Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

3. kapitola

4. října 2009 v 19:38 | Paccia Domna |  * Pečlivě připravovaný pád Vy-víte-koho II - Neplánovaný pád rytíře v nablýskané zbroji
"Tady opravdu bydlíš?" zeptala jsem se nevěřícně, když mě zavedl ze vstupních dveří do místnosti, která se zdála být celým jeho bytem. Netuším, proč jsem se ptala, asi proto, že jsem potřebovala nějak reagovat a "OH!" mi nepřišlo zrovna nejvhodnější, ačkoli se vší silou snažilo vydrat na povrch.

Nevím, jak jsem si představovala Severusův byt. Vlastně jsem nad tím ani nijak zvlášť nikdy neuvažovala. Existence veškerých mých kolegů začínala a končila za hranicemi bradavických pozemků. Ale když nad tím teď uvažuju, nevím, jak jinak bych si to měla představit. Temná místnost, jejíž stěny byly do posledního místečka obloženy knihami v tmavých kožených deskách, mrňavá a stísněná. Ze stropu visel jediný lustr s několika svícemi, které se už ani nesnažily toto místnost prosvětlit a vnést do něho trochu života. V místnosti stály pouhé tři kusy nábytku - no, víc by ses stejně nevešlo. Stará pohovka, která pamatovala už horší časy - a zřejmě spoustu dle toho, jak vypadala, starý rozvrzaný stůl, a staré křeslo.
Dokonalý obraz majitele.
Celé to vypadalo, jako by tu po většinu roku ani nikdo nežil.
Což byla ostatně pravda.
Zkusmo jsem dýchla na polici knih, u které jsem stála. Blbost. Zvedl se oblak prachu a já se rozkašlala. Severus, který se mezitím ve svém plášti vlnil někde kolem stolu a cosi tam tahal, vzhlédl.
"Nešahat."
To jsem ani neměla v úmyslu.
Nakonec se narovnal, položil cosi na stůl a přiklopil to kovovou miskou.
"Pořád utíkají," poznamenal.
"Kdo?"
Zkoumavě se na mě podíval, zatvářil se nedůvěřivě a stručně odpověděl: "Přísady do lektvaru."
Mně to stejně ke spokojenosti stačilo a dál jsem se neptala. Ještě by se mi mohlo dostat detailů…
Elegantně převlál pokojem a hůlkou párkrát poklepal na hřbet jedné knihy.
Ve stěně se objevil úzký průchod.
"Tak pojď dál," vyzval mě.
Opatrně jsem vstoupila do místnosti velice podobné té první. Zde byla ale knihami obložená pouze jedna zeď, zbytek byl pokryt policemi s nejrůznějšími nádobkami nejrůznějších nepřitažlivých obsahů. Kdy nebyly knihy ani police, stály masivní staré skříně, na jejich obsah jsem teprve nebyla zvědavá. Když se za mnou protáhl i Severus, průchod se zavřel. Svíce osvětlovaly tohle místo ještě úsporněji než předchozí pokoj. Tohle nebyl byt pro klaustrofobiky.
Uprostřed místnosti bublal kotlík. Vycházely z něj těžké obláčky našedlého dýmu. Sotva se přehouply přes jeho okraj, spadly na zem, kde se líně převalovaly a kupily.
"Vaříš oběd?"
Zamračil se a podíval se na přesýpací hodiny. Už v nich zbývalo jen pár zrníček písku. Proplul kolem mě a pečlivě kontroloval obsah kotlíku.
"Co to má být?" zeptala jsem se, když jsem se taky naklonila nad hladinu čehosi, co ani nevypadalo tak strašně, jak to bylo cítit.
"Lektvar, odstraňuje zábrany…"¨
"Začínáš znít nebezpečně."
"… v mysli, čímž osvobozuje paměť," dokončil větu.
"Nebyla by jednodušší Myslánka?"
"Ne, když nevíš, jestli vůbec máš vzpomínku, kterou hledáš."
"Hm."
"A taky se mi nechtělo za Brumbálem."
Hlavní důvod byl venku.
"Zase by měl otázky, já bych si musel něco vymýšlet, on by to přišel, já bych dostal přednášku…" hudral a míchal tekutinou.
"Navíc od doby, co je tam Potter junior, mě sleduje na každém kroku, jako bych snad chtěl tomu spratkovi ublížit."
"To nechápu…"
"Já taky ne. Je to přece naše naděje proti Pánovi zla, ne?" ušklíbl se. "Osobně to vidím tak, že ho obětujeme v první linii a zatímco se Pán zla zaměří na něj, eliminujeme ho. Samozřejmě až poté, co nás on zbaví té osiny v zadku."
Neubránila jsem se úsměvu. "Co říká Brumbál na tvé plány?"
"Správné znění tvé otázky je: Co by říkal Brumbál na tvé plány, kdyby je znal," opravil mě a opatrně ochutnal své dílo. "Jenže Brumbál mé plány nezná, takže se vyhnu přednášce na téma vztahy na pracovišti, pozitivní motivace, kladný přístup ke studentům…"
"No jo, musíš se naučit myslet pozitivně a oceňovat kvality našich studentů."
"Oceňoval bych, kdyby bylo co. Zkusíš to?" nabídl mi pohárek.

