Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

4. kapitola

30. října 2009 v 2:12 | Paccia Domna |  * Pečlivě připravovaný pád Vy-víte-koho II - Neplánovaný pád rytíře v nablýskané zbroji
Že jste nečekali, že se tu tenhle týden něco opravdu objeví? :P


Quirinus pozvedl číši červeného vína a přiťukli jsme si. Chutnalo příjemně natrpkle.

"Jako život," řekl Quirinus, jako by mi četl myšlenky, a smutně se pousmál. Jeho oči se zakalily a na chvíli zmizely za ztěžklými víčky.

Chtěla jsem se natáhnout přes stůl a vzít ho za ruku, ale jeho tvář se náhle stáhla bolestí. Vyskočila jsem ze židle, abych mu pomohla, ale nedokázala jsem udělat jediný krok vpřed. Něčí ruce svíraly má ramena jak neúprosná klepeta. Chtěla jsem se otočit, podívat se do tváří těm, kdo mi bránili pomoci mému příteli, ale krk mi ztuhl a já se mohla dívat jen vpřed na děsivé divadlo. Neunesla jsem ten pohled a zavřela oči - a čísi hlas mi v hlavě našeptával, že vše je v pořádku, a já se cítila… v bezpečí.

Probudila jsem se. Od té doby, co do mě Severus nalil ten svůj utrejch, mám noční můry každou noc. Až ho potkám, budu si s ním muset vážně promluvit. Hned potom, co mu vynadám.
Ležela jsem rozpláclá v posteli, odhodlaná zůstat tu celý den. Byla jsem strašně unavená a naprosto neskutečně se mi chtělo spát. Počasí venku mě v mém odhodlání utvrzovalo. Obloha šedivá, tráva mokrá a mezi tím padající voda a vlezlá zima. Léto přesně jako to loňské, předloňské a všechna předešlá, co si pamatuju. Přetáhla jsem si deku přes hlavu… A pak asi nastal armageddon. Lekla jsem se natolik, že jsem zapomněla na své původní předsevzetí a vyskočila z postele. Spíš spadla, ale to je detail. Absolutně netušíc, co se děje, jsem civěla do krásně šedivého ubrečeného dne a snažila se najít původce předchozího rámusu.

Byla jím, jak se následně ukázalo, malá sovička, která se po chvíli objevila u okna a začala křídly a zobákem zuřivě mlátit do skla. Otevřela jsem a vpustila to malé stvoření, které vypadalo, že ho někdo právě vytáhl z pračky, dovnitř. Upustila mi k nohám uválený dopis a vztekle se rozkřičela. Sevřela jsem hůlku - jestli nezmlkne, má Petrificus jistý. Zřejmě vytušila, co mám v úmyslu, protože zmlkla a usadila se ke krbu, kde doutnalo pár posledních zbytků polen. Demonstrativně se ke mně obrátila zády. Doufala jsem, že si jen namlouvám, že její chování bylo uvědomělé. Sehnula jsem se pro rozmočenou obálku, klepla na ní hůlkou, aby se mi nerozpadla v rukou, než ji otevřu, a už vysušenou otevřela.

Má drahá Julie,
Co nejsrdečněji Vás tímto oficiálně zvu na slavnostní podepisování své nejnovější knihy Mé kouzelné já. Velice rád Vás i Vašeho partnera v Krucáncích a Kaňourech opět uvidím. Doufám, že si uděláte čas a přijdete. Těším se na Vás.
S láskou
Zlatoslav Lockhart

Zírala jsem na těch pár řádků napsaných na papíře s podobiznou jejich pisatele. On má i vlastní dopisní papír!

Sovička se ke mně obrátila. Skoro jako by pokrčila rameny a nasadila chápající výraz.

Ne, to je blbost.

Ale asi ne nadarmo jsou symbolem moudrosti. Tahle potvůrka mě začala děsit.

Protáhla si trochu oschlá křídla a začala čistit peří.

Zřejmě čekala na odpověď. Rychle jsem naškrábala na nejbližší cár papíru odpověď, kde jsem potvrdila svou účast - což jsem udělala už při našem osobním setkání - a připsala, že můj společník v žádném případě není můj partner. Od jisté chvíle jsem rozhodnutá zůstat sama.

Sovička přijala obálku, zhnuseně se podívala ven - a s odevzdaným zahoukáním vylétla do deště.

Pokud by si někdo myslel, že tím, že vylezu z postele, se ve mně probudí činorodost, šeredně by se spletl. Tyhle zvraty nálad a chování u mě nikdy nenastávaly, a proto jsem je nikdy asi nebyla ani schopná pořádně pochopit a ocenit.

Přihodila jsem do krbu pár nových polen, zapadla do ještě vyhřáté postele a zachumlala se do peřin. Lilo. Den nehodný mé aktivní existence. Tajemství run aneb Co jste o nich ani netušili počká. Se studiem se to nemá přehánět. Především o prázdninách. Hodila jsem tu tlustou těžkou bichli pod postel.

Nelidský řev zpod okna mě z postele vytáhl podruhé. Tím "nelidský" nemyslím nějak strašlivý (i když o tom by se dalo diskutovat), ale to, že neřval člověk, nýbrž Damien. Rozespale jsem nahmátla hůlku na nočním stolku…

Venku leje… Co dělá můj kocour venku? Už podruhé jsem otevřela okno. Damien bezmocně visel v úponcích Rupertova výpěstku a podle toho, jak sebou vztekle házel v marné snaze se vyprostit, ho stejně jako já nepokládal za zahradnický úspěch roku.

Asi to pošlu Pomoně…
I když…

Severus asi ještě nikdy žádnou květinu nedostal… Je nejvyšší čas to napravit.

A když už jsem v tom plnění tajných přání - Albus by jistě ocenil nějaký půvabný doplněk do bytu…

A já tu mám jedny neopakovatelné (doufám!) závěsy, které tu zrovna mít už nemusím…

Salazare můj milý, já jsem dneska tak hodná…

S pocitem velmi dobře odvedené práce jsem blaženě usnula. Venku lilo, ale dvěma lidem jsem dnešek prozářila sluncem. Jsem nedoceněná, ale pracuju na tom.
 

20 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 KiVi KiVi | Web | 30. října 2009 v 2:32 | Reagovat

:D:D:D:D Já se zase směju :D:D:D. To je masakr :D Od utrejchu už jsem se jen svíjela v křečích smíchu :D.
"Jsem nedoceněná, ale pracuju na tom."
:D:D:D Ty válíš holka :D

2 Elza Elza | 30. října 2009 v 10:33 | Reagovat

Hynu. Smíchy. Krása.  :-)

3 kris.ta kris.ta | 30. října 2009 v 14:11 | Reagovat

naprosto super :-D

4 astina astina | Web | 30. října 2009 v 16:28 | Reagovat

no wow, naprosto souhlasím s KiVi... to je boží... xDDD (škoda, že tu není Sevíkův výraz po obdržení dárku xDDD)
třeba se ho brzy dočkám xD

5 Sisa Sisa | 30. října 2009 v 18:29 | Reagovat

.:D Dokonalosť,zase som sa schuti zasmiala:D Teším sa na ďalšiu kapitolku,snáď bude čoskoro^_^

6 JSark JSark | 30. října 2009 v 19:08 | Reagovat

Správne som pochopila, že závesy (ružové?) poslala Dumbymu a rastlinu-škrtiča Seviemu? 8-O To im želám veľa zábavy. Aj keď, ak by to urobila naopak... Seviemu ružové závesy... :D
Skvelá kapitola, nasmiala som sa, ďakujem a teším sa na pokračovanie. :-D

7 sessllik sessllik | Web | 31. října 2009 v 19:23 | Reagovat

bezva  :-D já su mrtvá od věty,,sovička převzala obálku a zhnuseně se ...." :-D  :-D  :-D

8 El El | 2. listopadu 2009 v 21:38 | Reagovat

No to jsem zvědavá jak to vysvětlí rodičům.....kam se poděly jejich záclony  :-D. Představa dopisního papíru s Lockhartem mi nahání husí kůži  8-O. Já si počkám....na další kapitolu  :D

9 P. D. P. D. | 4. listopadu 2009 v 11:48 | Reagovat

Díky, díky, vy jste rychlí... :-) Být taky tak rychla, už jsem v sedmičce.  :D No, třeba tam taky někdy dolezu  8-) Pokusím se přidat něco ještě týden, ale neberte mě moc vážně, znáte to, jak to tu chodí.  :-?

10 larkin larkin | 4. listopadu 2009 v 19:24 | Reagovat

:D  :D  :D

11 larkin larkin | 4. listopadu 2009 v 19:25 | Reagovat

:D  :D  :D
piš, piš, už se nemůžu dočkat  :D aspoň nějaké povzbuzení do studených tmavým zimních dnů.

12 evi evi | Web | 28. listopadu 2009 v 19:48 | Reagovat

ách, je to skvělé, dlouho jsem tu nebyla, tak mám nyní aspoň co číst!

13 Tria Tria | 6. prosince 2009 v 20:28 | Reagovat

Myslím, že sa Severus potešil :D
Ach jaj...ešte stále zahováraš to čo videla v tom zrkadle...chcem to strašne vedieť 8-O

14 Chavelierka Chavelierka | 10. února 2012 v 22:10 | Reagovat

Nemyslím, že by do Bradavic pro ocenění měla spěchat :-D Krásně zákeřná 8-)

15 P. D. P. D. | Web | 10. února 2012 v 22:37 | Reagovat

k zrcadlu se jednoho krásného dne dostanu... možná... :-?  :-D

16 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 23. února 2012 v 19:06 | Reagovat

:D :D :D Ten konec to dodělal :D

17 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 13. ledna 2013 v 18:15 | Reagovat

[9]: "Salazare můj milý, já jsem dneska tak hodná…"
Hmmm, jestli jsou všichni zmijozeláci takoví, tak se vůbec nedivím postojem VŠECH kolejí k nim :-)
Ale jsou to super hlášky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama