Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

27. kapitola

27. srpna 2008 v 20:17 | Paccia Domna |  * Pečlivě připravovaný pád Vy-víte-koho I - Těsně vedle
Už nikdy více! I kdybych měla půlku roku strávit tím, že budu s hůlkou obcházet kabinety, udělám to! Tohle už znova zažít nechci.

Když jsme se se Severusem po nějaké době přiloudali zase zpět, Albus ho hned ve dveří popadl za rukáv a s jakousi delegací vyrazili na kontrolu kolejí. Alespoň to mi tvrdil, když mě v těch dveřích skoro převálcoval, jak se tlačil ven
Neoficiální důvod jsem zjistila, když už byl v bezpečí za rohem. Můj kabinet, můj krásný malý kabinet, můj útulný malý byteček!!! Vypadaly jak menší letištní hala, rozdělená navíc nakadeřenými záclonky do jednotlivých oddělení!
Sibylino oddělení bylo cítit na hony daleko. Je neuvěřitelné, jak se ty voňavky dokážou šířit, dostanou-li k tomu příležitost. Quirinusovo bylo slyšet. Ani nechci vědět, co tam měl. Jen doufám, že mi to přes noc nesežere kocoura. Mou plnou pozornost ale vzápětí přitáhlo něco zcela jiného - během mé nepřítomnosti si sem ten podlý ničema nechal přestěhovat snad celý sklad! Ti mizerové to naplánovali! Oni to věděli! V němém úžasu jsem zírala na sklenici čehosi, co zíralo na mě, a mé čichové buňky byly nedobrovolně zaměstnána něčím... něčím... NĚČÍM!!!, co se skoro až viditelně linulo z těch samých míst. Ten... MIZERA!!!
U Merlinových vousů a Morganiny bradavice! Za co mě tak trestaj?!
Chtěla jsem jen zalézt do kouta a tiše a hořce plakat. Když jsem ale zjistila, kam mi přestěhovali postel, chtělo se mi brečet dost nahlas. Naštěstí jsem si ale všimla, že zbytek kolegů mě se škodolibým zájmem pozoruje, tak jsem se opanovala, opustila svou pozici solného sloupu a hooooodně zhluboka se nadechla. Chyba! FUJ!!! Ale já si to zapamatuju a jednou jim to vrátím i s úroky!
Proploužila jsem se mezi nařasenými závěsy a kecla na postel. Něco ze sklenice mého souseda mě pozorovalo. Proč to sem vůbec musel natahat? Většina těch věcí stejně prošla cyklem život - smrt - nový život. Těm už neublíží nic!
A ať si nikdo nemyslí, že usnu!
Pak přišla další rána. Automaticky jsem sáhla pod postel , kde mívám své měkoučké chlupaté pantofle. Nebyly tam!
"No, víš..." Rolanda zřejmě pochopila, oč jde a výmluvně se podívala ke dvěma postelím. realita pozná přesně ten okamžik, kdy už si myslíte, že to nemůže být horší, a dokáže vám, jak hluboce jste se ve své naivitě mýlili. Profesorku přeměňování si do kabinetu ani nikam jinam nikdy nepozvu.
A tenhle strategický tah - zmizet, než se vyzuřím - jim taky neprojde. I kdyby se vrátili za deset let, tohle maj spočítaný! Nenávidím je, nenávidím je, nenávidím!!! Chci normální pracovní místo.
***
Brumbál se mi snad jen zdá! Dorazil s tou trestnou výpravou a s andělským výrazem ve tváři a vážně vypadal, že si myslí, že mu to zas projde!
No jasně že projde, protože já fakt už nemám na to, abych se s ním dohadovala! Chtějí se sem nastěhovat, prosím, ale kde mám zatraceně Damiena??? Jestli ho Minerva v něco proměnila, tak ji otrávím!!!
***
V noci jsem zjistila řadu věcí, bez kterých bych se s radostí obešla:
1. Albus Brumbál chrápe!
2. Quirinus Quirrell chrápe!
3. Filius Kratiknot chrápe!
4. Pomona Prýtová chrápe!
5. Rolanda Hoochová mluví ze spaní.
Jestli vydává nějaké zvuky i zbytek sboru, netuším, protože se to dost těžko rozlišuje. Nicméně jestli chrápe Severus, mi zůstalo utajeno, protože stejně jako já celou noc nespal, skřípal zubama a vrčel. Snad jediný člověk v Bradavicích, co je schopný existovat bezhlesně, je Sibyla. Ta se ale zhruba ve tři v noci sbalila, zabalila do několika šál a vlněných svetrů a s tichým zaklením zmizela na chodbě. Vrátila se asi v osm, zamračená, v tváři trochu promodralá a s tělesnou teplotou i náladou na bodě mrazu. Není nad mizerně naladěné a nevyspalé věštkyně. Asi čtyři kolegové se dozvěděli, že do konce zimy je po nich, Quirrell se jí radši obloukem klidil z cesty, aby přežil prosinec.
Víc teď k tomu nemám co říct, protože stále ještě zpracovávám informace a zážitky a a snažím se s tím vyrovnat - a zapomenout.
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 soraki soraki | 6. září 2009 v 19:48 | Reagovat

rodina si o mně myslí, že mi hrabe :-D směju se jak potrhlá a nemůžu přestat... díky, že píšeš tak vtipně

2 sun sun | 6. září 2009 v 22:52 | Reagovat

jako bych to viděla před sebou. :-D

3 JSark JSark | 7. září 2009 v 11:39 | Reagovat

Soraki: nápodobne. :)

4 Tria Tria | 6. prosince 2009 v 17:02 | Reagovat

Ach jaj čo tu na ňu našili?
:-D
Mám záchvaty smiechu :D
Božská poviedka :-)

5 Muhe Muhe | Web | 17. srpna 2012 v 21:45 | Reagovat

to je úžasný :D  :D  :D  :-D

6 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 5. ledna 2013 v 2:47 | Reagovat

Pro dnešek poslední- a zase se řehtám... :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama