Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

2. kapitola

30. září 2009 v 2:45 | Paccia Domna |  * Pečlivě připravovaný pád Vy-víte-koho II - Neplánovaný pád rytíře v nablýskané zbroji
Smaragdově zelené oči se na nás usmály, v čemž je následovaly i dokonale vykrojené rty, za kterými zazářily dvě řady bělostných zubů.

"Vy jste tu kvůli mému kouzelnému já?" zeptal se ten anděl sametovým hlasem.
"Tolik si nefanděte," zahučel za mnou ledový hlas a vrátil mě do reality.
Proti všem předpokladům se žena neurazila, ani se nezamračila, nýbrž na své nádherné tváři vykouzlila líbezný úsměv, před kterým se musela všem podlomit kolena. (Podívala jsem se na Severuse - no, tak všem ne.)
"Ach, vy musíte být z Bradavic. Posílá vás profesor Brumbál, že ano?"
Vypadala pobaveně.
Severus zděšeně.
"Vy máte učit obranu proti černé magii?" mluvil pomalu, kladl důraz na každou slabiku a nevěřícně na ni zíral.
Neodpověděla hned, ale rozesmála se zvonivým smíchem.
"Věřte mi, že se školou jsem skončila ve chvíli, kdy jsem dostudovala, a nemám v úmyslu na tom cokoli měnit."
Ladným pohybem ruky nás vybídla, abychom ji následovali, a elegantní chůzí se vydala přes nádvoří. Dlouhé bílé šaty jednoduchého střihu nenechávaly nikoho na pochybách, že nejen tvář je na této ženě perfektní, a dlouhé vlnité zlaté vlasy ve mně vzbuzovaly nehezké záchvaty žárlivosti. Ano, pocit méněcennosti, to jsem teď opravdu potřebovala.
Bílé oblázky nám křupaly pod nohama a ve vzduchu se vznášela opojná vůně jasmínu, ačkoli ten již měl být dávno odkvetlý. Bělostný palác se před námi tyčil jako snové zjevení. Zatajila jsem dech, když jsem překročila jeho práh a ocitla se v přepychové vstupní hale. Nikdy jsem nenavštívila tak pohádkové místo. Od podlahy po strop vše ladilo, každý detail prozrazoval, že byl vybrán s největší pečlivostí. Zdejší majitel musel mít úžasný vkus (v Bradavicích bude dotyčný zřejmě dost trpět). A zřejmě ho nijak nesvazovaly obavy o prostředky.
Zvuky našich kroků se rozléhaly dlouhými chodbami. V duchu jsem si neustále opakovala "Nezírej!", ale ten povel nešlo při nejlepší vůli vyplnit.
Zavedla nás do rozkošného, načančaného salónku, kde nás hostitelka usadila. V okamžení se na stole objevilo občerstvení a pohárky s nápoji. S omluvou - a bez vysvětlení nás opustila. Pod oknem stojící harfa začala sama hrát. Po chvíli se k ní přidal i klavír. Napadlo mě, co mi to vlastně Rupert přinesl, jestli jsem se neotrávila a teď nejsem mrtvá. Pohled na zhrouceného Severuse, sedícího s hlavou v dlaních, v očích výraz Proč já? Proč VŽDYCKY já? mi ale vnutil na mysl otázku - Proč bych věčnost měla trávit zrovna s ním?
"Ať tu žije kdokoli," promluvil hrobovým hlasem, "dovedeš si ho představit v Bradavicích?"
Nebylo mi ale dáno odpovědět, protože dveře se opět otevřely a dovnitř vlétl zářivý úsměv následovaný kouzelníkem, jehož tvář nebylo možné neznat.
"Zdravím vás, Zlatoslav Lockhart, velice rád vás poznávám," vychrlil ze sebe uvítací věty a oběma nám srdečně stiskl ruce.
"Julia Marciana."
"Severus Snape."

Zarazil se při pohledu na Severuse. Konsternovaně přelétl očima jeho oděv. Na chvilku mu zmizel z tváře jeho úsměv. Hned se ale vzpamatoval, nasadil ho znovu a posadil se k nám.
Severus nevypadal, že by se s ním chtěl o čemkoli vybavovat, a já nemohla uvěřit, že tento slavný kouzelník má skutečně učit v Bradavicích. Téměř každá čarodějka touží po tom, že ho jednou alespoň potká - a já ho budu potkávat denně!
Jako by četl mé myšlenky, věnoval mi další úsměv.
Pochopila jsem, že konverzace je na mně…

Dívat se na Lockharta jako na svatej obrázek mi vydrželo asi čtvrt hodiny. Pak mi došlo, proč nás sem Brumbál vlastně poslal. S tím chlapem se nejen nedalo normálně mluvit, s ním se nedalo mluvit VŮBEC. Zlatoslav měl naprosto úžasnou schopnost slyšet a vidět jen to, co Zlatoslav uznal za vhodné. Co za vhodné neuznal, neexistovalo. Rozhovor s ním tvořily dva na sobě zcela nezávislé monology. Nakonec jsem rezignovala a nechala se unášet proudem jeho řeči. Zatímco jsem předstírala zájem o jeho zážitky a občas přikývla, nenápadně jsem si prohlížela portréty po stěnách. Většinou to byla portréty na téma usmívající se Zlatoslav a pyramidy, usmívající se Zlatoslav a psi, usmívající se Zlatoslav a kniha, usmívající se Zlatoslav za stolem, usmívající se Zlatoslav a…
"To je Valeria," doplnil mi mezeru. Zřejmě už jsem dlouho nekývla, že začal pátrat po důvodu, proč nedávám pozor. "Od jednoho umělce z Francie."
Takže anděl měl i jméno…
"Ten obraz mám moc rád. Povedl se. Vypadám tam moc dobře," zarazil se. "To já ostatně vždy. To víte, musím se snažit kvůli svým čtenářkám," skromně se usmál a pokrčil rameny.
"Samozřejmě," přitakala jsem.
"Sláva má i stinné stránky," podotkl zlatovlasý čaroděj a na zdůraznění svých slov se rozzářil.
Úplně jsem cítila, jak Severus fyzicky trpí.
"Ale po všech těch letech jsem se to naučil snášet."
"To je obdivuhodné."
"To ano. Je to vysilující, ale musím to podstoupit…" Následoval dlouhý chvalozpěv. Rupertovy pěstitelské úspěchy mi najednou nepřipadaly tak zlé. Pokračovala jsem v prohlídce. V celé místnosti byl jediný obraz, ze kterého se na mě neculil a nemrkal člověk, který se na mě culil i naživo. Vlastně to byla fotografie, nenápadná, barvy již trochu zahnědlé, a asi bych si jí ani nevšimla, kdyby nestála na stolku kousek ode mě. Mezi hromadou fotografií Zlatoslava se ztrácela. Byl na ní zachycen zvláštní pár. Mladá žena s dlouhými vlasy barvy myší srsti, jež jí spadaly hluboko pod ramena, seděla na židli a usmívala se trochu tajemně, trochu uličnicky, trochu trpce, trochu výsměšně. Z jejích očí na mě hledělo něco, co jsem nedokázala pojmenovat. Jako by se dívala přímo do mě, ale zároveň někam do jiného světa. Přeběhl mi z ní mráz po zádech. Přesto jsem se od ní nemohla odtrhnout. Něčím se mi zdála tolik povědomá, tolik známá… Muž, stojící těsně za jejími zády, měl ruce položené na jejích ramenou a vypadal, že ho s tímto světem pojí jen ona žena. Lockhartův vyrovnaný a melodický hlas mě uspával...

"Proč mě svět tak nenávidí?" zaúpěl Severus, když jsme opět stáli před vstupní branou, s Lockhartovou nejnovější knihou pod paží a se štosem podepsaných fotografií.
"Chceš na to odpověď?"
"Myslím, že teď se obejdu do konce prázdnin bez jakéhokoli lidského hlasu."
"Můžu na chvíli k tobě?"
Překvapeně zvedl obočí. "Neříkej, že se v tobě probudil zájem o letvary."
"Ne, ale usnul ve mně zájem o Ruperta."
"Myslel jsem, že jsi říkala, že se jmenuje Hubert."
"Jmenuje…" protáhla jsem a chytla ho za ruku, abychom se mohli přemístit.
 

19 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 soraki soraki | 30. září 2009 v 8:41 | Reagovat

Obě kapitoly jsem zhltla jako hladový polívku - jsou báječné  :-D . A děkuji za smajlíky  :-D  :-D .  "Neříkej, že se v tobě probudil zájem o letvary."
"Ne, ale usnul ve mně zájem o Ruperta." - taková pecka na konec, jsem už nic trefného nečekala, ale tys opět předčila má očekávání. Díky, pobavila jsem se úžasně a že to v tohle upršeném dopoledne chtělo  ;-)  

2 JSark JSark | 30. září 2009 v 9:55 | Reagovat

Jé, smajlíky. :-D
Vedela som, že bude Severus nadšený z návštevy u Gilderoya, keď sa pamätám, vydržalo mu to celý druhý ročník. Teším sa na súbojnícky klub.  :-P
Diky moc za super kapitolu a nech ťa múza neopúšťa.  :-)

3 gleti gleti | 30. září 2009 v 12:06 | Reagovat

Ráno jsem zaspala, pohledem z okna jsem zjistila, že je hnusně, ale druhá kapitola mi nahradila chybějící slunce. Je to skvělé, je to dokonalé. tvé ironu a sarkasmus jsou mi velice blízké. Číst Pád je stejně osvěžující jako ledové tříšť v tropickém létu.

4 Lin Lin | Web | 30. září 2009 v 14:46 | Reagovat

to je krásný!!! chudák Severus. proč on? proč VŽDYCKY on? xD, páni, ty píšeš hrozně hezkým způsobem! Jako máloco jsem tohle dočetla do konce! Já chci pokračování! Tak piš! Je to krása! Moc pěkný!!! Nechceš ve volným čase psát knihy?

5 KiVi KiVi | Web | 30. září 2009 v 20:24 | Reagovat

Masakr :D:D:D....Chudáček Severus :D Hrozně se mi líbily ty komentáře, kdy popisuje jeho stav :D:D:D.

6 evi evi | Web | 1. října 2009 v 1:14 | Reagovat

ách, skvělé, už jsem se u těch smaragdových očí lekala, ačkoli to nedávalo smysl... ale co už, Zlatoslav samozřejmě na scéně, chudinka Severus, někoho takového vydýchat - jaaj, jak já se těším na další průběh :-D

7 El El | 2. října 2009 v 9:31 | Reagovat

Teda musím říct, že něco tak povedeného jsem už nějaký pátek nečetla  :-D. A jsem zvědavá na pokračování, takže ze se ze mě stává pravidelný návštěvník tvých stránek, už se fakt těším  ;-)

8 P. D. P. D. | 2. října 2009 v 15:19 | Reagovat

to mě opravdu těší :)

9 sun sun | 8. října 2009 v 15:39 | Reagovat

"Pohled na zhrouceného Severuse, sedícího s hlavou v dlaních, v očích výraz Proč já? Proč VŽDYCKY já? mi ale vnutil na mysl otázku - Proč bych věčnost měla trávit zrovna s ním?" uááá ty mi dáváš. Opět 1 podtržená
:-)

10 Kaya Kaya | 19. října 2009 v 15:53 | Reagovat

parádní kapitola, jen teda chudák Severus... Proč mu to ten Brumbál jen dělá? :-D Asi proto, že o to je to čtení vtipnější!

11 Tria Tria | 6. prosince 2009 v 20:12 | Reagovat

Brumbál im to dal určite ako nejaký druh trestu :D
On sám nechcel absolvovať tu navštevu tak poslal ich.
Ach jaj...krásnučké

12 P. D. P. D. | Web | 19. srpna 2011 v 0:52 | Reagovat

Rosalinda: tě tu zkusím předběhnout. díky moc za poctivé komentování. :-)
prosím, nepamatuj si moc detaily, protože už to píšu několik let a všichni to znají lépe než já... :-D

13 Rosalinda Rosalinda | Web | 19. srpna 2011 v 1:15 | Reagovat

[12]: Tak tohle byl také vysoce vtipný počin, to předběhnutí :-D. Samozřejmě nemáš zač děkovat, čte se to samo, a jestli nějaké detaily nesedí, to je mi úplně jedno :-D. Tady mě zase sebralo to: "Dveře se opět otevřely a dovnitř vlétl zářivý úsměv následovaný kouzelníkem, jehož tvář nebylo možné neznat." :-D  :-D

14 Chavelierka Chavelierka | 10. února 2012 v 21:54 | Reagovat

Checht nic kloudnějšího ze mě po záchvatu smíchu nedostaneš, jdu dál :-D

15 P. D. P. D. | Web | 10. února 2012 v 22:38 | Reagovat

i tak děkuju a rozhodnutí schvaluju a vážím si ho :-)

16 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 23. února 2012 v 17:39 | Reagovat

Aaaaaaaaaaaaaach :D

'Zarazil se při pohledu na Severuse. Konsternovaně přelétl očima jeho oděv. Na chvilku mu zmizel z tváře jeho úsměv.'

'"Sláva má i stinné stránky," podotkl zlatovlasý čaroděj a na zdůraznění svých slov se rozzářil.'

'"Neříkej, že se v tobě probudil zájem o letvary."
"Ne, ale usnul ve mně zájem o Ruperta."'

Ty válíš, holka :-D

17 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 13. ledna 2013 v 17:56 | Reagovat

Jsem spokojený - všechno nádherně navazuje na to nejlepší z prvního dílu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama