Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

1. kapitola

26. září 2009 v 2:29 | Paccia Domna |  * Pečlivě připravovaný pád Vy-víte-koho II - Neplánovaný pád rytíře v nablýskané zbroji
Takže KONEČNĚ je tu první kapitolka. Doufám, že se bude líbit a že omluvíte to zpoždění, s jakým se tu objevila. To víte, ten podtitulek (i když varianta Jáji a Páji mi pořád vrtá hlavou a třeba se k ní vrátím)... Když se teď tak dívám na ty rubriky, budu s tím muset něco udělat, protože ty názvy jsou skoro delší jak povídky. To je trochu k zamyšlení. Takže ještě jednou příjemnou zábavu a zkuste zanechat komentář, co vy na to. :)


Život je plný malých překvapení a malých radostí. Když vlastníte podnikavého domácího skřítka (který má zřejmě více svobody a vlastnosti než vy sami), je k prasknutí přeplněný velkými překvapeními a radostmi, kterých by se člověk s klidným srdcem zřekl. Jen bylo-li by to možné.
Tím největším překvapením hned na začátku léta pro mě bylo, když jsem dorazila domů - a doma bylo někde jinde. Kam se na to hrabal předchozí rok, kdy jsem prostě byla jen vystěhovaná. Doteď nevím proč. Počáteční vztek a zděšení ale brzy nahradilo smíření a - těžko se mi to připouští - jistý druh spokojenosti.
Místo, na kterém jsem nyní žila, se mi od prvního dne zdálo čímsi podivné. Marně jsem si lámala hlavu, co ten můj pocit způsobuje. Až po týdnu mi to došlo - slunce. Svítilo tu slunce. Ráno vyšlo, začalo svítit a svítilo až do svého pohádkově krásného západu. Žádná depresivní mlha, válející se všude kolem od úsvitu až do setmění. No, možná i po setmění, v noci jsem to nikdy nezkoumala.
Prostě teplo, světlo… Ach, ten nepoznaný jas v mých dnech. Vydržela bych se celé dny procházet okolním krajem, chytat nějakou barvu do obličeje (v Bradavicích vždycky strašně vyblednu). Dokonce jsem se vzdala své školní barvy vlasů a vrátila se ke své černé, kterou jsem okamžitě po svém nástupu do Bradavic z jistých raději nespecifikovaných důvodů opustila.
Za domkem jsem měla zahrádku… Vzhledem ke skutečnosti, že neumím vypěstovat ani mrkev, mě to nijak zvlášť nevzrušovalo. Zato Damien z ní byl nadšen. Hlavně z trpaslíků, které tam celé dny lovil. No… On sice lovil, ale nakonec byl skoro vždy uloven, takže přišel ke slovu Lockhartův atlas domácích škůdců, který jsem pořídila speciálně pro tuto příležitost.
Vynikající kniha.
Pokud ji s dostatečným švihem mrštíte po trpaslíkovi, je úspěch téměř zaručen. Má perfektní vazbu. Pevnou, vyztuženou…
Myslím, že jsem tam začala být opravdu šťastná.
A pak se stala jediná věc, k níž opravdu muselo dojít, protože jsem sice změnila místo svého pobytu, ale nikoli zem - modré nebe se zatáhlo, bílé beránky slily v jednolitou šedou plochu a padla mlha. A na příštích pár let začalo pršet.
Byla jsem doma…
Už dávno ale nejsem naivní. Věděla jsem, že mě ta skutečná zábava teprve čeká.
A dočkala jsem se opravdu rychle - dostavili se naši.
S Rupertem.
Někdy během roku mi zřejmě unikl fakt, že naši Ruperta adoptovali.
Naši přivezli záclony do ložnice, co se tam vůbec nehodí a já je budu muset co nejdřív během nějaké nehody zničit, jinak je budu muset věšet pokaždé, když bude hrozit jejich příjezd. Což by v praxi znamenalo, že by tam musely viset nonstop.
Rupert dodal cosi, co se nehodilo nikam. Vzhledem k jeho zálibám a práci a jsem to tipovala na rostlinu, ale pochybuju, že si tím kdo mohl být jist. Nechala jsem to pro jistotu před vchodem a doufala, že to třeba uteče.
Proč nemůžu jednou dostat třeba růži?
Než jsem umořila to s chapadly a žahavkami, co jsem dostala minule…

"A z téhle mám opravdu radost," rozplýval se Rupert už asi nad stou fotografií a strčil mi ji pod nos. Podezřívala jsem ho, že všechny zachycují totéž, ale toho by nebyl schopen. On ne. Potlačila jsem zívnutí a s vypětím duševních i fyzických sil zaostřila na obrázek, kde stál Rupert vedle čehosi, čeho bych se v životě nedotkla, a tvářil se hrdě. Obvykle se mi daří přestírat zájem, ale tohle už byl opravdu tvrdý oříšek.
Dala bych cokoli za jakékoli vysvobození…
Říká se, že si má člověk dát pozor na to, co si přeje - mohlo by se mu to vyplnit.
O pár fotografií a spousty úsilí nezačít mlátit hlavou o stůl vlétla dovnitř sova.
Byla bych políbila kohokoli, kdo ji poslal - než jsem si ale otevřela dopis. Už písmo bezpečně prozrazovalo pisatele - a podpis jen potvrdil zcela jasné - Albus a nějaká neodkladná záležitost.
Rychle jsem přelétla těch pár řádků.
A pak jsem to přečetla ještě jednou, abych se ujistila, že se opravdu nemýlím.
Drahá kolegyně,
Jisté neodkladné záležitosti mi nedovolují osobně vykonat následující povinnost. Proto se v této záležitosti obracím na Vás. Věřte, že pokud by to nebylo bezpodmínečně nutné, nekazil bych Vám vaše studijní volno (ouha!), a doufám, že Vám nijak silně nenarušuji Vaše plány (no, tentokrát jsem plná odpuštění). Pokud ano, přijměte mou nejupřímnější omluvu.
Jak jste si jistě vědoma, potřebujeme pro následující rok nějakou posilu našeho bradavického sboru. S dotyčným kouzelníkem jsem již o této věci předběžně hovořil, ale potřeboval bych dojednat několik drobností. Při svém aktuálním zatížení ale bohužel nejsem schopen se za ním vypravit osobně, a jak jistě uznáte, není právě nejzdvořilejší, vyřizovat podobné záležitosti jen prostřednictvím sov. Zasílám Vám seznam věcí, které potřebuji ještě vyjasnit. Týž seznam obdržel i Severus, očekávejte v nejbližší době jeho návštěvu. Zaslal jsem mu i přenášedlo, abyste se na místo bezpečně dostali.
Děkuji Vám za Váš čas a vaši ochotu.
Se srdečným pozdravem
Albus Percival Wulfric Brian Brumbál
Zdálo se mi to, nebo A. P. W. B. B. skutečně nenapsal, koho to máme poctít návštěvou?
"Špatné zprávy?" zeptal se ustaraně Rupert.
"Neumíš si představit," odvětila jsem. Při pohledu na balíček fotek v jeho ruce jsem ale pocítila k muži, jehož jméno jsem ani neznala, obrovskou vděčnost.
Jak vzdálená mohla být ta "nejbližší doba"? Nic není dostatečně brzy.
V tu chvíli se za dveřmi ozvalo lupnutí.
Že by až tak?
Dveře se pomalu otevřely - a v nich stáli mí rodiče, kteří byli tak neskutečně milí, že nás tu nechali o samotě, abychom si spolu mohli nerušeně popovídat. Milé od nich, jak myslí na mé blaho. Spiklenecky se na nás usmívali.
Rupert jim úsměv oplatil.
Jednou jim asi neskutečně zlomím srdce.
Další lupnutí.
Tentokrát se ale dveře rozletěly a dovnitř vpadl jak velká voda Severus. Oči mu sjely na otevřený dopis v mé ruce.
"Můžeš mi říct, proč ses stěhovala? Kvůli tobě jsem musel ještě za Brumbálem, aby mi dal laskavě i adresu. Jestli sis nevšimla, mám prázdniny a spoustu jiné práce než někde uhánět své kolegyně."
"Taky ti přeju krásný den," rozzářila jsem se na něj. "Tohle jsou mí rodiče, tohle je Hubert," pokynula jsem ke jmenovaným rukou. "Tohle je Severus," představila jsem užaslým příchozího.
Severus zřejmě až teď zaregistroval i jiné účastníky této situace.
"Snape," kývl lehce hlavou do prostoru k ostatním a pak se hned rázně obrátil ke mně.
"Jdeme? Mám doma něco rozděláno a potřebuju být do čtyř hodin zpět, jinak budu muset jít bydlet k tobě nebo k Brumbálovi, takže…" zasekl se a zaraženě někam koukal. Obrátila jsem se tím směrem a mé oči našly, co ho tak upoutalo - nakadeřené růžové záclony plné červených a bílých kytiček stále ležely na stolku před krbem.
Konsternovaně se na mě podíval. Jeho obličej byl kamenný, ale já viděla, jak to v koutcích jeho úst cuká a v jeho černých očích se objevuje zlomyslné pobavení.
Teď už mlčky, aby ho jeho hlas nezradil, ke mně natáhl ruku se starým hnusným šátkem. Omluvně jsem se usmála na svou rodinu a přibrané a chytla přenášedlo.

Přistáli jsme v obrovském parku.
"Nechci nic slyšet," zasyčela jsem na Severuse dřív, než ho napadne něco říct.
Pokrčil rameny, ale teď už se nesnažil udržet vážný obličej a šklebil se mi do tváře.
Zaťala jsem zuby a rozhlédla se okolo, abych zjistila, jakým směrem že se to máme dát.
Bylo to půvabné místo. Stáli jsme na břehu průzračně čisté tůňky s lekníny a lotosy. Všude kvetly květiny a opojně voněly. Nic nenaznačovalo, který směr by mohl být ten pravý. Vydali jsme se po pěšince mezi okrasnými keři a stromy. Někam dojít musíme - a když to bude špatně, zkusíme to na druhou stranu. Já domů nespěchám.
"Psal ti Brumbál, za kým to vlastně jdeme?" zeptala jsem se.
"Samozřejmě že ne."
Skvělé…
Náhle se před námi vyloupl zámek. Nevím, jak jinak bych to stavbu popsala. Byl nádherný, vznešený, elegantní. Bílá perla uprostřed ráje.Čím více jsme se blížili, tím více ve mně hlodala zvědavost, koho že to Albus přesvědčil, aby opustil tohle panství a vyměnil ho za bradavický hrad.
S kapkou bázně jsem zazvonila na zdobený zvonec u vstupní brány. Severus hleděl nahoru a mračil se.
Skoro bych čekala lokaje v nažehlené livreji, ale nikdy mě nenapadlo, že uvidím něco podobného jako to, co otevřelo dvířka v bráně. Před námi stála ta nejkrásnější bytost, jakou jsem kdy v životě viděla…
 

16 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 astina astina | Web | 26. září 2009 v 9:16 | Reagovat

tak tohle je ten z nejlepších způsobů používání Lockyho knih xD ale asi tě uškrtím! to máme jako vydržet nekousat si nehty zvědavostí, která že potvora to dělá lokaje??? xD

2 Polgara Polgara | Web | 26. září 2009 v 12:16 | Reagovat

Asi budu vraždit, takto to utnout? Víš, jak trpí tví čtenáři? Ale kapitola je jako vždy výborně napsaná

3 P. D. P. D. | 26. září 2009 v 15:47 | Reagovat

astina: Potvora??? A já neřekla, že dělá lokaje, jen že jim kdosi otevřel... :)
Polgara: Děkuju :)

4 Sisa Sisa | 26. září 2009 v 16:44 | Reagovat

Merline:D Mám podozrenie,že tá "nejkrásnější bytost" bude sám Lockhart osobne:D Strašne sa mi páčilo,ako si všade písala,že je to Rupert a ona ho predstavila ako Huberta xDD A normálne si želám aby sa do tých štyroch hodín nevrátily a on šiel bývať k nej:D Uff teda krásna kapitolka^^ Teším sa na pokračko:)

5 evi evi | Web | 26. září 2009 v 18:03 | Reagovat

Paráda, druhý díl nám začíná!
Také mám podezření, že ta nádherná bytost bude zlatozlatý Zlatoslav:-D
Heh, dárek od Ruperta byl skvělý, snad to něco nebude muset mořit dlouho, než to uteče:-)) A reakce Severuse na dárek od rodičů - no o tom ani nemluvím!:-D

6 JSark JSark | 26. září 2009 v 19:37 | Reagovat

Ó vďaka ti dobrá víla, už tri dni som sa tak skvele nezasmiala. S názvom si hlavu nerob, aspoň si ho každý zapamätá. Teda nie že by si to zapamätal presne, ale určite si vždy povie – idem mrknúť na tú skvelú zábavnú poviedku s dlhým názvom… :D Ale napínaš nás. Lockart a najkrásnejšia bytosť, ktorú kedy videla? Po tom, čo celý rok hľadí na Sevieho? Cs cs. :)
Ozaj, chcem sa spýtať, nedali by sa sem šupnúť smajlíci? Plís, plís. 8O

7 Scarlett Scarlett | Web | 27. září 2009 v 9:50 | Reagovat

Jáááj, super, super, fakt super, jsem ráda, že ses dala do psaníí!!! upe mrtě se těším na to, jak to bude pokračovat... doufám, že se nám naše hlavní hrdinka nezamiluje do "nejkrásnější bytosti, kterou kdy viděla.." :D

8 gleti gleti | 27. září 2009 v 19:28 | Reagovat

Co dodat, zase skvělé! nejlepší způsob využití Lockhartových knih, Rupertův dáreček, Albusův dopis, návštěva rodičů. řehtala jsem se celou dobu. Dík!
s nadšením očekávám pokráčko.

9 KiVi KiVi | Web | 27. září 2009 v 23:14 | Reagovat

já nemůžu :D výborný :D:D nejkrásnější bytost :D neříkej že to je Zlatoslav :D i když nad ním slintaly všechny :D:D Milostný trojúhelník :D:D Opravdu jsem se smála při představě jak tam vlítne Severus :D

10 sun sun | 8. října 2009 v 15:35 | Reagovat

já propásla první tři kapitoly? jak je to možné? chceš koment? sakra, vždyť píšu pořád to samé. Super, super, super. Lehkost s jakou je to napsané, popis Severuse s cukajícími koutky, otravní rodiče.... no prostě zase skvěléééé

11 Kaya Kaya | 19. října 2009 v 15:46 | Reagovat

Tak jsem si řekla, že od teď bude každou kapitolu poctivě komentovat, ale přesně jako Sun mě napadaj jen samý superlativy :-D Problém rodičů a 'vhodných' darů do domácnosti znám také, ale dostat takové záclony...asi by mi velmi rychle 'omylem' shořely...

12 Tria Tria | 6. prosince 2009 v 20:03 | Reagovat

Ach jaj...kam to tých dvoch Dumbledor poslal? Lockhart to istíííí :D

13 Rosalinda Rosalinda | Web | 19. srpna 2011 v 1:03 | Reagovat

Lepší začátek snad ani vzniknout nemohl :-D. Reakce Severuse na ty záclony... :-D  :-D

14 Chavelierka Chavelierka | 10. února 2012 v 21:45 | Reagovat

Nechápu, proč se nechopila příležitosti a nepředstavila Severuse jak svého nastávajícího :-D Zabila by několik much jednou ranou, rodiče by už nehledali nápadníky, Ruprt nebo Hubert nebo jak se jmenuje už by nenudil a Severus by dostal za ty záclony :-D
Už jsem ti psalal jak zbožňuju tvé psaní? Skvělý začátek :-D

15 P. D. P. D. | Web | 10. února 2012 v 22:39 | Reagovat

díky :-)
odpověď je jednoduchá - mně to nenapadlo... :-D

16 Charlotte Evans Charlotte Evans | E-mail | Web | 23. února 2012 v 17:29 | Reagovat

Ne!!! Ne!! Ne!!! :-D Řekni, že to není Lockhart :D
Jinak mi ten začátek připomněl Saturnina :D

17 P. D. P. D. | Web | 23. února 2012 v 19:44 | Reagovat

ne, není to lockhart... :-D

18 Coretta Coretta | E-mail | 1. října 2012 v 21:15 | Reagovat

Taky jsem typovala Zlatoslava, takhle budeme všichni překvapení.. Jinak se ztotožňuji s komentářem Chavelierky.. Severuse by smích přešel :-)

19 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 13. ledna 2013 v 12:49 | Reagovat

[17]: :-D
Opravdu povedený začátek.
Určitě budu pokračovat, hned jak se najde trocha času...

20 dadish dadish | 3. června 2014 v 17:54 | Reagovat

Náhodou, Lockhartove knihy by mohli byt vhodné, nie? Veď on ich písal podľa skutočných udalostí, určite prifarbených, ale skutočných, ktoré prežili odborníci, a on si ich vypočul a kúzlom prinútil zabudnúť. Takže, keď sa odhliadne od jeho "osobnosti" mohli by to byť kľudne aj učebnice alebo aspoň doplnkové čítanie.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama