Vítejte na stránkách věnovaných především HP FF, snad se vám tu bude líbit, snad se budete i vracet. Pokud po sobě zanecháte pár slov, budu moc ráda.
sova



.

25. 2.

Včera v 11:03 | Paccia Domna |  *Non-fiction
Sobota ve škole, den otevřených dveří. V kanclu mi řekli, že k sobě do kanceláře bych nikoho neměla vodit a že bych si tu radši měla i zhasnout. NO TAK JSEM SI TEDA TEN STŮL UKLIDILA. Vypadá to hezky, všechno je na hromádkách, ale absolutně netuším, co kde je. Už se těším, až si to v pondělí zas rozprostřu. Absolutně nechápu, co je tak super na tom, když vám čouhá ven plocha stolu, vždyť se na to pak jen práší a furt t musíte utírat! Nechávám operativní místo na notebook a kafe, zbytek má být založen, aby bylo vidět, že ten prostor potřebuju,
 

22. 2.

Středa v 20:37 | Paccia Domna |  *Non-fiction
Včera jsem vracela studentům opravené testy - se slovy, že vejce jim jako mléčný výrobek fakt neuznám. Vzhlédlo ke mně několik udivených obličejů, z nichž jeden se i zeptal (druhák, střední škola): "A co je teda vejce?" "Pohlavní buňka." Podle výrazů ve třídě od toho dne minimálně dva už vejce nepozřou.
***

PS: Dnes jsme měli tu poradu s Nejvyšší. Dopadlo to nad očekávání dobře. paní dvě hodiny mluvila bez nádechu, Vision musel odejít dřív, o tak hladkém průběhu se mi nesnilo ani v nejdivočejších představách.

20. 2.

Pondělí v 11:26 | Paccia Domna |  *Non-fiction
V sobotu 25. 2. má být konec světa. Má do nás narazit asteroid z planety Nibiru, nějaký ruský astronom to spočítal. A my máme zrovna den otevřených dveří, takže poslední, co v životě uvidím, bude škola. Tomu se říká pracovní nasazení.
 


19. 2.

19. února 2017 v 20:55 | Paccia Domna |  *Non-fiction
V našem dlouhodobém boji "který ústav je trhlejší" jsem konečně nad přítelem uhrála své první vítězství. :)
***
Jinak, JSark, začala jsem 2. sérii, protože na konci první prostě nešlo skončit, a doufám, že snad druhá mi půjde rychleji. Seriál oceňuje i sestra. Ne že by koukala, ale myslím, že se baví, když jsme spolu v jedné místnosti.
"Heydrich je svině! Šmejd jeden!"
"No nekecej, kdo by to byl řek..."

17. 2.

17. února 2017 v 15:46 | Paccia Domna |  *Non-fiction
Ze třídy jsem odešla v 10.41 a do kanclu dorazila v 10.37. Mám spoustu problémů, ale čas to není.
***

"Požární poplach. Opusťe všichni budovu nejbližším východem."
"Já potřebuju čůrat!" No co? Cvičnej, nehoří, ne?
***

Konečně jsem vyřešila problém, jak dostat svou třídu na mimoškolní akci. Prostě jsem jim neřekla, že se něco koná (jinak bych měla ráno plno omluvenek a všichni by vzali roha). O přestávce před hodinou jsem jim prostě jen oznámila, že jdeme na univerzitu. "Cože?? Kam?? A proč??? Musím tam? A nemůžete mě pustit o hodinu dřív?" "Ne." Jsem šmejd. A úplně blbá, protože jsem na to přišla až ve čtvrťáku.

Edit: Než jsme vyrazili, probrali jsme takové ty běžné věci, jako "snažte se tvářit inteligentně, potichu a s upřímným zájmem o věc."
"Ale paní učitelko, to je neetický. A lež."
"No právě, berte to jako nácvik na život. Celej život budete lhát a něco předstírat, tak to musíte zvládnout pořádně."
"Ale lež má krátké nohy."
"Jo. Proto to musítě dělat pořádně a rychle. Až se dostanete do funkce a budete nevyhoditelný, tak pak si můžete dělat, co chcete."
"Ale to je tak neupřímný."
"Na upřímnost nikdo není zvědavej. Prostě lžete."
Jo, jdu příkladem a skončím v pekle.
Na univezitě se mi to vrátilo. Studenti se usadili do lavic a docent spustil rolety. Mechanické. Z obou stran učebny se ozvalo hučení, což naši studenti sborově doprovodili uznalým znělým "hhhhhhhhhhhhhh", kterým se tak krásně vyjadřuje údiv. Jsou to pokladi. Po mně.

Téma do pranice

15. února 2017 v 15:31 | Paccia Domna |  *Non-fiction
Zůstali byste v práci, která vás v podstatě baví, s lidmi, které máte v podstatě i rádi, nebo byste odešli, protože toho jednoho důležitýho kokota nemůžete ani vystát, cítíte se s ním jak hysterická štěkna a pomalu ho nesnesete ani na stejným patře?

13. 2.

13. února 2017 v 11:15 | Paccia Domna |  *Non-fiction
Když jsem si šla o patro výš koupit svačinu, řekli mi v kanceláři, ať vyřídím kolegovi, ať zajde, že mají miniporadu. Řekla jsem mu, ať zajde. Urazil se.

U svých studentů jsem si koupila žervé. Sedm korun, dala jsem jim stovku s tím, že mi klidně mohou dát drobné. Na konci přestávky jsem dostala krabičku s devadesáti třemi korunami. Doslova. (Odmítám to přepočítávat a věřím jim.)