Ocitla jsem se v komnatě se zrcadlem z Erisedu.
V ústech jsem cítila nepříjemně nasládlou chuť lektvaru.
Komnata pomalu nabývala ostřejších kontur.
Stála jsem ve svém těle na místě, kde jsem stála před necelým měsícem. Právě jsme se Severusem prošli vstupními dveřmi a uviděli ty tři postavy v kápích, omráčeného Pottera a umírajícího Quirinuse. Cítila jsem svého kolegu vedle sebe, i když jsem věděla, že jeho postava je jen vzpomínkou. Ale věděla jsem, že je se mnou, že na mě dává pozor, že je v mých myšlenkách.
Obrátily se k nám. Stále jsem nedokázala prohlédnout stíny halící jejich tváře. Mé tělo se zhroutilo, když na mě namířily hůlky a zasáhlo mě jejich kouzlo.
Zůstala jsem stát na místě.
Místnost kolem mě se rozplynula, zůstalo jen pár pohyblivých stínů a nejasných barev.
A hlasy, tlumené a rozmazané. Nerozuměla jsem jim, ale zdály se mi povědomé. A něco v mém podvědomí… Známý, potlačený pocit z dřívějška, jen jsem ho nedokázala nikam zařadit. Necítila jsem se ohrožená, právě naopak. Zaplavoval mě pocit bezpečí. Navzdory všemu, co se dělo okolo.
Probrala jsem se.
Tohle nám opravdu hodně pomohlo…
Severus se mračil na celý svět, ale zároveň se tvářil ohromeně.
"Působivé. Nikam nevedoucí, ale působivé."
"Vždycky ti ráda pomůžu."
Zamyšleně si mě prohlížel, čímž mi docela solidně naháněl strach.
"Asi bych tě měl vrátit tvému snoubenci, čeká mě spousta práce."
"Není můj…" Ale chytil mě za loket a za chvíli jsme stáli na prahu mého domku.
Severus otevřel dveře. "Vracím," zavolal na mou rodinu shromážděnou v pokoji. "Uvidíme se v Krucáncích," špitl mi do ucha a přemístil se pryč.
Podívala jsem se na Ruperta, vzpomněla si na Lockharta a uvědomila si, že snad nejnomárnělší muž v mém životě je Severus.
Udělalo se mi mdlo.



--------------------------

Prosím, prosím o komentíky a konstruktivní připomínky. A pokud byste měli námět na povídku... :)
 

26 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 JSark JSark | 4. října 2009 v 21:15 | Reagovat

Že urobilo sa jej zle... Chacha. A Sevove plány s Pottym juniorom sú skvelé. :-D
Konštruktívne pripomienky - stále ešte nechápem, čo sa to stalo v tej komnate so zrkadlom. Je to zámer? Snažíš sa týrať svojich čitateľov? :-?
Čo sa týka môjho námetu na poviedku - nechcej vedieť.  :-x

2 P. D. P. D. | 4. října 2009 v 21:17 | Reagovat

jj, já jsem tyran :D škoda, že se to provalilo tak rychle. musím se příště víc snažit.
no dobře, tak já se ptát tebudu... ale stejně mě to zajímá... O:)

3 KiVi KiVi | Web | 4. října 2009 v 22:00 | Reagovat

Vracím ::D:D:D:D:D:D" rel="nofollow">D:D:D:D:D:D:D:D:D:D:D to není možný :D:D:D:D to je hláška! :D "nejnomárnělší muž v mém životě je Severus." tak to už je krize :D:D:D:D bože :D:D:D tohle se ti zadařilo :D.

4 astina astina | Web | 5. října 2009 v 7:28 | Reagovat

vytvořila bych cosi, co by mohlo připomínat komentář, jen se obávám, že takhle brzo po ránu nejsem dostatečně použitelná (Severus by mě přerazil, přijít v tomhle stavu na lektvary...)

5 El El | 5. října 2009 v 9:41 | Reagovat

Souhlasím s JSark, taky mám dlouhé vedení a netuším co se v té komnatě stalo (možná jen takové náznaky...ale čím déle přemýšlím, tím více jsou představy šílenější  8-) ). Každopádně je to určitě záměr :-D, že? Nad nějakým námětem popřemýšlím...Jinak jsem se opět zasmála, od srdce..nejnormálnější chlap...něco na tom bude  ;-)

6 P. D. P. D. | 5. října 2009 v 12:11 | Reagovat

no, je to účel - oddaluju zklamání :D
další kapitolka bude nejřív možná koncem týdne, mám hoňky.... (no, od středy, tak nějak..

7 úlíz úlíz | 5. října 2009 v 19:20 | Reagovat

myslím, že konstruktivní připomínky nejsem schopná stvořit. proto jen říkám, že se mi kapitola moc líbila a vcelku jsem zvědavá, jak se to bude vyvíjet  :-D

8 soraki soraki | 5. října 2009 v 20:41 | Reagovat

Vracím a udělalo se mi mdlo - Merline, málem jsem to nerozdýchala  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D  :D s tím zrcadlem - to je záhada a já se těším, až nám ji osvětlíš  ;-)  ;-)  ;-)

9 evi evi | Web | 6. října 2009 v 22:53 | Reagovat

Ten závěr! :-D :-D Ostatně celý rozhovor, jenž následoval po replice "Vaříš oběd?" a týkal se Severusova názoru na roli Harryho neměl chybu:D

10 jerr jerr | 7. října 2009 v 21:54 | Reagovat

Kapitolka krásná, poslední dvě věty dokonalé. Díky, milá autorko, těším se na další kapitolu.

11 gleti gleti | 8. října 2009 v 6:31 | Reagovat

ubohá Julia. Ikdyž oceňuji Severusovi kvality, představa, že je nejnormálnější muž v mém životě mi nahání hrůzu. Na druhou stranu má (Sev) velice zdravý pohled na svět (bez příkras). Souhlasím s holkami, týráš mojí představivost. Co se, sakra, stalo v místnosti se zrcadlem? KDO byly ony tajemné postavy, že odzbrojily i Severuse?

Jedna soukromá. Kdy bude křišťál?

12 sun sun | 8. října 2009 v 15:44 | Reagovat

pozitivní severus jako vždycky  :-) nejnornálnější muž?  :-) zajímalo by mě o jaké postavy jde....
takže opět jednička s hvězdičkou  :-)

13 sun sun | 8. října 2009 v 15:44 | Reagovat

A MMCH, jaký námět na novou povídku? Hezky piš tuhle. Ta je suprová a nemůžu se dočkat další kapitoly :-)

14 JSark JSark | 10. října 2009 v 11:50 | Reagovat

To je vlastne pravda, na čo nový námet, keď tu máš priestoru a priestoru! Sedem ročníkov ti nestačí?  :-?  :-P

15 P.D. P.D. | 10. října 2009 v 13:07 | Reagovat

já myslela na nějakou jednorázovku... XD

16 JSark JSark | 10. října 2009 v 23:14 | Reagovat

Á, nie, rozhodne nie, jednorazovky nemám rada.  :-?

17 P. D. P. D. | 11. října 2009 v 16:32 | Reagovat

No, takže teď se asi na chvilku odmlčím, přes týden tu asi nic nebude... To jen kdyby někdo nakoukl do komentářů...

18 kris.ta kris.ta | 14. října 2009 v 15:21 | Reagovat

skvělé počteníčko ..je to vtipné a bez zbytečné sentimentality ...prostě super jen tak dál  ;-) p.s. kdy budou další kapitoly?      :-)

19 P. D. P. D. | 15. října 2009 v 19:28 | Reagovat

díky :)
no, snad brzy, doufám.... :D ale nechci slibovat konkrétní termín, protože nevím....

20 sessllik sessllik | Web | 16. října 2009 v 19:59 | Reagovat

Tak,taky bych ráda věděĺa,cos e stalo v místnosti se zrcadlem :-)jinak ten konec je skvělý :-),,Asi bych tě měl vrátit tvému snoubenci :-D Těším se na další kapču.

21 P. D. P. D. | 18. října 2009 v 14:18 | Reagovat

Dala jsem si takovou soukromou hranici - až sse tu objeví dvacítka, že se pustím do další kapitoly. No, zrovna moc nestíhám, ale od úterka na to zkusím sednout....

22 Kaya Kaya | 19. října 2009 v 16:01 | Reagovat

:-D Severusovy plány finální bitvy s Voldemortem a obzvlášť věta:Samozřejmě až poté, co nás on zbaví té osiny v zadku.' nemaj chybu. Asi jako všichni jsem napjatá, co se tam v té vzpomínce vlastně stalo.
Vedle Zlatoslava by vypadal normální každej :-D  :-D  :-D
Dík za fajnou kapitolu

23 Elza Elza | 19. října 2009 v 21:39 | Reagovat

Krásné, krásné, krásné. Bez chyby! :-D Zajímalo by mne, zda existuje souvislost mezi (ztraceným?) prstenem babičky naší "věštkyně" a oněmi podezřelými skupinami z knihy...
Ten domácí skřítek je úplný Saturnin!  8-)

24 P. D. P. D. | 20. října 2009 v 0:26 | Reagovat

hernajs, hernajs :D

25 sun sun | 23. října 2009 v 11:29 | Reagovat

14 dní v tahu od prvního termínu, skoro týden v tahu od úterního psaní - já snad dostanu absťák, prosííím moc o novou kapitolku - zejména v tomhle ošklivém podzimním počasí potřebuju zvednout náladu

26 kris.ta kris.ta | 29. října 2009 v 10:03 | Reagovat

už skoro umírám .. :-(

27 Tria Tria | 6. prosince 2009 v 20:21 | Reagovat

Určite tie postavy sú niekým známim...ale kým?
Ty nam to poriadne pomaly odkrývaš a tak nás čitateľov trápiš...ešteže mam ešte niekoľko kapitol pred sebou

28 paccia-domna paccia-domna | 12. prosince 2009 v 23:01 | Reagovat

jj, já jsem strašná trýznitelka.. :)

29 GwenLoguir GwenLoguir | 2. dubna 2011 v 12:11 | Reagovat

Deja vu - tiež som mala dosť, keď som si uvedomila, že dám prednosť prítomnosti niekoho, koho naozaj v obľube nemám, pred ľuďmi, pred ktorými som utekala... vtedy som sa rozhodla urobiť si pár dní off

30 Rosalinda Rosalinda | Web | 19. srpna 2011 v 1:28 | Reagovat

Tak tahle kapitola mě taky zabila... Ještě nikdy jsem snad nebyla takhle mnohonásobně mrtvá :-D. Ale teď už, bohužel, musím na kutě, abych to zítra taky ještě rozchodila :-D. Už dlouho mi nic TAKHLE nezvedlo náladu... ;-)

"Vracím!"

:-D  :-D  :-D

31 Chavelierka Chavelierka | 10. února 2012 v 22:01 | Reagovat

To od tebe není hezké, pořád někde něco naznačovat a nedopsat :-D
Nejprve se Brumbálovi zdál Juliin pohled povědomí, pak se jim někdo hrabe v hlavě, nevíme co viděli v zrcadle, Julie poznala někoho v ženě u Zlatíka a teď tenhle lektvar :-D

32 P. D. P. D. | Web | 10. února 2012 v 22:35 | Reagovat

já jsem prostě mrcha... nebo spíš: julia je strašně laxní :-D

33 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 23. února 2012 v 18:04 | Reagovat

Heeeeeeeeeeeej :D Tak ten konec... :D U mě není normální smát se nahlas, ale u toho konce jsem vyprskla, ještě že jsem právě spolkla ten lok čaje :D

"Podívala jsem se na Ruperta, vzpomněla si na Lockharta a uvědomila si, že snad nejnomárnělší muž v mém životě je Severus.
Udělalo se mi mdlo."

Tak na tohle v životě nezapomenu :-D

34 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 13. ledna 2013 v 18:00 | Reagovat

Jak to tak čtu, tak si říkám - Harry měl ale sakra dobrý odhad co se netopejra týká :-)
:-D  :-D  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama