenej a protivnej vítr.
První, co po ránu vidím, je šedivo a padající voda.
Člověku to zvedne náladu a dodá energii do života. A posílí pracovní zápal.
Před třemi dny jsem chytla rýmu, smrkám, kašlu, slzím, bolí mě celý člověk a je mi neustále zima.
Myslím, že jsem to chytla od Severuse, ten s něčím podobným přišel den přede mnou a vydatně na mě u oběda prskal. Jenže ten už se toho zbavil, něco si ve sklepě umíchal. Jenže já ODMÍTÁM pozřít cokoli, co Jeho Lektvarstvo připraví, protože vím až moc dobře, co tam dává. Já ty jeho zásoby viděla – a nic poživatelného tam nebylo. Většiny věcí bych se nedotkla ani v rukavici, natož abych to polkla. Poppy sice připravila taky nějaký utrejch, říká tomu Životabudič, ale se Severusovými díly si to v ničem nezadá. Brumbálovi sice přišlo zábavné, když se mu kouřilo z uší, ale já nemám nebelvírský smysl pro humor. Minerva ostatně taky ne, jelikož už dva dny odmítá vkročit do stejného podlaží, kde se nachází ošetřovna, a rozhodla se nachlazení ubít horkým čajem s citronem nebo medem. Dnes jsem ji neviděla ani na snídani. Zřejmě zůstala i s čajem v posteli. Když jsem se tak podívala na rozzářeného Zlatoslava, jemuž se zřejmě vyhýbaly i viry, zakaboněného Severuse s placatkou čehosi, z čehož stoupal podezřelý dým, Rolandu s opuchlýma očima a červeným nosem, Brumbála, jak mu zase z uší stoupá kouř, a v tříminutových intervalech slyšela Hagrida, jak smrká, chápala jsem ji a divila jsem se, proč já idiot vlastně vylízala.
Po jídle (snědla jsem něco vyrobené z dýní, ale přísahat na to nemůžu, protože už tři dny nemám chuť) jsem se rozhodla následovat Minervina vzoru a zablácenými chodbami se vydala zpět do postele. Cestou jsem potkala zmijozelské družstvo, které šlo na hřiště trénovat. Cvoci. Pár studentů, ze kterých kapala voda, se zase vracelo zpět, s vražednými výrazy ve tváři. Až Filch uvidí ty všudypřítomné nánosy, tak ho klepne.
Rufuse ani Damiena jsem už týden nedostala od krbu, kde usilovně topím. Taky jsem je tam hned po příchodu našla - Damien spal na předložce a Rufus na krbové římse. Vzala jsem si poštu za celý týden a zalezla pod peřinu.

Z vlhkých stěn chodby kapala voda. Nohy se mi smýkaly po kamenné podlaze. Držela jsem se něčího rukávu, abych neupadla.
Kdesi před námi bylo vidět světlo.
Můj společník něco říkal, ale neslyšela jsem ho nebo mu nerozuměla.
Směřovali jsme k tomu světelnému bodu.
A pak jsme náhle byli v místnosti se zrcadlem.
Quirinus ležel na zemi a já věděla, že je mrtvý.
Nad ním stálo několik postav v kápích. Byly ke mně otočené zády. Rozplývaly se a já nedokázala zaostřit. Točila se mi hlava a chtělo se mi spát. A pak si jedna svou kápi sundala. Na ramena se jí vyhrnuly husté vlasy. Pomalu se otočila a dívala se na mě.
Žena s vlasy myší barvy.
Něčí mužský hlas něco řekl a hůlka jedné z postav se zvedla mým směrem.
Já tu ženu znala, určitě jsem ji znala!
Chtěla jsem zavolat její jméno, ale nedokázala jsem si ho vybavit.
Z hůlky vyšlehl záblesk. Vykřikla jsem…

…a vzbudila se s dopisem od Ruperta nalepeným na obličeji. Nos jsem měla ucpaný a v uších mi hučelo. Venku lilo. Odlepila jsem si dopis z tváře a očima přelétla několik řádek. Psal o nějaké čarodějce, kterou potkal ve Španělsku, o tom, jak je tam horko a jak si spálil krk. Mizera zatracenej. Já už ani nevím, jak slunce vypadá, mé lehké opálení vybledlo do barvy tvarohu. Zahodila jsem ten zpropadenej pergamen a vytáhla nějaké psaní z ministerstva. Po rozlepení obálky se zevnitř vysypala hromada oběžníků. Rezignovaně jsem sebou zase plácla na polštář. Dnes odmítám úřadovat.

11 kris.ta kris.ta | 17. května 2010 v 13:38 | Reagovat

jupí jupí jupííí :-D  už se mi po tomhle vážně stýskalo...chudáček severus... zač ho tak trestáš, že mu na krk hodíš zlatoslava ? ale přece jenom to směřuje k soubojnickému klubu.. tak chápu proč to musí být :-D  už se těším na další..snad bude brzy.. :D

12 paccia-domna paccia-domna | 17. května 2010 v 19:39 | Reagovat

tohle je strašný, vy máte být překvapený, kam to směřuje! :-D  :-D asi budu muset udělat pár změn... :-D  :-D  :-D  :-D

13 Elza Elza | 17. května 2010 v 20:42 | Reagovat

Práce pro Pána zla jako učitelské minimum!!! :-D  Bóže!!! Dokonalé. Ještě si jdu přečíst tu návnadu na příště. Díky! :D

14 P. D. P. D. | 18. května 2010 v 19:13 | Reagovat

není zač :)

15 evi evi | Web | 28. května 2010 v 23:52 | Reagovat

První věc, kterou si Creevey nevyfotil:-D Výborné!:D

16 Chavelierka Chavelierka | 11. února 2012 v 18:43 | Reagovat

chceš vědět co jsem měla k večeři? :-D  :-D  :-D  Chudák holka :-D  taky brzké ranní vstávání netoleruju :-D Je to dítě a je z nebelvíru :-D  :-D  :-D  :-D  jsem zvědavá, jak zareagujou na Zlatoslavovu ztrátu paměti :-D

17 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 14. ledna 2013 v 1:36 | Reagovat

Další super kapitola...
A já teď váhám jstli jít na další a nebo spát :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama