Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

21. kapitola

27. srpna 2008 v 20:05 | Paccia Domna |  * Pečlivě připravovaný pád Vy-víte-koho I - Těsně vedle
Nenávidím Brumbála! Chtěla jsem Severuse uřknout, takovou hezkou kletbu jsem měla připravenou - a on si tam počká, dokud se pokojně nerozejdeme! Dědek jeden zlomyslnej! A ta jeho poznámka o novým mazlíčkovi! Až se nebude dívat, uřknu i jeho!

Vyrazila jsem na snídani, rozhodnutá sednout si kamkoli, jen co nejdál od svého zmijozelského kolegy. Když jsem ale vešla, bylo už místo jen mezi ním a Quirrelem. Chtěla jsem se po anglicku vytratit, ale Albus si mě už všiml a usmál se na mě. Nasadila jsem nějaký škleb a vydala se zaujmout své místo mezi pach česneku a noční můru devadesáti procent bradavických studentů.
Brumbál se usmíval jak sluníčko. O co mu zatraceně jde?!
Sotva jsem dosedla, obrátil se Severus k Minervě a začal s ní něco řešit. Zachytila jsem Brumbálův zvídavý pohled a otočil se za vůní česneku. Quirinus se držel pohárku s dýňovým džusem a klepal se jak osika. Vzdala jsem možnost konverzace. Než by mi něco řekl, odešla bych do důchodu. To to dneska hezky začalo...
Oběd proběhl ve stejném duchu. Nenávidím Sibylu! Proč má ona klid a já musím sedět mezi dvěma, z nichž jeden se mnou nemluví a s druhým zase nemluvím já, protože mě nebaví čekat na odpověď?
A je u mě zima!
A ještě se nevrátila Charity!
A mému kocourkovi už zešedl i ocas!
A já tu nemusím být! Podám výpověď!
"Prý máte nového kocourka," předklonila se Minerva, aby na mě viděla. Severus se rychle napil a upřel oči na zmijozelský stůl.
Ne, jen nemožnýho souseda!
Tak jsem ho pro jistotu pod stolem kopla. Že jsem trefila správnou nohu, jsem poznala podle jeho grimasy a tichého zasyknutí.
"To je omyl," odpověděla jsem zdvořile. "Damien jen trochu trpí vlivy okolí, ale pracuje se na tom."
"Tak ať se vám to podaří," usmála se.
"Budu se snažit." Krátký výhružný pohled na Snapea. Mlčel. Začala jsem se bát. Opatrně jsem si přičichla ke svému pohárku (cítila jsem stejně jen česnek) a nedůvěřivě si prohlédla jídlo na svém talíři. Byl by schopný mě otrávit? (Samozřejmě že ano, ale udělal by to tady???) Koutkem oka jsem zkontrolovala jeho reakce. Nic. Dobře, dobře, nemám hlad...
Po obědě jsem se vrátila k sobě připravit zase něco o mudlech. Damien ležel v křesle, schoulený do klubíčka a spal. Musím najít nějaké protikouzlo. Jenomže kde najdu něco na uvedení kočky do původního stavu? A za Brumbálem nejdu... Mohl by něco vědět Quirinus? Přece jen má velmi dobré znalosti, je celkem schopný, a když má svůj den, dokáže vyslovit na třetí pokus i zaklínadlo. Mávla jsem hůlkou k rámečku na zdi, ve kterém bylo napsané mé jméno a týdenní rozpis hodin. Moje jméno zmizelo a nahradil ho Quirinus Quirrell. Má volno. Paráda. Vzala jsem Damiena a vyrazila na kolegiální návštěvu profesora obrany proti černé magii.
 

12 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 JSark JSark | 7. září 2009 v 11:09 | Reagovat

:::DDD

2 Tria Tria | 6. prosince 2009 v 16:25 | Reagovat

Ona ho vážne kopla? O_O
:-D  :D

3 kopapaka kopapaka | E-mail | Web | 5. ledna 2013 v 2:10 | Reagovat

Joooo...
Kopla ho :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama